Monika Stehlíková

Vendula Fialová

Osobní rozvoj

Progres Guru je vydavatelství, které se zabývá výrobou, distribucí a prodejem audioknih s tématy osobního rozvoje. Tituly jsou pečlivě vybírány na základě jejich obsahu, a přínosu pro naše posluchače. Vydáváme bestsellery světových i českých autorů, které jsou zajímavé především svým přístupem, inovativním a kreativním myšlením, motivací a inspirací, která, jak doufáme, povede ke spokojenějšímu životu nás všech. Věříme, že informace, zajímavosti, pozitivní přístup a myšlení, dovednosti, zkušenosti a rady jejich autorů jsou vhodné téměř pro každého, kdo má zájem o své sebevzdělávání, svůj osobnostní rozvoj a chce především efektivně trávit svůj čas.

ProgresGuru

Život s vysokou inteligencí

Vysoká inteligence je v povědomí lidí automaticky spojovaná s úspěchem a skvělým životem. Málokoho napadne, že to ale může být přesně naopak, že spousta nadaných lidí, pokud správně neporozumí své odlišnosti, může prožít nenaplněný život plný utrpení, problémů, nepochopení, odmítání a předstírání. Velmi chytří lidé se často cítí osaměle, trpí nedostatkem sebedůvěry a až přílišnou citlivostí a zranitelností. Mívají pocit, jako by byli z jiné planety. Tím, že mají odlišný způsob myšlení a prožívání, bývají mnohdy nepochopeni, což vede k ještě většímu uzavírání se do sebe. Tato výjimečná audiokniha jim odhalí cesty k nalezení štěstí, seberealizaci a plně prožitému životu. Čím dříve je poznají, a to nejlépe už v dětském věku, tím méně času v životě promarní zbytečnými pokusy být jako ostatní, přizpůsobit se. Autorka, zkušená lektorka a terapeutka, velmi empaticky a s osobní zkušeností přináší poprvé na český trh komplexně zpracovanou problematiku nadaných dospělých a dětí. Monika Stehlíková Monika Stehlíková je lektorka a terapeutka. Vede kurz určený pro učitele s názvem „Rozvoj pozornosti a všímavosti žáků“ byl akreditován MŠMT ČR. Monika Stehlíková se ve své práci také hodně věnuje dětem a dospívajícím, a to v rámci workshopů a kroužků Sociálního a emočního učení a všímavosti. S nadanými dětmi pracuje individuálně formou koučinku nebo terapie. Autorka je také mentorkou a příležitostně publikuje a přednáší. Původně vystudovala bohemistiku, francouzštinu, pedagogiku a pedagogickou psychologii na Pedagogické fakultě UK a postgraduálně Řízení podniku na IFTG/IAE při Univerzitě Jean Moulin III. v Lyonu. Pracovala ve školství a ve firemním prostředí. Posléze se zaměřila na studium mindfulness a psychoterapie ACT a především na téma nadaných a nadání. S tématem nadaných jedinců, osobnostním rozvojem a meditací má dnes dvacetiletou osobní zkušenost. Vendula Fialová Vendula má herecké angažmá v Divadle pod Palmovkou. V ostravském studiu České televize působila jako “rosnička” moderátorka zpráv o počasí. Mohli jste ji vidět v seriálech jako Ordinace v Růžové zahradě a Policie Modrava. Profesionálně tančila, zpívá a nyní nově moderuje na Hitrádiu City.

Osudy dobrého vojáka Švejka IV.

Pokračujeme ve vydávání Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka, čtených Janem Werichem. 

