Karel Čapek

Marek Eben

Děti a mládež

Pohádky

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku

Karel Čapek, velký milovník zvířat, lidí a rostlin, byl také velký pozorovatel a glosátor. Zvířata, která se stala nedílnou součástí jeho života, byla proto častým námětem jeho literárních črt. Psal o nich s pochopením, láskou, humorem a vtipem. Ve fejetonu Pes a kočka Čapek vystihuje povahu obou zvířátek obecně: "Kočka je trochu estét. Pes je jako obyčejný člověk. Nebo jako tvořivý člověk. Je v něm něco, co se obrací k někomu druhému, ke všem druhým; nežije jen sobě… Zkrátka pes potřebuje povzbuzujícího kontaktu s druhým, aby si hrál… Naproti tomu kočka si také zahraje, když jí k tomu dáte podnět, ale dovede si hrát, i když je sama. Hraje si jen pro sebe, samotářsky a nesdílně… Kočka se baví sama pro sebe. Pes chce jaksi bavit toho druhého… Kočka je z rodu ironiků… Pes je z rodu humoristů…"
V centru autorovy pozornosti je především kočička Pudlenka a její koťata, dále fenka Iris (maminka Čapkovy Dášeňky) a její štěňátka. Postřehy ze života zvířátek jsou všem chovatelům důvěrně známé, jen je nikdo před Čapkem tak dobře neformuloval.
Marek Eben čte text jedné z největších osobností české literatury dvacátého století v kongeniálním spojenectví. Souzní s jemným humorem Karla Čapka a dodává jeho nápadům pobavení člověka, který dobře ví, o čem autor píše.
Nahrávka je určena nejširší veřejnosti, dětem a dospělým, nejen pejskařům a chovatelům koček, kteří však zvláště ocení autorův humor, vtip a porozumění nejen zvířátkům, ale i lidem. 

Karel Čapek měl kočku Pudlenku a psa Iris, jejichž humorné příběhy s pobavením čte Marek Eben

Josef Fouché - portrét jednoho politika

Rakouský prozaik Stefan Zweig (1881-1942) začal psát biografii J. Fouchého "pro svoje soukromé potěšení" v Salcburku v roce 1929. Autorovi šlo podle slov předmluvy spíše o biografii "antihrdiny" než o biografii diplomata. Zweig sice několikrát zdůrazňoval, jak nesympatický mu policejní ministr tří režimů Fouché byl, ale zároveň mu tento výjimečný státník imponoval.Osobnost Josefa Fouchého zaujala Stefana Zweiga jako prototyp principiálního zrádce, bezcharakterního přeběhlíka, politického chameleona, který se vždy uměl přidat ke správné straně. Fouché byl mistr v oboru slídění, intrik a špionáže, byl to člověk nekompromisně bezcharakterní a bezpáteřní. Dokázal díky těmto svým vlastnostem přežít pád girondistů, jakobínů, direktoria, konzulátu, císařství, království a opět císařství - a zatímco se odvíjely největší události francouzské historie, tahal tento muž za politické nitky, spřádal intriky stále větší a dalekosáhlejší, špehoval, až se z bývalého jakobína stal vévodou z Otranta a mnohonásobným milionářem. Stefan Zweig pojal psychologický portrét svého "antihrdiny" jako osobnosti zcela amorální, zároveň však i beletristicky nesmírně zajímavé.

Gobseck

V mládí byl Gobseck dobrodruh. Brzy se naučil přesně odhadovat pohnutky, cíle a hlavně slabiny druhých. Této schopnosti využívá s naprostým a svým způsobem uhrančivým cynismem. Zdá se být poslední záchranou zadlužených aristokratů, hráčů, nevěrných žen, ale jeho pomoc bývá zpravidla posledním krokem k okraji propasti. Sám se vzdal všech požitků, jedinou jeho vášní je majetek, který mu umožnuje ovládat druhé. Je chladným pozorovatelem slabostí a hříchů jiných, nikdo neví nic o něm, on ví o každém vše.Osoby a obsazení: hrabě Restaud (Ladislav Boháč), hraběnka Restaud (Marie Glázrová), Arnošt Restaud (Petr Herrmann), Gobseck (Vladimír Šmeral), Esther Gobsecková (Viola Zinková), notář Derville (Bořivoj Navrátil), Maxime de Trailles (František Němec), lékař (Jiří Hurta), domovnice (Jaroslava Drmlová), komorník (Artuš Kalous) a služka (Drahomíra Fialková)Režie: Miloslav Jareš.

Legrecital

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku

Legrecital

Josef Fouché - portrét jednoho politika

Gobseck