Milan Kundera

Oldřich Velen

Jan Přeučil

Inka Čekanová

Josef Chvalina

Miloš Kopecký

Helena Lehká

Václav Sloup

Hana Smrčková

Oldřich Vlach

Eva Svobodová

Společenská próza

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Ptákovina

Na mimořádnou událost českého kulturního života aspiruje nečekaný objev v archivu Divadla Na zábradlí. Jde o autentický záznam představení hry Milana Kundery Ptákovina ze dne 14. 1. 1970, těsně před cenzurním zákazem hry. Zápletka příběhu je jednoduchá: ředitel školy nakreslí na tabuli kosočtverec, který představuje ženské pohlaví, nechá tuto událost vyšetřovat a sarkasticky se baví reakcemi svých kolegů. Vyšetřovací komise křivě obviněného žáka, snaživě přiznávajícího neprovedený čin, odmění údělem fízla.
Ředitel, opojený svou mocí, však nerozvážně přiznává manželce předsedy vše, co si doopravdy myslí o jejím muži a tím spadne do pasti, takže se stane proti své vůli jakýmsi sexuálním otrokem. V závěru hry zazní z úst vítězné nevěrné chlípnice zásadní sdělení: "Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému…"

Hra vystoupila okamžitě, i díky skvělým hereckým výkonům, po premiéře na vrchol diváckého zájmu. V rolích předsedy a ředitele excelovali v ironické nadsázce Miloš Kopecký a Josef Chvalina, ale mimořádné výkony podali i ostatní interpreti, například Světla Svozilová, Eva Svobodová, Helena Lehká, Inka Čekanová, Hana Smrčková, Jan Přeučil či Oldřich Vlach. 

Skutečný poklad z archivu, výsměch úchylným systémům moci, patřící k základnímu kulturnímu dědictví naší země!

Divadlo, divadlo, divadlo / Josef Kajetán Tyl

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. 
Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo. 
Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře.. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů. 
Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly. 
Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. 
Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj.

Projev presidenta T.G.Masaryka

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK (*7. března 1850 – †14. září 1937) 
 
Projev presidenta Osvoboditele T.G.Masaryka proslovený k poslancům Národního shromáždění na Hradě pražském k 10. výročí Čs. republiky 28.10.1928 
Zvuková kvalita odpovídá historickému snímku - jedná se o přepis dokumentárního záznamu ze starých matric

Věc makropulos

Slavná divadelní hra s tématem dlouhověkosti. Věc Makropulos byla poprvé uvedena na jevišti vinohradského Městského divadla v roce 1922. Žánrovým určením je to komedie o třech dějstvích s přeměnou, byť v konečném vyznění komedií velmi hořkou. Audioverze z původní předlohy téměř věrně, je však obohacen o zvukové prostředky typicky rozhlasové. V inscenaci je jasně čitelná pointa: „Dejme tomu říci, že jednou v budoucnosti nebude nemocí ani bídy ani nečisté dřiny, to je zajisté optimismus; ale říci, že tento dnešní život plný nemocí, bídy a dřiny není tak nadobro špatný a zatracený a má něco nesmírně cenného, to je – co vlastně? Pesimismus? Myslím, že ne.“

Maškaráda

Michail Jurjevič Lermontov: Maškaráda. Drama ruského klasika - tragédie muže, kterého společnost zbaví poslední víry v čest, poctivost a upřímnost člověka. Překlad Emanuel Frynta. Režie Miloslav Jareš.Osoby a obsazení: Osoby a obsazení: Jevgenij Alexandrovič Arbenin (Vladimír Šmeral), Nina, jeho žena (Jarmila Smejkalová), kníže Zvjozdič (Václav Voska), baronesa Štralová (Vlasta Chramostová), Afanasij Pavlovič Kazarin (František Hanus), Adam Petrovič Šprich (Karel Houska), neznámý (Miroslav Doležal), doktor (Bedřich Bobek), starý pán (Václav Piskáček), Ivan, sluha knížete Zvjozdiče (Artuš Kalous), sluha Arneninův (Eduard Kašpar), komorná (Štěpánka Holečková), paní domu (Jindra Hollmanová), bankéř (Bohuš Hradil), hráči (Karel Kastner, Karel Fořt a Vladimír Salač).Natočeno v roce 1954.

