Karel Jaromír Erben

Zdeněk Štěpánek

Dramatizace

Poezie

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Kytice

Z komentáře V.Justla k původnímu LP albu 1218 0721 "Karel Jaromír Erben Kytice" vydanému Supraphonem v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: ...Většina básní Kytice z pověstí národních čerpala z české lidové tradice jako součásti lidového písemnictví slovanského (ale nejen jeho). Z pověstí a báchorek se v Erbenově zpracování staly balady (výjimku tvoří Poklad a Záhořovo lože, leč i ty mají baladické rysy), a to i z látek tak ryze pohádkových, jako je Zlatý kolovrat (umělecky jedna z nejcennějších balad, formálně velmi umně vystavěná) nebo Vodník, v němž pohádková postava neškodného zeleného mužíčka se promění v démona, který perzonifikuje záludnost přírodního živlu. Erben se Kyticí z pověstí národních stal výsostným básníkem symbolu a mýtu... Jde o dvě skupiny recitátorů: jedni natočili Erbenovy básně v prosinci 1961, druzí v září 1983. Původně mělo jít pouze o historické snímky, při poslechu pásků z r. 1961 se však ukázalo, že z různých důvodů jsou některé snímky nepoužitelné...Ze starých nahrávek jsme převzali Kytici a Vodníka (Zdeněk Štěpánek), Vrbu, Zlatý kolovrat, Holoubka (Václav Voska), Dceřinu kletbu a Štědrý den (Vlasta Fabianová), Lilii (Marie Vášová) a Věštkyni (Julie Charvátová); tyto Úlomky, jak zní podtitul básně, jsme museli z časových důvodů zkrátit o pátou část.... Nově jsme natočili Poklad (Antonie Hegerlíková), Polednici a Svatební košili (Ota Sklenčka), Záhořovo lože (Miroslav Doležal)...Naše uspořádání bylo pochopitelně odvislé od délky jednotlivých básní - nebylo proto možné dodržet důsledně v podstatě chronologický sled Erbenův. Snažili jsme se dát k sobě básně blízké motivicky nebo stylově, nebo ty, které mohou vedle sebe stát v jistém napětí; Kytici jsme ovšem ponechali jako prolog, Věštkyni jako epilog. Zároveň jsme přihlíželi k tomu, aby se týž interpret neobjevil na jedné straně desky dvakrát a aby střídání mužských a ženských hlasů mělo stavebnou logiku. Přestože jde o snímky ze dvou časových období, mezi nimiž leží dvaadvacet let, soudíme, že toto spojení není rušivé. Je to dáno jednak žánrem a charakterotvornými rysy Erbenových balad (do jisté míry určují interpretační přístup), jednak vahou osobnosti jednotlivých přednašečů...Dramaturgicky se vřazuje tento dvoudeskový komplet Kytice z pověstí národních do systematické řady supraphonských snímků, která přináší základní díla našeho staršího (ale i nejstaršího) písemnictví. Jde o tyto tituly: Tisíc let české poezie I - III. 1975, Čtveročasí básnictví českého (I. 2982, II. 1983), Babička Boženy Němcové (R.Nasková, V.Fabianová;historický archiv, 1984), Povídky malostranské Jana Nerudy (Z.Štěpánek; historický archiv, 1984), Slovo a hlas (poezie 19. a 20. stol., 1980). V roce 1986, kdy uplyne 150 let od vydání Máchova Máje a od básníkova úmrtí, k nim přistoupí Máj v podání Rudolfa Hrušínského.

