Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

Aplikace je ZDARMA. Váš email potřebujeme pouze k tomu, abychom vám mohli vybírat podcasty přesně na míru. Budete moci odebírat podcasty, hledat osobnosti a témata napříč podcasty, aby vám neunikl žádný zajímavý rozhovor.

Vyzkoušejte vaše osobní rádio. Děkujeme, Team Youradio Talk.

Obrázek epizody 26. března: Den, kdy se na Londýnské akciové burze mohly obchodování zúčastnit ženy

Ozvěny minulosti

Youradio Talk

Historie

26. března: Den, kdy se na Londýnské akciové burze mohly obchodování zúčastnit ženy

Obrázek epizody 26. března: Den, kdy se na Londýnské akciové burze mohly obchodování zúčastnit ženy

Poslechněte si podcast

26. 3. 2021

2 min

O epizodě podcastu

„Poslední bašta misogynie“. Tak byla označována Londýnská akciová burza. Ptáte se proč? Ještě na začátku 70. let minulého století se zde totiž ženy nemohly účastnit obchodování. Změnilo se to až 26. března 1973, kdy burza změnila svá pravidla fungující už od poloviny 18. století. Cesta k úplné rovnoprávnosti byla i tak ještě značně trnitá. Do řídících postů burzy se žena dostala až za dalších 28 let, v roce 2001.

„Poslední bašta misogynie“. Tak byla označována Londýnská akciová burza. Ptáte se proč? Ještě na začátku 70. let minulého století se zde totiž ženy nemohly účastnit obchodování. Změnilo se to až 26. března 1973, kdy burza změnila svá pravidla fungující už od poloviny 18. století. Cesta k úplné rovnoprávnosti byla i tak ještě značně trnitá. Do řídících postů burzy se žena dostala až za dalších 28 let, v roce 2001.

Zahájení činnosti Londýnské akciové burzy s jejím původním konceptem se pojí k roku 1760. Založilo ji 150 makléřů, kteří přišli o práci na Královské burze. Právě to je vedlo k tomu založit si vlastní klub, který by se zaměřil na nákup a prodej akcií. Nová burza se dočkala regulace v roce 1801.

Tehdejší burza byla výhradně pánským klubem, který ženskou přítomnost netrpěl. Pravidla burzy ženám obchodování sice výslovně nezakazovaly, zájemkyně o členství se ale musely dostat přes hlasování členů rady. Ti se vždy rázně vyslovili proti. Muži považovali burzu za své výsostné místo, do kterého ženy nepatří.

Tuto skutečnost se snažila změnit Muriel Woodová. Rok, co rok podávala žádost o členství v burze. Nevzdávala se i přesto, že si pokaždé vyslechla stejné stanovisko - Zamítnuto.

Situace se změnila až v roce 1971 po vydání feministického manifestu Germaine Greerové. Ten donutil britský parlament prodiskutovat s radou burzy vzrůstajícím znepokojení pramenícím ve špatné publicitě kvůli neakceptování ženských členek. Jeden ze členů burzy tehdy parlamentu nešťastně argumentoval, že je to kvůli nedostatku ženských toalet. Většina lidí tyto argumenty vnímala poprávu za směšné.

Protestní hlasy byly ale už neúprosné. Emancipaci londýnské burzy se tak nakonec podařilo dovršit o dva roky později. Členy rady k tomu donutily i další okolnosti z ostatních britských měst. Burzy v Birminghamu, Liverpoolu i Manchesteru totiž ženské členky do svých řad připustily.

Rozhodnutí o prolomení dlouholeté tradice oznámila burza v únoru 1973 a schválila členství šestici žen. Mezi nimi nechyběla ani neúnavná Muriel Woodová. Oficiálně zamířily do práce na londýnskou burzu v pondělí 26. března 1973 a to za přítomnosti novinářů z celého světa. Trvalo to ale dalších 28 let, než se dostala do správní rady žena. Výkonnou ředitelkou byla až v roce 2001 Clara Furseová.