Miroslav Masopust

Jaromír Spal

Lubomír Lipský

Alena Riegerová

Zlata Adamovská

Vladimír Brabec

Jana Andresíková

Ferdinand Krůta

Ljuba Hermanová

Děti a mládež

<p>Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.</p>

Radioservis, a.s.

Kouzla skřítka Metroníčka

Další z řady kouzelných rozhlasových pohádek v režii Jana Bergera a s báječným hereckým obsazením. Nenechte si ujít!

Ilias a Odyssea. Výběr zpěvů z básnických eposů řeckého starověku

Komentář k původnímu LP 0 18 0424 z roku 1968:
Přebohatou obrazností plastickou zvládl řecký člověk vzrušení, úžas i tíhu dojmů z tohoto světa a dal mu jméno kosmos, tj. řád. Sám pak vystoupiv nad přírodu tvořivou a dodnes udivující činností mýtotvornou, v níž usiloval pochopit nejen tento svět, ale i sama sebe, silně a úspěšně chtěl soulad s kosmem. Homérova Ilias a Odyssea, nejstarší písemné památky řecké, jsou v tomto smyslu nejen pochopením a výkladem života, ale i svědectvím mocné lásky k němu.
Voltaire kdesi napsal, že Homér bude ještě dlouho slavný, protože jej nikdo nečte. Naše ukázky mají ctižádost - ostatně zcela v duchu antické tradice - přispět k tomu, aby byl tedy slyšen! Není ostatně žádným tajemstvím, že vskutku umělecká recitace přispívá podstatně nejen k optimálnímu pochopení verše, ale i k objevování takových složek básnického díla, které jsme předtím při tiché četbě nevnímali.
Charakteristickými ukázkami z Iliady a Odysseje chceme dnešním ctitelům antické poezie přiblížit nedostižné vzory starořecké epiky, která se dožila rozkvětu počátkem I. tisíciletí př. n. l. u Aiolů v Malé Asii. Vzrušující a dramatická látka vyrostla ve vzpomínkách na boje o dobytí Troady, krajiny na severním maloasijském pobřeží, z tzv. trojského cyklu, jehož jádrem byla výprava Řeků proti Tróji.
Obsahem Iliady jsou děje desátého roku dobývání Tróje. Vůdce Řeků Agamemnón je nucen vydat zajatou Chryseovnu a za to odnímá nejstatečnějšímu hrdinovi před Trójou Achilleovi jeho zajatkyni Briseovnu. Achilleus se rozhněvá a straní se boje. Jeho božská matka Thetis vymůže na Diovi slib, že Trójané budou tak dlouho vítězit, dokud se Achilleovi nedostane zadostiučinění. Teprve když Hektór, nejstatečnější z Trójanů, usmrtil Achilleova přítele Patrokla, Achilleus se opět účastní boje a zabije Hektora a mrtvolu vydá jeho otci Priamovi.
S herojskou Iliadou kontrastuje výrazně spíše dobrodružná a pohádková Odyssea, která líčí osudy chytrého a lstivého Odyssea na bludné pouti při návratu do rodné Ithaky. Četní nápadníci Pénelopiny se po dobu Odysseovy nepřítomnosti ucházejí o její přízeň, pustoší dům i majetek Odysseův a nutí Pénelopu ke sňatku. Věrná Pénelopa však pevně věří v Odysseův návrat. Po četných nehodách přistane konečně Odysseus jako trosečník u ostrova Ógygie, kde jej poutala nymfa Kalypsó. S pomocí Faiéků se konečně dostane do vlasti, pobije nápadníky a šťastně se shledá s Pénelopou i se svým otcem Láertem.