Figarův rozvod

Ve své hře Figarův rozvod (1936) Ödon von Horváth domýšlí a rozehrává osudy hrdinů Beaumarchaisovy Figarovy svatby. Zasazuje je ovšem do své současnosti - stejně bouřlivé jako předrevoluční Francie, avšak poněkud krutější a syrovější.Z nedlouhého Horváthova života patří dramatické tvorbě jedno desetiletí, léta 1926 až 1936. Světoběžník a svou podstatou "Evropan", který podle svých slov "vlast nikdy žádnou neměl a nijak tím netrpěl," o své tvorbě řekl: Nepíši proti, ukazuji jenom. Nepíši však také nikdy pro, takže se může stát, že to vypadá jako proti. Existují jenom dvě věci, proti kterým píši, a to je hloupost a lež. A dvě, za něž se stavím, a to je rozum a upřímnost.Osoby a obsazení: Hrabě Almaviva (Jiří Adamíra), hraběnka, jeho žena (Jana Štěpánková), Figaro (Boris Rösner), Zuzana, jeho žena (Jana Paulová), lesní adjunkt (Pavel Trávníček), porodní bába (Nina Divíšková), řídící učitel + průvodce (Radim Vašinka), Antonio (Soběslav Sejk), Fanchetta, jeho dcera (Taťjana Medvecká), Pedrillo (Michal Pavlata), strážmistr (Miroslav Středa), komisař (Jiří Hálek), Cherubín (Pavel Soukup), host (Miroslav Moravec), důstojník (Bořivoj Navrátil) a další.

Má protentokrát obsazená vlast

Národní divadlo, 5. června 1939. Uvedením Smetanovy Mé vlasti, přenášené živě Československým rozhlasem a přejímané radiostanicemi v Paříži a v Oslo, vrcholí Pražský hudební máj - mimořádný festival, který vznikl z iniciativy dirigenta Václava Talicha a jehož cílem bylo "narovnat naši páteř a naplnit nás pocitem důstojné svébytnosti".Děj Molkovy hry se odehrává během zvukové zkoušky zmiňovaného slavnostního provedení Smetanova cyklu symfonických básní, jejíž hladký průběh naruší neočekávaná skutečnost. Tři muzikanti hodlají během přímého přenosu přečíst politické provolání ke zbytku Evropy v přesvědčení, že je třeba využít jedinečné příležitosti k vyslání signálu o skutečném stavu smutné české existence. Taková zpráva, zveřejněná v orchestru půl hodiny před zahájením přenosu, působí pochopitelně jako nálož dynamitu?Jsou Zděněk Němec, Josef Morávek a Egon Ledeč ztělesněním odvahy, která se nebojí vyjádřit své přesvědčení a bojovat za něj, nebo hazardéři, jež neženou do katastrofy jen sebe, ale všechny zúčastněné? Jaké může mít takové jednání následky? Všechny strany sporu se obrací k dirigentskému stupínku, k Václavu Talichovi. 
Hlavní roli VáclavaTalicha ztvárnil Viktor Preiss, role tří rebelujících muzikantů si zahráli Pavel Batěk, Martin Finger a Petr Lněnička.

Nebezpečné známosti

Oblíbený román v dopisech známý také z několika slavných filových přepisůMarkýza de Merteuil se mstí svému zrádnému milenci, hraběti de Gercourt, a vikomt de Valmont zase paní de Volanges, která před ním varovala prezidentovou de Tourvel, o niž usiluje. Přímou obětí intriky se však stává dcera paní de Volanges Cecílie, jíž je bývalý markýzin milenec Gercourt určen za muže. Valmont, nástroj markýziny pomsty, uvítá příležitost k vyrovnání účtu s paní de Volanges a její dceru Cecílii ještě před chystanou svatbou svede. Mezi oběma intrikány dochází ke konfliktu v okamžiku, kdy markýza přikazuje Valmontovi ukončit nečekaně upřímný citový vztah k ctnostné prezidentové...V režii Petra Adlera účinkují Daniela Kolářová, Pavel Soukup, Věra Galatíková, Zlata Adamovská, Dana Černá a Josef Velda.

