Stanislav Kostka Neumann

Jiří Taufer

Jaroslav Seifert

Vilém Závada

Zdeněk Štěpánek

Jiří Šrámek

Miroslav Florian

Jindřich Hořejší

Josef Kainar

Karel Jaromír Erben

Karel Hynek Mácha

Josef Václav Sládek

František Branislav

Josef Hora

Fráňa Šrámek

Julie Charvátová

Vladimír Holan

Jaroslav Vrchlický

Antonín Sova

Viktor Dyk

František Halas

František Hrubín

Vlastimil Fišar

Karel Hlaváček

Jiří Wolker

Jaroslav Bednář

Dagmar Sedláčková

Vítězslav Nezval

Oldřich Mikulášek

Marie Tomášová

Václav Voska

Jiřina Petrovická

Vladimír Ráž

Luděk Munzar

Petr Bezruč

Konstantin Biebl

Otokar Březina

Jiří Orten

Jan Neruda

Karel Toman

Milan Friedl

Podcasty a Audioknihy od autora Antonín Sova. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Josef Henke

Radovan Lukavský

Jiří Ornest

Jan Vlasák

Hana Maciuchová

Bořivoj Navrátil

Lukáš Hlavica

Autobiografie a biografie

Děti a mládež

Dramatizace

Poezie

Populárně naučná

Radioservis

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Matka v české poezii

Z komentáře Františka Branislava k původnímu titulu DV 15201 "Matka v české poezii" vydanému v Supraphonu v roce 1964 a nyní vydávanému poprvé digitálně: 
Kolikrát byla matka slavena obrazem a sochou, kolikrát oslavena zpěvem a hudbou! Báseň o matce vždycky nás vzruší, něčím nás smiřuje, vede nás k souladu, připomeňme tolik lásky. Rozteskní nás, navrací nám čas něčeho půvabně prožitého. Vzpomínkami na matku, myšlenkami na matku otvírá se kniha nejkrásnější poezie, která všechno prosluní. V rozpomínání voní vždycky ruce matek květem a chlebem, hlínou a ovocem. Nebylo a není básníka, který by nevěnoval verše matce. Jako oslavu, jako vděčnost. Z dlouhé řady literárních tvůrců uslyšíme slova mnohých. Jejich řada dala by se rozšířit. Uslyšíme o matce z různé doby a z různých prostředí, ale pokaždé spojí nás tento hlas s naší nejvlastnější životní cestou. Vzpomínka a myšlenka na matku dopřává nám teplo hladící ruky. Něco v nás něžně okřeje...Při naslouchání veršů a hudby každý jistě zahlédne svou usmívající se matku. Přichází potěšit dobrotou, přichází povzbudit...Matka naučila nás prvním slovům. Vštěpovala nám věrnost k rodné zemi. Od matky přijali jsme dědictví mluvy, všechna ta slova, kterými proudí minulost i dnešek, věčnost národa...Tisíckrát bude uctívána matka, dárkyně života, kterou si proměňujeme v nejlíbeznější píseň. Matka, toť naše krajina, s hrou a zpěvem, s našimi touhami. Průvodkyně našich snah a našeho díla. Všeho našeho počínání...Co lásky a stesku, co něhy a laskání, co litování a touhy splatit dluh, pohladit šedivý vlas, vložit ruku do dlaní! Tolikerá krása prosvětlila všechny ty sloky...Matka je vepsána do srdce nejvroucněji. Když matka žije, hlína voní růžemi a klasy, když matka navždy odešla, vlna hlíny hořkne žalem...Hledáme-li v poezii to nestárnoucí, to věčně působivé, co nás povznáší, co dává odvahu a vede k dobrému, čemu každý rozumí, jsou to básně o matce. A nezáleží na tom, z které jsou doby, jakého jsou ladění. Ty verše žijí v nás sladce, dojímají nás, poznovu probouzí se v nich úcta a obdiv, neskonalá vděčnost za všechno,, co pro nás matka vykonala..

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy... Básně Antonína Sovy

Původní EP album "Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy... Básně Antonína Sovy" bylo přílohou ke knize "Pozdrav bouřlivé noci" vydané Československým spisovatelem jako číslo 2, ročník 4 v edici Klub přátel poezie v roce 1963. Nyní titul vychází v Supraphonu samostatně a poprvé digitálně.

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Výběr z básní Antonína Sovy vydané k 80. výročí básníkova úmrtí.

