Různí

R. A. Dvorský a jeho Melody Boys

Jiřina Salačová

Oldřich Nový

Neznámý

Autobiografie a biografie

Dějiny a historie

Dramatizace

Poezie

Literatura faktu a publicistika

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Praha očima cizích básníků

Komentář k původnímu LP 1118 3117 z roku 1983 a níže dokumentace:
Před mnoha desítkami let žil v Praze mladý novinář, nakladatelský redaktor a básník, který miloval své město tehdy ohrožené výbojným fašismem. I rozhodl se, že spočítá a shromáždí všechny verše, které kdy byly o Praze cizími básníky napsány, a dokonce že shromáždí všechny výňatky z dopisů, zápisků a deníků všech ostatních slavných umělců, kteří Prahou alespoň prošli. Nedopočítal se, protože sotva začal, hrnuly se mu odevšad stále nově objevované materiály, známé i neznámé; ale přece jen se mu podařilo sestavit několik knížek, kterým dal symbolické názvy Věčné Čechy, Očima lásky, Město vídám veliké, Ta krásná země; nedopočítal se také proto, že byl jako známý antifašistický novinář zatčen, uvězněn a v roce 1942 popraven. Jmenoval se Vincy Schwarz, pocházel z hanáckého Šterneberka a dožil se čtyřiceti let.
Nepoznal už verše, napsané novými hosty o Praze osvobozené a nové, která postupně vyrůstala v socialistické velkoměsto. Neboť Praha více než kdy jindy přitahuje návštěvníky z celého světa. Je to nepochybně tím, že vzrůstajíc počtem, rozsahem i výškou nových sídlišť nepozbývá svého dávného půvabu v historickém centru; jistě proto, že soudobé město nemění historické jádro Prahy v historickou rezervaci, ale ponechává i v něm kypět soudobý život: staré gotické sklepy se mění v útulné vinárničky, do kláštěrů, které se už málem rozpadávaly, umisťuje po nákladných rekonstrukcích díla, která byla potud jen v depozitářích galerií, z bývalé Královské cesty vytváří procházkovou magistrálu od Prašné brány až po hradní rampu. Profesor V. V. Štech, velký znalec a milovník Prahy, horlivý průvodce všech světových malířů a sochařů, kteří navštívili Prahu, vodíval své hosty na strahovské terasy a těšil se vždy na chvíli úžasu, když se před nimi otevřelo Město: město v kotlině, členěné jasnou řekou Vltavou, město zvedající se od řeky do mírných i prudších svahů, město plné stavebních památek, z nichž od jedné ke druhé lze dojít několika desítkami kroků, město románské, gotické, renesanční, barokní, i moderní i ještě modejrnější, jehož staletou krásu neporušily dnešní paláce ani věžové domy okolních sídlišť. A také vodil své hosty na Kampu, nejraději za jasných měsíčních nocí, kdy náměstíčka v okolí Čertovky procházejí z reality do pohádky a kdy památný most Karlův skutečně vypadá tak, jak ho charakterizoval v prvním překvapení francouzský sochař Émile Antoine Bourdelle: gotický kentaur s barokní hlavou.
Praha okouzlovala básníky po celé věky. V dobách své slávy, za mocných králů z roku Přemyslova, v době Karla IV. i Jiřího Poděbradského i v dobách utrpení, kdy se z Evropské metropole stávalo a nakonec stalo provinční město, zanedbané, ošumělé, neopravované, chátrající - ale kdy Praha, "královna sirá", nepřestala být pokládána za jedno z významných evropských město. Měst, která sice nezáří leskem preferované císařské Vídně, ale zůstává památníkem, byť smutným a tragickým, národa s vysokou kulturou, který se jednou zvedne a bude opět stát mezi předními národy světa.
Není divu, že čeští básníci všech generací vyjadřovali lásku ke svému městu ve verších, ať už to byly umně komponované latinské a později i české hexametry, anebo jen pololidové popěvky o tom pražském mostě, o jarním příletu racků nad Vltavu, o rozkvetlém šeříku na petřínských stráních. Denně se objevují nové doklady, veršované, prózou psané, do písní a písniček zkomoponované pražské dojmy tak bohaté, že už naplnily celou jednu velkou knihovnu, v níž jsou jen díla Prahou inspirovaná. Nechceme-li jít příliš daleko do minulosti až středověké, stačí začít Johannem Wolfgangem Goethem a Clementem Brentanem, celé spousty veršů objevíme v díle pražského rodáka německého původu Rainera Marie Rilka, anebo zas jihlavského rodáka Louise Fürnberga; a pak už jsou tu jména básníků francouzských, kteří okouzlovali poválečnou generaci a kteří sami si nesli hluboko v srdci obraz Prahy buď jen kratičko spatřené, jako Guillaume Apollinaire, anebo dlouze prožívané, jako Paul Claudel, i jména prvních básníků sovětských, zejména Borise Pasternaka. A konečně jsou tu i desítky jmen, která první sběratel, pořadatel a vydavatel básnických dojmů cizích básníků z Prahy a o Praze ještě nemohl znát a už nepoznal, protože k ním přišli, až když nadlouho zatemnělá Praha se rozsvítila nejen pro dny sváteční, ale i pro dny všední. Patří k nám a mnohé z nich bychom neměli ani uvádět mezi básníky cizími; jsou naši.
Gramofonová deska, která se pokouší ukázat Prahu očima těchto našich milých hostí, obsahuje proto jen výběr veršů nejlepších, nejvroucnějších a nejmilejších. Sedmnáct herců a recitátorů známých jmen spojilo své síly, aby vyjádřili to, co cítili návštěvníci a hosté naší Prahy. Známé jejich hlasy, oni sami jsou nám blízcí. A přece se zdá, že ty hlasy zaznívají dnes trochu jinak než obvykle. Jsou pevnější i rozechvělejší, zvoní, zpívají, voní, jako by pluly v řece světové poezie jako na vlnách. Řeka, která dlouhou cestou k moři mění své jméno podle zemí a národů, je stále táž. Je to řeka našeho hlavního města. Proto i hlasy recitátorů zvroucněly rytmem jejích vln i rytmem lásky, patřící tomuto městu, které i naši hosté, tak často se k nám vracející, pokládají za jedno z nejkrásnějších na světě.
Vladimír Kovářík