Nepřítel lidu

Přestože Ibsenova hra vznikla před bezmála sty lety, je v mnohém stále překvapivě aktuální. Politické drama Nepřítel lidu napsal Henrik Ibsen v roce 1882 již jako světově známý autor. Na příběhu lékaře Stockmanna, který se marně snaží poukázat na závadnost vody v místních lázních, předvádí Ibsen bez obalu všechny nepřístojnosti "demokratické" společnosti - korupci, strach o post a majetek i stádní myšlení a jednání většiny.Osoby a obsazení: MUDr. Tomáš Stockmann, lázeňský lékař (Viktor Preiss), Kateřina Stockmannová, jeho žena (Dana Syslová), Petra, jejich dcera (Lucie Trmíková), Petr Stockmann, doktorův starší bratr (František Němec), Morten Kiil (Jiří Holý), Hovstad, šéfredaktor Lidového posla (Michal Pavlata), Billing, zaměstnanec Lidového posla (Ivan Trojan), Aslaksen, vydavatel (Miloš Hlavica), Horster, kapitán obchodní lodi (Miroslav Etzler), pán (Eduard Pavlíček)) a další. Režie: Hana Kofránková

Rada moudrých - O občanských ctnostech

Podtitul tohoto pořadu zněl: "Přímé přenosy besed, které se nikdy nekonaly". Skrze citáty slavných osobností, převážně z oblasti literatury a filozofie, odpovídaly tyto osobnosti v podání předních herců na otázky posluchačů. Do éteru se tak dostaly texty, které by jinak nemohly ve své době cenzurou projít. Pořad vznikl na začátku roku 1964 v tehdejší redakci Aktualit a zajímavostí. Jeho autorkou byla Dita Skálová, jež z myšlenek slavných světových myslitelů sestavila jejich fiktivní rozhovory nad problémy současnosti. Tentokrát na téma: občanské cnosti.

Století Miroslava Zikmunda

Bouřlivé dějiny dvacátého století očima muže, který poznal celý svět. 
Tato audiokniha není životopisem Miroslava Zikmunda. Je to pozvánka do světa pověstného archivu. Je to posezení u stolu s Miroslavem Zikmundem. Nalejete si hlteček slivovice do kameniny anebo sklenku těžšího, plnějšího červeného vína, takhle to děláváme my. Můžeme vás ujistit, že za každým příběhem se kromě jiného skrývá i konkrétní debata, kterou jsme vedli a která uváděla témata v souvislosti. Je to vstupenka do lunaparku jménem život (anebo dějiny), kde si sednete tu na horskou dráhu, tu do domu hrůzy, jindy vás odnese tobogán jménem náhoda. Půjdete s námi po stopách vzniku filmu Století Miroslava Zikmunda, po stopách života Miroslava Zikmunda a tím i po mezních situacích celé naší republiky. Jak Miroslav Zikmund říká: „Byl jsem zplozen ještě za Rakouska-Uherska a narodil se do prvních dnů republiky. Proto ji celý život považuji za svého o krapátek staršího bráchu.“ 
Vydejme se napříč dějinami a nechme si vyprávět příběh minulého století mužem, který jej zažil... 
 
Miroslav Náplava (* 1966) - autor stejnojmenného filmového dokumentu o Albánii a desítek jiných cestopisných reportáží a filmů. Společně s Petrem Horkým napsali čtyři knihy: Dvě cesty za archeologií, Sloni žijí do sta let (s Miroslavem Zikmundem), Honba za obřím červem a bestseller Cuba Libre, oceněný mj. Cenou Egona Erwina Kische. Ve dvou vydáních vyšla jeho kniha Plavby sebevrahů. Jako editor se podílel na vydání dvousvazkového výboru z díla cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Legenda H+Z. Fenomén českého cestopisu. 
 