Další část kompletní nahrávky nejslavnějšího českého románu

Milovat znamená žít. Povídky Maxima Gorkého

Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu 1118 2496 "Milovat znamená žít. Povídky Maxima Gorkého" vydaného v roce 1979 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
Slovníkové heslo říká: MAXIM GORKIJ (1868-1936), prozaik i dramatik, čelný představitel předrevoluční realistické literatury, literární mluvčí světového proletariátu, po Říjnové revoluci přední organizátor sovětského literárního života, zakladatel socialistického realismu a jecen z prvních klasiků sovětské literatury. Dramatik Gorkij má na českém jevišti bohatou tradici. Stačí připomenout hlavní tituly jeho her: Měšťáci, Na dně, Letní hosté, Děti slunce, Barbaři, Nepřátelé, Jegor Bulyčov, Dostigajev a ti druzí, Vassa Zeleznovová. Ostrý smysl pro dramatičnost nezapře ani ve své próze, jak v románech, tak v povídkách. Stejně jako vyhraněný třídní pohled, smysl pro obnažení reality a vůli po revoluční přeměně společnosti....Toužili jsme uvést ve Viole Gorkého, a tak jsme se obrátili, jak pochopitelné vzhledem k typu scény a její dramaturgie, k jeho povídkám. K jeho "drsným láskám", k osudům žen, v nichž mistrovství Gorkého dosáho vzácné syntézy: ideologická naléhavost vyrůstá z analýzy předrevoluční ruské společnosti, z víry v nevyčerpatelné možnosti života, z aktivní touhy změnit daný stav, z potřeby naplnit život vším, co patří k jeho vznešenosti i kráse...
Slovníkové heslo říká: MAXIM GORKIJ (1868-1936), prozaik i dramatik, čelný představitel předrevoluční realistické literatury, literární mluvčí světového proletariátu, po Říjnové revoluci přední organizátor sovětského literárního života, zakladatel socialistického realismu a jeden z prvních klasiků sovětské literatury. Dramatik Gorkij má na českém jevišti bohatou tradici. Stačí připomenout hlavní tituly jeho her: Měšťáci, Na dně, Letní hosté, Děti slunce, Barbaři, Nepřátelé, Jegor Bulyčov, Dostigajev a ti druzí, Vassa Železnovová. Ostrý smysl pro dramatičnost nezapře ani ve své próze, jak v románech, tak v povídkách. Stejně jako vyhraněný třídní pohled, smysl pro obnažení reality a vůli po revoluční přeměně společnosti....Toužili jsme uvést ve Viole Gorkého, a tak jsme se obrátili, jak pochopitelné vzhledem k typu scény a její dramaturgie, k jeho povídkám. K jeho "drsným láskám", k osudům žen, v nichž mistrovství Gorkého dosáhlo vzácné syntézy: ideologická naléhavost vyrůstá z analýzy předrevoluční ruské společnosti, z víry v nevyčerpatelné možnosti života, z aktivní touhy změnit daný stav, z potřeby naplnit život vším, co patří k jeho vznešenosti i kráse…Kromě této povídky (Žena, 1913) jsme do pořadu nazvaného výmluvně „Milovat znamená žít“ zařadili ještě dvě prózy o osudech žen, povídky „Z dlouhé chvíle (1989) a Psoty lopoty (1917). A právě tyto dva příběhy jsou na této gramofonové desce. Jejich drsný realismus a zároveň křehká citovost ukazují ve zkratce samu podstatu Gorkého uměleckého typu…Gorkého povídky jsou sugestivní, dramatické, jeho postavy jsou plastické, jejich četba burcuje čtenářovu citovost, provokuje jeho fantazii, zatáhne do přesně zachycené atmosféry děje, činí ho spoluúčastným na osudech z masa a krve. I to umožňuje dát jim srdce i hlas, rozeznít je niterným rejstříkem tohoto nejdokonalejšího nástroje lidsého srozumění…

