Karel Höger

Novely a povídky

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Vančura: Kosmas

Komentář k pův. LP 0 68 0410 z r. 1975: 
"Nevěřím na nemastná a neslaná vypravování. Na rozdíl od licoměrníků a lidí bez chuti tvrdím, že každý příběh má být kořeněn láskou a nenávistí. Má čpěti po kotlíku, v němž byl uvařen, má být vypravován, abyste poznali kuchaře, jako piják vína pozná vinici, kde se urodila jeho láhev. "Je to vyznání Vančurovo, nebo Kosmovo? Vančurovo z knihy Vědomí souvislosti, ale mohlo bybýt i Kosmovo, který se schází se Šebířem a Brunem, aby jim poskytl "břečku slov a řítici svého skládání". Neboť -- a ta doměnka už byla vyslovena -- Vančurův Kosmas je do jisté míry spisovatelův autoportrét.Ve vzpomínce Jaroslava Šusty čteme: "Za bočním oknem měl Vančura krmítko pro ptáky: sýkorky, sojky, žluny... Hleďme, právě tam jedna byla a mistr na ni s potěšenímhleděl... A zná-li čtenář postavu Kosmase z Obrazů, může se právem domnívat, že je to mistrův autoportrét i s tím sypáním ptáčkům za oknem... 
Jde ovšem o víc: o samu podstatu spisovatelské práce, o její důvod a smysl. Vančura se bezpočtukrát vyznal z niterné potřeby odpovídat jako spisovatel i občan na potřeby společnosti. "Život je východisko i cíl literatury a umění samo o sobě je obludné. Věci umění přecházejí do života, a to je jejich konečný smysl". Tento postulát naplňoval svým dílem i životem. Symbolicky jej uzavřela jeho tragická smrt: za ilegální práci byl popraven nacisty rok po své padesátce, 1. června 1942. Na psacím stole zůstala nedokončena tetralogie Koně a vůz, v níž chtěl vykreslit na osudu statkářského rodu vývoj české společnosti odpol. 19.stol. (známe z ní jen první díl, Rodinu Horvatovu), a třetí díl Obrazů z dějin národa českého. 
Obrazy začal Vančura psát v roce 1938 "z pocitu který se vracel. Z potřeby nezdůvodněné přemýšlením. Z nutkání, které (jak se domnívám a jak dosvědčuje řada dopisů) se shodovalo s přáním mnoha lidí". To jsou autorova slova z konce roku 1939, kdy vyšel první díl Obrazů.K této práci byl Vančura předurčen celou svou uměleckou i životní dráhou. Miloval staré kroniky, čerpal z nich pro svůj jedinečný jazyk, nacházel v nich vědomí tradice a souvislosti. K historiise obrátil už kdysi v Markétě Lazarové, baladickém příběhu o středověkých loupežných rytířích, k němuž se inspiroval v rodové kronice Vančurů z Řehnic. Tentokráte však nešlo o románovou fikci, nýbrž o dílo, jehož podkladem se mu staly materiály skupiny marxistických historiků, kteří byly aktivními spolupracovníky na jeho Obrazech. 
Kosmovi vyhradil Vančura podstatné místo v prvním dílu Obrazů.Pojal ho jako téma pro samostatnou novelu o prvním českém kronikáři. Kosmas je ve Vančurově pojetí velkou renezanční postavou, osobností lidskou i uměleckou, která žije potřebami přítomné chvíle. Ne tedy historik odtržený od života, probírající se pouze archívy, ale člověk naslouchající vypravování starců, nadšený milovník dávných zkazek, pozorovatel života, který je okouzlen jeho dary, aktivní tvůrce, zasahující do současné politiky. Má své lidské slabosti, dovede být stejně hašteřivý a zarputilý jako laskavý a přátelský. Slouží své zemi a touží svým dílem dokázat lásku a oddanost lidu, k němuž patří. Projekce Vančurova do postavy Kosmovy je tedy vskutku hlubší, leží v samé podstatě jeho umělecké práce i jeho občanského vědomí. Kosmas patří k nejvýraznějším kapitolám Vančurových Obrazů z dějin národa českého, tohoto monumentálního torza a jedinečného epilogu umělcova odkazu. 
