Pavel Grym

Luděk Sobota

Stella Zázvorková

Jaroslav Kepka

Helena Štáchová

Vladimír Hrubý

Nelly Gaierová

Děti a mládež

Pohádky

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Šíleně prolhaná princezna

PAVEL GRYM (*9.6.1930 - 24.11.2004) byl publicista, dramatik a spisovatel; psal povídky a pohádky pro děti 
Šíleně prolhaná princezna, pohádka s písničkami vypráví o rozmazlené, svéhlavé princezně Kateřině, která lže, vždycky chce něco jiného, než se chce od ní,
každého sekýruje, když něco špatného provede, svede to na někoho jiného, všechny kolem sebe trápí, myslí si, že může všechno a všichni ji prostě MUSÍ mít rádi, když je princezna...
prostě nafrněná, ulhaná, ufňukaná, naprosto nenapravitelná protivná holka.
Když už to s ní není k vydržení, rozhodne se Janek (který možná je, možná není "jen" sluha) pustit se do její nápravy - pozve si kamarády a spolu s nimi a komornou Cecilkou a vílou Vševědkou
se snaží princeznu napravit - a nebyla by to pohádka, aby neměla dobrý konec - princezna nakonec pozná, jak byla protivná a jak všem ubližovala a to vše se podařilo Jankovi bez kouzel a čarování...






Galerie

Figarův rozvod

Ve své hře Figarův rozvod (1936) Ödon von Horváth domýšlí a rozehrává osudy hrdinů Beaumarchaisovy Figarovy svatby. Zasazuje je ovšem do své současnosti - stejně bouřlivé jako předrevoluční Francie, avšak poněkud krutější a syrovější.Z nedlouhého Horváthova života patří dramatické tvorbě jedno desetiletí, léta 1926 až 1936. Světoběžník a svou podstatou "Evropan", který podle svých slov "vlast nikdy žádnou neměl a nijak tím netrpěl," o své tvorbě řekl: Nepíši proti, ukazuji jenom. Nepíši však také nikdy pro, takže se může stát, že to vypadá jako proti. Existují jenom dvě věci, proti kterým píši, a to je hloupost a lež. A dvě, za něž se stavím, a to je rozum a upřímnost.Osoby a obsazení: Hrabě Almaviva (Jiří Adamíra), hraběnka, jeho žena (Jana Štěpánková), Figaro (Boris Rösner), Zuzana, jeho žena (Jana Paulová), lesní adjunkt (Pavel Trávníček), porodní bába (Nina Divíšková), řídící učitel + průvodce (Radim Vašinka), Antonio (Soběslav Sejk), Fanchetta, jeho dcera (Taťjana Medvecká), Pedrillo (Michal Pavlata), strážmistr (Miroslav Středa), komisař (Jiří Hálek), Cherubín (Pavel Soukup), host (Miroslav Moravec), důstojník (Bořivoj Navrátil) a další.

Hamlet (1958)

Český rozhlas se dostal k Hamletovi až v roce 1958. Překlad E. A. Saudka nastudoval tehdy režisér Josef Bezdíček s Václavem Voskou v titulní roli. Další inscenace byla na řadě v osmdesátých letech. Bylo tu několik nových a divadelně interpretovaných překladů, byla i nová knižní vydání, např. odeonské s překladem M. Lukeše (1980). V hluboké normalizaci se však Čs. rozhlas choval nenormálně, protože "doba se zbláznila". Tehdejšího Hamleta zaznamenaného nemáme.../b>
Osoby a obsazení: Claudius, dánský král (Bedřich Karen), Hamlet, jeho synovec, dánský kralevic (Václav Voska), Gertruda, Hamletova matka, královna (Marie Vášová), Horacio, Hamletův přítel (Miloš Hlavica), Polonius, nejvyšší komoří (Valtr Taub), Laertes, jeho syn (Soběslav Sejk), Ofélie, dcera Poloniova (Věra Kubánková), hrobník (František Roland), Guildenstern (Josef Gruss), Rosenkrantz (Bohuš Hradil), duch Hamletova otce + druhý herec (Karel Beníško), kněz + první herec (Bedřich Bobek), Fortinbras, norský kralevic (Josef Chvalina), herečka (Milada Horutová), Osrik + třetí herec (Erik Zámiš), Marcellus, důstojník (Ladislav Kazda), Wiltimant a Cornelius, poslové (Vlastimil Fišar a Jaroslav Synák).

Faëthon

Když se v roce 1962 připravoval k realizaci text hry již tehdy téměř zapomenutého básníka Otakara Theera, rodil se zásluhou dramaturga Jaromíra Ptáčka a režiséra Miloslava Jareše významný inscenační počin.  
Theerovo drama nebylo od roku 1917 nikdy znovu uvedeno a z repertoáru Národního divadla bylo staženo po pouhých třech reprízách, přestože ve válečné atmosféře bylo publikem vřele přijato, jak napsal F.X.Śalda, "jako výzva k národně politické nesmluvnosti".  
To, co bylo ve hře pro divadelní tvůrce nesnadno řešitelnou záludností, přislibovalo naopak rozhlasové realizaci vítanou možnost tvořivě využít jednu z podstatných specifik rozhlasového umění: zvukovou evokaci dramatického prostoru. Režiséra Miloslava Jareše pak dovedla jeho cesta ke hledání zvukového prostoru, který by adekvátně akusticky vyjádřil imaginaci Theerových veršů a sférickou rozpínavost dějiště druhé části dramatu, z neutrálního akustického prostředí rozhlasového studia do reálného prostoru chrámu Svaté Barbory v Kutné Hoře. Majestátní chrámová loď nabízela pozoruhodné akustické efekty a Jareš jich při natáčení tvárně využíval.

Lucerna (1951)

Jiráskova pohádková hra Lucerna patří mezi nejznámější tituly starší české dramatiky. Zaujala již při své premiéře v roce 1905, kdy ji na scéně Národního divadla inscenoval režisér Jaroslav Kvapil. Výtvarnou stránku představení svěřil Mikoláši Alšovi a k hudební spolupráci přizval tehdejšího šéfa opery Karla Kovařovice. Ohlasy byly vesměs velmi příznivé.Věříme, že přivítáte nahrávku  ze Zlatého fondu, v níž uslyšíte Marii Burešovou, Felixe Le Breux a jako učitelského mládence Václava Vosku, kterého jsme si v pozdějších inscenacích zvykli spojovat s postavami zcela jiného charakteru. Inscenaci natočil režisér Přemysl Pražský v roce 1951.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Šíleně prolhaná princezna

Faëthon

Hamlet (1958)

Lucerna (1951)

Figarův rozvod