Dante Alighieri

Nina Divíšková

Jan Kačer

Vladimír Ráž

Jana Zikmundová

Jan Vladislav

Guillaume Apollinaire

Jan Vodňanský

Česká literatura

Humor, komedie a satira

Poezie

Jak se hladí duše

Studánky v srdci

Čas zrosení

Na rozloučení mý potěšení

Dejte mi pastelku

Chvála otázek

Chvála venkovských hospůdek

Křídlovka

Jak číst myšlenky

Čas srpnových snů

O hradech z písku

O moři života

Jak jsem ani tentokrát neporazil Františka Nepila

Schůzka v moři

Chvála prázdnin a srpnové oblohy

O tatínkovi

Skoč

Skleněnka sv. Václava

Poutníci

Proč pastýři nezbloudí

Sněhulák dětských let

Něco o Rybovce

Šťastné Vánoce vám všem

Jak naučit písmenka mluvit

Neboj ty se nic

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Jubileum

Absurdní poezie textů Jana Vodňanského je nadčasová a trvalá 
 
K nedožitým osmdesátým narozeninám textaře, básníka, zpěváka, herce a autora svérázných proslovů vychází výběr z představení Jana Vodňanského a Hani Navarové, které uváděli v Činoherním klubu v novém tisíciletí. 
Textappeal S úsměvem bytového jádra tam měl premiéru v roce 2006 a dvojice s ním pak putovala po různých pražských scénách až do začátku naší covidové krize. Druhý pořad Jubileum byl v Činoherním klubu uveden pouze jednou v roce 2016 k Vodňanského pětasedmdesátinám. 
V obou programech Petra Skoumala vystřídala zpěvačka a autorka hudby k Vodňanského písním Haňa Navarová. O generaci mladší Haňa, původně sklepácká autorka a interpretka, se napojila na imaginaci Jana Vodňanského přirozeně a samozřejmě a znásobila působení jeho textů v nové aktualizaci. Takže se na tomto CD opět setkáváme s "virtuální" prohlídkou neveřejné výstavy konceptualisty Bedřicha Bobše, komediální analýzou pohádky, rádoby historickým výkladem, vtipnými říkadly, a především jedinečnými písňovými texty, zpívanými oběma interprety s humorem a zároveň nesmírnou invencí. 
 
Hovoří a zpívají Haňa Navarová, Jan Vodňanský, Přemysl Rut a další 
Hraje Kapela divadla Sklep, Petr Frischmann, Přemysl Rut, Daniel Dobiáš a Jaroslav Vaculík

Autorská četba z knihy Jak se hladí duše (2020), souborů drobných textů a básní oblíbeného spisovatele a moderátora Františka Novotného, jako např. Studánky v srdci, Chvála otázek, Jak číst myšlenky, O hradech z písku, Jak jsem ani tentokrát neporazil Františka Nepila, O tatínkovi, Proč pastýři nezbloudí, Neboj ty se nic a další.

Alighieri: Nový život

Původní mikrodesku 0 39 9860 vydal Supraphon v roce 1969 jako přílohu části nákladu knihy "Dante Alighieri Nový život", jež byla průřezem básníkova lyrického díla - nyní tento minititul v podání Vladimíra Ráže vychází poprvé samostatně a digitálně. 
 
DANTE ALIGHIERI (zřejmě 1/2 května 1265 – 13./14. září 1321) jeden z nejvýznamnějších italských básníků, filozof, jenž přispěl k vývoji italského jazyka a k politické filozofie. 
Je považován za otce spisovné italštiny, předchůdce renesance a za jednoho z nejvýznamnějších představitelů světové literatury vůbec. 
Jeho nejznámějším a největším dílem je Božská komedie