Ilias a Odyssea. Výběr zpěvů z básnických eposů řeckého starověku

Komentář k původnímu LP 0 18 0424 z roku 1968:
Přebohatou obrazností plastickou zvládl řecký člověk vzrušení, úžas i tíhu dojmů z tohoto světa a dal mu jméno kosmos, tj. řád. Sám pak vystoupiv nad přírodu tvořivou a dodnes udivující činností mýtotvornou, v níž usiloval pochopit nejen tento svět, ale i sama sebe, silně a úspěšně chtěl soulad s kosmem. Homérova Ilias a Odyssea, nejstarší písemné památky řecké, jsou v tomto smyslu nejen pochopením a výkladem života, ale i svědectvím mocné lásky k němu.
Voltaire kdesi napsal, že Homér bude ještě dlouho slavný, protože jej nikdo nečte. Naše ukázky mají ctižádost - ostatně zcela v duchu antické tradice - přispět k tomu, aby byl tedy slyšen! Není ostatně žádným tajemstvím, že vskutku umělecká recitace přispívá podstatně nejen k optimálnímu pochopení verše, ale i k objevování takových složek básnického díla, které jsme předtím při tiché četbě nevnímali.
Charakteristickými ukázkami z Iliady a Odysseje chceme dnešním ctitelům antické poezie přiblížit nedostižné vzory starořecké epiky, která se dožila rozkvětu počátkem I. tisíciletí př. n. l. u Aiolů v Malé Asii. Vzrušující a dramatická látka vyrostla ve vzpomínkách na boje o dobytí Troady, krajiny na severním maloasijském pobřeží, z tzv. trojského cyklu, jehož jádrem byla výprava Řeků proti Tróji.
Obsahem Iliady jsou děje desátého roku dobývání Tróje. Vůdce Řeků Agamemnón je nucen vydat zajatou Chryseovnu a za to odnímá nejstatečnějšímu hrdinovi před Trójou Achilleovi jeho zajatkyni Briseovnu. Achilleus se rozhněvá a straní se boje. Jeho božská matka Thetis vymůže na Diovi slib, že Trójané budou tak dlouho vítězit, dokud se Achilleovi nedostane zadostiučinění. Teprve když Hektór, nejstatečnější z Trójanů, usmrtil Achilleova přítele Patrokla, Achilleus se opět účastní boje a zabije Hektora a mrtvolu vydá jeho otci Priamovi.
S herojskou Iliadou kontrastuje výrazně spíše dobrodružná a pohádková Odyssea, která líčí osudy chytrého a lstivého Odyssea na bludné pouti při návratu do rodné Ithaky. Četní nápadníci Pénelopiny se po dobu Odysseovy nepřítomnosti ucházejí o její přízeň, pustoší dům i majetek Odysseův a nutí Pénelopu ke sňatku. Věrná Pénelopa však pevně věří v Odysseův návrat. Po četných nehodách přistane konečně Odysseus jako trosečník u ostrova Ógygie, kde jej poutala nymfa Kalypsó. S pomocí Faiéků se konečně dostane do vlasti, pobije nápadníky a šťastně se shledá s Pénelopou i se svým otcem Láertem.
Obě homérské básně jsou zalidněny obsáhlou galerií individuálních charakterů, z nichž některé se blíží k typům vskutku nadčasovým. S Helenou, která svým půvabem přivodí vlastně válku mezi Řeky a Trójany, kontrastuje výrazně Andromacha, milující a oddaná choť Hektorova. Proti lehkomyslnému krasavci Paridovi statečný hrdina i něžný otec rodiny Hektór, hrdý Agamemnón, nebojácný Aiás, váhavý Meneláos, vznětlivý Diomédés, bystrý a chytrý Odysseus. V Odysseji má Helena neméně ušlechtilý protiklad v Pénelopě, oddané a věrné choti Odysseově. Krásný a statečný Achilleus bude vždycky dojímat krátkostí svého lidského údělu a nevýslovnou láskou k životu. Je pravda, že se tyto charaktery neopakují. Výrazně odlišené charaktery jsou pečlivě individualizovány. Homér tu vlastně uměním svého plastického realismu zachytil dovršující se proces zrození individua uvnitř rodové společnosti. Literární historie však při vší úctě k životnosti homérských charakterů jim vytýká jistou statičnost, nedostatek vnitřního rozvoje. Tato výtka je však podle našeho mínění jistým anachronismem. Ještě Goethe pod vlivem francouzského klasicismu kladl důraz na obecné v člověku; i jeho zajímá povaha jen jako výsledný stav, neví ještě o tom, že charakter se vyvíjí, utváří v činnosti! Nikde nelíčí charakter v procesu jeho vznikání. Charakter je tu spíše plodem přírody. Je to zpravidla převaha jedné složky, která převažuje a ovlivňuje tak daný charakter (Egmont ovlivňuje ostatní láskou, Faust touhou po poznání apod.).
Neprávem bývá homérským hrdinům vytýkán nedostatek analýzy vnitřních zážitků. Teprve mnohem později, kdy mýtus již nebyl s to vycházet vstříc rozmanitým obměnám lidského soužení, novodobý román, zvláště psychologický, osamělé hledání vnitřní jistoty, rozvinul k dokonalosti umění introspekce a analýzy zážitků lidského nitra.
