Robert Plomin

Osobní rozvoj

Jan Melvil Publishing je nakladatelství literatury osobního rozvoje a celoživotního vzdělávání. Přináší čtenářům stále nová témata, jejichž znalost je prostředníkem moudrých rozhodnutí a zlepšení života. Dalšími oblastmi, na které se zaměřuje je psychologie, management a byznys, zdraví a fitness, a od roku 2020 také na historii. Jan Melvil Publishing vydává především světové bestsellery. Mezi autory jsou však i čeští odborníci svých oborů.

Jan Melvil Publishing

Kód života

Je naše osobnost utvářena více prostředím, či za vše můžou vrozené dispozice? Otázka, kterou se lidstvo zabývá po staletí, se zdá být s rozvojem genetiky blíže svému rozluštění: pochopitelný vliv mají oba faktory, ale geny v tomto souboji dominují. Jsme, kým jsme ne díky rodičovské výchově, ale vlivem genů, které nám předali. 
 
O KNIZE 
Může se vám tato představa nelíbit, ale je to fakt: čím starší jste, tím více se podobáte svým rodičům. Zděděné rozdíly v DNA představují totiž největší systémovou sílu při formování naší osobnosti, větší, než vlivy prostředí, výchovy, vzdělání, i náhodných událostí a s věkem se jejich exprese zvyšuje! Žijeme v převratné době nových objevů, které mění klinickou psychologii i výzkum, a jakmile naplno vstoupíme do věku personální genomiky, ovlivní nás všechny. 
 
Prof. Robert Plomin se genetickému výzkumu věnuje téměř padesát let. Řídí dlouhodobé studie dvojčat, sourozenců a adoptovaných dětí a v knize vysvětluje nejen zákony i metody behaviorální genetiky, ale především dopad často provokativních výsledků výzkumu na mnohá odvětví. Apeluje na rodiče i školské systémy, vybízí k větší toleranci rozdílů mezi dětmi a dokazuje, že genetika představuje hlavní důvod, proč se lidé liší ve schopnostech učení a kognice. Na závěr se zabývá i etickými otázkami vyplývajícimi z možností analýzy genomu embryí i malých dětí a na příkladu rozboru svých polygenních skóre ukazuje, jak statečně čelit svým genetickým výsledkům. 
 
Kód života vás nejspíš donutí přehodnotit názory na rodičovství, vzdělávání a události formující život. 
 
V KNIZE SE MIMO JINÉ DOZVÍTE 
- proč vytrvalost, síla pozitivního myšlení nebo deset tisíc hodin tréninku nezmění váš život natolik, jak se tvrdí 
- že genetickými dispozicemi měníme své okolí, takže čistý vliv prostředí je výrazně menší, než jsme si mysleli 
- proč není výběr školy či rodičovského přístupu hlavním faktorem studijních výsledků 
- proč je zbytečné vinit se za pár kil navíc, náchylnost k depresím či za pomalé učení 
- že neexistuje jeden konkrétní gen pro psychické poruchy 
- že polygenní skóre jsou probabilistická, nikoliv deterministická, tedy že geny nejsou osud, ale přesto je dobré jít spíš s nimi než proti nim 
- o úžasných perspektivách léčby navržené na míru konkrétnímu genotypu a o nových možnostech prevence 
- proč jsou liché obavy, že se budoucnost lidstva zvrhne v rozdělení do genetických kast 
- že genetika je příliš důležitá na to, aby se jí zabývali pouze genetici 
 
ŘEKLI O KNIZE 
„Po přečtení této knihy se budete na svět dívat jinak.“ 
— Andrew Anthony, Observer 
 
„Jasné a poutavé vysvětlení jednoho z nejzajímavějších vědeckých odvětví, přímo od pravděpodobně nejvýznačnějšího odborníka v oboru.“ 
— Steven Pinker, profesor psychologie na Harvardově univerzitě 
 
„Genomický džin je venku z láhve a i kdybychom se snažili, dovnitř ho zpátky nedostaneme." 
— The Guardian 
 
„Je to mimořádně důležitá kniha a příběh je skvělý. Plomin kombinuje rozum i cit s takovou lehkostí, že je těžké uvěřit, že je to jeho první popularizační kniha.“ 
— Matt Ridley, racionaloptimist.com 
 
O AUTOROVI 
Robert Plomin 
je předním behaviorálním genetikem a profesorem na Ústavu psychiatrie, psychologie a neurovědy na King’s College London. Publikoval přes 800 vědeckých prací a je autorem nejprodávanější učebnice oboru. Za své geminologické studie a průkopnickou práci v oboru behaviorální genetiky mu bylo uděleno ocenění Fellow of the Academy of Medical Sciences a British Academy. Je autorem a spoluautorem mnoha knih.

