Audiokniha Andrea Schütze: Kamarádi z Medového lesa - Jak zahnat stesk

Poplach u zvířecího zásahového komanda lesních zvířátek, která jsou připravena pomoct každému dítěti z lesní školky, pokud má nějaké malé nebo velké trable. Jaké štěstí! Davídkovi se totiž do nové lesní školky nechce a hrozně se mu tam stýská. Dobře že mu Chrochtík, Makovička, Míša a Daňka vyrobí lesní kalendář, ve kterém se každou půlhodinu objeví malý dárek. Záchranná četa školkových dětí: lišák Míša, laňka Daňka, divoké prasátko Chrochtík a mývalinka Makovička. Už znáte naše kamarády? lišák Míša - Do všeho strká svůj zvědavý čumáček a dokáže v lese objevit ta nejlepší dobrodružství. A dobrý čuch má i na svoje kamarády – kamarádství a dobrá parta jsou pro něj totiž to nejdůležitější. laňka Daňka - Je opatrná a zdrženlivá a neustále si s něčím dělá starosti. Ovšem nikdo není schopen vnímat pocity a nálady tak dobře jako ona. Proto jsou za její moudrá slova vždycky všichni vděční. divoké prasátko Chrochtík - Je pěkně mazané a neustále hledá nějaká dobrodružství – a jeho maminka hledá jeho. Chrochtík své kamarády dokáže rozesmát i přivést k úžasu. mývalka Makovička - Ze všeho nejradši se o všechny stará, neúnavně pečuje o čistotu a každou chvíli radostně zatleská. Své jméno dostala podle vlčího máku a červenou kytičku taky ze všeho nejradši nosí ve vláskách. První díl dobrodružných příběhů, které zvídavým předškolákům radí, jak se chovat vlese a neublížit lesním zvířatům. Ze sérieKamarádi z Medového lesazatím vyšly další tři díly: Králíčci vohrožení,Všichni za jednoho, Ty to zvládneš, Lukáši!. Autorka Andrea Schütze toužila stát se spisovatelkou již v dětství. Představovala si, jak píše knihy – nejlépe na zahradě, pod stromem, u starožitného stolu medové barvy sbílým krajkovým ubrusem, kyticí čajových růží a karafou na vodu z křišťálového skla. Zahrada plná zpívajících ptáků měla být u venkovského domu – jakoby vystřiženého zčasopisu Living – nedaleko řeky, která případně mohla být i mořem spoletujícími racky. Později, když jako diplomovaná psycholožka vyslechla mnoho příběhů jiných lidí a začala psát příběhy vlastní, zjistila, že zahrada, strom, stůl, dům i prostředí kolem něj je vreálu sice jiné než vdětském snu, ale přesto tak akorát. Dnes autorka touží především po tom, aby se děti těšily na večerní čtení a aby její příběhy podněcovaly rozhovory rodičů sdětmi o snech i reálném životě. A pokud se povede, že si děti vdospělosti vzpomenou na její knihy, které je vdětství doprovázely a okouzlily, kruh je uzavřen a všechna přání jsou pro ni splněna.