12.duben: Den, kdy Terry Fox zahájil svůj Maratón naděje

Příběh Terryho Foxe, který se stal symbolem boje proti rakovině, může začít na střední škole. Jako dospívající kluk rád sportoval, a jako správný Kanaďan obdivoval hokej. Sám se ale dal na basketbal. Na palubovce sice nepatřil k výrazným hráčům školního týmu, o to víc zaujal svou zarputilostí v přípravě na zápasy.

Důležitým okamžikem v jeho životě byla ne příliš vážná dopravní nehoda, během níž si ale zranil pravé koleno. Kvůli bolesti, která ani po týdnech madikace neustávala, navštívil Terry Fox opětovně lékaře. Po podrobnějším vyšetření vystavili doktoři bezstarostného teenagera kruté realitě. Terryho kolenní kloub byl po autonehodě postižen zhoubným nádorem kostní tkáně.

Diagnóza zněla jasně: okamžitá amputace pravé nohy a chemoterapie. Šance na uzdravení 50/50. Terry, kterému v té době bylo 18 let, byl velký bojovník. Nestěžoval si na nepřízeň osudu a okamžitě po operaci začal rehabilitovat. Později začal dokonce trénovat svůj oblíbený basketbal a ve verzi na vozíčku navíc dosáhl výrazných úspěchů. Stále ale myslel na děti z nemocnice, které trpěly stejnou chorobou. Uvažoval, jak by takto postiženým pacientům pomohl i svou zkušeností. Impulsem byl nakonec příběh Dicka Trauma, který jako první člověk s amputovanou nohou uběhl maraton. Terry Fox se rozhodl, že se pokusí o to samé.

Dnes bychom možná řekli, že vyhlásil challenge. Za svou životní výzvu ale neočekával lajky v podobě potlesku a uznání. Terry Fox si naplánoval, že poběží napříč Kanadou, aby na onkologická onemocnění upozornil osobně. Souběžně s tím měl v úmyslu vybírat od Kanaďanů peníze. Jeho metou bylo získat na výzkum rakoviny 1 000 000 kanadských dolarů. Později změnil názor a rozhodl se, že bude vybírat dolar od každého občana Kanady, což by dohromady přineslo zhruba 25 000 000.

Svůj běh naplánoval bez pomoci promotérů a velké kampaně. Od firmy Ford dostal dodávku, a od Adidasu běžecké vybavení. Na cestu, kterou pojmenoval Maratón naděje, pak vyběhl jen s pár kamarády a bratrem. Při cestě z východu na západ Kanady plánoval denně uběhnout 42 kilometrů - vzdálenost odpovídající maratonu. Na začátku své pouti bojoval s velmi špatným počasí, nepochopením místních lidí i nevraživostí řidičů na silnicích.

Zlom nastal v Torontu, kam doběhl 11. června. Na hlavním náměstí na něj čekaly tisíce aplaudujících lidí. O jeho běhu začala informovat velká média, setkával se politiky a svými sportovními idoly. Od slavného hokejového obránce Bobbyho Orra dostal šek na 25 tisíc dolarů a s finanční podporou se začaly hlásit i vlivné firmy. Terry se stal miláčkem Kanady.

Na začátku září, ve dvou třetinách plánované trasy, byl ale Terry Fox nucen svůj běh přerušit. Jeho už tak unavené tělo zmohla bolest zad, která přecházela do hrudníku. Následné zprávy byly jak z toho nejhoršího snu. Přivolaný lékař Terrymu po sérii vyšetření oznámil, že se vrátila rakovina. Zoufalý Terry Fox se slzami v očích novinářům sliboval, že se nevzdá a svou misi brzy dokončí. Za mladíkovo zdraví se modlil papež Jan Pavel II., Terrymu domů chodily dopisy z celého světa a také stále větší finanční částky.

Jenže rakovina byla silnější. Terry dostal zápal plic a brzy ráno 28. června 1981 zemřel. Jeho smrt zasáhla celou Kanadu. Státní vlajky byly staženy na půl žerdi a jeho pohřeb přenášela celostátní televize. Sluší se zmínit, že za 143 dnů na své cestě uběhl 5373 kilometrů, vybral 1,7 milionu dolarů. Celkově ale lidé přispěli částkou přesahující 500 milionů dolarů. Terryho sen se tak nakonec splnil.