Hans Christian Andersen

Antonín Hardt

Jan Řeřicha

David Schneider

Miroslava Hozová

Jiří Štěpnička

Vlastimil Brodský

Viktor Preiss

Jaroslav Someš

Jiřina Bohdalová

Zdenka Hadrbolcová

Naďa Konvalinková

Jiří Sovák

Děti a mládež

Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.

Radioservis a.s.

Malenka

V pohádce z roku 1984 o malinké Malence a maličkém Malíčkovi, kteří se jeden druhému ztratili, ale nakonec se díky pomoci stejně malých živáčků našli, účinkují Naďa Konvalinková, Viktor Preiss, Jiřina Bohdalová, Vlastimil Brodský a další. Režii má Karel Weinlich.

Léčivá meditace

Tajemství Otčenáše a čaker podle E. Cayceho. Meditační CD zprostředkovává léčení, ztišení, uvolnění se, a to prostřednictvím harmonizace čaker. Meditace bývá více spojována s východní filozofií, ale křesťanství má své vlastní meditační tradice. Jedná se o soustředění na ideál Kristova vědomí. Meditaci si můžete pouštět také na dobré spaní a uklidnění mysli.

Smysl života

None

Ilias a Odyssea. Výběr zpěvů z básnických eposů řeckého starověku

Komentář k původnímu LP 0 18 0424 z roku 1968:
Přebohatou obrazností plastickou zvládl řecký člověk vzrušení, úžas i tíhu dojmů z tohoto světa a dal mu jméno kosmos, tj. řád. Sám pak vystoupiv nad přírodu tvořivou a dodnes udivující činností mýtotvornou, v níž usiloval pochopit nejen tento svět, ale i sama sebe, silně a úspěšně chtěl soulad s kosmem. Homérova Ilias a Odyssea, nejstarší písemné památky řecké, jsou v tomto smyslu nejen pochopením a výkladem života, ale i svědectvím mocné lásky k němu.
Voltaire kdesi napsal, že Homér bude ještě dlouho slavný, protože jej nikdo nečte. Naše ukázky mají ctižádost - ostatně zcela v duchu antické tradice - přispět k tomu, aby byl tedy slyšen! Není ostatně žádným tajemstvím, že vskutku umělecká recitace přispívá podstatně nejen k optimálnímu pochopení verše, ale i k objevování takových složek básnického díla, které jsme předtím při tiché četbě nevnímali.
Charakteristickými ukázkami z Iliady a Odysseje chceme dnešním ctitelům antické poezie přiblížit nedostižné vzory starořecké epiky, která se dožila rozkvětu počátkem I. tisíciletí př. n. l. u Aiolů v Malé Asii. Vzrušující a dramatická látka vyrostla ve vzpomínkách na boje o dobytí Troady, krajiny na severním maloasijském pobřeží, z tzv. trojského cyklu, jehož jádrem byla výprava Řeků proti Tróji.
Obsahem Iliady jsou děje desátého roku dobývání Tróje. Vůdce Řeků Agamemnón je nucen vydat zajatou Chryseovnu a za to odnímá nejstatečnějšímu hrdinovi před Trójou Achilleovi jeho zajatkyni Briseovnu. Achilleus se rozhněvá a straní se boje. Jeho božská matka Thetis vymůže na Diovi slib, že Trójané budou tak dlouho vítězit, dokud se Achilleovi nedostane zadostiučinění. Teprve když Hektór, nejstatečnější z Trójanů, usmrtil Achilleova přítele Patrokla, Achilleus se opět účastní boje a zabije Hektora a mrtvolu vydá jeho otci Priamovi.
S herojskou Iliadou kontrastuje výrazně spíše dobrodružná a pohádková Odyssea, která líčí osudy chytrého a lstivého Odyssea na bludné pouti při návratu do rodné Ithaky. Četní nápadníci Pénelopiny se po dobu Odysseovy nepřítomnosti ucházejí o její přízeň, pustoší dům i majetek Odysseův a nutí Pénelopu ke sňatku. Věrná Pénelopa však pevně věří v Odysseův návrat. Po četných nehodách přistane konečně Odysseus jako trosečník u ostrova Ógygie, kde jej poutala nymfa Kalypsó. S pomocí Faiéků se konečně dostane do vlasti, pobije nápadníky a šťastně se shledá s Pénelopou i se svým otcem Láertem.