Prahou staletí (4). Reportážní zastavení v hlavním městě republiky

Z komentáře k LP 1018 4171 vydanému v Supraphonu v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
 
....čím blíže docházíme ve svém putování k dnešnímu dni, tím více a naléhavěji se nabízejí nejen ve vyprávění, ale i v reálném pohledu obrazy jiné, dodnes patrné prostým okem na tváři města. Nejsou o nic méně patetické a monumentální - nikoli však už vždy vznosnými oblouky dějů a staveb, ale dramatičností i hrůzou, prudkostí i krásou historie nepříliš dávné. Její odlesk se ještě chvěje, ještě se zrcadlí a zaznívá ozvěnou tentokrát už ne na Vyšehradě, na Pražském hradě, v Karolinu či na mostě mezi Starým a Menším Městem pražským. Mám na mysli třetí a čtvrtý pořad v pořadí tohoto alba - reportáže Praha proletářská a Praha měšťácká. 
Tento čtvrtý soubor cyklu Prahou staletí nás přivádí k onomu rozhraní naší minulosti, kdy můžeme o starších dějích číst v podání dávných svědků a studiích současných historiků - ale o těch mladších dějích máme už řadu svědectví z úst i pera mužů a žen, které jsme ještě nedávno potkávali v ulicích Prahy, slyšeli jejich hlas v rozhlase a vídali jejich tváře v televizi a jejich statě, povídky či básně čítávali v tisku...

Divadlo, divadlo, divadlo / George Bernard Shaw

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
George Bernard Shaw (*26. 7. 1856 - 2. 11. 1950} byl anglický dramatik, prozaik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. 
Své pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. 
České divadlo, po staletí ovlivňováno a poznamenáno shakespearovským kultem, ve 20. století obrátilo pozornost k dílu Shakespearova protichůdce a představitele typické anglické komedie, jakým byl G.B.Shaw. 
Je typické, že jej neprve objevilo Národní divadlo a postupně uvádělo jeho díla, která však nedosáhla většího množství repríz /Člověk nikdy neví (1906), Živnost paní Warenové (1907), Motýl (1908)/; první velký úspěch zaznamenala hra Pygmalion (1913), která se stala oporou kmenového repertoáru NDa hrála se až do dvacátých let. Dalším velkým úspěchem byl Caesar a Kleopatra (1917). Ještě ve válečném období upoutával české prostředí svým odsudkem války a svou pacifistickou tendencí. 
Nové nastudování Živnosti paní Warenové je podstatně úspěšnější a i další hry G.B Shawa (Pekelník, Kateřina Veliká, Milionářka, Svatá Jana, Androkles a lev a další) , které mají na repertoáru už i další česká divadla (Vinohradské, Realistické, Komorní a i divadla v Brně aj.) přibližují jeho dílo skoro v jeho celistvosti 
Naše divadlo se tedy může pyšnit tím, že vycítilo velikost G.B.Shawa již v jeho prvních jevištních rozbězích. Nešlo mu přitom jen o jeho zábavnost, která zaručuje 
divácký úspěch; šlo mu o životní a světový názor dramatika, který byl blízký české povaze svým úsměvným skepticismem a sarkastickou kritičností.

Konec starých časů

"Nevěřím na nemastná a neslaná vypravování. Na rozdíl od licoměrníků a lidí bez chuti tvrdím, že každý příběh má být kořeněn láskou a nenávistí. Má čpěti po kotlíku, v němž byl uvařen, má býti tak vypravován, abyste poznali jeho kuchaře, jako piják pozná vinici, kde se urodila jeho láhev", praví v úvodu románu Konec starých časů knihovník Bernard Spera - a v jeho slovech poznáváme i vyznání samotného autora.Je těsně po první světové válce a mezi novodobou agrární smetánku na zámeček Kratochvíli přijíždí ruský emigrant Megalrogov, který všechny omámí svým světáctvím a bravurním "Prášením". Nekritický obdiv panstva a jeho lhaní způsobí řadu komických situací. Nádherný Vančurův jazyk a vypravěčské mistrovství jako vždy potěší laskavého čtenáře...

Divadlo, divadlo, divadlo. Nikolaj Vasiljevič Gogol

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (*1.4.1809 – † 4.3.1852) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, 
za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. 
 
Díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola: 
Večery na samotě u Dikaňky /1832/ - dvoudílný soubor próz, humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek inspirovných ukrajinským folklorem 
Taras Bulba /1835/ - povídka vyprávějící o boji ukrajinských kozáků proti polským magnátům v 17.století. 
Petrohradské povídky /1835-42/ - povídky, ve kterých jsou hlavními postavami úředníci a umělci, lidé, kteří jsou ponižováni a kteří mají existenční problémy. 
Revizor /1836/ - satirická komedie kritizující nadčasové nešvary, jaké najdeme v každé společnosti bez ohledu na způsob mocenského řízení: byrokracii, přetvářku, korupci, mamon, hloupost. 
Jedná se o jednu z nejznámějších her ruského dramatu, ve kterém jsou zobrazeny rozmanité typy postav s pokřiveným charakterem 
Mrtvé duše /1842/ - příběh drobného podvodníčka Čičikova, který navštěvuje ruské statkáře, aby je přiměl ke geniálně prostoduché finanční spekulaci s prodejem „mrtvých duší“ zemřelých nevolníků, 
nelítostně zachycuje tehdejší realitu carského Ruska, kritizuje všechny složky ruské společenské i ekonomické struktury. 
Ženitba /1842/ - veselohra o nepodařených námluvách, kde se o jednu nevěstu uchází několik svérázných ženichů.

Legrecital

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Ptákovina