František Halas

Martin Růžek

Autobiografie a biografie

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Národní umělec Martin Růžek - Portrét herce

Z komentáře Jiřího Tvrzníka k původnímu LP albu 1118 2858 "Národní umělec Martin Růžek Portrét herce" vydanému v Supraphonu v roce 1981 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
..."Přemýšlím-li o sobě a o své práci, o jejím smyslu, znovu a znovu se musím vracet k tomu, co už přede mnou a snad za všechny herce vyslovil národní umělec Zdeněk Štěpánek, když napsal: "Herec nemůže existovat bez duševních i fyzických proměn, které v něm objevují stále něco nového, neznámého a tajemného, co právě on probouzí v jinou skutečnost, co ho žene dál a dál za novým poznáním lidské psychy. Jeho žízeň po tomto poznáním je neuhasitelná, žene své srdce nemilosrdně vpřed, letí jako meteor Vesmírem, šťasten vědomím, že dokud letí, svítí. Že také jednou zhasne a zřítí se do tmy? Na to vůbec nemyslí - až zhasne, nebude, budou jiní". Proto i já, kdybych se znovu narodil, chtěl bych být zase hercem." Přejete-li si, aby Martin Růžek pověděl něco o rolích, přesněji - ukázkách z rolí, které obsahuje tato deska, podívá se smutným rozpačitým úsměvem: "Musí to být?"
Jak přesněji onen vztah vyjádřit!? Neboť tajemství hereckého umění, jeho síla i jeho laskavost spočívají v tom, že se k němu lidé mají dobrat ne vysvětlováním, ale svými vlastními cestami poznání. Cítí-li ovšem, že je třeba se k němu dobírat. Ne každé herectví však toto tajemství skrývá. Herectví národní umělce Martina Růžka je jím obdařováno mírou velikou. Odhalujeme je právě na této desce...

MARTIN RŮŽEK (*23.09.1918 - †18.12.1995)

Hlasy českých literátů

Historicky cenné nahrávky hlasů českých literátů, natočené v průběhu 30. let 20. století.

F. X. Šalda 18. 11. 1933 (50 let Národního divadla)

Rudolf Medek 17. 10. 1937 (Památník osvobození)

Josef Kopta 19. 12. 1935 (o knihách, anketa LN)

Pavel Eisner (pseudonym Jan Ort) 12.2.1938 (o češtině a jejích zvláštnostech)

Gabriela Preissová 12. 8. 1938 (o lidových krojích na Slovácku)

Stanislav Lom 15. 4. 1938 (Zahrádkářova cesta k Bohu)

J. Š. Kubín 18. 8. 1935 (o poutích, panoptikách a vyvolávačích)

Konstantin Biebl 25. 2. 1933 (První noc na Jávě - přednáška)

Otokar Fischer 12. 4. 1936 (Velikonoční symboly v umění - přednáška)

Jaroslav Kvapil 28. 9. 1938 (Svatý Václave! - přednáška)

Antonín Matěj Píša 16. 3. 1938 (Památka na Otokara Fischera)

J. S. Machar 25. 8. 1934 (o Hálkovi a Vrchlickém)

Josef Čapek 12. 4. 1936 (O květinách a cestování)

Jiří Karásek ze Lvovic 16. 1. 1935 (o tvorbě Arnošta Procházky)

Eduard Bass 28. 4. 1936 (Knihy, které čtu)

Vítězslav Nezval 19. 3. 1936 (Poesie na vstupu do Máchova roku)

Karel Čapek 24. 12. 1937 (Pozdrav lidem dobré vůle do Indie)

Prahou staletí (4). Reportážní zastavení v hlavním městě republiky

Z komentáře k LP 1018 4171 vydanému v Supraphonu v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
 
