Vítězslav Nezval

Otakar Brousek

Dramatizace

Poezie

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Portrét básníka Vítězslava Nezvala

Původní LP album 1118 1213 Portrét básníka Vítězslava Nezvala vydal Supraphon v roce 1972 - nyni titul vychází poprvé digitálně:

"(autor) je si rovněž vědom, že způsob, jímž splnil a splňuje svoji úlohu, není jeho výhradní osobní zásluhou, že sebepříznivější založení pro takový úkol, nazývané obecně nadáním, či aspoň disposibilitou, by neznamenalo samo o sobě nic, kdyby nebylo bývalo postaveno do tak a tak determinovaných vnějších podmínek, například do doby těsně po válce, v tomto a nejiném národě, do společnosti lidí tak a tak myslících, ve styk s jistými a nejinými ideami, uměleckými směry, životními a rodinnými podmínkami, ženami, přáteli, náhodami, současníky, předchůdci i následovníky, jedním slovem je si vědom, že postaven do průsečíku jiných vlivů, byl by svým založením jinou, snad výmluvnější, snad zcela němou bytostí."
Vítězslav Nezval

Prahou staletí (3). Reportážní zastavení v hlavním městě republiky

Z komentáře k původnímu LP 1018 3841 vydanému v Supraphonu v roce 1983 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
První dvě alba obsahující po dvou deskách cyklu PRAHOU STALETÍ, spatřila světlo světa v letech 1981 a 1982. V mnoha zastaveních - na Vyšehradě, na Hradčanech, v Jiřském klášteře, na Karlově náměstí, v Betlémské kapli, na Vítkově, v Prašné bráně, v letohrádku královy Anny zvaném Belvedér, Vás tvůrci cyklu provázeli Prahou dávných bájí, křesťanských legend, Prahou Přemyslovců a Karlovou, pak Prahou husitských předzvěstí a bouřlivých událostí ve znamení kalicha i posléze dobou mírového krále Jiříka z Poděbrad a renesancí, jak se všecka tato období odrazila na kamenné tváři tohoto starého a zároveň vždy se obrozujícího města s kamenným mostem, jenž překlenul Vltavu, a jak se děje těch dob i s obrazem Prahy zračí v českém krásném a historickém písemnictví. 
Stejní průvodci vám nyní předkládají další čtyři etapy, jež jste slýchali ve vysílání Československého rozhlasu. Předchozí témata přibližovala naše hlavní město častěji v podobách heroických, v podobách, kdy Praha rozkvétala, rozšiřovala se o další prostory Nového Města; při poslechu jste byli svědky přemyslovské u husitské slávy válečné i rozkvětu kulturního za císaře a krále Karla a svým způsobem i za podivínského Habsburka Rudolfa; byli jste svědky nádherného, ale marného vypětí Jiříka, jenž se snažil udržet vše, čeho dosáhlo husitství, ne-li už mocensky a politicky, tedy alespoň na duchu národa...Nastává totiž doba smrtelného ohrožení a nadlouho i samotného zániku české státnosti, doba nejvyššího ohrožení a nadlouho i samotného zániku české státnosti, doba nejvyššího ohrožení národního jazyka, národní kultury, vyvstává nebezpečí, že národ, držitel oněch předcházejících slavných tradic se časem rozplyne pod tlakem centralizačních a germanizačních snah habsburské Vídně. PRAHA V DOBĚ TEMNA, PRAHA JOSEFINSKÁ, PRAHA OBROZENECKÁ a PRAHA PŘEDBŘEZNOVÁ, to jsou tituly dalších zastavení na putování Prahou místy spojenými s dějinami města, a tak vlastně i s dějinami českého státu, neboť tato trojjediná historie - města, země a národa - se u nás prolíná jako málokde jinde na světě....