Přijít za svítání

Výbor esejů známého propagátora vědy, především o krajině a životním prostředí s přesahem do dalších oborů Audiokniha představuje „to nejlepší z Václava Cílka“. Knižní bestseller mapující jeho dvacetiletou autorskou činnost získal audiální podobu díky skvělé interpretaci herce Pavla Soukupa. Úvahy a články jsou uspořádány do pěti tematických oddílů, jež mají představit hlavní oblasti, které prostupují Cílkovým dílem: krajina jako celek; genius loci konkrétních míst; setkávání s lidmi, zvířaty i bájnými bytostmi; popis současného světa s jeho problémy a obav, kam se to řítíme; a nakonec texty o tom, jak z toho ven, které dávají naději. Jako bonus je zařazen nový text „O potřebě zázraků“ načtený přímo autorem.

Básně Guillauma Apollinaira

Guillaume Apollinaire (*26. srpna 1880 Řím – † 9. listopadu 1918 Paříž) 
byl francouzský básník, prozaik a dramatik; po matce, šlechtičně Angelice Kostrowicke, polského původu.
Jeho literární začátky se datují na přelom 19. a 20. století 
Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie a hlavním propagátorem avantgardních směrů v malířství, především kubismu, zároveň i dalších výtvarných směrů - fauvismu a futurismu.
V první dekádě 20. století stává určující osobností moderní francouzské poezie a naprosto zásadní postavou francouzské i evropské umělecké avantgardy.
Ve své tvorbě vychází ze změn, které na přelomu 19. a 20. století ve světě a v nazírání člověka na svět probíhaly.
V jeho poezii mizí klasický, vázaný verš, interpunkce i rytmus ztrácí na důležitosti, básně plynou volnou asociací.
U nás byl překládán mnoha básníky - Karlem Čapkem, Vítězslavem Nezvalem, Konstantinem Bieblem aj.
Naše nahrávka z roku 1965 obsahuje Apollinairovy verše přeložené Milanem Kunderou a recitované Václavem Voskou, ale také ve francouzském jazyce - přednes Paul André Lecler.