Je-li oběma básním cizí líčení přírody jako pozadí jednotlivých dějů, básník často sahá k přírodě pro přirovnání vskutku sugestivní. Síla rozumu, statečnost, hrdinství, lidskost, přátelství a láska - to byl svět hodnot hrdinů v obou eposech Hemérových. A nebyl by to lidský úděl, kdyby s tou plností a vášnivostí života nekontrastovala skutečnost smrti. Poslechněte si jen rozmluvu Achilleovu se stínem mrtvého přítele Patrokla.
Illias je tedy eposem války, Odyssea míru. Obě básně měly nesmírný význam pro Řeky, působily na jejich poezii i prózu, na umění výtvarné, na vědu, filosofii, na výchovu i na celý národní život Řeků. Pro budoucí věky se staly nedostižným vzorem epiky. Na rozhraní 6. a 5. stol. př. n. l. vznikla epická skladba Válka žab a myší, která paroduje látky malého významu, jež však byly odívány do tradiční epické formy. Do češtiny ji nově přeložil O. Smrčka (Světová četba, sv. 199).
Významný je vliv homérských básní na evropské literatury zejména od 14. stol. (Petrarca, Boccaccio). Pohádkových momentů Odysseje používali Ariosro v Itálii, Spencer v Anglii, Hans Sachs v Německu. Také Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém (1575) nese stopy vlivu Homérova. Humanitní složky obou eposů vysoce ocenil Herder. Nemenší vliv měl Homér v Rusku (Puškin, Tolstoj, Gogol, Bělinskij).
do naší staročeské literatury se sice dostala historie o válce trojské, avšak nebyla tu tlumočena tradice antická, nýbrž byla tu obměňována toliko vypravování poklasická. Naši romantikové studovali s nadšením mezi jiným také Homérovu Ilias a Odysseu. Plodem tohoto zájmu byl však toliko stesk a lítost, že se v naší dávné minulosti nemůžeme pochlubit něčím podobným. Snad i to byl jeden z motivů, jež vedly ke vzniku Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského.
Až do novověku byl za autora obou básní pokládán Homér. Teprve v 19. stol. se rozvinula diskuse, jsou-li tyto básně mechanickým spojením navzájem nesouvislých epických básní na témata z pověstí trojského cyklu (teorie písňová), či vznikly-li rozšířením jakéhosi "jádra", které obsahovalo již všechny základní momenty látky obou básní. uvážíme-li výraznou jednotnost uměleckého plánu obou básní, sotva dáme za pravdu myšlence, že básně vznikly pouhým sebráním epických básní menších. Přijmeme-li však názor, že každá z obou básní musí být plodem jednoho autora, zůstává otevřenou otázka, je-li autorem obou Homér sám či máme-li předpokládat existenci autorů dvou. Tvůrcem Iliady se zdá nepochybně Homér, který pocházel ze Smyrny a žil asi v 8. stol. př. n. l. Soudí se, že Odyssea je asi o sto let mladší a že je rovněž dílem geniálního básníka, ovšem nám prý neznámého.
Proč tedy právě dnes Homér? Také ve slovesném umění je dnes možno pozorovat mučivé zproblematizování člověka a lidského života vůbec. Příliš velká část moderní literatury propadá dnes samoúčelné sebepitvě, psychologismu a atomizaci duševního života. Zdá se proto, že je na čase věnovat větší pozornost lidským příběhům, v nichž se nejspíše potkáváme s celými lidmi, a tedy se skutečným a plnokrevným životem. Připomeňme tu jen strhující, byť protikladnou osobnost Achilleovu, "duši rekovnou a i pěvnou, vášnivou i něžnou, trpící i vítězící, velkou v hněvu i v lásce, slavnou v životě i smrti". Nemíníme tím nikterak popírat závažnost a oprávněnost krátké básně, kterou tak vášnivě obhajoval Ed. A. Poe a Ch. Baudelaire. Souhlasíme však s P. Claudelem, že cílem umění je "hledání celků, velikých mas, ovládaných mohutnou kompozicí", kde jedinec je toliko "jedním z částečných účinků". Je to ostatně zcela v souhlase s moderními psychologickými teoriemi osobnosti, která se rozvíjí jen v tvořivé interakci se svým sociálním prostředím. Klademe-li tedy dnes důraz v genezi osobnosti na sociální kontext, nepopíráme vůbec jedinečnost a neopakovatelnost lidské osobnosti ani obrodnou sílu jejích emocí, jimž je věnována převážná část tvorby lyrické. Méně často se pak v poezii epické mění v pouhou hru slov.
Poezie přišla prý do rozpaků od chvíle, kdy jsme počali číst verše pouhýma očima! Vybrané nahrávky z nestárnoucích eposů Iliady a Odysseje v podání našich předních umělců vám v sugestivní kráse mluveného slova přiblíží dávný svět dramatických bojů, svět silných vášní, lásek i nenávisti, hrdinství, oddanosti, obětavosti a věrnosti. Dát pocítit znovu vášnivou lásku a vůli k životu navzdory všem jeho strastem, k životu, který nebyl dosud oslabován samoúčelnými reflexemi a v němž se dosud nerozpadla jednota poznání, cítění a jednání, to je v podstatě smysl našeho rozhodnutí darovat do diskotéky milovníku poezie alespoň v ukázkách odkaz z nejvzácnějších.
Doc. Dr. Jan Fišer