Prahou staletí (4). Reportážní zastavení v hlavním městě republiky

Z komentáře k LP 1018 4171 vydanému v Supraphonu v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
 
....čím blíže docházíme ve svém putování k dnešnímu dni, tím více a naléhavěji se nabízejí nejen ve vyprávění, ale i v reálném pohledu obrazy jiné, dodnes patrné prostým okem na tváři města. Nejsou o nic méně patetické a monumentální - nikoli však už vždy vznosnými oblouky dějů a staveb, ale dramatičností i hrůzou, prudkostí i krásou historie nepříliš dávné. Její odlesk se ještě chvěje, ještě se zrcadlí a zaznívá ozvěnou tentokrát už ne na Vyšehradě, na Pražském hradě, v Karolinu či na mostě mezi Starým a Menším Městem pražským. Mám na mysli třetí a čtvrtý pořad v pořadí tohoto alba - reportáže Praha proletářská a Praha měšťácká. 
Tento čtvrtý soubor cyklu Prahou staletí nás přivádí k onomu rozhraní naší minulosti, kdy můžeme o starších dějích číst v podání dávných svědků a studiích současných historiků - ale o těch mladších dějích máme už řadu svědectví z úst i pera mužů a žen, které jsme ještě nedávno potkávali v ulicích Prahy, slyšeli jejich hlas v rozhlase a vídali jejich tváře v televizi a jejich statě, povídky či básně čítávali v tisku...

Významné inscenace Vinohradského divadla

Komentář k původnímu LP 0 58 0404 z roku 1972: 
Předkládáme veřejnosti studiové nahrávky výňatků z inscenací pražského Divadla na Vinohradech z posledních let. Jsme přesvědčeni, že i tenhle ryze akustický záznam tvorby umělců Vinohradského divadla má svůj pozitivní smysl: že poskytne estetický zážitek i obohacující poznání a že se stane i dokumentem, použitelným pro konfrontaci v několikerém ohledu. Tato konfrontace bude ovšem nejpohodlnější u těch, kdo sledují živý pohyb divadelní kultury soustavněji, hlouběji, pro které je důvěrněji známou, organickou součástí osobní kultury a aktivity. Pro ty, kteří si svůj osobní životní styl teprve vytvářejí, zejména pro mladé lidi, však může být poslech našich nahrávek pobídkou a podnětem, hodným dalšího rozvíjení.

Páni mají radši blondýnky

Odhalte tajemství, proč si pánové vybírají… no víte koho!„Líbat ruku dělá sice divce moc dobře ale brilijantový a safýrový náramek má navěky,“ mudruje Lorelei Leeová, hrdinka legendární humoristické knihy Anity Loosové Páni mají radši blondýnky, která baví čtenáře už celé století. Zpívá to i její filmová představitelka Marilyn Monroe v nestárnoucí stejnojmenné adaptaci, jež si touto rolí nechtěně vysloužila přezdívku „dumb blonde“ – blbá blondýna. Prostořeká slečna z amerického zapadákova s cílem stůj co stůj zbohatnout využívá movité a ješitné starší pány. Svoji kariéru zlatokopky konfrontuje s osudem „nepoučitelné“ kamarádky Dorothy, která před honbou za milionáři dává přednost citům. Literární dílo obdivovali autorčini slavní současníci Francis Scott Fitzgerald, James Joyce či William Faulkner. Autorka prostřednictvím Loreleiina pohledu na svět a bezprostředního způsobu vyjadřování vykreslila bezstarostný hédonismus jazzového věku i s jeho sváděním, gangsterstvím a falešnou dvorností. Záměrně zvolila hovorový jazyk plný gramatických chyb, aby zdůraznila hrdinčin nedostatek vzdělání a naivitu, což kontrastuje s její prohnaností a vypočítavostí. Stejně kreativně k dílu přistoupila herečka Alena Vránová, která Loreleiiny myšlenkové a jazykové klenoty interpretuje s elánem a humorem.Napsali o knize„Loosová dokáže v jedné větě fantasticky vyjádřit důmyslnost i naivitu zároveň.“ – The New Yorker„Lorelei je stejně jako Moll Flandersová nebo Becky Sharpová produktem prázdné společnosti posedlé penězi. Ze všech stran obklíčená gangstery a podvodníky, vyzbrojená pouze svým vzhledem a schopností manipulace, dělá, co musí, aby našla bezpečný přístav. Je nemožné jí nefandit…“ – The Times„Kniha Loosové pomohla definovat jazzový věk.“ – The Guardian

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Portrét básníka Vítězslava Nezvala

Páni mají radši blondýnky

Prahou staletí (3). Reportážní zastavení v hlavním městě republiky

Prahou staletí (4). Reportážní zastavení v hlavním městě republiky

Významné inscenace Vinohradského divadla