....čím blíže docházíme ve svém putování k dnešnímu dni, tím více a naléhavěji se nabízejí nejen ve vyprávění, ale i v reálném pohledu obrazy jiné, dodnes patrné prostým okem na tváři města. Nejsou o nic méně patetické a monumentální - nikoli však už vždy vznosnými oblouky dějů a staveb, ale dramatičností i hrůzou, prudkostí i krásou historie nepříliš dávné. Její odlesk se ještě chvěje, ještě se zrcadlí a zaznívá ozvěnou tentokrát už ne na Vyšehradě, na Pražském hradě, v Karolinu či na mostě mezi Starým a Menším Městem pražským. Mám na mysli třetí a čtvrtý pořad v pořadí tohoto alba - reportáže Praha proletářská a Praha měšťácká. 
Tento čtvrtý soubor cyklu Prahou staletí nás přivádí k onomu rozhraní naší minulosti, kdy můžeme o starších dějích číst v podání dávných svědků a studiích současných historiků - ale o těch mladších dějích máme už řadu svědectví z úst i pera mužů a žen, které jsme ještě nedávno potkávali v ulicích Prahy, slyšeli jejich hlas v rozhlase a vídali jejich tváře v televizi a jejich statě, povídky či básně čítávali v tisku...

Významné inscenace Vinohradského divadla

Komentář k původnímu LP 0 58 0404 z roku 1972: 
Předkládáme veřejnosti studiové nahrávky výňatků z inscenací pražského Divadla na Vinohradech z posledních let. Jsme přesvědčeni, že i tenhle ryze akustický záznam tvorby umělců Vinohradského divadla má svůj pozitivní smysl: že poskytne estetický zážitek i obohacující poznání a že se stane i dokumentem, použitelným pro konfrontaci v několikerém ohledu. Tato konfrontace bude ovšem nejpohodlnější u těch, kdo sledují živý pohyb divadelní kultury soustavněji, hlouběji, pro které je důvěrněji známou, organickou součástí osobní kultury a aktivity. Pro ty, kteří si svůj osobní životní styl teprve vytvářejí, zejména pro mladé lidi, však může být poslech našich nahrávek pobídkou a podnětem, hodným dalšího rozvíjení.

Páni mají radši blondýnky

Odhalte tajemství, proč si pánové vybírají… no víte koho!„Líbat ruku dělá sice divce moc dobře ale brilijantový a safýrový náramek má navěky,“ mudruje Lorelei Leeová, hrdinka legendární humoristické knihy Anity Loosové Páni mají radši blondýnky, která baví čtenáře už celé století. Zpívá to i její filmová představitelka Marilyn Monroe v nestárnoucí stejnojmenné adaptaci, jež si touto rolí nechtěně vysloužila přezdívku „dumb blonde“ – blbá blondýna. Prostořeká slečna z amerického zapadákova s cílem stůj co stůj zbohatnout využívá movité a ješitné starší pány. Svoji kariéru zlatokopky konfrontuje s osudem „nepoučitelné“ kamarádky Dorothy, která před honbou za milionáři dává přednost citům. Literární dílo obdivovali autorčini slavní současníci Francis Scott Fitzgerald, James Joyce či William Faulkner. Autorka prostřednictvím Loreleiina pohledu na svět a bezprostředního způsobu vyjadřování vykreslila bezstarostný hédonismus jazzového věku i s jeho sváděním, gangsterstvím a falešnou dvorností. Záměrně zvolila hovorový jazyk plný gramatických chyb, aby zdůraznila hrdinčin nedostatek vzdělání a naivitu, což kontrastuje s její prohnaností a vypočítavostí. Stejně kreativně k dílu přistoupila herečka Alena Vránová, která Loreleiiny myšlenkové a jazykové klenoty interpretuje s elánem a humorem.Napsali o knize„Loosová dokáže v jedné větě fantasticky vyjádřit důmyslnost i naivitu zároveň.“ – The New Yorker„Lorelei je stejně jako Moll Flandersová nebo Becky Sharpová produktem prázdné společnosti posedlé penězi. Ze všech stran obklíčená gangstery a podvodníky, vyzbrojená pouze svým vzhledem a schopností manipulace, dělá, co musí, aby našla bezpečný přístav. Je nemožné jí nefandit…“ – The Times„Kniha Loosové pomohla definovat jazzový věk.“ – The Guardian

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Národní umělec Martin Růžek - Portrét herce

Páni mají radši blondýnky

Prahou staletí (4). Reportážní zastavení v hlavním městě republiky

Hlasy českých literátů

Významné inscenace Vinohradského divadla