Dokumentace:
1. Z českého zápisníku 1:30
původní text: Eduardas Mieželaitis/překlad: Jaroslav Kabíček
Josef Bek recitace
2. Než přistoupíme k věci 1:15
původní text: Johann Wolfgang von Goethe/překlad: Pavel Eisner
Zdeněk Buchvaldek recitace
3. V nejranějším mládí 2:15
původní text: Clemens Brentano/překlad: Pavel Eisner
Václav Voska recitace
4. Ze všech měst 2:45
původní text: Theodor Mundt/překlad: Pavel Eisner
Václav Voska recitace
5. Pásmo 1:15
původní text: Guillaume Apollinaire/překlad: Karel Čapek
Jaroslava Adamová recitace
6. Obrázkyz Čech 1:30
původní text: Paul Claudel/překlad: Ivan Slavík
Jaroslava Adamová recitace
7. Na Karlově mostě 1:20
původní text: Konstanty Ildefons Gaczýnski/překlad: Jan Pilař
Josef Bek recitace
8. - 16. Hradčany - V kapli sv. Václava - Na Malé Straně - Křížová chodba v Loretě - Ve starém domě - Šlechtický dům - Příchod jara - Večerní procházka - Vyhlídka 6:25
původní text: Rainer Maria Rilke/překlad: Gustav Francl
Jana Preissová, Viktor Preiss recitace
17. Praha (1939) 1:10
původní text: LouisFürnberg/překlad: Soňa Nová
Jiřina Petrovická recitace
18. Chrám svatého Víta 1:45
původní text: Vadim Šefner/překlad: Zdenka Bergrová
Jiřina Petrovická recitace
19. Jaro 1:45
původní text: Boris Pasternak/překlad: Luděk Kubišta
Jiřina Švorcová recitace
1. Ulička úzká 2:15
původní text: Jevgenij Aronovič Dolmatovskij/překlad: Václav Jelínek
Vlasta Vlasáková recitace
2. Můj přítel z ulic 1:25
původní text: Pablo Neruda/překlad: Adolf Kroupa
Jiří Holý recitace
3. Byl jsi životem 1:40
původní text: Pablo Neruda/překlad: Adolf Kroupa
Jiří Holý recitace