Obě homérské básně jsou zalidněny obsáhlou galerií individuálních charakterů, z nichž některé se blíží k typům vskutku nadčasovým. S Helenou, která svým půvabem přivodí vlastně válku mezi Řeky a Trójany, kontrastuje výrazně Andromacha, milující a oddaná choť Hektorova. Proti lehkomyslnému krasavci Paridovi statečný hrdina i něžný otec rodiny Hektór, hrdý Agamemnón, nebojácný Aiás, váhavý Meneláos, vznětlivý Diomédés, bystrý a chytrý Odysseus. V Odysseji má Helena neméně ušlechtilý protiklad v Pénelopě, oddané a věrné choti Odysseově. Krásný a statečný Achilleus bude vždycky dojímat krátkostí svého lidského údělu a nevýslovnou láskou k životu. Je pravda, že se tyto charaktery neopakují. Výrazně odlišené charaktery jsou pečlivě individualizovány. Homér tu vlastně uměním svého plastického realismu zachytil dovršující se proces zrození individua uvnitř rodové společnosti. Literární historie však při vší úctě k životnosti homérských charakterů jim vytýká jistou statičnost, nedostatek vnitřního rozvoje. Tato výtka je však podle našeho mínění jistým anachronismem. Ještě Goethe pod vlivem francouzského klasicismu kladl důraz na obecné v člověku; i jeho zajímá povaha jen jako výsledný stav, neví ještě o tom, že charakter se vyvíjí, utváří v činnosti! Nikde nelíčí charakter v procesu jeho vznikání. Charakter je tu spíše plodem přírody. Je to zpravidla převaha jedné složky, která převažuje a ovlivňuje tak daný charakter (Egmont ovlivňuje ostatní láskou, Faust touhou po poznání apod.).
Neprávem bývá homérským hrdinům vytýkán nedostatek analýzy vnitřních zážitků. Teprve mnohem později, kdy mýtus již nebyl s to vycházet vstříc rozmanitým obměnám lidského soužení, novodobý román, zvláště psychologický, osamělé hledání vnitřní jistoty, rozvinul k dokonalosti umění introspekce a analýzy zážitků lidského nitra.
Je-li oběma básním cizí líčení přírody jako pozadí jednotlivých dějů, básník často sahá k přírodě pro přirovnání vskutku sugestivní. Síla rozumu, statečnost, hrdinství, lidskost, přátelství a láska - to byl svět hodnot hrdinů v obou eposech Hemérových. A nebyl by to lidský úděl, kdyby s tou plností a vášnivostí života nekontrastovala skutečnost smrti. Poslechněte si jen rozmluvu Achilleovu se stínem mrtvého přítele Patrokla.
Illias je tedy eposem války, Odyssea míru. Obě básně měly nesmírný význam pro Řeky, působily na jejich poezii i prózu, na umění výtvarné, na vědu, filosofii, na výchovu i na celý národní život Řeků. Pro budoucí věky se staly nedostižným vzorem epiky. Na rozhraní 6. a 5. stol. př. n. l. vznikla epická skladba Válka žab a myší, která paroduje látky malého významu, jež však byly odívány do tradiční epické formy. Do češtiny ji nově přeložil O. Smrčka (Světová četba, sv. 199).
Významný je vliv homérských básní na evropské literatury zejména od 14. stol. (Petrarca, Boccaccio). Pohádkových momentů Odysseje používali Ariosro v Itálii, Spencer v Anglii, Hans Sachs v Německu. Také Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém (1575) nese stopy vlivu Homérova. Humanitní složky obou eposů vysoce ocenil Herder. Nemenší vliv měl Homér v Rusku (Puškin, Tolstoj, Gogol, Bělinskij).
