„Jděte studovat, co vás baví. Ve finále můžete dělat něco úplně jiného,“ říká Březinová

Kdy jste se rozhodla o vašem směřování studia? Pamatuji si na rozhovor se svým tátou. Já jsem se dostala na dvě školy. Ta první byla zaměřena na filosofii a angličtinu a druhá byl ekonomický směr. Z té diskuze jsme se dostali k tomu, že filosofie a angličtina může zůstat celoživotní koníček, což je pravda, a pragmaticky ekonomie v té době člověka mohla víc uživit. Nebyla jsem v tom vyhraněná, chtěla jsem studovat něco, co mě bude bavit. První tři roky jsem měla ekonomiku cestovního ruchu, takže tam byly i dějiny umění atak dále, takže rada je: Jděte studovat, co vás baví a pak ve finále můžete dělat něco úplně jiného. Kdo z vašich učitelů na škole vás nejvíce ovlivnil? V roce 1989 mi bylo čtrnáct let, takže se do škol začali vracet učitelé, kteří tenkrát učit nesměli. Měli jsme naprosto neuvěřitelnou učitelku češtiny, která mi dala do života opravdu hodně. Měli jsme jednu spolužačku, která měla fotografickou paměť, takže poté, co byla vyzkoušena a všechno odrecitovala tak, jak bylo v sešitě, tak dostala od této učitelky za pět, protože neuměla odpovědět na žádnou otázku, která souvisela s tím, o čem ta kniha byla atak dále. To byl první učitel, který se takhle začal chovat, že není důležité to znát, ale rozumět tomu. Jaké jsou vaše talenty a silné stránky? Co se týká vlastností, tak jsem byla velmi vytrvalá a cílevědomá. Chodila jsem na školu, která byla s rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů a tenkrát nám tam psali slovní hodnocení. To slovo ambiciózní se v tam objevovalo skoro pořád. Ani vlastně nevím proč v tom věku. Asi to bylo tím, že když sem se něco učila a nerozuměla jsem tomu, tak jsem nad tím seděla tak dlouho, dokud jsem to nepochopila. Bylo pro mě důležité jít do podstaty věcí.  V korporacích jste pracovala dlouho. Je těžké pro ženy se prosadit do vrcholových pozic? Když se člověk podívá na ty různé kvóty, tak to vypadá, že to relativně těžké je. Spousta věcí, co se týká infrastruktury, co dělat s malými dětmi...to vše je velká pravda. Druhá věc je také to, co vy jste ochotni skousnout, dělat a obětovat. Je to o vašem osobním rozhodnutí. Když jste ve vysoké pozici, tak to má nějaké důsledky, to tak prostě je. Zmínila jste děti. Jak jste to řešila vy? U té pozice generální ředitelky, tak jsem v té době byla se svým manželem relativně kratší dobu, dítě jsem neměla a v tu chvíli to byl určitě jeden z parametrů rozhodování. Měla jsem ale rozhovor s některými lidmi, který mi říkali, ať neřeším to, co bude, ale to, co je. Vracela jsem se do práce relativně brzy, ale na částečný úvazek. Když byly synovi 3 měsíce, tak jsem začala chodit na tři půldny do kanceláře. Většinou to šlo nafázovat v období, kdy spal. Na plný úvazek jsem se vracela, když mu bylo 9 let. V podstatě jsme to zvládli bez pomoci chův. Vždy pomáhala babička, děda, manžel. V tomhle nastavení mi to vyhovovalo. Asi by bylo hodně těžké nechávat takhle malé dítě s někým cizím. Co si myslíte o kvalitě českých firem a podniků? Myslím, že síla a zároveň slabina českého trhu je v tom, že je malý. Ten network tady ale můžete mít poměrně velký. Vážím si například rodiny Petrofových, pana Frolíka z Linetu, Koh-i-nooru. Myslím, že už od Baťova odkazu je tu spousta zajímavých firem, které dělají skvělé věci.       Článek obsahuje pouze části rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s managerkou Martinou Grygar Březinovou si můžete poslechnout v playeru výše.   Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.        Zdroj: Zet