4. Srovnání 2:10
původní text: Jannis Ritsos/překlad: Marianna Stříbrná
Otakar Brousek recitace
5. Večer 3:15
původní text: Nazim Hikmet/překlad: Jiří Taufer
Martin Růžek recitace
6. Staré město pražské 0:30
původní text: Petr Vegin/překlad: Václav Daněk
Jaroslava Adamová recitace
7. Pohled věčnosti 3:30
původní text: Eduardas Mieželaitis/překlad: Jaroslav Kabíček
Vladimír Šmeral recitace
8. Husův pomník 1:00
původní text: Eduardas Mieželaitis/překlad: Jaroslav Kabíček
Jiřina Švorcová recitace
9. Pražské hodiny 1:55
původní text: Emmanuel Robles/překlad: Jan O. Fischer
Eduard Cupák recitace
10. Vltava 0:50
původní text: Šamil Anak/překlad: Jiří Honzík
Regina Rázlová recitace
11. Václavské náměstí 1:20
původní text: Šamil Anak/překlad: Jiří Honzík
Regina Rázlová recitace
12. Srdce na dlani 2:10
původní text: Robert Ivanovič Rožděstvenskij/překlad: Jana Moravcová
František Němec recitace
13. Město pro dva 1:35
původní text: Jekatěrina Ševelevová/překlad: Václav Jelínek
Dana Medřická recitace
14. Loučení s Prahou 1:35
původní text: Kajsyn Kulijev/překlad: Václav Jelínek
Zdeněk Buchvaldek recitace

