„Při vyučování v USA je důležité zkombinovat americký přístup s evropským,“ říká H. Miller

Majitelka úspěšné hudební a taneční školy v Severní Karolíně Hedvika Miller říká, že jí k úspěchu v podnikání pomohlo kombinace amerického přístupu učení s tím evropským. Přísné české principy vyučování by jí nepomohly k vytvoření úspěšné školy, která nyní zaměstnává dvě desítky Američanů a spolupracuje s místními prestižními studii. Letos byla Miller dokonce vyhlášena v její oblasti ženskou podnikatelkou roku. Zkombinování evropské výuky s přátelskými principy amerického vyučování podle ní přinesly ovoce.

Mohlo by vás zajímat

Hedvika Miller je také americkou zpravodajkou Radia Zet. Do Spojených států se přestěhovala v roce 1997. Na jejich území začala pracovat bez takřka jakýchkoli znalostí angličtiny na pozici uklízečky. Založením úspěšné hudební a taneční školy se jí ovšem podařilo dosáhnout malého Amerického snu.

Nevím, jestli Americký sen používají Američané v tomto smyslu. Sice jsem si vybudovala určitou pozici, ale nejsem milionář nebo prostě nevydělávám statisíce dolarů. Myslím si, že jsem na tom slušně, ale ne zase tak, abych tomu říkala Americký sen. Myslím si, že Američané toto používají ve chvíli, kdy se někomu podaří být slavný. Například se z nich stane slavný herec nebo slavný podnikatel. Nevím, jestli bych řekla, že je to americký sen pro Američany. Pravdou je, že by se to možná mohlo nazvat Americkým snem pro nás pro Čechy.

Myslíte si, že Američany oslovil Váš příběh? To, že jste si tu cestu prošla sama v té konkurenci amerických podnikatelek?

Určitě je oslovilo to, že jsem přiletěla do Ameriky, v kapse jsem měla 300 dolarů a neuměla jsem vůbec anglicky. Byla jsem tehdy ráda, když mě bez jazyka nechali tehdy Američani uklízet a dělat takzvaný housekeeping. Na to, co jste dělali kdekoli jinde a před tím, se nikdo neptá. Tam se ptá každý na to, co umíte a co jste schopni dát dohromady, nebo co jste schopni té společnosti prodat. Byla jsem ráda, když jsem mohla začít jako uklízečka. Po 18 letech dávám těm Američanům práci já. Vytvářím tedy pracovní místa. Učitelé, kteří jsou zaměstnaní v mé škole, se nemají špatně.

Co bylo největší překážkou v podnikatelském prostředí?

Když jsem přišla do Ameriky, tak byla moje angličtina opravdu velice slabá. To byla samozřejmě nejvyšší překážka. Také bylo těžké naučit se myslet jako Američani. Oni jsou totiž jiní, jsou velice pozitivní. Na druhé straně toho hodně vyžadují. Jsou hodně citliví na to, co jim prodáváte, jak se chováte, jak vám mohou věřit. Rentgen takového Američana je opravdu velký. Musí vědět o vás opravdu všechno, co jste dělali před tím, kde jste byli, kde jste učili a jaké máte výsledky. Dalším problémem v tom podnikatelském prostředí bylo najít opravdu kvalitní učitele. Především v oblasti hudební výchovy a muziky a v oblasti vyučování hudby je velmi těžké najít dobrého učitele. Může tam totiž učit v podstatě každý, kdo hrál na piano nebo na kytaru. Pro mě bylo podstatné sehnat do školy takové učitele, kteří mají vzdělání a kteří rozumí tomu, co dělají.

Dají Američané hodně na doporučení nebo jsou ochotni nechat Vás ukázat, co umíte?

To doporučení musí mít každý. Doporučení byl můj problém ze začátku. Když jsem začala učit, tak jsem byla v Americe pouhý rok. Lidé se na mě dívali trochu skrze prsty. Do angličtiny jsem měla přeložený můj diplom, takže to mi pomohlo. Čím déle v Americe jste, tak tím více si získáte nějaký kredit. 

Je v české povaze něco, co je pro podnikání ve Spojených státech pozitivní nebo existuje naopak nějaké české specifikum, které je tam pro podnikání překážkou?

Mohu mluvit o svém byznysu, což je tedy výuka a potom hlavně vedení učitelů. Připomínám to, že jsem přišla před dvaceti lety, takže jsem byla v uvozovkách odkojena českou školou a českým školstvím. Přišla jsem a tento systém jsem také začala chtít používat ve Spojených státech na sto procent. To se v žádném případě nevyplatilo. Velice rychle jsem pochopila, že tímto způsobem bych se populární učitelkou nestala. Z toho důvodu jsem začala učit piano v rodinách. Když jsem dítě začala hodně tlačit ke hraní a začala praktikovat to, co jsem se naučila v Česku, tak to bylo absolutně bez úspěchu. Naopak tam ale zapůsobil takový mix. Přinesla jsem něco evropského. Přinutila jsem je k tomu, aby piano nebrali jako něco, na čem si pouze zahrají. Zároveň jsem je přiměla k tomu, aby se o to piano zajímaly. Na jednu stranu bylo zapotřebí se odlišovat od některých amerických učitelů, kteří přijdou, odučí hodinu a pak je vůbec nezajímá, jestli to dítě něco dělá. Pro ně je podstatné, aby o učiteli neřekl, že je přísný a nechce hrát. Jestliže dítě v rodině něco podobného řekne, tak jste jako učitel odepsaný. Důležité je tedy najít si na jedné straně cestu k Američanům a na druhé straně si stále udržet evropský standard.

 

 

Článek obsahuje pouze úryvky z rozhovoru s majitelkou hudební a taneční školy v Severní Karolíně Hedvikou Miller. Celý rozhovor si můžete přehrát v playeru výše.

 

Zdroj: Zet

„Při vyučování v USA je důležité zkombinovat americký přístup s evropským,“ říká H. Miller Foto: Shutterstock.com

reklama

Další články

Youradiotalk.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio talk.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.