Obě homérské básně jsou zalidněny obsáhlou galerií individuálních charakterů, z nichž některé se blíží k typům vskutku nadčasovým. S Helenou, která svým půvabem přivodí vlastně válku mezi Řeky a Trójany, kontrastuje výrazně Andromacha, milující a oddaná choť Hektorova. Proti lehkomyslnému krasavci Paridovi statečný hrdina i něžný otec rodiny Hektór, hrdý Agamemnón, nebojácný Aiás, váhavý Meneláos, vznětlivý Diomédés, bystrý a chytrý Odysseus. V Odysseji má Helena neméně ušlechtilý protiklad v Pénelopě, oddané a věrné choti Odysseově. Krásný a statečný Achilleus bude vždycky dojímat krátkostí svého lidského údělu a nevýslovnou láskou k životu. Je pravda, že se tyto charaktery neopakují. Výrazně odlišené charaktery jsou pečlivě individualizovány. Homér tu vlastně uměním svého plastického realismu zachytil dovršující se proces zrození individua uvnitř rodové společnosti. Literární historie však při vší úctě k životnosti homérských charakterů jim vytýká jistou statičnost, nedostatek vnitřního rozvoje. Tato výtka je však podle našeho mínění jistým anachronismem. Ještě Goethe pod vlivem francouzského klasicismu kladl důraz na obecné v člověku; i jeho zajímá povaha jen jako výsledný stav, neví ještě o tom, že charakter se vyvíjí, utváří v činnosti! Nikde nelíčí charakter v procesu jeho vznikání. Charakter je tu spíše plodem přírody. Je to zpravidla převaha jedné složky, která převažuje a ovlivňuje tak daný charakter (Egmont ovlivňuje ostatní láskou, Faust touhou po poznání apod.).
Neprávem bývá homérským hrdinům vytýkán nedostatek analýzy vnitřních zážitků. Teprve mnohem později, kdy mýtus již nebyl s to vycházet vstříc rozmanitým obměnám lidského soužení, novodobý román, zvláště psychologický, osamělé hledání vnitřní jistoty, rozvinul k dokonalosti umění introspekce a analýzy zážitků lidského nitra.
Je-li oběma básním cizí líčení přírody jako pozadí jednotlivých dějů, básník často sahá k přírodě pro přirovnání vskutku sugestivní. Síla rozumu, statečnost, hrdinství, lidskost, přátelství a láska - to byl svět hodnot hrdinů v obou eposech Hemérových. A nebyl by to lidský úděl, kdyby s tou plností a vášnivostí života nekontrastovala skutečnost smrti. Poslechněte si jen rozmluvu Achilleovu se stínem mrtvého přítele Patrokla.
Illias je tedy eposem války, Odyssea míru. Obě básně měly nesmírný význam pro Řeky, působily na jejich poezii i prózu, na umění výtvarné, na vědu, filosofii, na výchovu i na celý národní život Řeků. Pro budoucí věky se staly nedostižným vzorem epiky. Na rozhraní 6. a 5. stol. př. n. l. vznikla epická skladba Válka žab a myší, která paroduje látky malého významu, jež však byly odívány do tradiční epické formy. Do češtiny ji nově přeložil O. Smrčka (Světová četba, sv. 199).
Významný je vliv homérských básní na evropské literatury zejména od 14. stol. (Petrarca, Boccaccio). Pohádkových momentů Odysseje používali Ariosro v Itálii, Spencer v Anglii, Hans Sachs v Německu. Také Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém (1575) nese stopy vlivu Homérova. Humanitní složky obou eposů vysoce ocenil Herder. Nemenší vliv měl Homér v Rusku (Puškin, Tolstoj, Gogol, Bělinskij).