Trobadoři a žakéři. Poezie a hudba 12.-15. století

Původní titul Supraphonu 1 18 1367 z roku 1974 poprvé digitálně!
Nahráno 23.10.1972
Tracklist:
1. Der May / hudba+text Neidhart von Reuental; zpívá Pavel Jurkovič; hraje Musica poetica
2. Račtež poslúchati / autor: středověká poezie; recituje Pavel Jurkovič; hraje Musica poetica
3. Dřevo sě listem odievá / hudba+text Anonym; zpívá Pavel Jurkovič; hraje Musica poetica
4. Lonc le rien / hudba: francouzský anonym; hraje Musica poetica
5. Když se ztratil svit / původní text: Heinrich von Veldeke; překlad: Pavel Jurkovič; recituje Consuela Morávková 
6. Řekněte, paní, hostinskému / původní text: Walther von der Vogelweide; překlad: Pavel Jurkovič; recitují Consuela Morávková a Alfréd Strejček 
7. Zle zpívá se to / původní text: Beatritz de Dia; překlad: Gustav Francl; recituje Consuela Morávková 
8. Ba, za blázny a hejly mám / původní text: Peire Cardenal; překlad: Olga Nechutová; recituje Alfréd Strejček 
9. Ductia / hudba+text: Anonym; hraje Musica poetica
10. Velikonoční čas mám rád / původní text: Bertrans de Born; překlad: Emanuel Frynta; recituje Alfréd Strejček 
11. Philippe Künec / hudba+text: Walther von der Vogelweide; zpívá Pavel Jurkovič, hraje Musica poetica
12. Stále si braň čest svoji / původní text: německý anonym; překlad: Jan Rak; recituje Consuela Morávková 
13. Královský tanec / hudba: Francouzský anonym; hraje Musica poetica
14. Ma viéle / hudba+text Gauthier de Coincy; zpívá Pavel Jurkovič; hraje Musica poetica
15. Já vskutku raděj umlknu / původní text: Girautz Riquiers; překlad: Vladimír Mikeš; recituje Consuela Morávková 
16. Santa Maria / hudba+text: Alfonso X. el Sabio; zpívá Pavel Jurkovič 
17. Pax! In nomine Domini! / původní text: Marcabruns; překlad: Vladimír Mikeš; recitace Alfréd Strejček; hraje Musica poetica
18. Křižácká píseň / hudba+text: Walther von der Vogelweide; zpívá Alfréd Strejček; hraje Musica poetica
19. Balada / hudba+text: Francouzský anonym; zpívá Pavel Jurkovič; hraje Musica poetica
20. U ohrady za kři v stínu / původní text: Marcabruns; překlad: Vladimír Mikeš; recitují Consuela Morávková a Alfréd Strejček 
21, Ce fut en mai / hudba: Moniot d'Arras; původní text: Francouzský anonym; zpívá Consuela Morávková; hraje Musica poetica
22. Nachtlied / hudba+text: Salcburský mnich Herman; zpívají Consuela Morávková a Alfréd Strejček
23. Na kraji louky / původní text: Walther von der Vogelweide; překlad: Jan Rak; recituje Consuela Morávková 
24. Meienzit / hudba+text: Neidhart von Reuental; zpívají Pavel Jurkovič a Consuela Morávková, hraje Musica poetica
25. Žádná krásná; autor: Anonym český; recituje Pavel Jurkovič 
26. Dem Allerliebsten / hudba+text: Salcburský mnich Herman; zpívá Pavel Jurkovič; hraje Musica poetica
27. Tajná žalost při mně bydlí / autor: anonym český; recituje Pavel Jurkovič 
28. Andělíku rozkochaný / původní text: středověká poezie; hudební adaptace a zpívá Pavel Jurkovič
29. Když se louka zelená / původní text: Anonym český; nový text: Pavel Kopta; recituje Consuela Morávková 
30. Cantigas de amigo (ze sbírky Martin Codax) / hudba+text: španělský anonym; zpívá Consuela Morávková; hraje Musica poetica
31. Milá paní / autor: anonym český; recituje Pavel Jurkovič 
32. Tant m' abelis / hudba+text: Berenguer de Palou; zpívá Pavel Jurkovič; hraje Musica poetica
33. Kol Limoges vedla cesta má / původní text: Guillem de Peitiens; překlad: Gustav Francl; recituje Alfréd Strejček 
34. Robin et la damoisele / hudba+text: Robert de Rains; zpívají Consuela Morávková a Pavel Jurkovič; hraje Musica poetica
35. Slyšte, ač nevím, co to je / původní text: Rambautz d'Auregna; překlad: Olga Nechutová; recitují Pavel Jurkovič a Alfréd Strejček 
36. Estampida / hudba+text: Raimbaut de Vaqueiras; zpívají Pavel Jurkovič, hraje Musica poetica