do naší staročeské literatury se sice dostala historie o válce trojské, avšak nebyla tu tlumočena tradice antická, nýbrž byla tu obměňována toliko vypravování poklasická. Naši romantikové studovali s nadšením mezi jiným také Homérovu Ilias a Odysseu. Plodem tohoto zájmu byl však toliko stesk a lítost, že se v naší dávné minulosti nemůžeme pochlubit něčím podobným. Snad i to byl jeden z motivů, jež vedly ke vzniku Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského.
Až do novověku byl za autora obou básní pokládán Homér. Teprve v 19. stol. se rozvinula diskuse, jsou-li tyto básně mechanickým spojením navzájem nesouvislých epických básní na témata z pověstí trojského cyklu (teorie písňová), či vznikly-li rozšířením jakéhosi "jádra", které obsahovalo již všechny základní momenty látky obou básní. uvážíme-li výraznou jednotnost uměleckého plánu obou básní, sotva dáme za pravdu myšlence, že básně vznikly pouhým sebráním epických básní menších. Přijmeme-li však názor, že každá z obou básní musí být plodem jednoho autora, zůstává otevřenou otázka, je-li autorem obou Homér sám či máme-li předpokládat existenci autorů dvou. Tvůrcem Iliady se zdá nepochybně Homér, který pocházel ze Smyrny a žil asi v 8. stol. př. n. l. Soudí se, že Odyssea je asi o sto let mladší a že je rovněž dílem geniálního básníka, ovšem nám prý neznámého.
Proč tedy právě dnes Homér? Také ve slovesném umění je dnes možno pozorovat mučivé zproblematizování člověka a lidského života vůbec. Příliš velká část moderní literatury propadá dnes samoúčelné sebepitvě, psychologismu a atomizaci duševního života. Zdá se proto, že je na čase věnovat větší pozornost lidským příběhům, v nichž se nejspíše potkáváme s celými lidmi, a tedy se skutečným a plnokrevným životem. Připomeňme tu jen strhující, byť protikladnou osobnost Achilleovu, "duši rekovnou a i pěvnou, vášnivou i něžnou, trpící i vítězící, velkou v hněvu i v lásce, slavnou v životě i smrti". Nemíníme tím nikterak popírat závažnost a oprávněnost krátké básně, kterou tak vášnivě obhajoval Ed. A. Poe a Ch. Baudelaire. Souhlasíme však s P. Claudelem, že cílem umění je "hledání celků, velikých mas, ovládaných mohutnou kompozicí", kde jedinec je toliko "jedním z částečných účinků". Je to ostatně zcela v souhlase s moderními psychologickými teoriemi osobnosti, která se rozvíjí jen v tvořivé interakci se svým sociálním prostředím. Klademe-li tedy dnes důraz v genezi osobnosti na sociální kontext, nepopíráme vůbec jedinečnost a neopakovatelnost lidské osobnosti ani obrodnou sílu jejích emocí, jimž je věnována převážná část tvorby lyrické. Méně často se pak v poezii epické mění v pouhou hru slov.
Poezie přišla prý do rozpaků od chvíle, kdy jsme počali číst verše pouhýma očima! Vybrané nahrávky z nestárnoucích eposů Iliady a Odysseje v podání našich předních umělců vám v sugestivní kráse mluveného slova přiblíží dávný svět dramatických bojů, svět silných vášní, lásek i nenávisti, hrdinství, oddanosti, obětavosti a věrnosti. Dát pocítit znovu vášnivou lásku a vůli k životu navzdory všem jeho strastem, k životu, který nebyl dosud oslabován samoúčelnými reflexemi a v němž se dosud nerozpadla jednota poznání, cítění a jednání, to je v podstatě smysl našeho rozhodnutí darovat do diskotéky milovníku poezie alespoň v ukázkách odkaz z nejvzácnějších.
Doc. Dr. Jan Fišer