do naší staročeské literatury se sice dostala historie o válce trojské, avšak nebyla tu tlumočena tradice antická, nýbrž byla tu obměňována toliko vypravování poklasická. Naši romantikové studovali s nadšením mezi jiným také Homérovu Ilias a Odysseu. Plodem tohoto zájmu byl však toliko stesk a lítost, že se v naší dávné minulosti nemůžeme pochlubit něčím podobným. Snad i to byl jeden z motivů, jež vedly ke vzniku Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského.
Až do novověku byl za autora obou básní pokládán Homér. Teprve v 19. stol. se rozvinula diskuse, jsou-li tyto básně mechanickým spojením navzájem nesouvislých epických básní na témata z pověstí trojského cyklu (teorie písňová), či vznikly-li rozšířením jakéhosi "jádra", které obsahovalo již všechny základní momenty látky obou básní. uvážíme-li výraznou jednotnost uměleckého plánu obou básní, sotva dáme za pravdu myšlence, že básně vznikly pouhým sebráním epických básní menších. Přijmeme-li však názor, že každá z obou básní musí být plodem jednoho autora, zůstává otevřenou otázka, je-li autorem obou Homér sám či máme-li předpokládat existenci autorů dvou. Tvůrcem Iliady se zdá nepochybně Homér, který pocházel ze Smyrny a žil asi v 8. stol. př. n. l. Soudí se, že Odyssea je asi o sto let mladší a že je rovněž dílem geniálního básníka, ovšem nám prý neznámého.
Proč tedy právě dnes Homér? Také ve slovesném umění je dnes možno pozorovat mučivé zproblematizování člověka a lidského života vůbec. Příliš velká část moderní literatury propadá dnes samoúčelné sebepitvě, psychologismu a atomizaci duševního života. Zdá se proto, že je na čase věnovat větší pozornost lidským příběhům, v nichž se nejspíše potkáváme s celými lidmi, a tedy se skutečným a plnokrevným životem. Připomeňme tu jen strhující, byť protikladnou osobnost Achilleovu, "duši rekovnou a i pěvnou, vášnivou i něžnou, trpící i vítězící, velkou v hněvu i v lásce, slavnou v životě i smrti". Nemíníme tím nikterak popírat závažnost a oprávněnost krátké básně, kterou tak vášnivě obhajoval Ed. A. Poe a Ch. Baudelaire. Souhlasíme však s P. Claudelem, že cílem umění je "hledání celků, velikých mas, ovládaných mohutnou kompozicí", kde jedinec je toliko "jedním z částečných účinků". Je to ostatně zcela v souhlase s moderními psychologickými teoriemi osobnosti, která se rozvíjí jen v tvořivé interakci se svým sociálním prostředím. Klademe-li tedy dnes důraz v genezi osobnosti na sociální kontext, nepopíráme vůbec jedinečnost a neopakovatelnost lidské osobnosti ani obrodnou sílu jejích emocí, jimž je věnována převážná část tvorby lyrické. Méně často se pak v poezii epické mění v pouhou hru slov.
Poezie přišla prý do rozpaků od chvíle, kdy jsme počali číst verše pouhýma očima! Vybrané nahrávky z nestárnoucích eposů Iliady a Odysseje v podání našich předních umělců vám v sugestivní kráse mluveného slova přiblíží dávný svět dramatických bojů, svět silných vášní, lásek i nenávisti, hrdinství, oddanosti, obětavosti a věrnosti. Dát pocítit znovu vášnivou lásku a vůli k životu navzdory všem jeho strastem, k životu, který nebyl dosud oslabován samoúčelnými reflexemi a v němž se dosud nerozpadla jednota poznání, cítění a jednání, to je v podstatě smysl našeho rozhodnutí darovat do diskotéky milovníku poezie alespoň v ukázkách odkaz z nejvzácnějších.
Doc. Dr. Jan Fišer

