XIII. O trestu a odměně

Mumini zůstávají stále sami sebou. A přinášejí úsměv, radost a pohodu. Dobrodružství muminka, jeho rodiny a přátel patří k pokladům dětské literatury už od čtyřicátých let 20. století, kdy ve Finsku vyšla kniha poprvé. Američtí vědci zjistili, že neexistuje osoba, která by se při čtení pohádek o skřítcích muminech (něžně nazývaných mumínci) nedojala a nerozzářila. No dobře, takový průzkum sice neexistuje… ale ukažte nám takového člověka! Dobrodružství muminka, jeho rodiny a přátel patří k pokladům dětské literatury už od čtyřicátých let 20. století, kdy ve Finsku vyšla kniha poprvé.

Popularita muminů se opírá o tři pilíře: za prvé o spisovatelské umění autorky, která píše vtipně, stručně, u čtení se nenudí děti ani jejich rodiče, za druhé o originální zápletky příběhů, například v Bláznivém létě muminy nejprve sužuje zemětřesení, následně potopa a na konci ještě stihnou zahrát představení v plovoucím divadle, které režíruje muminkův tatínek…

Třetí, ale nejdůležitější díl do geniálního koktejlu muminích příběhů je jejich něžná, laskavá atmosféra, díky níž si můžete byt jisti, že ať už mumini musí překonat jakákoli protivenství, čelí jim společně, s humorem a vždy se dostaví dobrý konec.