Kryštofova myš

Hrdinou příběhu je desetiletý Kryštof, který se v mnohém liší od svých vrstevníků. Nemá žádné kamarády a od chvíle, kdy mu zemřel tatínek, je jeho svět plný samoty a smutku. Svoje štěstí hledá ve světě iluzí a snů, který je jen malou náhražkou za život, který žije. To vše se ale změní v okamžiku, kdy ho osloví neznámá dívka, která se až nápadně podobá myši. Jejich společná dobrodružství, která záhy prožijí, vrátí Kryštofovi do tváře úsměv i jeho ztracené sebevědomí…

Pan a Syrinx

Z komentáře Jiřího Kutiny k původnímu LP albu 0 18 0780 "Jules Laforgue Pan a Syrinx" vydanému v Supraphonu v roce 1970 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Kdybychom chtěli hledat osudové analogie, pak by životní běh autora básnické prózy "Pan a Syrinx" mohl být srovnáván s pozemským údělem našeho Jiřího Wolkra. Jen číslovku bychom museli trochu opravit, velký francouzský symbolista zemřel na souchotiny mlád dvacet sedm let...O jeho významu pro francouzský symbolismus a další vývoj poezie svědčí nejen množství monografií o něm ve Francii vydaných, ale i svěžest textu, který byl Jiřinou Jiráskovou a Milanem Machem nastudován....Zamyslíme-li se nad těmito slavnými příběhy světové literatury, vidíme, že mají jeden spojovací článek, kterým je marnost. Marnost lidských snah, marnost lásky a na všechny bez výjimky namíří Laforgue sví básnické pero s ironickou náplní. Marná touha po štěstí a lásce nachází vyznění i v antickém námětu o Panovi a nymfě Syrinx....
Uvedení básníkova díla v citlivém Zaorálkově překladu dává nám možnost poznat bohatě odstíněnou výrazovou škálu, vyrůstající z nesmírné autorovy citovosti, jeho složité nitro a marnost jeho snů, jeho sílu jít za ideálem života, dokud mu smrt nevyrazila pochodeň z ruky...

Básně Guillauma Apollinaira

Guillaume Apollinaire (*26. srpna 1880 Řím – † 9. listopadu 1918 Paříž) 
byl francouzský básník, prozaik a dramatik; po matce, šlechtičně Angelice Kostrowicke, polského původu.
Jeho literární začátky se datují na přelom 19. a 20. století 
Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie a hlavním propagátorem avantgardních směrů v malířství, především kubismu, zároveň i dalších výtvarných směrů - fauvismu a futurismu.
V první dekádě 20. století stává určující osobností moderní francouzské poezie a naprosto zásadní postavou francouzské i evropské umělecké avantgardy.
Ve své tvorbě vychází ze změn, které na přelomu 19. a 20. století ve světě a v nazírání člověka na svět probíhaly.
V jeho poezii mizí klasický, vázaný verš, interpunkce i rytmus ztrácí na důležitosti, básně plynou volnou asociací.
U nás byl překládán mnoha básníky - Karlem Čapkem, Vítězslavem Nezvalem, Konstantinem Bieblem aj.
Naše nahrávka z roku 1965 obsahuje Apollinairovy verše přeložené Milanem Kunderou a recitované Václavem Voskou, ale také ve francouzském jazyce - přednes Paul André Lecler.

