„V deseti letech jsem se musela stát dospělým člověkem,“ říká herečka Filippi

Kdy jste objevila lásku k tanci, herectví a obecně umění? V dětství nebo až později? Myslím, že naopak ještě dříve. Narodila jsem se se svými predispozicemi a nesu si je již z minulých bytí a jen jsem tu pokračovala v jejich rozvoji. Samozřejmě jsem jen na to jako dítě musela nejdřív přijít. Chodila jste do taneční školy. Bylo to pro vás těžké při tanci nebo jste byla v takzvaném flow? Z počátku jsem se v tom cítila krásně, ale když jsem se rozhodla, že se tomu budu věnovat profesionálně, což znamenalo, že jsem v deseti letech šla na talentové zkoušky do Brna na konzervatoř a dostala jsem se na baletní oddělení, tak se tam ta lehkost začala vytrácet, protože nastoupil dril...Je to ale samozřejmě podnět k dalšímu růstu. Ta radost a to, proč se tomu začneme věnovat, ta se nesmí vytratit. Pak už to nemá to požehnání a ten esprit, který umění potřebuje. Kdy jste došla k tomu, že jste sama sebe začala poznávat? To se nabízí jako u každého člověka s pubertou. Člověk se začne odpojovat od rodičů a začne nacházet svůj vlastní prostor. Je pravda, že já jsem to měla už v deseti letech, protože jsem už v deseti letech šla na podnájem a začala jsem žít mimo Žďár v tom Brně a nebyl nikdo, kdo mi mě vyzvedával v devět večer na konzervatoři, abych se vrátila domů. Já jsem se v deseti letech musela stát dospělým člověkem. Jaké byly nejtěžší okamžiky ve vaší kariéře? Výzvy přicházely, ať už to bylo s prvním filmem, s první rolí. Tyto výzvy přicházely dál a dál. Pamatuji si - a myslím, že to byla předzvěst toho, co pro mě bylo přichystáno, co tvořím teď - že mě překvapilo, když mě Milan Frýdl dal výzvu, když jsme spolu deset let pracovali a dělali spolu duchovní nádherná témata, že je potřeba do příštího týdne udělat scénář, monodrama. Řekla jsem mu, že jsem v životě žádný scénář nedělala, jsem herečka. A on mi řekl: No, tak teď budete už i scénáristka. Byla jsem za to nesmírně šťastná, protože jsem najednou měla před sebou sto stran, ze kterých jsem měla udělat třicet stran a neměla jsem ten návod, jak scénárista pracuje. Tím návodem, ale bylo mé srdce. Tím jsem objevila svoji další přednost, cítit to, co potřebuje divák. Založila jste tedy Léčivé divadlo. Co dělá, jaká je jeho mise? Tím poselstvím je, nabídnout lidem to hezké, co v nich může být. V životě prožíváme chvíle smutné, chvíle šťastné, ale ten život si koučujeme my sami. Záleží na tom si každý okamžik uvědomovat. Skrze ten emocionální příběh, který se odehrává na jevišti, si mají lidé možnost dotknout sami sebe.     Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s herečkou Gabrielou Filippi si můžete poslechnout v playeru výše. Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.    Zdroj: Zet