Hana Doskočilová

Anička Slováčková

Marek Eben

Děti a mládež

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Krtkova dobrodružství 2 Jak Krtek uzdravil myšku

Další díl z cyklu dramatizovaných pohádek slavného Krtečka výtvarníka a režiséra Zdeňka Milera. Málokterý hrdina se dočkal tak spontánní a široké odezvy na veřejnosti, jako právě Krteček. V loňském roce jsme vydali první díl Krtečkových příběhů, který, namluvený Markem Ebenem a dětským interpretem, již získal zlatou desku. V tomto dalším pokračování najde Krteček zelený drahokam a umístí jej na noční oblohu jako další hvězdu. Uzdraví svou přítelkyni myšku, pro kterou hledá lék na všech kontinentech. Nakonec jej v podobě heřmánku nalezne na svém paloučku doma. Zachrání sněhuláka před jarním táním, odveze jej na hory, kde na něj sněhulák počká do příští zimy. S použitím původní hudby ze stejnojmenných kreslených filmů navozuje vyprávění věrně atmosféru animovaných příběhů, které Krtečka proslavily!

Divadlo, divadlo, divadlo / Josef Kajetán Tyl

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. 
Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo. 
Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře.. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů. 
Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly. 
Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. 
Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj.

Lorenzaccio

Lorenzo de Medici se rozhodne zbavit Florencii tyrana. Aby získal jeho důvěru, podílí se na jeho krutostech, organizuje pro něj večírky, dělá mu důvěrníka a kuplíře. Z Lorenza se stává Lorenzaccio. Nasazená maska se zadírá do kůže. Prostředky se mění v cíl a ten skutečný se ztrácí v nedohlednu. Ani jeho dosažení nepřináší úlevu.Lorenzaccio je romantické drama se vším všudy: vnitřním svárem hlavního hrdiny, apoteózou svobody i tragickým vyústěním. I v této hře, jejíž námět pochází od George Sandové, v historické fresce z renesanční Florencie ovlivněné občanskými problémy druhého císařství roku 1834, je to především velmi osobní zpověď dítěte svého věku.

Tartuffe

Komedie charakterů a mravů Tartuffe patří nejen v Molierově díle, ale i v odkazu evropské dramatiky k nesporným vrcholům. Už když ji Moliere v roce 1664 psal a poté poprvé předvedl 12. května 1664 na zámku Versailles před králem Ludvíkem XIV. a dvorskou společností, prokázal tím notnou míru osobní i společenské odvahy. Zesměšnil v ní typ pokryteckého svatouška, jímž se tehdejší společnost hemžila. Reakce potrefených byla okamžitá. Přestože Tartuffe měl veliký úspěch a pochválil ho i sám král, den po premiéře byl zakázán. Kým jiným než týmž králem, který tím ustoupil tlaku ze strany své matky Anny Rakouské, prezidenta parlamentu a Společnosti nejsvětější svátosti, obávané organizace náboženských fanatiků, která pod záminkou ochrany víry a zbožnosti kontrolovala společenský i soukromý život...

Figarův rozvod

Ve své hře Figarův rozvod (1936) Ödon von Horváth domýšlí a rozehrává osudy hrdinů Beaumarchaisovy Figarovy svatby. Zasazuje je ovšem do své současnosti - stejně bouřlivé jako předrevoluční Francie, avšak poněkud krutější a syrovější.Z nedlouhého Horváthova života patří dramatické tvorbě jedno desetiletí, léta 1926 až 1936. Světoběžník a svou podstatou "Evropan", který podle svých slov "vlast nikdy žádnou neměl a nijak tím netrpěl," o své tvorbě řekl: Nepíši proti, ukazuji jenom. Nepíši však také nikdy pro, takže se může stát, že to vypadá jako proti. Existují jenom dvě věci, proti kterým píši, a to je hloupost a lež. A dvě, za něž se stavím, a to je rozum a upřímnost.Osoby a obsazení: Hrabě Almaviva (Jiří Adamíra), hraběnka, jeho žena (Jana Štěpánková), Figaro (Boris Rösner), Zuzana, jeho žena (Jana Paulová), lesní adjunkt (Pavel Trávníček), porodní bába (Nina Divíšková), řídící učitel + průvodce (Radim Vašinka), Antonio (Soběslav Sejk), Fanchetta, jeho dcera (Taťjana Medvecká), Pedrillo (Michal Pavlata), strážmistr (Miroslav Středa), komisař (Jiří Hálek), Cherubín (Pavel Soukup), host (Miroslav Moravec), důstojník (Bořivoj Navrátil) a další.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Krtkova dobrodružství 2 Jak Krtek uzdravil myšku

Tartuffe

Lorenzaccio

Divadlo, divadlo, divadlo / Josef Kajetán Tyl

Figarův rozvod