22. ledna: Den, kdy Italové přišli o Tobruk

Na počátku druhé světové války má italský diktátor Benito Mussulini velkou vizi. Chce vybudovat novodobou římskou říši, která bude sahat za území severního pobřeží Středozemního moře. Touží po Africe. Netrvá to ale dlouho a jeho velkolepou vizi mu překazí spojenecká vojska. 22. ledna 1941 přichází o strategický přístav Tobruk. Na počátku druhé světové války měla Itálie pod svojí kontrolou Libyi a tehdejší Habeš, tedy dnešní Etiopii. Mussolini chtěl obě země propojit. K tomu si ale potřeboval podrobit Egypt a Súdán. Duce se domníval, že půjde o jednoduchou záležitost. V oblasti měl totiž mnohem větší vojenské kapacity než Velká Británie. Itálie měla v Libyi k dispozici 300 tisíc mužů. Británie měla v Egyptě něco málo přes 30 tisíc lidí. Italové na tom byli lépe i s ohledem na počet zbraní, vozů, lehkých tanků a letadel. Britové se ale mohli opřít o spolehlivou zásobovací síť.  V září roku 1940 začala Itálie s ofenzivou. Kousek za hranicemi s Libyí obsadila egyptské město Sidi Barrani. Velká Británie mezitím mobilizovala své síly a 6. prosince zahájila úder. Přestože měli Italové několikanásobnou převahu, utrpěli drtivou porážku. Překonat italskou ofenzivu trvalo Britům jen čtyři dny. Povedlo se jim velice dobře vystihnout jednu z hlavních slabin Italů, která spočívala v příliš velké vzdálenosti mezi devíti vybudovanými obrannými tábory. Ty se v případě nenadálého útoku nemohly navzájem účinně podporovat. Desítky tisíc italských vojáků bylo zajato a ostatní prchli zpět do Libye. Neúspěch pro Itálii nekončí. Další významnou porážku utrpěli hned 22. ledna 1941. Australská jednotka v čele s generálporučíkem Richardem O’Connorem tehdy dobyla strategický kyrénský přístav Tobrúk. Podařilo se to konkrétně britské 7. obrněné divizi neboli takzvaným “pouštním krysám”. Pro spojence znamenalo Tobrúk klíčové místo. Bylo důležité pro zásobování útočných operací. Spojenecká vojska postupují dál a Italům po Tobruku hrozí naprostá zkáza.

Té nakonec unikli díky rozhodnutí britského premiéra Winstona Churchilla. Ministerský předseda nařídil zastavení postupu a dal příkaz k mobilizaci do Řecka. Tohoto kroku využívají Němci, kteří tím získali čas k přesunutí svých sil do Afriky na pomoc neúspěšné italské armádě. Pro Tobruk tak těžké chvíle teprve začali. Hitler totiž poslal do Afriky Afrikakorps v čele s vojevůdcem známým jako Pouštní Liška, není to nikdo jiný než generál Erwin Rommel.  V dubnu 1941 si přišel pro přístavní město zpět.

Celý 8 měsíců se Rommel pokoušel znovu dobýt Tobrúk. 9. australská divize, 18. australská pěchotní brigáda, 7. australská divize a okolo 1500 indických vojáků jej ale bránila zuby nehty. Později se do obrany zapojila i polská brigáda a 11. československý pěší prapor pod vedením podplukovníka Karla Klapálka. Vytrvalá defenziva Tobrúku znemožnila Ose přístup k Suezskému průplavu. Válka v Africe se o rok a půl protáhla. Spojenci nakonec vítězí.