Jak jsem se přece jen stal důstojníkem Československé lidové armády

Každý voják zná své místo v tvaru. Autor vzpomíná na svou službu socialistické vlasti s laskavým a shovívavým nadhledem, ale přesto v jeho vyprávění probleskuje motto: „Pakárna zůstane pakárnou…“ Není úplně dobré začínat vojenskou přípravu na vysoké škole v době normalizace otázkou, proč máme v zemi dvě armády – československou a sovětskou, když by bohatě stačila jedna –československá. Náčelník vojenské katedry pak pochopitelně udělá vše pro to, aby se důstojnická kariéra takového odvážlivce přibrzdila a ten si bez frček užil dvouleté vojny se vším všudy. A nejlépe v Popradu. Autor vzpomíná na svou službu socialistické vlasti s laskavým a shovívavým nadhledem, ale přesto v jeho vyprávění probleskuje motto: „Pakárna zůstane pakárnou…“