Jitka

Jsme v tom všichni spolu, ale nakonec každý sám za sebe… Na dovolené u moře, v autě uprostřed kolony nebo třeba na půdě pohřebního ústavu se odehrává děj románu Čekání na spoušť, rafinovaně spletený z osmi příběhů, mezi nimiž se klene několik desítek let. Osm mužů a žen spojuje tu řidší, tu hustší předivo vztahů, o kterých oni sami často nemají ani ponětí. Patří k sobě, jsou svým způsobem rodina, přesto se míjejí. Jejich slova a činy ovšem mnohdy zásadně ovlivňují životy těch druhých. Každý vypráví svůj příběh z vlastní perspektivy, všichni se snaží dodat svému životu smysl, někteří si však při tom lžou do kapsy anebo jim leccos uniká. Konečný verdikt nad jednotlivými výpověďmi i jejich celkový výklad je tak v našich rukou, přičemž jisté je pouze jedno – že nudit se při poslechu tohoto mnohohlasého vyprávění věru nebudeme… V pořadí třetí autorčina próza opět nabízí příběh, který je stejně tak poutavý jako důmyslně vystavěný. „Smyslu těch povídek i celku knihy se však můžeme dobrat až poté, co si je v sobě uložíme a poté promyslíme z náležitého odstupu. Podobně jako je tomu u těch nejlepších povídek ve světové literatuře.“ – Jan Šulc o knize Místa ve tmě