Kosmas

Komentář k pův. LP 0 68 0410 z r. 1975:
"Nevěřím na nemastná a neslaná vypravování. Na rozdíl od licoměrníků a lidí bez chuti tvrdím, že každý příběh má být kořeněn láskou a nenávistí. Má čpěti po kotlíku, v němž byl uvařen, má být vypravován, abyste poznali kuchaře, jako piják vína pozná vinici, kde se urodila jeho láhev. "Je to vyznání Vančurovo, nebo Kosmovo? Vančurovo z knihy Vědomí souvislosti, ale mohlo bybýt i Kosmovo, který se schází se Šebířem a Brunem, aby jim poskytl "břečku slov a řítici svého skládání". Neboť -- a ta doměnka už byla vyslovena -- Vančurův Kosmas je do jisté míry spisovatelův autoportrét.Ve vzpomínce Jaroslava Šusty čteme: "Za bočním oknem měl Vančura krmítko pro ptáky: sýkorky, sojky, žluny... Hleďme, právě tam jedna byla a mistr na ni s potěšenímhleděl... A zná-li čtenář postavu Kosmase z Obrazů, může se právem domnívat, že je to mistrův autoportrét i s tím sypáním ptáčkům za oknem...
Jde ovšem o víc: o samu podstatu spisovatelské práce, o její důvod a smysl. Vančura se bezpočtukrát vyznal z niterné potřeby odpovídat jako spisovatel i občan na potřeby společnosti. "Život je východisko i cíl literatury a umění samo o sobě je obludné. Věci umění přecházejí do života, a to je jejich konečný smysl". Tento postulát naplňoval svým dílem i životem. Symbolicky jej uzavřela jeho tragická smrt: za ilegální práci byl popraven nacisty rok po své padesátce, 1. června 1942. Na psacím stole zůstala nedokončena tetralogie Koně a vůz, v níž chtěl vykreslit na osudu statkářského rodu vývoj české společnosti odpol. 19.stol. (známe z ní jen první díl, Rodinu Horvatovu), a třetí díl Obrazů z dějin národa českého.
Obrazy začal Vančura psát v roce 1938 "z pocitu který se vracel. Z potřeby nezdůvodněné přemýšlením. Z nutkání, které (jak se domnívám a jak dosvědčuje řada dopisů) se shodovalo s přáním mnoha lidí". To jsou autorova slova z konce roku 1939, kdy vyšel první díl Obrazů.K této práci byl Vančura předurčen celou svou uměleckou i životní dráhou. Miloval staré kroniky, čerpal z nich pro svůj jedinečný jazyk, nacházel v nich vědomí tradice a souvislosti. K historiise obrátil už kdysi v Markétě Lazarové, baladickém příběhu o středověkých loupežných rytířích, k němuž se inspiroval v rodové kronice Vančurů z Řehnic. Tentokráte však nešlo o románovou fikci, nýbrž o dílo, jehož podkladem se mu staly materiály skupiny marxistických historiků, kteří byly aktivními spolupracovníky na jeho Obrazech.
Kosmovi vyhradil Vančura podstatné místo v prvním dílu Obrazů.Pojal ho jako téma pro samostatnou novelu o prvním českém kronikáři. Kosmas je ve Vančurově pojetí velkou renezanční postavou, osobností lidskou i uměleckou, která žije potřebami přítomné chvíle. Ne tedy historik odtržený od života, probírající se pouze archívy, ale člověk naslouchající vypravování starců, nadšený milovník dávných zkazek, pozorovatel života, který je okouzlen jeho dary, aktivní tvůrce, zasahující do současné politiky. Má své lidské slabosti, dovede být stejně hašteřivý a zarputilý jako laskavý a přátelský. Slouží své zemi a touží svým dílem dokázat lásku a oddanost lidu, k němuž patří. Projekce Vančurova do postavy Kosmovy je tedy vskutku hlubší, leží v samé podstatě jeho umělecké práce i jeho občanského vědomí. Kosmas patří k nejvýraznějším kapitolám Vančurových Obrazů z dějin národa českého, tohoto monumentálního torza a jedinečného epilogu umělcova odkazu.
Krása Vančurova jazyka se může naplno rozeznít jen hlasem. Docela se zdá, že Vančurovo vyprávění,stavba jeho věty, volba jazykových prostředků (jako tomu je například u Jaromíra Johna) s hlasem počítá, že básník komponoval některé své práce jako záznam zvukové podoby. Nebylo tomu tak, alespoň podle jeho svědectví. Kdysi přiznal, že své scény spíš vidí, než slyší. A vskutku. Čteme-li Vančurovy až architektonicky vytvořené periody, uvědomujeme si záhy, že jejich plasticita a barevnost stejně jako kresebná přesnost je tak sugestivní a konkrétní, že se před našima očima odkrývají děje a postavy jako na restaurovaných zašlých freskách. Ne nadarmo se česká kronika Vančurova jmenuje Obrazy z dějin národa českého.
Vančura chtěl být malířem, ta láska mu zůstala, kreslil a maloval, psal o výtvarném umění; psal také divadelní hry a filmové scénáře, byl režisérem filmů, toužil po vizuálním vjemu. Miloval architekturu a žil v něm "utajený" architekt. Snad i proto stavba jeho věty má onen přísný řád. (Jeho literární odkaz vůbec i společenský postoj umělce komunisty je svědectvím o cestě řádu uměleckého, řádu nové tvorby stejně jako o aktivní účasti na přeměně řádu společenského.) Přes všechno toto vědomí jsou kvality Vančurova jazyka, jeho slovníku, tvarosloví, větné stavby, rytmu promluv jeho dialogů jako stvořeny pro hlas. Pevná kresba postav, pestrá plátna, architektonické řešešní prostoru, to vše volá po dimenzích lidského hlasu, který má schopnost života, zkonkrétnění, pravdy skutečnosti. Stačí přivřít oči a nemůžeme nevidět Kosmu, paní Božetěchu, Šebíře, Bruna a další postavy "jako živé". A stačí jen trocha fantazie, abychom se octli stejně ve dvanáctém století Kosmově na Pražském hradě nebo na Mělníku, když se jede usmířit s Šebířem, jako na Zbraslavi, kde Vančura, sledován zobajícími ptáčky, píše v nejtěžších letech národa pro jeho posilu své Obrazy.
Vančurův Kosmas se poprvé rozezněl hlasem Karla Högra, ve štastně zkráceném scénáři, který se soustředil na čtveřici základních postav, ideu a etos novely, v únoru1972 v pražské Viole. Karel Högr mu s pokorou velkého umělce odevzdal své srdce a své umění: absolutní kulturu slova, barvu a teplo a melodii hlasu, mistrovství jemné diferenciace, přenosu práci s rytmem a tempem řeči, hřmotnost v košatých dialozích i mužný ztišený smutek, tón lyrický i lehce ironický a sarkastický, gesto vypravěče, které je nepateticky monumentální i lidsky prosté, rozvernost a živočišnost krásných renezančních pozemšťanů stejně jako jejich moudrost a potřebu přátelství a vzájemné podpory. Högr hlasem rozevře bohatý exterier krajiny stejně jako vytvoří ztišený interiér, v němž slyšíš poslední vzdech paní Božetěchy. Jestliže Vančura vytvořil v Kosmovi obraz dvanáctého století viděný skutečností konce let třicátých století dvacátého a navíc je obdařil znaky svétváře a sklenul impozantní oblouk hovořící o vědomí souvislosti s těmi, kdo byli před námi, pak Högrovo umění prokázalo, že Vančurův dějinný portrét má nadčasovou platnost. 
Vladimír Justl.

MERGERS AND ACQUSITIONS OF SMALL AND MEDIUM BUSINESSES

In this lesson, learn about acquisitions and mergers, the role they play in business and how to use them successfully. Advice for entrepreneurs who want to rapidly expand their business and safely buy a functioning company or companies.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Kód života

Básně Guillauma Apollinaira

Kosmas

Přijít za svítání

MERGERS AND ACQUSITIONS OF SMALL AND MEDIUM BUSINESSES