Pro milovníky románů Hana, Šikmý kostel či Žítkovské bohyně.

S kolem drátu přes rameno hledají obživu a rvou se o svoji důstojnost.

Dvě staletí a dva světadíly, to jsou kulisy výjimečné generační ságy začínající v zapadlém koutu Horních Uher v roce 1850. Muži se tu živí jako pastýři, pašeráci kořalky či dráteníci – ti musí odcházet za prací do světa, zatímco ženy s dětmi a starci se snaží vlastními silami přežít zimu. Mladá vdova Mária v zoufalé situaci opouští rodnou vesnici a vydává se s potomky Zoltánem a Rozárou hledat štěstí až do průmyslového Aussigu, dnešního Ústí nad Labem. I tady je každodenní realitou bída a strach, navíc na cikánskou matku s dětmi si leckdo troufne. Zoltán se časem díky dovednosti vyrábět myší pasti dostane na loď do vytouženého Nového světa, kde se protlouká jako námezdní dělník. Když se po letech – už s vlastní ženou a synem – vrací do vlasti, rodina zažívá počátky českého skautingu i tragédii druhé světové války.

Mimořádně silný čtyřgenerační román se opírá o známé události velkých dějin: dopady průmyslové revoluce, vylidňování venkova, vzestup rasismu a hrůzy genocidy. Zároveň v něm vystupují skutečné historické postavy jako Karel May, E. T. Seton, Eduard Štorch, Zdeněk Burian nebo dráteník Juraj Drndúl Lépiš, jenž byl za svůj život šestnáctkrát v Americe. Napínavá odysea, vzdávající hold přátelství, odvaze a mateřské lásce, se dostala do širší nominace na cenu Magnesia Litera za nejlepší debut roku.

„Šancův debut si skutečně zaslouží onen někdy snad až nadužívaný přívlastek ‚vyzrálý‘. Autor zvládá vykreslit nejrůznější lokace i situace, jeho postavy jsou psychologicky propracované a jejich neobvyklé životy a především vytrvalost, s jakou čelí nepřízni osudu, se opravdu dostanou pod kůži. Klíčové téma rasismu, které dílo charakterizuje, je do děje zakomponováno nenásilně, čtenář může místy zapomenout, že hlavní postavy patří k romskému etniku – aby mu to pak o to drsněji připomněla některá z epizodních postav. Žádná prvoplánová agitace ve jménu tolerance, ale plnohodnotný román vysokých uměleckých kvalit.“ – iliteratura.cz

„Nápaditější a zajímavější společensko-historický román, než je v našich krajích v posledních letech zvykem. (…) Je to poctivé, řemeslně zvládnuté vyprávění se zdařilými charakteristikami prostředí a vhledy do dobových proměn. Je vtipné ve své mystifikační rovině, dojemné v připomínce ideálů lesní moudrosti a trampské tradice a naléhavé v protirasistickém apelu.“ – Respekt

„Jde o čtivý, barvitý román, který oslní všechny čtenáře milující dobrodružství, hru na hádanky, velkolepé příběhy i dokonale nastudované reálie. (…) Máte-li rádi rodinné ságy (typu Šikmý kostel, Žítkovské bohyně, Bílá Voda, Hana…) a hledáte-li mužské hrdiny, kteří se statečně rvou o svou důstojnost, je sociálně-historický román Jako po drátku právě pro vás.“ – novinky.cz

„Rozsáhlá próza představuje jeden z mála pozoruhodných literárních debutů letošního roku u nás. Ondřej Šanc stojí mimo dobové trendy a nepracuje se zaujatým (někdy až dotěrným) vypravěčem, jak jej známe ze současných próz. Zůstává u konzervativnějšího pojetí vypravěče jako průvodce, jenž vede čtenáře fikčním světem složeným ze známých momentů velkých dějin a vyčerpávající každodennosti lidského přežívání.“ – kulturní čtrnáctideník A2

Prudce otočila hlavu a novým leknutím se jí podlomila kolena. Koukal se na ni Malý Péter, pusu lehce zkřivenou v překvapeném úsměvu. Přesně tak se směje i Rozárka, prolétlo jí nepříjemně hlavou. Snažila se nedívat na okovaný hrot, jaký mívají pastýři na holích, trčící z jeho hrudníku. Hostinský nestál, ale visel kousíček nad zemí na tom tlustém bodci, hlínu pod špičkami nohou měl trochu rozhrabanou, jak se tělo ještě chvíli škubalo, když jeho černou duši táhl ďábel pod zem. – ukázka z textu

Aplikace Youradio Talk

Ondřej Šanc

Jako po drátku