Slovo má Oldřich Nový

Album Slovo má Oldřich Nový, které bylo vydáno v Supraphonu na LP 0 13 0655 (mono) v roce 1969, posíláme nyní do digitálních obchodů u příležitosti 30. výročí úmrtí 
Oldřicha Nového († 15.3.1983)
Komentář k původnímu LP 0 13 0655 z roku 1969:
Bylo to v září 1939. Plakáty a reklamy v novinách zvaly na "nejlepší moderní společenský film, který byl u nás kdy natočen". Šlo o veselohru režiséra Martina Friče s Oldřichem Novým v titulní roli. Kritik časopisu Kinorevue k jeho výkonu napsal: "Znovu musíme vyslovit podiv nad tím, jak mohl být tak dlouho zanedbáván filmovými výrobci tento virtuózní herec." Film se jmenoval Kristian a podnes plní sály biografů.
Cesta za poznáním Oldřicha Nového začíná v první třídě žižkovské školy na Komenského náměstí a na kopci u "kapslovny", který byl jediným dětským hřištěm této dělnické čtvrti. Dva roky nato už sedí Oldřich ve škole U sv. Kříže Většího na Starém Městě pražském s okny na František, kde s kluky tráví svůj volný čas u vody. V létě, v zimě. František tehdy tvořil velmi svérázný kout Prahy s osobitými obyvateli a mravy. Jan Neruda v jednom svém fejetonu nazval řeč příslušníků této čtvrti pražskou francouzštinou. Lenivé protahování nosovek, lehce nosový přízvuk a přímo aristokratická nonšalantnost - nemá zde původ Nového zvláštní mluva i způsob zpěvu, ale také jeho samozřejmost a lehkost, živost, nedbalá elegance, gaminství, někdy i frajerství a velkoměstský styl? Vždyť právě typy rošťáků, lupičů, džentlmenů a lidiček z předměstských a bohémských dvorků tvořily jednu skupinu jeho typických rolí, kdy mohl bohatě využít inspirací, jež mu domovská čtvrť poskytla.
V Cyrilometodějské tiskárně v Pštrossově ulici v Praze se Oldřich Nový řádně vyučil sazečem a čtyřletou obornou typografickou školu absolvoval s vyznamenáním.
Ale "černé umění", jak se tehdy tomuto povolání říkalo, mladého pracovníka brzy ztratilo. Zato se s ním setkávali návštěvníci pražské Řemeslnické besedy, potom zpěvní síně U labutě v ulici Na poříčí, karlínského Varieté a divadlo Deklarace, které neslo hrdý název "Žižkovská činohra".
Následovalo roční angažmá v Moravské Ostravě a od roku 1919 slavná éra herce, režiséra, autora a posléze šéfa brněnské operety. Národní (později Zemské a Státní) divadlo v Brně znamená v životním díle Oldřicha Nového šestnáct významných let. Pro českou operetu za jeho vedení znamenají rehabilitaci tohoto přehlíženého žánru, který si, díky Novému, získal uznání i zájem divadelních pracovníků, teoretiků, kritiků i obecenstva. Oldřich Nový dokázal, že opereta je umění, jestliže se dělá s vkusem, nápady, talentem. Zbavil ji bezduchého extemporování, dbal na kulturu jevištní mluvy i přirozené, plynulé spojení hudby s činoherní částí. Vychovával si mladé české autory a jako první u nás objevil pro české jeviště hudební komedii. - V Brně také poznal a využil možností rozhlasu jako nové umělecké disciplíny pro členy svého souboru. V brněnském Radiojournalu pracoval od jeho založení, kdy vysílacím "studiem" byla jedna z budek na novém Zemském domě. Odtud a později z ateliéru na Nové ulici a poté ze Stadiónu vysílal desítky kabaretů, pásem a gramofonrevuí, které sestavoval, režíroval a konferoval.
Koncem roku 1934 a začátkem roku příštího vyjednává s ředitelem Vinohradského divadla dr. Jahnem o provozu hudební komedie. Přitom je podroben důkladné zkoušce: Hraje v Komorním divadle premiéru a veškeré reprízy Verneuillovy činohry Škola poplatníků, ve které je mu svěřena hlavní pánská role, a na Vinohradech hostuje v řadě představení v Borově režiii Straussova Netopýra, kde v roli Eisensteina alternuje se Zdeňkem Štěpánkem. Jednání ztroskotalo, poněvadž Nový chtěl vybudovat divadlo hudební komedie jako samostatný a soběstačný celek, s vlastním souborem hereckým i hudebním.