Kniha mlčení. Básnické a filosofické texty staré Číny

Ticho není nic tak prostého.
Není ničím daným,
musí být vytvořeno.
[CLAUDE ROY]
Je jisté, že i to umění, jež se dělá ze slov – poezie, rodí se z mlčení a mlčení je jí třeba jako vzduchu. Jako je třeba ticha k životu. Třebas jen proto, že byl život dočasně zpustošen a řeč se znemožnila.

František Branislav - Portrét básníka

Z komentáře Milana Blahynky k původnímu LP albu 1118 2664 "František Branislav - Portrét básníka" vydaného Supraphonem v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Dílo líbezné ve své prostotě a jednoduchosti, statečné i tam, kde zní nejjemněji, nejtišeji, nejzpěvněji, přesvědčivě svou cudnou spontánností, nevtíravé, zato zapisující se skoro samo do paměti čtenářů, to je odkaz Františka Branislava, básníka s dávnou českou muzikantskou krví v žilách a tradicí v srdci. Snad právě ona ho vždy chránila před rozmary literárních mód, před směrovými jednostrannostmi a sezónními výkyvy, a do té míry, že se někdy mohlo zdát, jako by tento básník tvořil stranou hlavních vývojových proudů české poezie. Po čase se vždy ukázalo, že ani nestál mimo, ani se neopožďoval za vývojem. Šel pomaleji než jiní, ale v rozhodujících okamžicích národního a literárního vývoje byl vždycky včasný: v tísni protektorátu i v rozběhu budovatelských let…Portrét básníkův, o který se pokouší naše deska, je komponován ze čtyř vět na způsob odpovídající hudební skladby. Větu první skládají básně autorova okouzlení evropským severem. V tom byl Branislav nejnápadněji svůj. Zatímco česká poezie se pravidelně stáčela k slunnému jihu a od Října 1917 k sovětskému východu, Branislav našel krajinu svého srdce v kraji zamrzlých jezer, severních řek, skagerrackých rybářů a modrých očí rybářek na ostrově Kӓringön. Branislav Skandinávii skutečně důkladně poznal, překládal ze švédštiny a dokonce napsal i příručku Švédsky na cesty (1939). Láska k severu mu však nezabránila básnicky ztvárnit „jarní večer v starodávném Tbilisi“, přistání v Moskvě a staronové Řecko. Druhou větu tvoří Branislavova poezie milostná; na její začátek je záměrně vybrána báseň Svatební. Branislavův milostný cit netěká, žije láskou „pro věčnost“. „Láska potrvá“, je základní slovo Branislavova milostného vyznání. Přitom básníkova píseň o ženě (a o ženách tehdy když básník nemluví jen za sebe!) plynule přechází v píseň o matce. Základní motiv Branislavovy milostné poezie je motiv prstenu. Prstenem na cestu básník nazval jednu svou sbírku, ale dala by se tak nazvat jeho milostná poezie celá. Třetí láskou vedle evropského severu a ženy byla básníkovi hudba ve svých nesčíslných podobách; odtud třetí věta našeho portrétu. Možná právě touto větou může být Branislav dnešnímu čtenáři nejbližší. Určitě jí je nejblíž české poezii sedmdesátých let, poezie navracející se ke svému hudebnímu základu, k melodii předtím narychlo odkládané, domněle nezpůsobilé hlubšího myšlenkového ponoru. A konečně věta čtvrtá, v níž se dostává na básníkovu lásku všecky jeho ostatní lásky scelující, doplňující, věta o domově. Nemůže být než v samém závěru, k ní vše směřuje, poznání severu, rodinné štěstí i hudba dávných českých nedělí. Právě díky tomu je Branislavova píseň o domově nezaměnitelná. Ostatně na domov básník myslel, když vzpomínal v Goteborgu na Bedřicha Smetanu; Smetana je ovšem nejen domov, ale i hudba. Byť vepsána do čtyř vět, Branislavova poezie milostného okouzlení životem je nedělitelná.

