Jan Hebnar

Gustav Bubník

Osobní rozvoj

Progres Guru je vydavatelství, které se zabývá výrobou, distribucí a prodejem audioknih s tématy osobního rozvoje. Tituly jsou pečlivě vybírány na základě jejich obsahu, a přínosu pro naše posluchače. Vydáváme bestsellery světových i českých autorů, které jsou zajímavé především svým přístupem, inovativním a kreativním myšlením, motivací a inspirací, která, jak doufáme, povede ke spokojenějšímu životu nás všech. Věříme, že informace, zajímavosti, pozitivní přístup a myšlení, dovednosti, zkušenosti a rady jejich autorů jsou vhodné téměř pro každého, kdo má zájem o své sebevzdělávání, svůj osobnostní rozvoj a chce především efektivně trávit svůj čas.

Progres Guru

Stručný manuál úspěšného lenocha

Jak dostat od života, co chceme Lenost je přirozená lidská vlastnost. Bohužel v žádné době není žádoucí. Proto se neustále vymýšlejí nové metody, jak tento vrozený atribut lidské povahy dostat pod kontrolu. Audiokniha Stručný manuál úspěšného lenocha, však není o lenosti a s ní spojenou prokrastinací. Pointou je řešení situací, jako jsou plánování svých cílů a setrvání na cestě k jejich dosažení bez zbytečného plýtvání silami a energií. Jak si cíle uspořádat a stanovit své priority, protože právě to bývá dost obtížné. Pět hlavních pilířů, na kterých je audiokniha postavena: 1. Jak být šťastný. Nabízí rady, jaké kroky učinit, abychom byli spokojenější. Nepřináší návod rychlého štěstí, protože i na něm se musí dlouhodobě pracovat. 2. Jak překonat krize. Detailní plán k překonání počátečních obav z neúspěchu, který vyzdvihuje sílu pozitivního myšlení (radovat se i z menších, dílčích úspěchů). 3. Co jsou to zvyky-zlozvyky. Jaké jsou pozitivní a negativní vlivy a co si s nimi počít. 4. Jak dosáhnout plnění dílčích cílů, které jsou klíčem ke štěstí. 5. Nevzdávej se! Nejvíce motivační část, kterou každý tak moc potřebuje na cestě za svým snem. Protože všichni máme velké cíle. Bohužel na této pouti, přicházejí vedle úspěchů také neúspěchy, klopýtnutí. Ale ne vždy zbývají síly k jejich překonání. Díky systematickému plánování a nevzdávání se, to můžeme zvládnout. Průvodce na cestě za splněním vašich cílů Nepřináší nový pohled na svět, ale mnohým může pomoci odstartovat a udržet v sobě řád. Nebát se neúspěchů, které jsou součástí života a cennou zkušeností. Nepomůže vám být více důslední, cílevědomí či pilní. Nesplní vaše cíle, kterých je, bez těchto vlastností velmi těžké dosáhnout. Ale rozhodně vám bude skvělým pomocníkem a průvodcem na cestě za jejich splněním. Pomůže vám s takzvaným auto-koučinkem, jak změnit sebe i svůj život k lepšímu. Je pro ty, kteří ví, že chtějí něco ve svém životě změnit, jen neví jak. Je jednoduchá, přehledná a příjemně motivační. „Je naprosto nezbytné, abyste brali neúspěchy jako normální a přirozenou součást cesty. Ani vy, ani já nejsme roboti. Prostě se nám někdy daří, a někdy ne. Hodně často se lidem stává, a to je moc špatné, že potom, co se jim přestane dařit cíle plnit (dodržovat zvyky), se na všechno raději vykašlou. Chyba, chyba, chyba.”