V srpnu 1935 se loučí s Brnem a v Praze s potížemi sestavuje soubor, se kterým před Vánocemi téhož roku zahajuje svou činnost v Novém divadle ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí hudební komedií s téměř symbolickým názvem Štěstí do domu. S deseti schopnými herci, dvěma perfektními klavíristy, při jediné scéně, bez převleků a honosné výpravy, kterou tehdejší pražská operetní divadla oslňovala publikum.
Od prvního představení bojoval o diváka a se svým souborem hrál všecka představení, i když v Novém divadle bylo víc zaměstnanců než návštěvníků. Usiloval o hodnotné zábavné umění, vkusnou a přitažlivou podívanou, která by se nepodbízela, ale dosáhla ve svém druhu maximální dokonalosti a výše. Oldřich Nový přišel do Prahy s vyhraněným programem: dělat hudební divadlo, hudební komedii, založenou na činoherním libretu, jehož děj je podmalován hudbou, ale každý šanson, hudební scéna nebo melodram musí být pokračováním děje a nikoli pouhou vložkou, jak tomu bývá v operetách. Nové divadlo nebylo společensky angažované, ani nestrhávalo lidem masky z tváří. Jeho hlavním cílem byla zábavnost jako první a hlavní úkol. Divadlo ne jako instituce výchovná, ale místo snů a potěšení.
Zdravý cit pro míru únosnosti zajišťovaly Novému spolu s ironickým nadhledem a uměním persifláže takový vztah k uváděné dramatice, i rolím, že se vždycky bezpečně a jistě vyhnul banalitě a nevkusu. Proto mohl v Lidových novinách Eduard Bass napsat, že "Nové divadlo je opereta pro kulturní lidi".
Oldřich Nový zde vytvářel dva typy hrdinů, romanticky založené, aktivní, smělé a odhodlané moderní mladé muže, vždy s úsměvem vítězící, jejichž předností je elegance, vzdělání , ale také dávka fantazie, milé drzosti, provokativního šarmu a vtipu. Na druhé straně ztělesňoval bezvýznamné úředníčky a občánky s ušlápnutou bojácnou dušičkou a se snem po lepším životě. Tyto dva odlišné charaktery mohl dokonale spojit ve dvojrolích, z nichž nejslavnější byly Célestin v Mam'zelle Nitouche a filmový Kristian.
Oldřich Nový natočil až do Kristiana jedenáct filmů, tedy asi třetinu své filmové práce po dnešní den, a přece teprve Kristianem se mu otevřela slavná filmová dráha. Tento film se stal mezníkem v české společenské veselohře a Nový se přes noc posunul v žebříčku populárních herců na jedno z předních míst. Brzy potom dostal nové velké herecké příležitosti ve filmech Roztomilý člověk, Valentin dobrotivý, Dívka v modrém, Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda, Pytlákova schovanka a dalších. Filmová tvorba tohoto herce není ještě uzavřena, stejně jako tvorba divadelní a činnost v rozhlase a televizi. Oldřich Nový po zrušení svého divadla v roce 1948 režíroval a hrál v Karlínském divadle a v četných divadlech v republice i v zahraničí. Jeho současné inscenace i postavy v hudební komedii Harvey a já..., v komorním muzikálu Julie, ty máš nápady nebo pohostinské vystoupení v pražském Činoherním klubu jen potvrzují jeho stále mladé umění a oddanou věrnost divadlu.
Umělecká činnost Oldřicha Nového byla a dosud je mnohostranná. Zahrnuje více oblastí a s pravou tvůrčí nenasytností se snaží zabrat co nejširší okruh působnosti. Pro Nového žít znamená hrát a hrát znamená žít. Postihl něco z věčné lidské touhy po idyle a pohodě, po veliké romantické a neobyčejné lásce a štěstí. Jeho humor se vždy vyznačoval jemností, komorností, smyslem pro styl; vkus a přirozená hravost se v jeho výkonech pojily s noblesou chování, společenskou rutinou, velkosvětským šarmem a gaminstvím. A to projevoval a uplatňoval i v popěvcích z hudebních komedií i filmů. Má ve svém projevu zvláštní sentiment, který využívá, hraje na něj, ale současně jej i ironizuje. Podlamuje hlas a přechází do parlanda - recitačního zpěvu. Některé písně v jeho interpretaci zakotvily natolik ve vědomí diváků a posluchačů, že si je ani neumíme představit v jiném provedení.
Marie Paříková a Antonín Langer

