„Oddělovat úspěch a štěstí je špatně,“ říká jednička českého spirituálního byznysu C. Hemelík

Měl jste vztah k duchovnu už v mládí a potažmo k tomu tehdy už inspirovat? Měl jsem v mládí takový zajímavý zážitek. Narodil jsem se v zajímavém prostoru na pražských Vinohradech. Tuto vilu jsme později koupili v roce 1991 a našli jsme tam skrytou kapli a jiné zajímavé věci. Já jsem vlastně vyrůstal v domě, který byl nějakým způsobem spirituální. Cítil jsem na sobě ten vztah vždy. V hodně raném věku jsem se tím začal zabývat. Puberta tomu sice dala trochu na záda, ale v 21 letech jsem se vrátil ve svém vnitřním světě k tomu, že mám chuť objevovat tyto věci. Mám chuť se tím zabývat a mám chuť to zprostředkovávat dalším lidem. V 23 letech jsem začal podnikat v tomto oboru a začal sem přivážet osobnosti oboru. Kdo byl první osobností, kterou jste sem dostal a jak se Vám jí podařilo získat? Viděno jako osobností mainstreamu to byl asi Dan Millman, což je autor knihy Pokojný bojovník. To se podařilo tak, že jsem si koupil letenku do Londýna, kde byl Mind, Body, Spirit Festival, který je takový můj inspirátor. On tam přednášel a já jsem si vystál frontu na podepisování knihy a tam jsem mu říkal, že mám festival v Praze. On mi moc nevěřil. Tak jsme se rozloučili a já druhý den na něj zase čekal. Takhle asi na třech meetinzích, které jsem tak trochu vyprovokoval, jsem ho oslovil a domluvili jsme se. Další rok přijel do Prahy. Ale ta skutečně úplně první osobnost byla v roce 2005 Pablo Russell. To byl černonožský indiánský náčelník, což je kanadská Alberta, kde tam ještě žijí v rezervacích. To mi dalo hodně. To jsme měli indiánské sauny a bylo tam tak horko, že nám všem naskočily puchýře na zádech. Takové očistné spirituální zážitky. Vlastně díky Danu Millmanovi a díky tomu, že si myslím, že máme velmi dobré reference a že ve střední a východní Evropě se tím uceleně nikdo nezabývá, tak jsme se velmi jednoduše přes reference nakontaktovali na všechny ostatní. Co pro Vás znamená úspěch na jedné straně a štěstí na druhé? Můžou tyto veličiny žít v symbióze dohromady? No spíš opačně. Mohou nežít v symbióze? Co pro mě znamená úspěch? Úspěch pro mě znamená, že jsme  zavřeli brány Festivalu Evolution na Výstavišti v Holešovicích, kde jsme přivítali nejvíce návštěvníků v historii a měli jsme nejvíce vystavovatelů. Ten úspěch pro mě není vyřčen v penězích, ale je vyřčen v tom, že jsem viděl, že se tam lidé měli dobře. To mě nabíjí. Tomu říkám úspěch a to štěstí na to navazuje. Oddělovat je, to je myslím velmi špatně.  Kdo na vás osobně měl největší vliv? Určitě těch lidí bylo více. Určitě to byli moji rodiče. Jeden z lidí, kterého bych rád uvedl, byl můj skautský vedoucí. To byl člověk, který mě vodil do přírody, ukazoval mi věci a dal mi pocítit ten moment, že si můžu dělat co chci a jakým způsobem se pohybovat po přírodě. To byla pro mě navigace k tomu, že se můžu stát chlapem, můžu se zamaskovat, můžu být schovaný 24 hodin, aby mě nikdo nenašel. Takové ty hry, které vypadají jako hry, ale mě to posunulo.     Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s Ctiradem Hemelíkem si můžete poslechnout v playeru výše. Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.    Zdroj: Zet