Stanislav Kostka Neumann

Vladimír Kovářík

Milan Navrátil

Miroslav Doležal

Josef Věromír Pleva

Jan Hus

Zdeněk Štěpánek

Božena Němcová

Karel Jaromír Erben

Karel Hynek Mácha

Josef Václav Sládek

Marie Glázrová

Vítězslav Vejražka

Eduard Cupák

Josef Kajetán Tyl

Antonie Hegerlíková

Alois Jirásek

Jan Tříska

Josef Velda

Bedřich Smetana

Radovan Lukavský

Jaroslav Vrchlický

Otakar Brousek st.

Adolf Heyduk

František Halas

František Hrubín

Jiří Wolker

Daniel Defoe

Vítězslav Nezval

Vítězslav Hálek

František Palacký

Oldřich Mikulášek

Miloš Nedbal

Václav Voska

Ludmila Pelikánová

Vladimír Ráž

Jiří Adamíra

Luděk Munzar

Leopolda Dostalová

Petr Bezruč

Jan Neruda

Jana Dítětová

Svatopluk Čech

Věra Kovaříčková

Podcasty a Audioknihy od autora Svatopluk Čech. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

František Filipovský

Karel Höger

Petr Haničinec

Jaromír Spal

Jiřina Švorcová

Jiřina Šejbalová

Josef Bek

Milan Friedl

Felix le Breux

Dějiny a historie

Klasika

Poezie

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Poezie pro školu a život

Původní EP 08 0234 "Poezie pro školu a život" vydal Panton v roce 1972 - nyní titul s ukázkami z tvorby básníků Svatopluka Čecha, Jana Nerudy, Petra Bezruče, Karla Hynka Máchy, Vítězslava Nezvala, Oldřicha Mikuláška, Petra Bezruče, Karla Jaromíra Erbena, Františka Halase, Františka Hrubína a Adolfa Heyduka v interpretaci Vladimíra Šmerala, Leopoldy Dostálové, Jiřího Adamíry, Luďka Munzara, Radovana Lukavského a dalších vychází v Supraphonu poprvé digitálně.

Česká poezie

Původní LP album DV 15094 "Česká poezie" vydal Supraphon v roce 1960 - nyní titul s úryvky z děl K.H.Máchy (Máj), K.J.Erbena (Kytice), P.Bezruče (Maryčka Magdonova) aj. vychází poprvé digitálně.

Česká umělecká próza (Jirásek, Pleva, Čech, Němcová)

Komentář k původnímu titulu DV 15162 Česká umělecká próza z roku 1963: 
Druhý výběr umělecké prózy, první část ve školní řadě GK obsahuje jednak kratší literární útvary (povídky a pověst), jednak výňatky z delších děl. Zvukové snímky jsou určeny pro literární výchovu šestého až devátého ročníku základní devítileté školy. Rozšiřuje se jimi dosavadní soubor umělecké prózy na gramofonových deskách, vydávaných Gramofonovým klubem pro literární vyučování. 
Plocha dvou gramofonových desek určovala rozsah a počet textů. Při jejich volbě se přihlíželo k četbě žáků, která je stanovena učebními osnovami z roku 1960. V souboru je především zastoupena mimočítanková četba, aby se v každém ročníku mohl uplatnit poslech některé ukázky při práci s díly mimočítankové četby. Vzhledem k praxi byly voleny z těchto děl jiné ukázky, než které byly pojaty do čítanek; lze jich využít v besedách, ve kterých se kombinuje rozhovor o domácí četbě žáků s poslechem, čtením a výkladem vybraných ukázek. 
Poslech ostatních próz, které žáci mají v čítankách příslušných ročníků, obohatí a zpestří možnosti práce s textem. 
Poslech uměleckého přednesu je nejenom osvědčeným prostředkem přímého citového účinu literaatury: rozvíjí také pozornost žáků ke zvukovým kvalitám jazyka a tím přispívá i ke tříbení výrazného, pěkného čtení a přednesu, i když žáci nebudou vedeni k napodobování profesionálních umělců. 
Tento druhý výběr se ve své první části věnuje ukázkám z tvorby Aloise Jiráska (Pověst o Ječmínkovi ze Starých pověstí českých), Josefa Plevy (převyprávěný Robinson, pův. D.Defoe), Svatopluka Čecha (Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století. Kapitola X.) a Boženy Němcové (úryvek z Babičky)