Divoká honba

První část šumavské trilogie:1. Divoká honba /KANT2022/2. Cesta jinam /KANT 2021/3. Smrt ostnatého hada /KANT 2026/Divoká honba patří k temným pověstem šumavských hor, ale i staré Evropy. Nájezd zběsilé jízdy démonických bytostí a přízraků, které se zjevují ve vichřicích a bouřích, prohání se po obloze či po zemi, děsí a ničí vše, co jim přijde do cesty. To je divoká honba.Možná jde o skupinu lovců, kteří zahynuli při lovu, a možná že jsou to prokleté duše neživých, kteří si odpykávají trest za své vojenské zločiny spáchané na nevinných obyvatelích hor. A že se těch armád za ta staletí prohnalo přes úbočí hor bezpočet. Pro své zlé skutky jsou bohy odsouzeni k věčnému utrpení v podobě nekonečných bitev. Snad i proto se na Šumavě Divoké honbě říká Červení jezdci.Tato fascinující pověst sahá do nejstarších germánských dob. První písemné zmínky o víře v přízračnou divokou honbu pochází až z hloubky věků. Po únorovém komunistickém puči v roce 1948 ovládla nejen Šumavu, ale celou českou společnost novodobá obdoba Divoké honby. Možná by Albrecht Dürer, kdyby žil v době rodícího se komunismu na našem území, vyřezal do dřeva místo svých Čtyř jezdců Apokalypsy jiné tváře a jiné atributy jezdců, kteří přinesli do českých zemí společenský zmar a mravní zkázu na celá budoucí desetiletí.Čtenář v novele Divoká honba se ocitne v šumavské krajiny kolem Svatého Tomáše a zříceniny Vítkova hrádku v oblasti pozdější Lipenské přehrady.Je rok 1951, doba po vyhnání většiny původního, německy hovořícího obyvatelstva, kdy z pohraničí mizely desítky opuštěných obcí a městeček se svými kostely, školami, obchody a hospodami. V atmosféře ničení této staleté paměti šumavské krajiny se „budovaly“ světlé (komunistické) zítřky, včetně smrtící železné opony. Dramatický příběh novely otevírá temnou historii šumavských hor skrze neočekávané zážitky letní brigády začínajících vysokoškoláků přímo na státní hranici při tzv. vagónování pohraničí. Co se dalo rozebrat a znovu použít z bývalých německých a rakouských obcí, se posílalo jako stavební materiál do vnitrozemí. Co se poslat nedalo, vyhodilo se do povětří a zaniklo. Střet nadějí a ideálů mladých lidí s brutální realitou rodícího se komunismu v Československu nám nejen připomíná tíživé a tragické momenty našich nedávných dějin, ale umožňuje nám v různých kontextech pochopit přítomnost.Příběh Divoké honby není psán podle skutečné události. Svými jednotlivými mikro-situacemi ale tehdejší realitu odráží; možná na jiných místech, v jiném čase a s jinými aktéry. Případná podobnost postav je čistě náhodná.Kniha Divoká honba získala v roce 2023 první cenu mezinárodní literární soutěže Šumava litera.Na obálce je použit detail obrazu Tomáše Císařovského.

Osudy dobrého vojáka Švejka IV.

Pokračujeme ve vydávání Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka, čtených Janem Werichem. 

Další část kompletní nahrávky nejslavnějšího českého románu

Údolí včel

Novela Údolí včel scénáristy a prozaika Vladimíra Körnera měla nejprve podobu filmového scénáře, podle nějž natočil František Vláčil stejnojmenný film premiérovaný v r. 1968. Ten se stal erbovním filmem mladé generace a předznamenal úspěch literární podoby scénáře, která vyšla v r. 1978. Příběh Ondřeje z Vlkova, který zběhne z křižáckého řádu ve východním Prusku je zasazen do ponurých kulis středověku. Odvíjí se jako trojúhelník vztahu Ondřeje, jeho řádového bratra Armina von der Heide a Ondřejovy nevlastní matky a pozdější nevěsty Lenory. Osciluje mezi láskou a smrtí. Dramatičnost textu podtrhuje strhující interpretace Jana Kačera, filmového představitele Armina.

Filmová klasika v audiopodobě!

Přijít za svítání

Výbor esejů známého propagátora vědy, především o krajině a životním prostředí s přesahem do dalších oborů Audiokniha představuje „to nejlepší z Václava Cílka“. Knižní bestseller mapující jeho dvacetiletou autorskou činnost získal audiální podobu díky skvělé interpretaci herce Pavla Soukupa. Úvahy a články jsou uspořádány do pěti tematických oddílů, jež mají představit hlavní oblasti, které prostupují Cílkovým dílem: krajina jako celek; genius loci konkrétních míst; setkávání s lidmi, zvířaty i bájnými bytostmi; popis současného světa s jeho problémy a obav, kam se to řítíme; a nakonec texty o tom, jak z toho ven, které dávají naději. Jako bonus je zařazen nový text „O potřebě zázraků“ načtený přímo autorem.