Miroslav Zikmund (14. února 1919, Plzeň – 1. prosince 2021, Praha) a Jiří Hanzelka společně přespali na Cheopsově pyramidě, filmovali zrození sopky, projeli Núbijskou poušť, žili s ekvádorskými lovci lebek. Procestovali 112 zemí a teritorií celé planety, zdokumentovali svět. Pobývali v Africe, když zanikal koloniální systém, vynesli československou vlajku na Kilimandžáro, v konžském pralese navštívili Pygmeje. V legendární Tatře 87 urazili 111 000 kilometrů, vrátili se do komunisty zadrátované vlasti. Cestou po Asii a Oceánii zažili rovníkový „Neptunův křest“, hovořili s prezidenty, s Gagarinem i Hillarym, jako první projeli napříč Sovětským svazem, posunuli hranice možného. Působivou bilanci Zikmundových aktivit rozšiřuje precizně vedený osobní archiv, který tak zařazuje příběh jednoho muže do souvislostí téměř posledních sta let a do osudu celé historie naší republiky. Obdivuhodný příběh této osobnosti inspiruje už několikátou generaci. V roce 1968 odmítli okupaci i nastupující normalizační režim, na dvacet let se pak stali politicky nežádoucími osobami. Natočili 4 celovečerní filmy a 147 dokumentárních, napsali 700 rozhlasových a 300 novinových reportáží, prodali 6,5 milionu knih, jejich publikace patří mezi klenoty českého cestopisu. V roce 1993 získali za své celoživotní dílo Cenu E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně. 
 
Petr Horký (* 1973) - režisér, spisovatel, producent, cestovatel. Od roku 1994 působil jako moderátor a později režisér v České televizi. Zakladatel producentské společnosti Piranha Film, spolupořadatel cestopisných přehlídek filmů s řadou besed WorldFilm a Neznámá Země, režisér asi 80 dokumentárních filmů. 
Za celovečerní dokument Století Miroslava Zikmunda byl nominován na Českého lva, tento titul se stal v roce 2014 nejnavštěvovanějším dokumentem v českých kinech. 
Pro ČT moderoval přes 1 500 živě vysílaných pořadů i řadu předtáčených magazínů. Byl také moderátorem oficiálního setkání 28 evropských prezidentů. 
Je autorem a spoluautorem devíti knih (Dvě cesty za archeologií, Sloni žijí do sta let, Neznámá země, Zpráva o cestě na severní pól, Cuba Libre, Honba za obřím červem, Albánie. Kráska se špatnou pověstí, CestoSpisy, Filmaři H+Z), z toho dvou bestsellerů a bezpočtu novinových článků. Století Miroslava Zikmunda je jeho desátým titulem. Je nositelem řady filmových ocenění a dvojnásobným držitelem literární Ceny Egona Erwina Kische. Natáčel na vybuchující sopce Merapi, s velkým bílým a s tygřími žraloky bez jakékoli bariéry. Na Maledivách objevil vraky starých lodí, došel na severní pól i pól chladu – nejchladnější obydlené místo světa, na lyžích přešel Grónsko, uskutečnil první zimní přechod mongolského jezera Khovsghol. Natáčel s osobnostmi jako Edmund Hillary, Thor Heyerdahl, Reinhold Messner, Arthur C. Clarke, Erich von Däniken, s posledním mužem na Měsíci Eugenem Cernanem i s kapitánem mise Apollo XIII Jimem Lovellem. 
 
Vladimír Kroc (* 1966) - vzděláním ekonom zahraničního obchodu, duší rozhlasák a srdcem rockový bubeník. Už na VŠE založil na jarovských kolejích studentský rozhlas. A mikrofonu zůstal věrný. Zejména v Českém rozhlase. Moderuje zpravodajství a publicistiku na Radiožurnálu a Českém rozhlase Plus, spolupracuje s Dvojkou. Kromě jiného uváděl patnáct let cestovatelský týdeník Světem křížem krážem, desátým rokem provází posluchače Zápisníkem zahraničních zpravodajů. Působil v České televizi ve Studiu 6, v televizích TV3 a Z1. Pro ČT natočil dvě autorské série Postřehů odjinud – z Austrálie a Nového Zélandu. Právě tyto země si zamiloval, z pěti knih, které napsal, byly dvě věnovány protinožcům: Jižním křížem krážem a Orion hlavou dolů. S Miroslavem Zikmundem se seznámil při natáčení pořadu O kom se mluví k vyznamenání dvojice H+Z prezidentem Václavem Havlem v říjnu 1999. Následovaly desítky dalších rozhovorů, některé z nich vyšly na zvukovém nosiči Životem křížem krážem. Mezi jeho koníčky patří aktivní muzika, přístrojové potápění a parašutismus. 
 
