neuveden

Filip Švarc

Cestopisy

Audioprůvodci

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Průvodce - Španělsko

CD "Průvodce Španělskem" s originálním ozvučením a hudbou. Nejznámějšími místy ve Španělsku nás provede zvuková nahrávka s originální zvukovou i hudební kulisou. Poutavé vyprávění plné zajímavých informací podbarvují autentické zvuky prostředí. CD poskytuje skvělou zábavu, dokonalý posluchačský zážitek a otevírá prostor pro cestovatelskou fantazii a představivost. To nejdůležitější o Španělsku se dozvíme při poslechu zvukového průvodce. Barcelona, Madrid, Ibiza, Costa Brava, Kanárské ostrovy a další destinace. Důležitá historická data, nejvýznamnější stavby a umělecká díla, turistické zajímavosti a jedinečná zvuková atmosféra.

Čapek: Album scén z divadelních her

Karel Čapek (*9. ledna 1890 – †25. prosince 1938) 
 
Vybráno z obsáhlého komentáře Vladimíra Müllera k původnímu kompletu LP DV 15308-10 z roku 1967: 
 
....Jistě dobrá polovina her Karla Čapka - z toho tři za bratrské spolupráce Josefa Čapka - měla šťastný úděl a znásobila své četné domácí úspěchy mnoha úspěchy zahraničními. 
Karel Čapek, veličina moderní české literatury a klasik z nejživotnějších, stal se i významnou osobností písemnictví světového, které se k němu neustále vrací. 
K bezpočtu posudků a zhodnocení českých přistupuje přebohatá kritická literatura zahraniční, a není proto vyloučeno, že kdyby se sebraly stati domácí a cizí, 
vydalo by to úctyhodnou řadu svazků, které by možná počtem dokonce předčily počet svazků nadepsaných jménem Karla či bratří Čapků. 
..................... 
Výchozí místo patří ovšem Lásky hře osudné, moderní commedii dell arte se situacemi tragikomickými, pasážemi lyrickými v rozličných polohách, a s ironickým vyzněním: 
nad opravdovým citovým vztahem dvou soků vítězí podlé chytráctví třetího. Komedie nezvyklého tvaru bývala s oblibou uváděna mladými, především studentskými soubory. 
Prosinec 1921 byl patrně prvním profesionálním představením Lásky hry osudné. 
.................... 
Loupežník se poprvé objevil na plakátech Národního divadla 2. března 1920 ...vzbudil zjevné rozpaky. Všestranně nezvyklé dílo! 
Realismus v prvním a třetím aktu, ovšem realismus neobyčejně osobitý ve druhém dějství básnická stylizace a verše nového typu. 
Do řeči lidí mísily se tu hlasy ptačí, hovořící lidskou řečí. 
První dějství mělo obvyklou délku, druhé nezvykle krátké a třetí zase nezvykle dlouhé. Odvážné situace a odvážná slova. Dohady o smyslu hry. Nejistota, k čemu se přiklonit. 
Přitakat rozumu, podrobenému životním zkušenostem? Vzdychnout nad uprchlým mládím? Postavit se na stranu bezohledně dobyvačného a přes překážky jdoucího Loupežníka? 
................... 
Při prvním uvedení na Národním divadle se Loupežník vyžil šestnácti představeními, což tenkrát při průměru šesti sedmi repríz znamenalo úspěch. 
Ten počet však hladce překonala hned příští Čapkova hra R. U. R. (Rossum's Universal Robots), provedená v Národním divadle poprvé 25. ledna 1921. 
Za necelý půlrok, tj. do konce sezóny, docílila v Národním a Stavovském (dnes Tylově) divadle dohromady sedmadvacet představení a když v sezóně 1927-28 mizela z repertoáru, chlubila se již víc než půlstovkou představení. 
Tenkrát se už také slovo "robot" užívalo v běžné mluvě a obohatilo i slovníky nejedné řeči cizí. Tedy neklamná známka popularity, kterou hra získala. 
............................ 
"Přiznávám se," napsal tenkrát autor, "že k napsání této hry mne svedl její děj, zejména ony dva akty, kde hrstka lidí očekává se vztyčenou hlavou svůj konec; 
lidský heroismus je mou zamilovanou myšlenkou a zlákal mě vlastně k této látce. A nechť se kdokoliv zdá plynout z hotové hry, této myšlence jsem zůstal věren. 
Dr. Hillar kdesi namítl - jistě právem - proti mému kusu, že vlastně nepředvádí rozpor Robotů s lidmi. Je to pravda; jenže mně nešlo o Roboty, nýbrž o lidi. 
Uvažoval-li jsem o něčem úsilovně při stavbě dramatu, tedy to bylo o těch šesti nebo sedmi lidech, kteří měli být představiteli lidstava. Ano, horoucně jsem chtěl, aby ve chvíli, kdy nastává útok Robotů, cítil divák, že nyní jde o něco nekonečně cenného a velikého, a to že je lidstvo, člověk, to že jsme my. O toto "my" šlo nejvíce, to byla vůdčí myšlenka, to byla tendence, to byl vlastní program celé práce." 
....................... 
....najdeme tu také další hru bratrské spolupráce - Ze života hmyzu, provedenou poprvé v Národním divadle za režie K. H. Hilara a ve výpravě Josefa Čapka 8. dubna 1922...... 
Ve společném článku (Bratři Čapkové) mluvili o formě společné práce, o inspiraci i o tendenci hry a klidně připouštěli, že se v ledačems prohřešili proti odborným poznatkům a pravdám přírodopisců. 
Na omluvu či spíše na vysvětlenou však připomněli, že "chtěli psát o lidech a nikoli o hmyzu", a dodali: "překvapující a krutá analogie lidských zvyků a řádů s popudy a řády říše hmyzí, toť záminka této morality; 
je to křivé zrcadlo nastavené člověku; je to šalebný trik, jenž ukazuje náš život v jiném světle a vyvolává kritiku dejme tomu sobectví požívačného, sobectví rodinného, sobectví státního daleko účinněji, než by bylo lze v podobě lidské." 