Slepá místa medicíny

Medicína se často mýlí ne proto, že ví málo, ale protože si je až příliš jistá.O audioknizeMyslíte si, že lékařská doporučení stojí na pevných důkazech?Že když je slýcháme celý život a opakují je experti, musejí být správná? Kéž by to platilo vždy.Lékař a výzkumník Marty Makary přesvědčivě ukazuje, že i dnešní medicína má svá slepá místa. Tedy oblasti, kde se odborný konsenzus změnil v dogma, kde se přestaly klást otázky a kde špatné interpretace dat a tlak autorit vedly k chybám, na něž doplácejí celé generace. A možná zasáhly i vás.Makary vás provede příběhy výzkumů, lékařských rozhodnutí a pacientů, u nichž zdravotní systém selhal – ne kvůli absenci důkazů, ale navzdory nim.V knize se mimo jiné dozvíte: - Epidemii alergie na arašídy nespustila příroda, ale oficiální zdravotní doporučení.- Miliony žen přišly zbytečně o zdravé vaječníky, protože se dlouho ignorovalo skutečné místo vzniku rakoviny.- Rutinní podávání antibiotik ničí mikrobiom a zvyšuje riziko obezity, astmatu, diabetu i duševních poruch.- Vejce a cholesterol se nestaly obětním beránkem kvůli důkazům, ale vinou hlasitých jednotlivců. - Hormonální substituční terapie může udělat pro zdraví žen nad padesát let víc než kterýkoli jiný lék v historii.Tato kniha není útokem na vědu.Je výzvou dostát jejím ideálům.Řekli o knize„Tato kniha funguje jako budíček… Povinná četba pro každého, kdo chce porozumět úskalím moderní medicíny a najít cestu k efektivnější a soucitnější zdravotní péči.“ — Peter Attia, lékař a autor bestselleru Přežít„Aktuální a velmi čtivá kniha, která přináší tolik potřebné pojmenování zásadních nešvarů našeho lékařského establishmentu a radí, co s tím.“ — Steve Forbes, šéfredaktor magazínu Forbes„Výzva k akci... od renomovaného experta a předního hlasu v lékařské komunitě.“ — Kavita Patel, profesorka Stanfordovy univerzity„Slepá místa medicíny vám zaručeně zajistí přinejmenším jedno: změní vám život.“ — Mark Gerson, investor a filantrop„I chytří a motivovaní lidé mají sklon vytvářet si slepá místa ... Makaryho kniha představuje hluboký ponor do lidské tendence bránit se novým myšlenkám a zároveň průvodce k nezkreslené objektivitě. Přitom vás seznámí s lékařskými výzkumy, které zpochybňují konvenční představy a mění naše chápání zdraví.“ — Scott Smith, CEO společnosti TRUE Network

Zvládání bolesti

You are the Light, and that's indestructible truth

It has been said that man shall not live off of bread alone. All people need food for the soul. Dr. Jakub Tencl takes the reader on a spiritual journey and challenges previous interpretations of the realm of the unknown. “The Mystery of Life" contains 12 Chapters that expound on Jakub's personal experiences and spiritual growth.

Dr. Jakub Tencl started his spiritual journey at an early age. His earliest memories of spiritual exploration came to him through dreams. Jakub first saw his death in a dream at a young age, and that dream dramatically altered the course of his life. He became an avid researcher of spirituality.

Jakub’s lifelong search for truth led him down many paths. He obtained a deeper understanding of love, and cultivated his mind to exploring the horizons. Meditation became his guiding post to awareness. His daily meditations became a lifelong practice that aided his spiritual journey. Meditation allowed Jakub to realize that all persons are connected to the same life source.

This book is Jakub’s powerful reflection of the depth and breadth of life. Through the ups and downs of his life he unearths the fundamental truth that mastery of self is a crucial element in spirituality. Spirituality doesn't have a reward list or gifts for good behavior. According to Jakub, “in our Western thinking we only look for effectiveness, for something that can be measured, and we have a tendency to expect something conditional.”

Dobrodružství statečného rytíře Parsifala

Příběh rytíře z dob krále Artuše. Příběh čerpá inspiraci v středodvěkkých legendách o svatém grálu.