Výběr z díla uhrančivě geniálního básníka

Výběr z díla K. H. Máchy v audioknize, která dojme i uhrane.Jediná Máchou vydaná autorská knížka, báseň Máj, patří spolu s jeho uhrančivou lyrikou, souborem próz a deníky k odedávna uznávaným pokladům české literatury. Tematickým rejstříkem a propracovanou akustikou verše, ale především postojem básníka ke světu jako prostoru nejistoty, frustrace a tragiky se Máj vpojuje do soudobé evropské literatury. V tomto kompletu si můžeme poslechnout Máj ve třech zásadních interpretacích ze supraphonského archivu (Václav Voska, Rudolf Hrušínský, bratři Jiří a Petr Traxlerové a Heda Hošková a řada dalších významných českých herců – František Němec, Jiří Adamíra, Taťjana Medvecká, Marek Eben, Radovan Lukavský Petr Haničinec, Otakar Brousek st., Vladimír Ráž…Komplet doplňují nové nahrávky Máchových zápisků z cest a další básně, vzniklé mimo Máj. I zde nalézáme zásadní téma Máchovy tvorby – pocit dočasnosti trvání života, prchavosti mládí, zklamané milostné touhy.

Kosmas

Komentář k pův. LP 0 68 0410 z r. 1975:
"Nevěřím na nemastná a neslaná vypravování. Na rozdíl od licoměrníků a lidí bez chuti tvrdím, že každý příběh má být kořeněn láskou a nenávistí. Má čpěti po kotlíku, v němž byl uvařen, má být vypravován, abyste poznali kuchaře, jako piják vína pozná vinici, kde se urodila jeho láhev. "Je to vyznání Vančurovo, nebo Kosmovo? Vančurovo z knihy Vědomí souvislosti, ale mohlo bybýt i Kosmovo, který se schází se Šebířem a Brunem, aby jim poskytl "břečku slov a řítici svého skládání". Neboť -- a ta doměnka už byla vyslovena -- Vančurův Kosmas je do jisté míry spisovatelův autoportrét.Ve vzpomínce Jaroslava Šusty čteme: "Za bočním oknem měl Vančura krmítko pro ptáky: sýkorky, sojky, žluny... Hleďme, právě tam jedna byla a mistr na ni s potěšenímhleděl... A zná-li čtenář postavu Kosmase z Obrazů, může se právem domnívat, že je to mistrův autoportrét i s tím sypáním ptáčkům za oknem...
Jde ovšem o víc: o samu podstatu spisovatelské práce, o její důvod a smysl. Vančura se bezpočtukrát vyznal z niterné potřeby odpovídat jako spisovatel i občan na potřeby společnosti. "Život je východisko i cíl literatury a umění samo o sobě je obludné. Věci umění přecházejí do života, a to je jejich konečný smysl". Tento postulát naplňoval svým dílem i životem. Symbolicky jej uzavřela jeho tragická smrt: za ilegální práci byl popraven nacisty rok po své padesátce, 1. června 1942. Na psacím stole zůstala nedokončena tetralogie Koně a vůz, v níž chtěl vykreslit na osudu statkářského rodu vývoj české společnosti odpol. 19.stol. (známe z ní jen první díl, Rodinu Horvatovu), a třetí díl Obrazů z dějin národa českého.
Obrazy začal Vančura psát v roce 1938 "z pocitu který se vracel. Z potřeby nezdůvodněné přemýšlením. Z nutkání, které (jak se domnívám a jak dosvědčuje řada dopisů) se shodovalo s přáním mnoha lidí". To jsou autorova slova z konce roku 1939, kdy vyšel první díl Obrazů.K této práci byl Vančura předurčen celou svou uměleckou i životní dráhou. Miloval staré kroniky, čerpal z nich pro svůj jedinečný jazyk, nacházel v nich vědomí tradice a souvislosti. K historiise obrátil už kdysi v Markétě Lazarové, baladickém příběhu o středověkých loupežných rytířích, k němuž se inspiroval v rodové kronice Vančurů z Řehnic. Tentokráte však nešlo o románovou fikci, nýbrž o dílo, jehož podkladem se mu staly materiály skupiny marxistických historiků, kteří byly aktivními spolupracovníky na jeho Obrazech.