Prahou staletí (2). Reportážní zastavení v hlavním městě republiky

Z komentáře k původnímu 2LP albu 1018 3051 vydanému v Supraphonu v roce 1982 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
První dvoudeskové album reportážních procházek předhistorickou Prahou, které vydal Supraphon v roce 1981, se setkalo s velkým ohlasem. Naplnilo totiž bohatě účel, pro který bylo připraveno a vydáno: stalo se suvenýrem pro ty návštěvníky Prahy, kteří žijí mimo hlavní město; bylo přijato jako moderní mluvená kronika, kterou si lze kdykoliv poslechnout, jako je možno kdykoliv otevřít knihu, a proto také jako výborná pomůcka při studiu historie a literatury; stalo se užitečným průvodcem pro ty, kteří se chystali do Prahy nejen na nákupy, nýbrž především poznat památná místa našich nejstarších i nejnovějších dějin. ...Naše putování Prahou staletou mělo zatím čtyři zastavení: na Vyšehradě jsme se zamyslili nad Prahou starých českých pověstí i nad Prahou křesťanských legend, na Hradčanech nad Prahou přemyslovskou a zejména nad velikou postavou českého krále Karla IV. 
Doba vlády jeho syna Václava IV. vede pražského poutníka z královského Hradu do ulic Staré Města, protože rozmarný král, zcela nepodobný slavnému otci, dával přednost rušnému životu kolem nově vybudovaného "králova dvora" v okolí starobylé ulice Celetné; ale právě tato skutečnost umožňuje osvětlit podrobně dobu předhusitskou plastickým vylíčením poměrů, které nezbytně vedly k husitskému revolučnímu hnutí. Tentokráte procházejí reportéři se svým mikrofonem kapli Betlémskou, vyprávějí o jejím vzniku, o kazatelském působení Mistra Jana Husa, i o tom, jak z místa, odkud mělo z vůle zakladatelů zaznívat slovo boží v jazyce českém, stávala se z vůle lidu politická tribuna...Reportážní vyprávění o Praze husitské začíná ovšem na vrchu Žižkově před dnešním Národním památníkem; neboť to je místo, odkud hnal husitský vojevůdce v roce 1420 s nevelkým houfcem svým mnohonásobnou převahu křižáckých vojsk přes Špitálské pole...Snaha ukázat, že naše dějiny nejsou jen pásmo zajímavých historek, nýbrž ustavičný, souvislý a vzrušující proces ideového zrání národa za stále patrnější účasti lidových vrstev, nositelů nejpokrokovějších tradic, vede autory k hlubšímu pohledu na jednotlivé vývojové etapy. Tak např. na dobu poděbradskou, kdy na královský trůn zasedl panovník českého původu, hlasatel míru mezi národy, který šířil a ve své politice uplatňoval myšlenky nové, smělé na svou dobu pokrokové. Reportéři si zvolili pro své sedmé zastavení druhé poschodí Prašné brány, která sice v době Jiříkově ještě nestála, ale která ve své nynější podobě umožňuje pohled na Prahu z doby Jiřího Poděbrad: na radnici, kde byl zvolen českým králem, na Týnský chrám, kam ho s jásotem doprovázely nesmírné zástupy, na královskou cestu, po které jezdíval z "králova dvora" na Pražský hrad a kudy bylo vezeno na Hrad jeho tělo, když zemřel, teprve jednapadesátiletý, k zármutku všech věrných Čechů. 
Osmé zastavení nemohlo být jinde než před Letohradem v Královské zahradě, kterému se dlouho říkalo Belveder, protože je nejkrásnějším dokladem renesance, která začala pronikat do gotické Prahy za Jagelonců a prvních Habsburků. Z nich zejména Rudolf II. přítel věd a umění, ale zároveň častá důvěřivá oběť podvodných alchymistů, astrologů a věštců, bývá pokládán za panovníka "pražského"; tento podivínský císař Prahu i miloval i proklínal, i budoval i zanedbával. 
Dějiny se řítí kupředu, i když se někdy zdá, že se čas vleče, že příliš dlouho trvá poroba, že utiskovaný lid se marně občas pozvedá k odporu osamělými akcemi, že příliš dlouho je temno nad celou vlastí, než se na konci osmnáctého století objeví první červánky obrození. 
Ale to už uslyšíme na dalších deskách alba Prahou století.... 
Dr. Vladimír Kovářík