Apollinaire: Pásmo

Z komentáře Adolfa Kroupy k původnímu LP albu 1 18 1483 "Guillaume Apollinaire Pásmo" vydanému Supraphonem v roce 1974 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
..."Veliký Guillaume, bez kterého by nebylo poezie dvacátého století a jehož díla mají pro poezii takový význam jako pro život lidstva objevení parního stroje a elektřiny" (V.Nezval)...dlouho sdílel tulácký život s matkou Olgou de Kostrowitzkou, která provázela mecenášského přítele, pohybovala se kolem heren a marně doufala, že zbohatne. Když mu bylo devatenáct, dostala se rodina - zcela bez prostředků - do Paříže. Dělal námezdního spisovatele pochybnému fejetonistovi, spolupracoval na knize profesora tance a dobrého chování a konečně, v květnu 1901, se dostal jako soukromý učitel francouzštiny do šlechtické rodiny, která žila v zámečku Neu-Glück v Porýní. Krajina a její lidé si ho podmanili. Četl německé romantiky, psal básně; něco málo z nich mu vyšlo. Dal se na pouť do Kolína nad Rýnem, do Berlína, do Drážďan a v roce 1902 se dostal do Prahy. Povídka Pražský chodec a desítka veršů v Pásmu svědčí o jeho okouzlení. Přes Vídeň se vrátil do Neu-Glücku a v srpnu do Paříže. Uchytil se v bance, pronikl do časopisů a revuí a získal přátele: Forta, Jarryho, Jacoba, Cendrarse, Picassa, Bracqua, Matisse, Chagalla, Légera, Celníka Rousseaua. Byl všude, kde se něco nového rodilo, inspiroval a nechával se inspirovat. Zakládal avantgardní revue, podepisoval manifesty, vydatně pomáhal prosazovat kubismus...Apollinairova poezie se napájí ze studánek i kalužin, je u něho "rovnost poetického i prozaického". Stačí mu výjev z ulice, útržek rozhovoru, vzruší ho věci obyčejné i velkolepé, ohyzdnost i krása. Inspiruje se autory proslulými i obskurními, příběhy z řecké a středověké mytologie, lidovými písněmi a pohádkami. Stále ho fascinovala budoucnost. Věřil, že rozmach technické civilizace přinese lidem netušenou krásu: "Básník je ten, kdo objevuje nové radosti." Je objevitelem pásma, mnohotématické básně založené na volném proudu vědomí a básní-rozhovorů, je obroditelem kaligramu a tvůrcem nového básnického jazyka, v němž splývá jazyk hovorový s jazykem psaným. Je však i básníkem vidoucím, věšteckým. Cožpak se člověku neotevřela "oblast vesmírna", o níž mluví, neodhalily se "nové světy, které se objevují na každé křižovatce hmoty", neuskutečňuje kybernetika jeho vidinu:"Ó, kdyby čas dal, aby stroje konečně začly přemýšlet"? Nikde mimo Francii neměla Apollinairova osobnost tak velký ohlas jako u nás. "Význam Apollinairův pro českou poezii," bylo napsáno, "netkví jenom v tom, že jeho forma velké polytematické básně našla u nás vynikající následovníky. Jde spíš o to, že právě v Čechách se vedle Francie nejmocněji vžil onen apollinairovský básnický postoj, záležící v důvěře ve velké osvobození člověka a anticipující ten polidštěný budoucí svět v opojených verších." Je tím míněn zejména český poetismus a hlavně Nezval. Avšak Apollinairovu pečeť lze zjistit i na nejedné sbírce slovenských básníků, především Novomeském, který z lásky k Apollinairovi vyznal slovy: "Pro mne to bylo opravdu zjevení - velkolepá poezie, velkolepá tím, že poetizovala neobyčejnou řečí obyčejné věci, obyčejný život obyčejných lidí." Každý národ má své vlastní "dějiny světové literatury: a ze zahraničních básníků si volí především ty, kteří jsou mu blízcí, které má rád. V tom smyslu je Guillaume Apollinaire už dávno a trvale naším. 
 
GUILLAUME APOLLINAIRE (*26. srpna 1880 - †9. listopadu 1918)

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

od A

Alighieri: Nový život

Apollinaire: Pásmo