Česká poezie pro Základní devítileté školy - druhý výběr 2. část

Z komentáře k původnímu LP albu DV 15156 vydanému Supraphonem v roce 1963: 
 Druhý výběr českých básní ve školní řadě Gramofonového klubu prohlubuje a rozšiřuje možnosti prvého výběru z roku 1960: probouzet poslechem uměleckého přednesu zájem mladých lidí o poezii. Výběr je určen především 6.-9. ročníků základní devítileté školy... 
Základním požadavkem úspěšné práce s gramofonovými snímky uměleckého přednesu je vytvoření příznivé psychické, citové i mentální atmosféry pro pozorný poslech básní... 
Z praxe je známo, že se poslechem uměleckého přednesu dovrší estetický prožitek, když se už děti s básní seznámily např. její četbou a výkladem, nebo se poslech stane východiskem práce s textem a východiskem výkladu, který je žádoucí přípravou k tomu, aby děti báseň pochopily a aktivně esteticky si ji osvojily. takový výklad vyžaduje zpravidla návrat k četbě textu a k poslechu...poslech umělecké recitace působí příznivě na kulturu výrazného čtení a přednesu básní. Rozhovor s mladými posluchači o vyslechnutém přednesu básně v nich rozvíjí uvědomělý přístup k umělecké tvorbě a tříbí umělecký vkus. Spolu s četbou básní a s jejich recitací se stává poslech uměleckého přednesu účinným prostředkem, kterýmse získává mládež pro poezii, a tím i esteticky výchovným činitelem, který se podílí na rozvoji harmonického člověka. 
Dr. Svatopluk Cenek

Zemi krásnou, zemi milovanou

Z komentáře k původnímu LP titulu 1 18 2044 "Zemi krásnou, zemi milovanou" vydanému Supraphonem v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
"Recitace je nebo má být činnost, při níž umělec s láskou a pochopením vnucuje způsobem libým a strhujícím nám, kteří nasloucháme, svůj výklad básně nebo prózy a s poctivým úmyslem nás klame o dřině, která vystoupení předcházela. To všechno padne jako ušité na umění Julie Charvátové", napsal roku 1964 František Hrubín. Dva roky předtím se v jednom časopise přiznal, že při jejím přednesu neslyší "jen tóny, jež se chvějí na povrchu, ale i onu spodní melodii vyváženou z hloubi mateřštiny, z hloubi, kam proudící a stále se měnící tok mluvené všední řeči je stahován vírem básníkova úsilí"....Julie Charvátová se specializovala na poezii a prózu českých autorů od počátku novočeské literatury po nejmladší básníky, které nejednou uváděla do povědomí návštěvníků večerů poezie..nejčastěji se ve svých pořadech vrací ke svému milovanému básníku Františku Hrubínovi, vedle poezie umělé ji zajímá i tvorba lidová (Malované kvítí), vedle prózy korespondence (Božena Němcová, Rok za rokem), vzpomínky a eseje (František Hrubín, Lásky; pořad Lyry pragensis o Wolkrovi nazvaný Těžká hodina); tu jde o pásma věnovaná jednomu autorovi, jindy o tematické či žánrové kompozice (Chvála řeči české; pohádky Do usínání). Výsledkem a do jisté míry sumarizací těchto zkušeností v oblasti poezie je skladba na naší gramofonové desce. Je to kompozice historická, jakési malé dějiny české poezie. Zahrnuje dvaadvacet jmen, počínaje Máchou a Erbenem a konče Hrubínem a Ortenem. Dvaadvacet autorských individualit, dvaadvacet básní různé tématiky, jejímž společným jmenovatem je vztah k rodné zemi - odtud i máchovský název kompozice... 
Vladimír Justl, 1977

