25. října: Den, kdy začal v Norimberku „lékařský proces“

„Soud doktorů” nebo Lékařský proces. Tak se přezdívá dvanácti soudům s dvaceti německými lékaři a třemi administrativními pracovníky, kteří mají na svědomí zločiny proti lidskosti během druhé světové války. Obviněni jsou z experimentů na lidech a masových vražd v koncentračních táborech. Proces začíná jejich obžalobou 25. října 1946. Samotné soudy pak probíhají od 9. prosince 1946 až do 20. srpna 1947 v Norimberku.

Obžaloba se skládala ze čtyř bodů. Prvním bylo spiknutí k páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Ty pak byly popsány v bodech dva a tři. Poslední část obžaloby zahrnovala členství v organizaci SS.

Pokusy nacistických lékařů zahrnovaly nejen fyzické mučení. Doktoři na vězně během války aplikovali různé viry, jako malárii, tyfus, tuberkulózu, břišní tyroid, nebo žlutou horečku. Experimentovali také se štěpením kostí. Zrůdností se dopouštěli i v rámci ukojení Hitlerovy posedlosti posílení Árijské rasy. V jejím rámci se pouštějí do sterilizace, eutanázie nebo experimentech na dvojčatech u romských a židovských obyvatel. Tyto nejohavnější experimenty provádí Josef Mengele v Osvětimi. Ten ale před soudem v Norimberku nestanul. Nikdy nebyl dopaden.

Hlavním obžalovaným v rámci lékařského procesu je tak Hitlerův osobní lékař Karl Brandt. Ten zastával i post komisaře pro zdraví a hygienu. V rámci úřadu připravuje nacistickou eutanázii zaměřenou na duševně i tělesně postižené osoby. Brandt nese rovněž odpovědnost za pokusy na vězních v koncentračních táborech. Je proto odsouzen k smrti oběšením.

Z 23 obžalovaných bylo sedm lidí osvobozeno a sedm odsouzeno k smrti. Zbytek dostal odnětí svobody v rozmezí od 10 let až doživotí. Všichni zločinci odsouzeni k smrti byli 2. června 1948 popraveni ve vězení Landsberg v Bavorsku.

Po skončení norimberského procesu s nacistickými doktory dochází k vydání takzvaného Norimberského kodexu. Jde o první mezinárodní dokument vyžadující dobrovolnou účast v klinických studiích. Norimberský kodex sice nemá žádnou právní sílu. Představuje ale první důležitý mezník v dějinách etiky u lékařského výzkumu.

Období druhé světové války nese krvavá stigmata související s pokusy na lidech nejenom v nacisistickém Německu. Biologické a chemické zbraně testovalo i Japonsko na válečných zajatcích. Britská armáda experimentovala s chemickými zbraněmi na tisících britských ale i indických vojácích. V neposlední řadě pak Spojené státy od konce 19. století provádějí experimenty zahrnující úmyslnou infekci smrtící chorobou nebo vážnými onemocněními. Své subjekty také vystavují radiaci a různými biologickými nebo chemickými činitely.