Autoři, kteří si hrou vysloužili označení pesimistů, uvedli také ve své zpovědi, že postava Tuláka měla mít původně úkol více méně spojovací a komentující, ale potom, jak už to bývá, 
postava začala žít svým životem a zabrala si pro sebe tolik místa, že se stala postavou ústřední, umocňující myšlenku a zacílení díla. 
........................... 
Věc Makropulos uvedli 21. listopadu 1922, ale svým zrodem to bylo dílo starší. Vlastně: zrodem myšlenky. 
Podle autorova vyznání se v něm nápad ozval už před robotskou utopií a původně měl být zpracován románově jako Krakatit. Ale potom dostal námět tvar dramatický. 
Prý byla hra napsána spíše proto, poněvadž autor už chtěl mít motivy tohoto druhu za sebou, být s nimi vyrovnán. Tak to čteme v předmluvě ke knižnímu vydání spolu s četnými narážkami na posudky, 
které spatřovaly ve hmyzí komedii dílo pesimistické. Proto tedy Věc Makropulos chtěla říci "lidem něco útěšného a optimistického". 
A Čapek uvažuje: "Nevím, je-li optimistické tvrdit, že žít šedesát let je špatné, ale žít tři sta let je dobré; myslím jen, že prohlásit šedesátiletý (průměrně) život za přiměřený a dosti dobrý, není právě zločinným pesimismem!" 
První představitelkou třistaleté ženy mnoha jmen a mnoha životů - Eliny Makropulos, Eugenie Montez, Elsy Müller, Ekateriny Myškiné, Elliany Mac Gregor, Emilie Marty - byla Leopolda Dostalová. 
První nastudování Věci Makropulos bylo dílem Karla Čapka, sám si hru režíroval. 
.................... 
S Čapkovou Věcí Makropulos začala brzy soupeřit Janáčkova Věc Makropulos a dá se říci, že opera nejednou vytlačila činohru..... 
Operní Věc Makropulos měla premiéru v Brně 18. prosince 1926 a do pražského Národního divadla se dostala v březnu 1928, kdy už zde byl repertoár obohacen dalším společným dílem bratří Čapků - Adamem Stvořitelem. 
Premiéra 12. dubna 1927 měla velký vnější úspěch, ale jinak se o úspěchu nedala mluvit. Přesvědčují o tom čísla. 
Do konce sezóny prošla tato sedmiobrazová fantastická komedie, charakterizovaná kritikou jako filosofická revue, celkem sedmnácti představeními a příští dvě sezóny k tomu připojily čtrnáct repríz, 
což sešteno dává dohromady jedenatřicet představení. A to bylo na dílo tak úspěšné autorské dvojice pramálo. Snad měl na tom chabém ohlasu podíl myšlenkový či dějový chaos, úsilí autorů vtěsnat do komedie 
co nejvíce aktuálních problémů, vyvěrajících z konfliktu individualisty a kolektivisty, prostě - dílo se neozvalo tak, jak bylo u čapkovýských děl tehdy již pravidlem. 
......................... 
"V zájmu Karla Čapka i bratří Čapků by bylo," čteme v kritice, "aby se již co nejdříve vymotali ze začarovaného kruhu svých utopistických motivů, které nutně obracejí pozornost k povrchu látky a odvracejí ji od živého člověka.... 
Požadavek kritiky nenašel dlouho ohlas. Karel Čapek jako dramatik se totiž odmlčel na plných deset let. 
A když se pak opět přihlásil na jevišti ke slovu, vyhověl citovanému přání jenom zpola. Neustoupil od utopie, promítl ji však do hrozící aktuálnosti a dal tu promluvit lidem nejrůznějších typů. 
Na utopii, na vymyšlenou nemoc, reagoval člověk. Do řeči rozumu pronikal stále silněji hlas srdce. Ale dílo přesto nevyznívalo optimisticky, naopak. 
Vítězí tu ničivě bezhlavý zfanatizovaný dav: pod jeho zběsilostí hyne dobrodějný lékař-objevitel Gallén. 
....... 
Premiéra Bílé nemoci byla v Národním divadle 29. ledna 1937, tedy v době, kdy už v naší bezprostřední blízkosti se netajil fašismus rozpínavými záměry a dával nám soustavně ze sousedství najevo své úmysly. 
......... 
Zdeněk Štěpánek ztělesnil postavu maršála na scéně i na plátně, kam se dostal film v režii Hugo Haase.....Podle Štěpánkova vyprávění pomýšlel Karel Čapek na trilogii, jejíž úvodní části by byla Bílá nemoc 
a dílem závěrečným drama o diktátorovi. Ale zamýšlená trilogie zůstala torzem, skončila druhou částí - Matkou, uvedenou poprvé Karlem Dostalem na scénu dnešního Tylova divadla 12. února 1938, 
na samém prahu událostí, které nás pak vrhly do krizí, vedoucích ke katastrofě. Ty také zavinily předčasné zmizení hry z repertoáru. Námět Matky zrodila doba. 
........... 
Dík Čapkovi anebo Čapkům vtrhlo na scénu činohry Národního divadla nové umění, ať už v ohledu dramaturgického, ať inscenačním. 
Čapkovské premiéry jsou nejen pro Národní divadlo, ale pro českou dramatiku, resp. divadelnictví vůbec, důležitými mezníky historické závažnosti... 
.................... 
Vybrané úryvky, naplňující trojici desek, sledují i cíl dokumentární ...... Někteří z naší besedy jsou na trojici desek přítomni svým uměním nahrávkami dnešními či minulými a jejich umění 
vyzrálé léty je konfrontováno s uměním nových tlumočitelů čapkovských děl, kteří přistupují k slavným hrám jako k velkému odkazu včerejška osobitým způsobem. 
A tak tu máme rozličný styl interpretace a v tom i doklad, že díla Karla a Josefa Čapka byla a jsou hercům stále živým zdrojem tvůrčích podnětů svými hodnotami myšlenkovými a uměleckými.