Krása Vančurova jazyka se může naplno rozeznít jen hlasem. Docela se zdá, že Vančurovo vyprávění,stavba jeho věty, volba jazykových prostředků (jako tomu je například u Jaromíra Johna) s hlasem počítá, že básník komponoval některé své práce jako záznam zvukové podoby. Nebylo tomu tak, alespoň podle jeho svědectví. Kdysi přiznal, že své scény spíš vidí, než slyší. A vskutku. Čteme-li Vančurovy až architektonicky vytvořené periody, uvědomujeme si záhy, že jejich plasticita a barevnost stejně jako kresebná přesnost je tak sugestivní a konkrétní, že se před našima očima odkrývají děje a postavy jako na restaurovaných zašlých freskách. Ne nadarmo se česká kronika Vančurova jmenuje Obrazy z dějin národa českého. 
Vančura chtěl být malířem, ta láska mu zůstala, kreslil a maloval, psal o výtvarném umění; psal také divadelní hry a filmové scénáře, byl režisérem filmů, toužil po vizuálním vjemu. Miloval architekturu a žil v něm "utajený" architekt. Snad i proto stavba jeho věty má onen přísný řád. (Jeho literární odkaz vůbec i společenský postoj umělce komunisty je svědectvím o cestě řádu uměleckého, řádu nové tvorby stejně jako o aktivní účasti na přeměně řádu společenského.) Přes všechno toto vědomí jsou kvality Vančurova jazyka, jeho slovníku, tvarosloví, větné stavby, rytmu promluv jeho dialogů jako stvořeny pro hlas. Pevná kresba postav, pestrá plátna, architektonické řešešní prostoru, to vše volá po dimenzích lidského hlasu, který má schopnost života, zkonkrétnění, pravdy skutečnosti. Stačí přivřít oči a nemůžeme nevidět Kosmu, paní Božetěchu, Šebíře, Bruna a další postavy "jako živé". A stačí jen trocha fantazie, abychom se octli stejně ve dvanáctém století Kosmově na Pražském hradě nebo na Mělníku, když se jede usmířit s Šebířem, jako na Zbraslavi, kde Vančura, sledován zobajícími ptáčky, píše v nejtěžších letech národa pro jeho posilu své Obrazy. 
Vančurův Kosmas se poprvé rozezněl hlasem Karla Högra, ve štastně zkráceném scénáři, který se soustředil na čtveřici základních postav, ideu a etos novely, v únoru1972 v pražské Viole. Karel Högr mu s pokorou velkého umělce odevzdal své srdce a své umění: absolutní kulturu slova, barvu a teplo a melodii hlasu, mistrovství jemné diferenciace, přenosu práci s rytmem a tempem řeči, hřmotnost v košatých dialozích i mužný ztišený smutek, tón lyrický i lehce ironický a sarkastický, gesto vypravěče, které je nepateticky monumentální i lidsky prosté, rozvernost a živočišnost krásných renezančních pozemšťanů stejně jako jejich moudrost a potřebu přátelství a vzájemné podpory. Högr hlasem rozevře bohatý exterier krajiny stejně jako vytvoří ztišený interiér, v němž slyšíš poslední vzdech paní Božetěchy. Jestliže Vančura vytvořil v Kosmovi obraz dvanáctého století viděný skutečností konce let třicátých století dvacátého a navíc je obdařil znaky svétváře a sklenul impozantní oblouk hovořící o vědomí souvislosti s těmi, kdo byli před námi, pak Högrovo umění prokázalo, že Vančurův dějinný portrét má nadčasovou platnost. 
Vladimír Justl.