Výběr z díla uhrančivě geniálního básníka

Výběr z díla K. H. Máchy v audioknize, která dojme i uhrane.Jediná Máchou vydaná autorská knížka, báseň Máj, patří spolu s jeho uhrančivou lyrikou, souborem próz a deníky k odedávna uznávaným pokladům české literatury. Tematickým rejstříkem a propracovanou akustikou verše, ale především postojem básníka ke světu jako prostoru nejistoty, frustrace a tragiky se Máj vpojuje do soudobé evropské literatury. V tomto kompletu si můžeme poslechnout Máj ve třech zásadních interpretacích ze supraphonského archivu (Václav Voska, Rudolf Hrušínský, bratři Jiří a Petr Traxlerové a Heda Hošková a řada dalších významných českých herců – František Němec, Jiří Adamíra, Taťjana Medvecká, Marek Eben, Radovan Lukavský Petr Haničinec, Otakar Brousek st., Vladimír Ráž…Komplet doplňují nové nahrávky Máchových zápisků z cest a další básně, vzniklé mimo Máj. I zde nalézáme zásadní téma Máchovy tvorby – pocit dočasnosti trvání života, prchavosti mládí, zklamané milostné touhy.

Unesený Západ

Dva eseje celosvětově uznávaného spisovatele o významu a síle kultury Zvuková verze knihy, vydané nakladatelstvím Atlantis pod názvem Unesený Západ, obsahuje dva eseje Milana Kundery. První z nich, nazvaný v knize Nesamozřejmost národa, je záznamem vstupního projevu Milana Kundery na sjezdu spisovatelů v roce 1967. Upozornil v něm na ohroženost kultury a vyzval k návratu k evropským hodnotám, protože překračování národních kultur považoval za výrazný rys českého bytí v dějinách. Druhý text, francouzsky psaný esej Unesený Západ aneb Tragédie střední Evropy (přeložený do češtiny Annou Kareninovou), byl poprvé otištěn v roce 1983 v časopise Le Débat. Je apelem k ochraně evropské duchovní identity, vzpomínkou na rok 1956 a vpád ruských tanků do Maďarska. Tuto událost považuje za tragédii střední Evropy a též západu, tehdy do sebe zahleděného. V konfrontaci se současným celosvětovým děním je řada myšlenek Milana Kundery téměř vizionářská. V interpretaci Radúze Máchy se text stává výrazným a silným, velmi aktuálním sdělením.

Hurvínek mezi Přemyslovci

Hurvínek s Máničkou navštíví historické muzeum odkud jsou přeneseni do dob Přemyslovců.Jak si asi povedou u dvora mezi Přemyslovci?

Nashledanou v lepších časech

Humorné rozhovory a scénky Voskovce a Wericha.

Geschichten vom Hündchen und Kätzchen

Geschichten vom Hündchen und Kätzchen - audiokniha obsahuje vybrané příběhy z Povídání o pejskovi a kočičce v němčině. Hovoří Günter Grabbert. Autor Josef Čapek.

Vídeň 1971 - Montreal 1977

Archivy skrývají nečekaná překvapení, například tento zvukový záznam rozhovoru Jiřího Voskovce a Jana Wericha při jedné z jejich společných schůzek ve Vídni. Zatímco v Poslední forbíně šlo o setkání z roku 1974, toto je o 3 roky dříve. Pánové se potkali nad magnetofonem v dobrém rozpoložení a s chutí do života. Témata rozhovoru odpovídají jejich radostné náladě. Hovoří o poezii, o módě, o nemravnosti, uvažují o mládí a stáří, rozpovídají se o Samuelovi Beckettovi či Josefu Šímovi. Jiří Voskovec vypráví o Brodwayi. 
Druhou kapitolu archivních objevů tvoří dialog Jiřího Voskovce s českou emigrantkou Evou Kloboukovou z Montrealu v roce 1977. Zatímco v první rozmluvě ve Vídni jsme uchváceni způsobem roubování nápadů na sebe kongeniálně napojených přátel, ve druhé jde o postulování základních myšlenek Jiřího Voskovce o štěstí, přátelství či životě v exilu.

Další neznámé nahrávky V+W v prvním vydání!

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Život s vysokou inteligencí