Divadlo, divadlo, divadlo / Josef Kajetán Tyl

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. 
Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo. 
Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře.. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů. 
Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly. 
Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. 
Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj.

Divadlo, divadlo, divadlo / George Bernard Shaw

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
George Bernard Shaw (*26. 7. 1856 - 2. 11. 1950} byl anglický dramatik, prozaik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. 
Své pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. 
České divadlo, po staletí ovlivňováno a poznamenáno shakespearovským kultem, ve 20. století obrátilo pozornost k dílu Shakespearova protichůdce a představitele typické anglické komedie, jakým byl G.B.Shaw. 
Je typické, že jej neprve objevilo Národní divadlo a postupně uvádělo jeho díla, která však nedosáhla většího množství repríz /Člověk nikdy neví (1906), Živnost paní Warenové (1907), Motýl (1908)/; první velký úspěch zaznamenala hra Pygmalion (1913), která se stala oporou kmenového repertoáru NDa hrála se až do dvacátých let. Dalším velkým úspěchem byl Caesar a Kleopatra (1917). Ještě ve válečném období upoutával české prostředí svým odsudkem války a svou pacifistickou tendencí. 
Nové nastudování Živnosti paní Warenové je podstatně úspěšnější a i další hry G.B Shawa (Pekelník, Kateřina Veliká, Milionářka, Svatá Jana, Androkles a lev a další) , které mají na repertoáru už i další česká divadla (Vinohradské, Realistické, Komorní a i divadla v Brně aj.) přibližují jeho dílo skoro v jeho celistvosti 
Naše divadlo se tedy může pyšnit tím, že vycítilo velikost G.B.Shawa již v jeho prvních jevištních rozbězích. Nešlo mu přitom jen o jeho zábavnost, která zaručuje 
divácký úspěch; šlo mu o životní a světový názor dramatika, který byl blízký české povaze svým úsměvným skepticismem a sarkastickou kritičností.