Geschichten vom Hündchen und Kätzchen

Geschichten vom Hündchen und Kätzchen - audiokniha obsahuje vybrané příběhy z Povídání o pejskovi a kočičce v němčině. Hovoří Günter Grabbert. Autor Josef Čapek.

Kniha džunglí - Mauglí

Dnes už klasická, ale stále živá knížka Rudyarda Kiplinga o dítěti vychovávaném vlčí smečkou byla několikrát zfilmována a stala se i předlohou pro úspěšný animovaný snímek. V roce 1976 ji ve velkolepé dramatizaci natočil pro Supraphon režisér Jiří Horčička s celou plejádou vynikajících herců. Zvukově upravená verze Knihy džunglí vyšla v řadě "Za dobrodružstvím" určené mladým posluchačům.

Kocour v botách a další 4 pohádky

Pohádky pro děti vyprávěné znánými českými umělci.

Spejbl řeční, Co je to Gaskoněc?

Tátové Spejbla a Hurvínka 

V roce 2017 připomínáme 125 let od narození a 60 let od úmrtí prof. Josefa Skupy, 90 let od narození Miloše Kirschnera a šedesáté narozeniny oslaví Martina Klásek.

Prvním "otcem" Spejbla a Hurvínka byl loutkář, výtvarník, režisér a autor prof. Josef Skupa (16.1.1892 - 8.1.1957). Zájem o loutky a výtvarné nadání projevoval už od dětství. Vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze a stal se středoškolským profesorem kreslení. Jeho žákem byl kupříkladu Jiří Trnka. Jako scénograf spolupracoval s profesionálním divadlem v Plzni. Loutkovému divadlu se věnoval nejdříve amatérsky a později profesionálně. Jelikož si diváci Spejbla s Hurvínkem oblíbili, mohl si Josef Skupa v roce 1930 založit divadlo vlastní. V roce 1929 zahájil spolupráci s Ultraphonem, který se později přejmenoval na Supraphon. V tomto vydavatelství začal J. Skupa natáčet dialogy S+H na desky V éto spolupráci pokračují interpreti S+H dodnes. 
V roce 1945 profesor Skupa odešel s divadlem z Plzně a zahájil pražskou éru "Divadélka Spejbla a Hurvínka". Protože si přál, aby S+H hráli dál, vychoval si pokračovatele, kterým byl Miloš Kirschner (16.3.1927-2.7.1996). Ten se stal druhým adoptivním otcem S+H. Byl loutkářem, autorem, režisérem a později i ředitelem Divadla S+H. Původně studoval na Karlově univerzitě mezinárodní právo. Krátce před dokončením studia, v roce 1949, musel z politických důvodů univerzitu opustit. Byl zavřený, po odpykání trestu sloužil u PTP u tzv. Černých baronů. Kvůli tomuto "kádrovému profilu" nemohl vykonávat "slušné" zaměstnání, a tak ?v roce 1951 s radostí přijal angažmá v Divadle Spejbla a Hurvínka. Zde již od roku 1952 začal interpretovat hlavní role. V roce 1956 ho prof. Josef Skupa veřejně ustanovil svým nástupcem. V roce 1966 byl jmenován ředitelem divadla a byl jím až do roku 1996. Miloš Kirschner přijal tradici, navázal na ni, a současně ji dál rozvíjel nejen tematicky, interpretačně, ale i za pomoci moderních scénických inovací. Na rozdíl od Josefa Skupy interpretoval své role i v cizích jazycích. Během 44 let hostoval v 30. zemích světa. Psal odborné články, scénáře a divadelní hry. Stal se exkluzivistou Supraphonu a za své četné nahrávky v českém i německém jazyce získal řadu zlatých i platinových desek. Vystupoval v rozhlase v televizi, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. 
Nejen Josef Skupa, ale i Miloš Kirschner se postaral o další jevištní život Spejbla s Hurvínkem. Třetím otcem určil Martina Kláska (25. 2. 1957), 
který je loutkářem, autorem, režisérem a uměleckým šéfem souboru Divadla S+H. Záhy po nástupu do divadla se projevilo jeho loutkovodičské nadání, spolu s dispozicí k hurvínkovské fistulce. Když kromě hlasové a vodičské techniky prokázal také potřebné herecké schopnosti, začal od roku 1982 role S+H pravidelně alternovat. Roku 1990 se stal šéfem uměleckého souboru divadla a v roce 1996, po smrti Miloše Kirschnera, navázal i on na tradici autorské dílny divadla. Píše a režíruje své dětské hry, věnuje se dabingu. V rolích S+H natáčí nová CD, vystupuje v televizi.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Vančura: Kosmas

Kniha džunglí - Mauglí

Spejbl řeční, Co je to Gaskoněc?

Kocour v botách a další 4 pohádky

Geschichten vom Hündchen und Kätzchen