Kosmovi vyhradil Vančura podstatné místo v prvním dílu Obrazů.Pojal ho jako téma pro samostatnou novelu o prvním českém kronikáři. Kosmas je ve Vančurově pojetí velkou renezanční postavou, osobností lidskou i uměleckou, která žije potřebami přítomné chvíle. Ne tedy historik odtržený od života, probírající se pouze archívy, ale člověk naslouchající vypravování starců, nadšený milovník dávných zkazek, pozorovatel života, který je okouzlen jeho dary, aktivní tvůrce, zasahující do současné politiky. Má své lidské slabosti, dovede být stejně hašteřivý a zarputilý jako laskavý a přátelský. Slouží své zemi a touží svým dílem dokázat lásku a oddanost lidu, k němuž patří. Projekce Vančurova do postavy Kosmovy je tedy vskutku hlubší, leží v samé podstatě jeho umělecké práce i jeho občanského vědomí. Kosmas patří k nejvýraznějším kapitolám Vančurových Obrazů z dějin národa českého, tohoto monumentálního torza a jedinečného epilogu umělcova odkazu.
Krása Vančurova jazyka se může naplno rozeznít jen hlasem. Docela se zdá, že Vančurovo vyprávění,stavba jeho věty, volba jazykových prostředků (jako tomu je například u Jaromíra Johna) s hlasem počítá, že básník komponoval některé své práce jako záznam zvukové podoby. Nebylo tomu tak, alespoň podle jeho svědectví. Kdysi přiznal, že své scény spíš vidí, než slyší. A vskutku. Čteme-li Vančurovy až architektonicky vytvořené periody, uvědomujeme si záhy, že jejich plasticita a barevnost stejně jako kresebná přesnost je tak sugestivní a konkrétní, že se před našima očima odkrývají děje a postavy jako na restaurovaných zašlých freskách. Ne nadarmo se česká kronika Vančurova jmenuje Obrazy z dějin národa českého.
Vančura chtěl být malířem, ta láska mu zůstala, kreslil a maloval, psal o výtvarném umění; psal také divadelní hry a filmové scénáře, byl režisérem filmů, toužil po vizuálním vjemu. Miloval architekturu a žil v něm "utajený" architekt. Snad i proto stavba jeho věty má onen přísný řád. (Jeho literární odkaz vůbec i společenský postoj umělce komunisty je svědectvím o cestě řádu uměleckého, řádu nové tvorby stejně jako o aktivní účasti na přeměně řádu společenského.) Přes všechno toto vědomí jsou kvality Vančurova jazyka, jeho slovníku, tvarosloví, větné stavby, rytmu promluv jeho dialogů jako stvořeny pro hlas. Pevná kresba postav, pestrá plátna, architektonické řešešní prostoru, to vše volá po dimenzích lidského hlasu, který má schopnost života, zkonkrétnění, pravdy skutečnosti. Stačí přivřít oči a nemůžeme nevidět Kosmu, paní Božetěchu, Šebíře, Bruna a další postavy "jako živé". A stačí jen trocha fantazie, abychom se octli stejně ve dvanáctém století Kosmově na Pražském hradě nebo na Mělníku, když se jede usmířit s Šebířem, jako na Zbraslavi, kde Vančura, sledován zobajícími ptáčky, píše v nejtěžších letech národa pro jeho posilu své Obrazy.
Vančurův Kosmas se poprvé rozezněl hlasem Karla Högra, ve štastně zkráceném scénáři, který se soustředil na čtveřici základních postav, ideu a etos novely, v únoru1972 v pražské Viole. Karel Högr mu s pokorou velkého umělce odevzdal své srdce a své umění: absolutní kulturu slova, barvu a teplo a melodii hlasu, mistrovství jemné diferenciace, přenosu práci s rytmem a tempem řeči, hřmotnost v košatých dialozích i mužný ztišený smutek, tón lyrický i lehce ironický a sarkastický, gesto vypravěče, které je nepateticky monumentální i lidsky prosté, rozvernost a živočišnost krásných renezančních pozemšťanů stejně jako jejich moudrost a potřebu přátelství a vzájemné podpory. Högr hlasem rozevře bohatý exterier krajiny stejně jako vytvoří ztišený interiér, v němž slyšíš poslední vzdech paní Božetěchy. Jestliže Vančura vytvořil v Kosmovi obraz dvanáctého století viděný skutečností konce let třicátých století dvacátého a navíc je obdařil znaky svétváře a sklenul impozantní oblouk hovořící o vědomí souvislosti s těmi, kdo byli před námi, pak Högrovo umění prokázalo, že Vančurův dějinný portrét má nadčasovou platnost. 
Vladimír Justl.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Stručný manuál úspěšného lenocha