Portrét básníka Antonína Sovy

Z komentáře Františka Branislava k původnímu LP albu DV 15297 "Portrét básníka Antonína Sovy" vydanému v Supraphonu v roce 1966 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
...Antonín Sova je ryze český básník, který svým výrazem rozezpíval mateřštinu, zvroucněl ji a dal jí zvláštní půvab. Je dobře poznovu se zamýšlet nad životem a dílem tohoto vzácného básníka. Kdykoli vyslovíme jméno Antonína Sovy, procitá rosnaté světlo, zazní chvála české krajiny, nad kterou zpívá skřivan, kde pluh obrací k slunci hliněné brázdy. Jak je spanilé, jak je opojné naslouchat lyrické melodii! V ní zachvěje se jarní květ, ozve se stesk po ženě, sílí víra v domov. V hlasech země je úrodnost i kov pro zbraně, vůně i křídla, oblázky na březích potoků i modravá dálka, do níž spěchá řeka. A kdo by neznal i vichřičnou sloku Antonína Sovy, která statečně bojovala za právo národa, ve které je soucit a vzdor, kterou se neochvějně věří v lidskou spravedlnost! Sovova píseň je plna životní vášně, pastelových obrazů, přírodních pohledů i lidských cest. Antonín Sova měl schopnost hluboce vyjadřovat českou citovost, porozumět dějinnému vývoji. Byl prostoupen osudem země, věděl o jejích propastech a touhách, žil její zklamání i výhry. Kdybychom hledali hudební nástroj, který nejlépe vyjadřuje Sovovu básnickou tvorbu hudebním nástrojem, nebudou to jen housle, byl by to mnohostrunný hudební nástroj, který se pod citlivým dotekem rozechvěje do tolika zádumčivých a jemných, roztoužených písní. A kolik vyvolává dojmů! Rozehraje-li se hudba verše, má věrný znak české citovosti. A jak nás hluboce dojímá, jakou úctu a obdiv v nás probouzí, když víme, že básník dovedl tvořit až do posledních dnů života, ačkoli poslední dlouhá léta znamenala pro něho hořkou samotu, bolest a utrpení. Jen vzpomínkami mohl se navracet do kraje, kde prožíval kouzelné dětství, kde příroda naučila ho vyposlouchávat nejskrytější tajemství. Miloval vody a lesy, měl rád pole a vrchy, naučil se svým krajem milovat celou svou rodnou zem, dát jí milostný hlas a přítulnost, napojit vírou v prosté lidi. Rodná krajina naučila ho hledat a nalézat citlivý výraz pro lidské duševní stavy, pro naděje, pro chvějivé nálady přírodních krás i složitého lidského žití. Dodnes je nám blízký ten jemný básník, který se probojovával k pravdě, který chtěl zplna pochopit a básněmi vyslovit smysl našeho národního života. Svými horečnými verši proteplil čas, rozechvěl tolik srdcí, dal vdechnout vůni, dal zahýřit obrazům pestrými barvami. Zádumčivá samota byla sestrou jeho mládí. Životní jeho cesta vedla ho k lidským srdcím.

ANTONÍN SOVA (*26.2.1864 – †16.8.1928)

Z komentáře k původnímu LP albu DV 15156 vydanému Supraphonem v roce 1963:
 Druhý výběr českých básní ve školní řadě Gramofonového klubu prohlubuje a rozšiřuje možnosti prvého výběru z roku 1960: probouzet poslechem uměleckého přednesu zájem mladých lidí o poezii. Výběr je určen především 6.-9. ročníků základní devítileté školy...
Základním požadavkem úspěšné práce s gramofonovými snímky uměleckého přednesu je vytvoření příznivé psychické, citové i mentální atmosféry pro pozorný poslech básní...
Z praxe je známo, že se poslechem uměleckého přednesu dovrší estetický prožitek, když se už děti s básní seznámily např. její četbou a výkladem, nebo se poslech stane východiskem práce s textem a východiskem výkladu, který je žádoucí přípravou k tomu, aby děti báseň pochopily a aktivně esteticky si ji osvojily. takový výklad vyžaduje zpravidla návrat k četbě textu a k poslechu...poslech umělecké recitace působí příznivě na kulturu výrazného čtení a přednesu básní. Rozhovor s mladými posluchači o vyslechnutém přednesu básně v nich rozvíjí uvědomělý přístup k umělecké tvorbě a tříbí umělecký vkus. Spolu s četbou básní a s jejich recitací se stává poslech uměleckého přednesu účinným prostředkem, kterýmse získává mládež pro poezii, a tím i esteticky výchovným činitelem, který se podílí na rozvoji harmonického člověka.
Dr. Svatopluk Cenek

Aplikace Youradio Talk

Antonín Sova

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy... Básně Antonína Sovy

Česká poezie pro Základní devítileté školy - druhý výběr 2. část

Portrét básníka Antonína Sovy

Matka v české poezii

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Česká poezie pro Základní devítileté školy - druhý výběr 2. část

Zemi krásnou, zemi milovanou