Újezdní Hamlet

Z komentáře k původnímu LP 1 18 1479 vydaného Supraphonem v roce 1974:
Čechov znamená Čechův. Jeden Čechův dědeček byl Čech. Ač tyto věty zní jako citáty z čítanky pro druhou třídu základní školy nebo jako diktát z těsnopisu, jsou pravdivé. Nemají samozřejmě nejmenší zásluhu na tom, že Anton Pavlovič Čechov je u nás už pětaosmdesát let tištěn a čten a přes sedmdesát let hrán předními i méně předními divadly. Pro obě strany se všechno začalo šťastně: první Čechovova povídka, uveřejněná u nás v příloze Národních listů 9. prosince 1888, nese titul Štěstí. Ač v ní autor nesliboval lidem nic příliš příjemného ani jistého v oboru lidského štěstí, ba jeho poselství bylo takřka zdrcující - zemřeš, člověče, a nikdy se vlastně ani nedovíš, co je štěstí - ač se tedy mladý autor představil jako bořitel iluzí a kazisvět, zabydlel se v čtenářské a divadelní obci natrvalo. Nemluvě už o tom, jak se jeho tvůrčí metody chopili i v dalekém světě velcí moderní autoři.
"Tak mi připadá, jako by byl autor psal Strýčka Váňu krví vlastního srdce," napsal kritik v roce 1901 v Divadelních listech. Snad i proto je Čechov tak blízký čtenáři tehdejšímu i dnešnímu: krev vlastního srdce zůstane krví, ať se uvnitř člověka nebo kolem něho změní cokoliv. Pravda, zmýlil se o dvě století v odhadu, kdy dojde k zásadní změně ruského života. Ani s tou mýlkou není pronikavost jeho pohledu o nic menší ani nepravdivější a krev jeho srdce o nic méně krvavá. Čechov byl lékař a umělec. Snad to bylo to nejšťastnější spojení profesí právě pro zasvěcené vnikání do lidského nitra. Až na dno lidského nitra. Čechov sám spojení svých profesí charakterizoval typicky po čechovsku - medicína je prý jeho zákonná manželka, literatura jeho milenka.
Byla to milenka poněkud nepokojná a náročná. Úkolem umění totiž je - podle Čechovových slov - hájit člověka. Kdo chce být hájen, nesmí ovšem být jen povrchním čtenářem. Povrchnímu čtenáři uklouzne otázka, jak že to pan spisovatel hájí člověka, když obnažuje jeho rozervané nitro, když ukazuje jeho bídu tělesnou i duševní, jeho ubohost, směšnost, trapnost, jeho nicotnost a jeho prohry. Čechov však trpělivě odpovídá. Odpovídá přímo v díle, a to i v těch nejmenších povídkách. Tak v Aňutě musí student Stěpan Kločkov prohlédnout, v jaké špíně a ubohosti žije, naopak v Talentu tři malíři nikdy nepochopí, že se jim nedostává to nejdůležitější, aby se stali skutečnými umělci. Pochopí to však čtenář. Čechovovo umění hájí člověka právě tím, že mu ukazuje přesně na napadená místa v jeho nitru. Ukazuje mu je tak sugestivně, že se zdá takřka nemožné, aby si jich postižený nevšiml a nezačal se sám proti nim bránit. Bránit se sám proti sobě, proti všemu zlému a ubohému uvnitř i vně...
.....Čechov byl, je a zůstane zamyšleným hlasatelem pravdy, zejména pravdy umělecké. 
Sám o tom kdysi napsal:
"Umění je tím zvláštní a dobré, že v něm nelze lhát. Je možné lhát v lásce, v politice, v medicíně, je možné oklamat lidi i samého pánaboha - byly i takové případy - avšak v umění klamat nelze."
Lubomír Vaculík

You are the Light, and that's indestructible truth

It has been said that man shall not live off of bread alone. All people need food for the soul. Dr. Jakub Tencl takes the reader on a spiritual journey and challenges previous interpretations of the realm of the unknown. “The Mystery of Life" contains 12 Chapters that expound on Jakub's personal experiences and spiritual growth.

Dr. Jakub Tencl started his spiritual journey at an early age. His earliest memories of spiritual exploration came to him through dreams. Jakub first saw his death in a dream at a young age, and that dream dramatically altered the course of his life. He became an avid researcher of spirituality.

Jakub’s lifelong search for truth led him down many paths. He obtained a deeper understanding of love, and cultivated his mind to exploring the horizons. Meditation became his guiding post to awareness. His daily meditations became a lifelong practice that aided his spiritual journey. Meditation allowed Jakub to realize that all persons are connected to the same life source.

This book is Jakub’s powerful reflection of the depth and breadth of life. Through the ups and downs of his life he unearths the fundamental truth that mastery of self is a crucial element in spirituality. Spirituality doesn't have a reward list or gifts for good behavior. According to Jakub, “in our Western thinking we only look for effectiveness, for something that can be measured, and we have a tendency to expect something conditional.”

