Audiokniha Andrea Schütze: Kamarádi z Medového lesa - Ty to zvládneš, Lukáši!

V Medovém lese bydlí čtyři zvířecí kamarádi s laskavým srdcem a hebounkou srstí. Kdykoli se některé z dětí z lesní školky dostane do potíží, hned mu přispěchají na pomoc. Tentokrát ale budou potřebovat pomoc i zvířátka… Chrochtík, Makovička a Daňka si užívají teplé podzimní dny. Jen lišákovi Míšovi vadí šustění spadaného listí, ledacos pak totiž přeslechne. Třeba když se k němu zničehonic připlíží Lukáš – nesmělý klučina, který si s nikým moc nepovídá. Mluvení mu totiž dělá potíže. Když se ale schyluje kmaléru a Medovému lesu hrozí nebezpečí, jedinou nadějí na záchranu je právě Lukáš. A kamarádi z Medového lesa mu jako spolehliví pomocníci stojí po boku. Již čtvrté pokračování dobrodružných příběhů, které zvídavým předškolákům radí, jak se chovat vlese a neublížit lesním zvířatům. Ze série Kamarádi z Medového lesa zatím vyšly další tři díly: Jak zahnat stesk, Králíčci vohrožení, Všichni za jednoho. Čtyři kamarádi, co mají les rádi: Lišák Míša – Do všeho strká svůj zvědavý čumáček a dokáže v lese objevit ta nejlepší dobrodružství. A dobrý čuch má i na svoje kamarády – kamarádství a dobrá parta jsou pro něj totiž to nejdůležitější. Laňka Daňka – Je opatrná a zdrženlivá a neustále si s něčím dělá starosti. Ovšem nikdo není schopen vnímat pocity a nálady tak dobře jako ona. Proto jsou za její moudrá slova vždycky všichni vděční. Divoké prasátko Chrochtík – Je pěkně mazané a neustále hledá nějaká dobrodružství – a jeho maminka hledá jeho. Chrochtík své kamarády dokáže rozesmát i přivést k úžasu. Mývalka Makovička – Ze všeho nejradši se o všechny stará, neúnavně pečuje o čistotu a každou chvíli radostně zatleská. Své jméno dostala podle vlčího máku a červenou kytičku taky ze všeho nejradši nosí ve vláskách. Autorka Andrea Schütze toužila stát se spisovatelkou již v dětství. Představovala si, jak píše knihy – nejlépe na zahradě, pod stromem, u starožitného stolu medové barvy sbílým krajkovým ubrusem, kyticí čajových růží a karafou na vodu z křišťálového skla. Zahrada plná zpívajících ptáků měla být u venkovského domu – jakoby vystřiženého zčasopisu Living – nedaleko řeky, která případně mohla být i mořem spoletujícími racky. Později, když jako diplomovaná psycholožka vyslechla mnoho příběhů jiných lidí a začala psát příběhy vlastní, zjistila, že zahrada, strom, stůl, dům i prostředí kolem něj je vreálu sice jiné než vdětském snu, ale přesto tak akorát. Dnes autorka touží především po tom, aby se děti těšily na večerní čtení a aby její příběhy podněcovaly rozhovory rodičů sdětmi o snech i reálném životě. A pokud se povede, že si děti vdospělosti vzpomenou na její knihy, které je vdětství doprovázely a okouzlily, kruh je uzavřen a všechna přání jsou pro ni splněna.