Antická knihovna

Z obsáhlého komentáře k původnímu 2 LP kompletu 2 58 0431 Antická knihovna, jenž vydal Supraphon v roce 1970 a nyní jej vydává poprvé digitálně:
..Podle vzpomínek na skutečný proces se Sókratem, ale především podle své ideální představy o tom, jak má vypadat opravdový filosof, složil PLATÓN, nejnadanější žák Sókratův a geniální umělec, OBRANU SÓKRATA, snad nejpůsobivější spis, jaký se nám z antické filosofické literatury zachoval. Tato fiktivní soudní řeč je nejen obhajobou osoby Sókratovy, nýbrž obhajobou práva samostatné filosofické myšlení vůbec. Platónův Sókrates volí raději smrt, než aby se vzdal svého filosofického poslání. Myšlenky a mravní hodnoty, jež před soudem hájí, jsou po více než třiadvaceti stoletích neméně působivé a živé než v době, kdy vznikaly.
...DÉMOKRITOS byl jedním z prvních filosofů, kteří věnovali etickým problémům soustavnou pozornost. Vyslovil zajímavé názory a štěstí, o duševním klidu, o vztahu občana k státnímu celku, o mravní odpovědnosti a svědomí, o uměřenosti v jednání, o vztahu k přátelům aj. Jeho ušlechtilá etika je orientována čistě pozemsky a zcela se obejde bez božské autority...
...Významnou součástí ARISTOTELOVA díla jsou etické spisy...Etika Nikomachova je základním dílem, neboť ve svých deseti knihách probírá hlavní etické otázky. Osmou a devátou knihou věnuje Aristoteles problémům přátelství. Snaží se objasnit všechny základní otázky přátelství a činí tak způsobem, který se velmi pronikavě vyrovnává se všemi aspekty tohoto vztahu. Přátelství je podle Aristotela jedním ze základních vztahů mezi lidmi a dovoluje člověku, aby za pomoci přátel dosáhl toho, co by sám dokázat nestačil....
…mezi otázkami praktické etiky..zaslouží zvláštní pozornosti ty (traktáty), v nichž PLÚTARCHOS hovoří o vztazích mezi lidmi, mezi mužem a ženou, mezi členy rodiny, mezi přáteli a občany. Do skupiny těchto spisů náleží i krátký list nadepsaný RADY MANŽELSKÉ. Je věnována mladému manželskému páru...obsah spisku však není vázán jen na tyto svatebčany: mohla je číst s prospěchem každá jiná manželská dvojice a na nejednom místě zůstávají moudrým poučením dodnes....Forma výkladu je typicky plútarchovská: není to suché a nudné kázání, nýbrž sbírka živých příkladů, vhodných citátů, kratičkých příběhů, anekdot i symboliky, z nichž jsou vyvozována poučení a vybírány rady pro společný život v manželství...
…Pod jménem MARCA PORTIA CATONA a pod nejrůznějšími názvy - např. Catonova naučení synovi, Mravní čtení, Disticha - zachovala se nám sbírka úsloví, soubor jakýchsi mravních pravidel ve čtyřech knihách. ..Když zjistil, že starořímské vzdělání není dostačující, začal psát pro syna jakési příručky nebo učebnice. Tak vytvořil Carmen de moribus, sbírku pravidel praktické morálky...Naše sbírka MORÁLNÍ NAUČENÍ, o dobrých 500let mladší, je starému Catonovi v mnohém blízká. Také ona se zabývá praktickým životem a dává zcela praktická ponaučení, jak se chovat v mnoha životních situacích...
…EPIKTÉTOVI Diatribi jsou populární filosofické přednášky, v nich se střídá soustavný výklad s živým dialogem a je zpestřován názornými příklady i historkami, často anekdotického rázu. Jejich předmětem jsou téměř výhradně otázky etické, pro stoickou filosofii vůbec podstatné...
…SENECOVA literární činnost byla velmi obsáhlá a většina jeho spisů se uchovala..Senekova filosofie nese pečeť pohnuté doby, v níž se vytvářela. Její základ je stoický, ale Seneca přijímal i zásady jiných filosofických směrů, např. epikureismu, pokud je shledával pro život užitečnými. ..Rozprava O KRÁTKOSTI ŽIVOTA, z níž je vzata naše ukázka...je jedna z nejlepších autorových rozprav po stránce myšlenkové i formální...
…MARCUS AURELIUS byl skutečně osobností filosofickou, jak o tom jasně svědčí jeho soukromé, řecky psané poznámky, nalezené pro jeho smrti a zveřejněné pod titulem HOVORY K SOBĚ SAMÉMU...jsou četbou velmi užitečnou, neboť vedou čtenáře nevtíravým a snadno pochopitelným způsobem až k samotným zdrojům životní ušlechtilosti, jejíž principy zůstávají neměnné po všechny časy…




Účinkují JIŘÍ ADAMÍRA (*2.4.1926 - † 14.8.1993) a RADOVAN LUKAVSKÝ (*1.11.1919 –†10.3.2008 )

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Malenka