Ladislav Frej (* 26. listopadu 1941 Brno) - absolvoval herectví na brněnské JAMU. Hned po škole působil v divadle Večerní Brno (1963-65), odkud přešel do Východočeského divadla v Pardubicích (1965-69); následovala angažmá ve Státním divadle v Ostravě (1969-70), v Divadle S. K. Neumanna v Praze (dnešní Divadlo pod Palmovkou, 1970-79), v Městských divadlech pražských (1979-87), v Divadle na Vinohradech (1987-94). 
 
Členem Činohry ND byl v letech 1994-98, v té době zde hrál například v Peeru Gyntovi, ve Višňovém sadu, ve Faustovi či Othellovi. V roce 1998 se vrátil do Divadla na Vinohradech, kde působí dodnes. Jeho hlas je známý z dabingu, jeho tvář znají televizní i filmoví diváci: filmografie čítá několik desítek titulů (přičemž jádrem jeho práce jsou televizní inscenace), včetně populárních seriálů. V Národním divadle účinkuje v inscenaci Vladimíra Morávka 1789 aneb Dokonalé štěstí. 
 
Michal Bumbálek (* 1971) - vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU. Během studia spolupracoval s Divadlem Husa na provázku, kde později získal angažmá. Hrál také v HaDivadle a v Divadle U stolu. Od roku 2013 je členem Mahenovy činohry, kde ztvárnil řadu zajímavých rolí. 
Petr Horký, Vladimír Kroc (viz výše) 
 
Copyright: 
Nahrávka vznikla podle knihy Století Miroslava Zikmunda autorů Miroslava Zikmunda, Petra Horkého, Miroslava Náplavy a Vladimíra Kroce vydané Nakladatelstvím JOTA a PiranhaFilm v roce 2017. Text © Miroslav Zikmund, Petr Horký, Miroslav Náplava, Vladimír Kroc, 2017. Audiokniha © Nakladatelství JOTA, s. r. o., © PiranhaFilm, s. r. o., 2025. Čtou Ladislav Frej, Petr Horký, Michal Bumbálek, Vladimír Kroc. Hudba, režie, střih a mastering Studio Budíkov. Vydalo Nakladatelství JOTA, s. r. o. a PiranhaFilm, s.r.o. v roce 2025.

Sen noci svatojánské (2016)

Hra podobná snu, ve kterém se vzájemně zapletou příběhy zamilovaných milenců, lesních elfů, athénských řemeslníků i rozhádaných vládců přírodních živlů. Shakespearova nejslavnější komedie po padesáti letech v novém rozhlasovém nastudování!Osoby a obsazení: Karel Dobrý (Oberon), Helena Dvořáková (Titanie), Pavla Beretová (Puk), Viktor Preiss (Hrášek), Josef Somr (Hořčička), Jaroslav Kepka (Pavučinka), Miroslav Krobot (Poříz), David Novotný (Klubko), Martin Myšička (Střízlík), Václav Neužil (Píšťala), Hynek Čermák (Fortel), Klára Suchá (Hermie), Tereza Dočkalová (Helena), Petr Lněnička (Lysandr), Jan Meduna (Demetrius), Kamil Halbich (Theseus), Tereza Bebarová (Hippolyta), Jan Vondráček (Egeus) a další.