Cimrman v říši hudby

Ctitelé Cimrmanova génia se mohou radovat. Kompletní nahrávkou titulu Cimrman v říši hudby - včetně opery Úspěch českého inženýra v Indii rekonstruované hudebním skladatelem Janem Klusákem a nastudované pěvecky vyspělými členy souboru pod vedení dirigenta Pavla Vondrušky - je završeno vydávání všech čtrnácti her Divadla Járy Cimrmana. A je to, řečeno s labužníky, skutečně ona pověstná třešinka na šlehačkovém dortu!

Nauč se to!

Nauč se to! je návod, jak se efektivně porvat s učením a pamatováním si – a pokud jste pedagog nebo lektor, tak i s tím, jak svoje znalosti předávat co nejúčinněji. Schválně, vzpomenete si, kdy vám naposledy někdo radil s tím, jak se vlastně učit? A kolik vám tehdy bylo? Většina z nás používá při studiu zastaralé kontraproduktivní metody. Díky novým poznatkům psychologie a dalších věd přišel čas se jich zbavit. Nejrozšířenější postupy, jako je podtrhávání v textu a jeho biflování, v nás sice vyvolávají dojem, že jsme si látku výborně osvojili, ale už po krátké době z ní umíme pouhý zlomek. Hlouběji a trvaleji si ji osvojíme díky postupům, které nejsou příliš intuitivní. Jde třeba o přerušované učení (při němž látku pozapomeneme a poté se ji pokoušíme vybavit), generování (snahu vyřešit úkol předtím, než se dozvíme řešení) nebo prokládané učení (při kterém se nesnažíme jedno téma dokonale zvládnout naráz, ale záměrně ho střídáme s jinými). Své rady autoři opírají o věrohodné vědecké studie a dokumentují je na pozoruhodných životních příbězích. Poslechněte si Nauč se to!, patříte-li mezi: - studenty vysokých i středních škol a chcete být při učení produktivnější - učitele a rodiče, kterým záleží na trvalém osvojení probírané látky žáky a dětmi - všechny, kdo se celoživotně vzdělávají - lektory a manažery hledající cesty, jak kvalitně školit své klienty a kolegy Mark A. McDaniel působí jako profesor psychologie na Washington University v St. Louis. Dlouhodobě se zabývá využitím psychologických poznatků při vzdělávání. Henry L. Roediger III je taktéž profesorem psychologie na Washington University. Mezinárodního uznání dosáhl především díky výzkumům paměti a falešných vzpomínek. Peter C. Brown je publicista a spisovatel ze St. Paul v Minnesotě.

Čtyřicet dnů

Rozsáhlý, strhující román Franze Werfla o tragické genocidě Arménů před téměř sto lety - Čtyřicet dnů - převedl do rozhlasového tvaru a přesvědčivým úspěchem Jan Vedral; dílo završil ve své mimořádné realizaci Jiří Horčička. Několik desetiletí od vzniku Horčičkových a Vedralových Čtyřiceti dnů  snad ještě posílilo morální apel hrdinského příběhu.Režisérův vytříbený cit pro ideální obsazení se tentokrát opřel o silnou střední generaci rozhlasových interpretů - Aloise Švehlíka, Ladislava Freje, Jana Vlasáka, Josefa Somra, Ilju Racka, Věru Galatíkovou, Táňu Medveckou a mnohé další.

Francouzština do ucha

Jedná se o ucelený výukový materiál pro začátečníky až po pokročilé, který je sestavený podle platných didaktických pravidel, kdy způsob vlastní výuky je založen na metodě „drilu“. Zaměřuje se na všechny podstatné prvky výuky cizího jazyka – výuku slovní zásoby a frází, výuku gramatiky (vysvětlení gramatického jevu) a dokonalé procvičení pomocí nepřeberného množství příkladových vět.  Audioučebnice Francouzština do ucha je vhodná, jak pro samouky, tak pro účastníky jazykových kurzů.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Průvodce - Španělsko