Antická knihovna

Z obsáhlého komentáře k původnímu 2 LP kompletu 2 58 0431 Antická knihovna, jenž vydal Supraphon v roce 1970 a nyní jej vydává poprvé digitálně:
..Podle vzpomínek na skutečný proces se Sókratem, ale především podle své ideální představy o tom, jak má vypadat opravdový filosof, složil PLATÓN, nejnadanější žák Sókratův a geniální umělec, OBRANU SÓKRATA, snad nejpůsobivější spis, jaký se nám z antické filosofické literatury zachoval. Tato fiktivní soudní řeč je nejen obhajobou osoby Sókratovy, nýbrž obhajobou práva samostatné filosofické myšlení vůbec. Platónův Sókrates volí raději smrt, než aby se vzdal svého filosofického poslání. Myšlenky a mravní hodnoty, jež před soudem hájí, jsou po více než třiadvaceti stoletích neméně působivé a živé než v době, kdy vznikaly.
...DÉMOKRITOS byl jedním z prvních filosofů, kteří věnovali etickým problémům soustavnou pozornost. Vyslovil zajímavé názory a štěstí, o duševním klidu, o vztahu občana k státnímu celku, o mravní odpovědnosti a svědomí, o uměřenosti v jednání, o vztahu k přátelům aj. Jeho ušlechtilá etika je orientována čistě pozemsky a zcela se obejde bez božské autority...
...Významnou součástí ARISTOTELOVA díla jsou etické spisy...Etika Nikomachova je základním dílem, neboť ve svých deseti knihách probírá hlavní etické otázky. Osmou a devátou knihou věnuje Aristoteles problémům přátelství. Snaží se objasnit všechny základní otázky přátelství a činí tak způsobem, který se velmi pronikavě vyrovnává se všemi aspekty tohoto vztahu. Přátelství je podle Aristotela jedním ze základních vztahů mezi lidmi a dovoluje člověku, aby za pomoci přátel dosáhl toho, co by sám dokázat nestačil....
…mezi otázkami praktické etiky..zaslouží zvláštní pozornosti ty (traktáty), v nichž PLÚTARCHOS hovoří o vztazích mezi lidmi, mezi mužem a ženou, mezi členy rodiny, mezi přáteli a občany. Do skupiny těchto spisů náleží i krátký list nadepsaný RADY MANŽELSKÉ. Je věnována mladému manželskému páru...obsah spisku však není vázán jen na tyto svatebčany: mohla je číst s prospěchem každá jiná manželská dvojice a na nejednom místě zůstávají moudrým poučením dodnes....Forma výkladu je typicky plútarchovská: není to suché a nudné kázání, nýbrž sbírka živých příkladů, vhodných citátů, kratičkých příběhů, anekdot i symboliky, z nichž jsou vyvozována poučení a vybírány rady pro společný život v manželství...
…Pod jménem MARCA PORTIA CATONA a pod nejrůznějšími názvy - např. Catonova naučení synovi, Mravní čtení, Disticha - zachovala se nám sbírka úsloví, soubor jakýchsi mravních pravidel ve čtyřech knihách. ..Když zjistil, že starořímské vzdělání není dostačující, začal psát pro syna jakési příručky nebo učebnice. Tak vytvořil Carmen de moribus, sbírku pravidel praktické morálky...Naše sbírka MORÁLNÍ NAUČENÍ, o dobrých 500let mladší, je starému Catonovi v mnohém blízká. Také ona se zabývá praktickým životem a dává zcela praktická ponaučení, jak se chovat v mnoha životních situacích...
…EPIKTÉTOVI Diatribi jsou populární filosofické přednášky, v nich se střídá soustavný výklad s živým dialogem a je zpestřován názornými příklady i historkami, často anekdotického rázu. Jejich předmětem jsou téměř výhradně otázky etické, pro stoickou filosofii vůbec podstatné...
…SENECOVA literární činnost byla velmi obsáhlá a většina jeho spisů se uchovala..Senekova filosofie nese pečeť pohnuté doby, v níž se vytvářela. Její základ je stoický, ale Seneca přijímal i zásady jiných filosofických směrů, např. epikureismu, pokud je shledával pro život užitečnými. ..Rozprava O KRÁTKOSTI ŽIVOTA, z níž je vzata naše ukázka...je jedna z nejlepších autorových rozprav po stránce myšlenkové i formální...
…MARCUS AURELIUS byl skutečně osobností filosofickou, jak o tom jasně svědčí jeho soukromé, řecky psané poznámky, nalezené pro jeho smrti a zveřejněné pod titulem HOVORY K SOBĚ SAMÉMU...jsou četbou velmi užitečnou, neboť vedou čtenáře nevtíravým a snadno pochopitelným způsobem až k samotným zdrojům životní ušlechtilosti, jejíž principy zůstávají neměnné po všechny časy…




Účinkují JIŘÍ ADAMÍRA (*2.4.1926 - † 14.8.1993) a RADOVAN LUKAVSKÝ (*1.11.1919 –†10.3.2008 )

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Kouzla skřítka Metroníčka