8. dubna: Den pohřbu papeže Jana Pavla II.

Přes tři miliony lidí přihlížely v ulicích Říma a na Svatopetrském náměstí jednomu z největších pohřbů v naší historii. V den 8. dubna 2005 se svět loučil s papežem Janem Pavlem II., který v čele římskokatolické církve stál 26 let. Smutečního aktu se zúčastnily i dvě stovky státníků a na krátký čas se dokonce usmířili i velcí nepřátelé.

Jan Pavel II., občanským jménem Karol Józef Wojtyla, se narodil 18. května 1920 v polských Wadowicích. Svoji nábožensky založenou cestu začal v říjnu 1942, kdy zahájil studium na Teologické fakultě Jagellonské univerzity. 1. listopadu 1946 se pak dočkal vysvěcení na kněze. Jeho cesta později vedla do Říma, kde absolvoval papežskou univerzitu Angelicum.

Kardinálem se Wojtyla stal v roce 1969 poté, co jej do této funkce jmenoval papež Pavel VI. Po jeho smrti se 16. října 1978 postavil do čela římskokatolické církve Wojtyla pod jménem Jan Pavel II.

V souvislosti s Janem Pavlem II. musíme také připomenout ještě jedno datum. 13. května 1981 čelil atentátu na svou osobu - při cestě na generální audienci na něj na Svatopetrském náměstí 4 krát vystřelil Turek Mehmet Ali Agca. Jedna z kulek papeže zasáhla do břicha, způsobila mu četná poranění střev a jen o několik milimetrů minula hlavní břišní tepnu. Přestože tehdy dostal před náročnou operací poslední pomazání, podařilo se mu tehdy smrti uniknout. Atentátník byl odsouzen na doživotí, motiv jeho činu se však nikdy nepodařilo jednoznačně vysvětlit.

Po rekonvalescenci se dokázal plně vrátit k plnění povinností hlavy římskokatolické církve. Nadále věnoval velkou pozornost zahraničním cestám, kterých celkem ve své funkci absolvoval 104. Právě aktivní zájem o světové politické dění se stalo jednou z jeho hlavních charakteristik. Významně se angažoval v řešení otázek vztahu západního a východního bloku. Sehrál proto důležitou roli v pádu komunistických režimů ve východní Evropě, zejména v Polsku. Významně se také podílel na mezináboženském dialogu a přispěl k uvědomění a toleranci vůči ostatním náboženstvím.

Na sklonku svého života trpěl Jan Pavel II. vážnými zdravotními problémy, přesto kvůli nim nerezignoval a setrval ve funkci papeže až do své smrti. Svoji poslední nedělní modlitbu nazývanou jako Anděl Páně uskutečnil 30. ledna 2005. Tisícům poutníkům požehnal z okna Apoštolského paláce naposledy 30. března. O tři dny později zemřel a 8. dubna se s ním loučili i všichni křesťané.

Vraťme se tak k samotnému smutečnímu obřadu, který probíhal podle přísných pravidel. Nejprve došlo k soukromé ceremonii, které se zúčastnili nejvyšší zástupci církve. Během tohoto aktu položili do rakve z cyprišového dřeva medaile, měšce s pamětními mincemi a stručný životopis sepsaný v latině. Nejbližší spolupracovníci pontifa pak při odříkávání speciálních modliteb na papežovu tvář položili hedvábnou roušku a na hruď jeho bílou mitru. Cypřišová rakev Jana Pavla II. byla poté položena na kamenné schody baziliky.

Následně přenesena do katedrály a vložena do druhé - zinkové - rakve s vyrytým jménem a datem pontifikátu. Tělo papeže ve dvou schránkách bylo nakonec vloženo do masivní dubové rakve, která se pak za zvuku jediného umíráčku odnesla takzvanými "dveřmi smrti" do krypty, ve které jsou podle tradice papežové pohřbíváni.

Do Říma se sjelo na poslední rozloučení s Janem Pavlem II přes tři miliony poutníků. Modlitby zněly v různých jazycích a prostor vůbec poprvé dostali i patriarchové z východních ortodoxních církví včetně anglikánského arcibiskupa z Canterbury.

Určité usmíření při pohřbu zakusili a státnící Smutečnímu aktu přihlíželi i francouzský prezident Jacques Chirac, německý kancléř Gerhard Schröder, britský premiér Tony Blair nebo americká hlava státu George Bush. Nechyběl ale ani český prezident Václav Klaus. Mezi účastníky byli i odvěcí nepřátelé. Došlo tak k nevídané situaci, kdy si rukama potřásli prezident Izraele Moše Kacav se syrskou hlavou státu Bašárem Asadem.