Kontroverzn&iacute; př&iacute;běh odkr&yacute;v&aacute; pozad&iacute; milostn&yacute;ch strategi&iacute;, o nichž si dopisuj&iacute; požitk&aacute;ř&scaron;t&iacute; aristokrat&eacute; mark&yacute;za de Merteuil a vikomt de Valmont, kteř&iacute; pro sv&eacute; potě&scaron;en&iacute; a radost z moci manipuluj&iacute; city ostatn&iacute;ch. Krut&aacute; hra s l&aacute;skou a v&aacute;&scaron;n&iacute; v&scaron;ak m&aacute; sv&eacute; n&aacute;sledky. Modern&iacute; zpracov&aacute;n&iacute; nov&eacute;ho překladu nadčasov&eacute;ho epistol&aacute;rn&iacute;ho rom&aacute;nu oživuje jeho živoči&scaron;n&eacute; postavy ve zvukov&eacute; podobě. Navenek bez&uacute;honn&aacute; mark&yacute;za de Merteuil (Vilma Cibulkov&aacute;) rozehr&aacute;v&aacute; cynickou partii, v n&iacute;ž nejde o nic men&scaron;&iacute;ho, než o věneček jej&iacute; mladičk&eacute; chr&aacute;něnky Cec&iacute;lie Volangesov&eacute; (Kl&aacute;ra Issov&aacute;) a počestnost vdan&eacute; pan&iacute; de Tourvel (Krist&yacute;na Frejov&aacute;). Spoluhr&aacute;čem je j&iacute; proslul&yacute; proutn&iacute;k vikomt de Valmont (Jiř&iacute; Dvoř&aacute;k), kter&yacute; m&aacute; v r&aacute;mci s&aacute;zky za &uacute;kol obě ženy sv&eacute;st. Mnoh&eacute; by se od něj mohl naučit i jinoch ryt&iacute;ř Danceny (Jan Meduna), bl&aacute;znivě zamilovan&yacute; pr&aacute;vě do nevinn&eacute; Cecilie, kter&aacute; se v&scaron;ak m&aacute; vd&aacute;vat za jin&eacute;ho.

Páni mají radši blondýnky

Odhalte tajemství, proč si pánové vybírají… no víte koho!„Líbat ruku dělá sice divce moc dobře ale brilijantový a safýrový náramek má navěky,“ mudruje Lorelei Leeová, hrdinka legendární humoristické knihy Anity Loosové Páni mají radši blondýnky, která baví čtenáře už celé století. Zpívá to i její filmová představitelka Marilyn Monroe v nestárnoucí stejnojmenné adaptaci, jež si touto rolí nechtěně vysloužila přezdívku „dumb blonde“ – blbá blondýna. Prostořeká slečna z amerického zapadákova s cílem stůj co stůj zbohatnout využívá movité a ješitné starší pány. Svoji kariéru zlatokopky konfrontuje s osudem „nepoučitelné“ kamarádky Dorothy, která před honbou za milionáři dává přednost citům. Literární dílo obdivovali autorčini slavní současníci Francis Scott Fitzgerald, James Joyce či William Faulkner. Autorka prostřednictvím Loreleiina pohledu na svět a bezprostředního způsobu vyjadřování vykreslila bezstarostný hédonismus jazzového věku i s jeho sváděním, gangsterstvím a falešnou dvorností. Záměrně zvolila hovorový jazyk plný gramatických chyb, aby zdůraznila hrdinčin nedostatek vzdělání a naivitu, což kontrastuje s její prohnaností a vypočítavostí. Stejně kreativně k dílu přistoupila herečka Alena Vránová, která Loreleiiny myšlenkové a jazykové klenoty interpretuje s elánem a humorem.Napsali o knize„Loosová dokáže v jedné větě fantasticky vyjádřit důmyslnost i naivitu zároveň.“ – The New Yorker„Lorelei je stejně jako Moll Flandersová nebo Becky Sharpová produktem prázdné společnosti posedlé penězi. Ze všech stran obklíčená gangstery a podvodníky, vyzbrojená pouze svým vzhledem a schopností manipulace, dělá, co musí, aby našla bezpečný přístav. Je nemožné jí nefandit…“ – The Times„Kniha Loosové pomohla definovat jazzový věk.“ – The Guardian

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Kytice

Století Miroslava Zikmunda

Rada moudrých - O občanských ctnostech

Páni mají radši blondýnky

Figarův rozvod

Má protentokrát obsazená vlast

Nebezpečné známosti

Nepřítel lidu

Sen noci svatojánské (2016)

Nebezpečné známosti