Prahou staletí (1). Reportážní zastavení v hlavním městě republiky

Z komentáře k původnímu 2LP albu 1018 2961 vydanému v Supraphonu v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
..Co bylo kdy o Praze napsáno, je alespoň v malém výběru v každé knihovně, na stěnách každé domácnosti i na nejvzdálenějším venkově ja alespoň jeden motiv v pěkné reprodukci, a není diskotéky, v níž by nebyla alespoň jedna deska s hudební oslavou Prahy, ať už je to symfonie, kantáta nebo prostá písnička...Trojice rozhlasových pracovníků - redaktor, vysokoškolský učitel a herec Národního divadla - kteří se rozhodli vytvořit cyklus pořadů o staleté Praze, nejsou pražští rodáci. Ale snad právě proto si uchovali venkovsky obdivnou lásku k městu, v jehož ulicích a budovách prožili většinu svého života. Proto jim nezevšednělo, proto objevují stále něco nového a podivuhodného při svých občasných procházkách i při všedních cestách do práce a z práce. Věděli, že najdou tisíce vděčných posluchačů, a dohodli se, že si neulehčí práci pouhým záznamem subjektivních pocitů ani krasořečným líčením svých dojmů. Zamítli předčítání předem pečlivě připravených textů v tichu rozhlasového studia a dali přednost živým reportážím z míst, která vyvolávají živé představy dávné minulosti...A tak jejich další spolupracovník zvukový technik, stejně zanícený milovník Prahy jako oni, bez protestů stěhoval přenosný magnetofon z místa na místo: z vyšehradských hradeb na nádvoří Pražského hradu, k Žižkově jezdecké soše na Vítkově s pohledem na někdejší Špitálské pole, na jeviště divadla kdysi Nosticova, na Slovanský a Střelecký ostrov, do kaple Betlémské a do domu kazatelů, vynesl ho nahoru do Prašné brány i na střešní terasu hotelu Intercontinental, pak zase před Staroměstskou radnici, na schody Husova pomníku, na rampu Národního muzea, natáčel v nacistických kobkách v Pečkárně, na kobyliské střelnici a ještě na mnoha místech....Rozhlasový pořad Prahou staletí si rychle získal srdce posluchačů. Přicházely stovky dopisů, pochval, ale také výtek těch, kteří se nechtěli rozloučit s tím, co si přinesli ze školy jako nezvratné jistoty, a co výsledky nového historického bádání poopravily nebo zcela vyvrátily. Ale znovu a znovu se ozývaly hlasy žádající, aby byl celý seriál otištěn, anebo ještě raději zachován na gramofonových deskách...A tak se z rozhlasového pořadu zrodila alba gramofonových desek s původní autorskou koncepcí, třeba v podobě mírně upravené a místy poněkud zkrácené, neboť reportérský projev, i když nepochybně značně sugestivní, se přece jen nevyhne občasnému opakování, konverzační mnohomluvnosti a nepodstatným detailům. První čtyři pořady, které obsahuje toto album, jsou věnovány jednak době mýtické, jak ji zobrazily staré české báje a legendy, jednak počátkům českého státu za knížat a králů přemyslovských a poté lucemburských.... 
Smyslem pořadů Prahou staletí - ať jde o celek nebo jednotlivé části - není však pouze poučovat. Záměr naukový je dokonce až druhotný. Především šlo a jde o to podnítit posluchače, aby se hlouběji zajímali o českou historii, aby se, byť v nezbytné zkratce, přesvědčili, že národní dějiny nejsou řada zajímavých epizod, nýbrž nepřetržitý vývojový proud, v němž vždycky, i když ne bez bojů a bez překážek, vítězily pokrokové tradice, které se nikdy nepodařilo trvale umlčet a které nacházely v každém vývojovém období dosti odvážných šiřitelů a pokračovatelů. To bude zřejmé zejména z dalších pořadů, které navazují na první čtyři: o Praze v době temna, o době obrozenské, o revolučním roce 1848, o Praze proletářské a měšťácké, o počátcích dělnického hnutí, o Praze mezi dvěma válkami, o Praze okupované, bojující a vítězné. Toto inspirativní poslání reportáží o Praze je dáno jak místy, kterými provází posluchače živé slovo, tak také množstvím ukázek z literárních děl od dávných kronik až po verše nejsoučasnější... 
Přejeme vám, vážení přátelé, aby vám seriál Prahou staletí přinesl hodně podnětů k zamyšlení, k opětovné četbě knih třeba už dávno známých i k návštěvě historicky památných a krásných míst v našem hlavním městě. 
Dr. Vladimír Kovářík

Čech: Ve stínu lípy

Z komentáře Jiřího Kutiny k původnímu LP albu 2 18 0405 Ve stínu lípy Svatopluk Čech vydanému Supraphonem v roce 1973 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
Každé dílo, které bylo určeno za školní četbu, prochází u čtenářů obdobím, kdy se s ním ve školních lavicích vypořádávají se vzpurností mládí vlastní, a jakousi renesancí, kdy se k němu naopak s vnitřně cítěnou kajícností vracejí a plně a bez zábran se nechávají okouzlit krásou, jejíž jiskry v nich po léta doutnaly. Takový osud dědí z generace na generaci Máchův Máj, Erbenova Kytice a Čechovo dílo Ve stínu lípy. Výjimku tvoří léta, kdy se bojovalo o samotnou existenci českého jazyka a kdy i mladí čtenáři získávali k těmto dílům vztah, který už se neměnil, jen dozrával k větší intenzitě. Tak tomu bylo s Čechovým dílem v době jeho vzniku a v našem století zejména za druhé světové války. Tenkrát jsme se setkávali s přímo obrozenským působením řady předních umělců v čele s nezapomenutelnou Otýlií Beníškovou, Vítězslavem Vejražkou a Františkem Filipovským, kteří s Čechovými verši putovali po smrtelně ohrožené vlasti. 
Svatopluku Čechovi bylo v průběhu desetiletí přiznáváno mnoho čestných označení. Byl střídavě nazýván naším posledním obrozenským básníkem, pak básníkem-věštcem, předjímajícím ve svém díle českou budoucnost, jindy byly zase zdůrazňovány široké tahy jeho básnického štětce zobrazujícího a oslavujícího idylu českého venkova nebo zase vyzdvihována jeho trefná satira na českého měšťáka, který dostal výraznou podobu v panu Broučkovi, Svatopluk Čech byl mezi čtenáři stále oblíbenější. V roce 1879 radostně přijali jeho cyklus básní Ve stínu lípy, opěvující ryzí češství a dávající tak výraz vlaste

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.