Kapitola 22

Humoristicky laděný román zachycuje příběh ženy, která se stala babičkou na svůj vkus příliš brzy. Mladší syn sotva odrostl a Daniela se chystala roztáhnout křídla, jež jí ovšem přistřihla dcera Tereza oznámením, že čeká dítě. Daniela se srovnává s novou a nečekanou sociální rolí a prochází nelehkou životní etapou, kdy se učí žít podle sebe. Příběh Daniely se může stát inspirací pro všechny ženy, které žijí život, který žít nechtějí. I ony mohou najít svou cestu, ač se to zdá nemožné, a odvahu změnit to co ve svém životě změnit chtějí. Nalézt rovnováhu ve svém životě jako partnerky, matky, babičky – ale i jako ženy. Pro všechny situace existuje řešení. Chce to jen odvahu. A nikdy není pozdě najít sama sebe. Natož v pouhých padesáti! Asi jsem nakonec usnula. V půl třetí ráno mobil explodoval. Tedy aspoň mi to tak připadalo. Ve skutečnosti jen pípla zpráva na WhatAppu. S vytřeštěnýma očima jsem se dívala na fotku mimina. Bylo u ní napsáno: Matýsek je na světě. Vše v pořádku, váží čtyři dvacet a měří padesát dva. Tereza je taky ok. Poprvé v životě jsem se podívala na svého vnuka. První, co mě napadlo, bylo: „Shrek!“ Měl obří hlavu, veliké uši i tváře a u brady položené mocné ruce zaťaté do pěstí. Akorát nebyl tak do zelena. „Bože, ten je ale vošklivej, a ještě ke všemu mě asi jednou sní,“ řekla jsem si. A pak jsem se úlevou a štěstím rozbrečela.