Reklama ...vážně!? 3

...ve francouzštině se vyskytuje slovo réclamer, které je překládáno jako hlásit se, dožadovat se, stěžovat si, žádat, vyžadovat, reklamovat a podobně. 
V některých spojeních, jako réclamer bruyamment - tj. hartusit, francouzština odkazuje k povaze reklamy, jako nepochybně v mnoha případech hodně hlasitého vychvalování čehosi. 
Ottův slovník naučný z roku 1888 skutečně označuje slovo reklama (fr. réclame) jako přejaté do češtiny z francouzštiny ve významu "veřejného vychvalování", jak definuje jádro pojmu reklama, 
což je pravděpodobně první definice reklamy v české historii...

Mozaiku "hlasitého vychvalování čehosi" jsme sestavili z archivních nahrávek (čemuž leckdy odpovídá i kvalita snímků), které vznikly ve studiích Supraphonu pro různé objednavatele v letech padesátých, šedesátých a zde, již ve třetím pokračování úspěšného titulu, i sedmdesátých. Opět zde můžete slyšet scénky a skeče nahrávané pro Sazku, Tukový průmysl, Sběrné suroviny, obchodní domy Prior, Čs. státní loterii či Požární ochranu a další. Ať jde o vtipný propagační snímek pro Tukový průmysl (opět v hlavní roli Sana - vlastní sestra másla a opět skvělé podání Jana Wericha a Miroslava Horníčka), vážně míněné nicméně vtipné scénky Spejbla a Hurvínka (tentokrát jedenkrát v originální interpretaci Josefa Skupy a dvakrát v neméně skvělé interpretaci Miloše Kirschnera) či velmi povědomé reklamní chvilky televizní s panem Vajíčkem v hlavní roli - opět Vám ve všech těchto scénkách nabízíme dokumenty své doby.

Reklama ...vážně!? 4

..ve francouzštině se vyskytuje slovo réclamer, které je překládáno jako hlásit se, dožadovat se, stěžovat si, žádat, vyžadovat, reklamovat a podobně. V některých spojeních, jako réclamer bruyamment - tj. hartusit, francouzština odkazuje k povaze reklamy, jako nepochybně v mnoha případech hodně hlasitého vychvalování čehosi. Ottův slovník naučný z roku 1888 skutečně označuje slovo reklama (fr. réclame) jako přejaté do češtiny z francouzštiny ve významu "veřejného vychvalování", jak definuje jádro pojmu reklama, což je pravděpodobně první definice reklamy v české historii... Mozaiku "hlasitého vychvalování čehosi" jsme sestavili z archivních nahrávek (čemuž leckdy odpovídá i kvalita snímků), které vznikly ve studiích Supraphonu pro různé objednavatele v letech padesátých, šedesátých a zde, již ve čtvrtém pokračování úspěšného titulu, i sedmdesátých. Opět zde můžete slyšet scénky a skeče nahrávané pro Sazku, Knihu n.p., Sběrné suroviny, Jawu, Čs. státní loterii či Požární ochranu, pro umělce samotné či tzv PF podniku Rekrea. Na titulu určeném pouze pro digitální obchody účinkují jak neznámí mluvčí tak umělci jako R.A. Dvorský, František Filipovský, Jan Werich, Miloš Kirschner a mnoho dalších - opět Vám ve všech těchto scénkách nabízíme dokumenty své doby.

Dukla. Vzpomínky příslušníků 1.čs.armádního sboru v SSSR

Původní LP album 1218 0503 se vzpomínkami příslušníků 1. čs. armádního sboru v SSSR na na karpatsko-dukelskou operaci vydal Supraphon v roce 1984.
Vzpomínali 
ministr národní obrany arm.gen. Martin Dzúr, arm.gen. Ludvík Svoboda, arm.gen.v zál. Karel Klapálek, genplk.v zál. Ing. Miroslav Šmoldas, genmjr.v zál. doc. Ing.Oldřivch Kvapil CSc.,
pplk.v zál. Věra Tichá, plk. v zál. Segrej Petras, kpt.v zál. Bernard Bražina, plk.v zál. Ing. Rudolg Peška CSc.

1. část: komentář-M.Dzúr-komentář-M.Dzúr-komentář-L.Svoboda-M.Šmoldas-L.Svoboda-M.Šmoldas-O.Kvapil-V.TIchá-O.Kvapil-V.Tichá-M.Šmoldas-O.Kvapil-S.Petras-M-Dzúr
2. část: L.Svoboda-komentář-K.Klapálek-M.Šmoldas-O.Kvapil-S.Petras-V.Tichá-M.Šmoldas-B.Bražina-K.Klapálek-R.Peška-V.Tichá-B.Bražina-V.TIchá-L.Svoboda-M.Dzúr

Aplikace Youradio Talk