Václav Čtvrtek

Jiřina Bohdalová

Děti a mládež

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Jak Křemílek a Vochomůrka hledali, až našli

Třetí díl /dosud vyšlo: Jak Křemílek a Vochomůrka hospodařili a Jak si Křemílek a Vochomůrka věděli se vším rady/ cyklu o dvou skřítcích známých z knížek i televizní obrazovky nabízí vyprávění o tom, jak zasadili semínko, otvírali studánku, hledali pět peněz a našli pod borůvkou housličky, na něž pak hráli maličké víle. Ale to už je poslední z devíti příběhů, které se na toto album vešly. Všechny samozřejmě vypravuje - ostatně jako ty na předcházejících dvou zvukových nahrávkách - neopakovatelným způsobem Jiřina Bohdalová, jejíž přednes umocňuje kouzelná hudba Jaroslava Celby, která - díky televiznímu zpracování - k těmto Čtvrtkovým pohádkám neodmyslitelně patří!

Divadlo, divadlo, divadlo / Josef Kajetán Tyl

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. 
Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo. 
Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře.. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů. 
Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly. 
Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. 
Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj.

Hlasy českých literátů

Historicky cenné nahrávky hlasů českých literátů, natočené v průběhu 30. let 20. století.

F. X. Šalda 18. 11. 1933 (50 let Národního divadla)

Rudolf Medek 17. 10. 1937 (Památník osvobození)

Josef Kopta 19. 12. 1935 (o knihách, anketa LN)

Pavel Eisner (pseudonym Jan Ort) 12.2.1938 (o češtině a jejích zvláštnostech)

Gabriela Preissová 12. 8. 1938 (o lidových krojích na Slovácku)

Stanislav Lom 15. 4. 1938 (Zahrádkářova cesta k Bohu)

J. Š. Kubín 18. 8. 1935 (o poutích, panoptikách a vyvolávačích)

Konstantin Biebl 25. 2. 1933 (První noc na Jávě - přednáška)

Otokar Fischer 12. 4. 1936 (Velikonoční symboly v umění - přednáška)

Jaroslav Kvapil 28. 9. 1938 (Svatý Václave! - přednáška)

Antonín Matěj Píša 16. 3. 1938 (Památka na Otokara Fischera)

J. S. Machar 25. 8. 1934 (o Hálkovi a Vrchlickém)

Josef Čapek 12. 4. 1936 (O květinách a cestování)

Jiří Karásek ze Lvovic 16. 1. 1935 (o tvorbě Arnošta Procházky)

Eduard Bass 28. 4. 1936 (Knihy, které čtu)

Vítězslav Nezval 19. 3. 1936 (Poesie na vstupu do Máchova roku)

Karel Čapek 24. 12. 1937 (Pozdrav lidem dobré vůle do Indie)

Lucemburská epopej III

Karel IV. upevňuje svou císařskou moc.

Román Vlastimila Vondrušky líčí promyšlený boj Karla IV. o římskou císařskou korunu, který vrcholí korunovací v Římě roku 1355. S líčením Karlových osudů se prolíná popis postupného úpadku moci pánů z Landštejna.

Na konci roku 1347 umírá vlivný a schopný římský císař Ludvík Bavor. Karlu IV. se tím otevírá cesta, jak bojovat o vysněný titul. Díky promyšlené vysoké politice i vychytralé taktice je jeho úsilí završeno roku 1355 korunovací na římského císaře. Již předtím vybudoval z Prahy centrum římské říše a dodal jí lesk, který ho však stál mnoho ústupků domácí šlechtě i církvi. S líčením Karlových osudů se prolíná popis postupného úpadku moci pánů z Landštejna jako důsledek intrik urozených příbuzných. Autor čtenáře a posluchače neošidil ani o hledání královských manželek po smrti Karlovy milované Blanky z Valois.

Plody vzdělanosti

Komedie o tom, co se stane, když se smíchá ruská duše, spiritismus a potřeba přikoupit pozemky. Inscenace z roku 1962, ve které uslyšíte legendární herce Otomara Korbeláře, Nelly Gaierovou, Eduarda Kohouta, Jiřinu Šejbalovou, Stanislava Neumanna a další.Komedii Plody vzdělanosti psal Tolstoj paralelně s tragédií Vláda tmy v roce 1886, ale nedokončil ji. O tři roky později ho jeho děti a manželka přesvědčily, aby hru dopsal pro potřeby domácího představení v Jasné Poljaně. Tolstoj se nakonec nechal přesvědčit a dokonce se ujal i režie. Obsazení zahrnovalo jeho čtyři děti, dvě neteře, soudního žalobce z Tuly a soudce z Moskvy.Osoby a obsazení: Leonid Fjodorovič Zvězdincev (Otomar Korbelář), Anna Pavlovna, jeho žena (Nelly Gaierová), Betsy, jejich dcera (Viola Zinková), Vasilij Leonidyč, jejich syn (Emil Konečný), Krugosvětlov, profesor (Felix le Breux), doktor (Eduard Kohout), Marie Konstantinovna (Eva Sirotková), Petriščev (Soběslav Sejk), Grosman (Josef Gruss), tlustá milostpaní (Jiřina Šejbalová), Sachatov (Miroslav Doležal), Fjodor Ivanyč (Antonín Zíb), Grigorij (Bohumil Bezouška), Jakov (Miloš Zavřel), Semjon (Vladimír Brabec) a další. Režie: Jiří Roll

Divadlo, divadlo, divadlo / George Bernard Shaw

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
George Bernard Shaw (*26. 7. 1856 - 2. 11. 1950} byl anglický dramatik, prozaik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. 
Své pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. 
České divadlo, po staletí ovlivňováno a poznamenáno shakespearovským kultem, ve 20. století obrátilo pozornost k dílu Shakespearova protichůdce a představitele typické anglické komedie, jakým byl G.B.Shaw. 
Je typické, že jej neprve objevilo Národní divadlo a postupně uvádělo jeho díla, která však nedosáhla většího množství repríz /Člověk nikdy neví (1906), Živnost paní Warenové (1907), Motýl (1908)/; první velký úspěch zaznamenala hra Pygmalion (1913), která se stala oporou kmenového repertoáru NDa hrála se až do dvacátých let. Dalším velkým úspěchem byl Caesar a Kleopatra (1917). Ještě ve válečném období upoutával české prostředí svým odsudkem války a svou pacifistickou tendencí. 
Nové nastudování Živnosti paní Warenové je podstatně úspěšnější a i další hry G.B Shawa (Pekelník, Kateřina Veliká, Milionářka, Svatá Jana, Androkles a lev a další) , které mají na repertoáru už i další česká divadla (Vinohradské, Realistické, Komorní a i divadla v Brně aj.) přibližují jeho dílo skoro v jeho celistvosti 
Naše divadlo se tedy může pyšnit tím, že vycítilo velikost G.B.Shawa již v jeho prvních jevištních rozbězích. Nešlo mu přitom jen o jeho zábavnost, která zaručuje 
divácký úspěch; šlo mu o životní a světový názor dramatika, který byl blízký české povaze svým úsměvným skepticismem a sarkastickou kritičností.

Shaw: Pygmalion, Živnost paní Warrenové. Svatá Jana - ukázky z her

Původní titul DM 15084 "G.B.Shaw Pygmalion / Živnost paní Warrenové" vydal Supraphon v roce 1959 a nyní vychází poprvé digitálně. 
K albu jsme přidali jako bonusy tři poslední snímky z našeho archivu autora G.B. Shawa, které nebyly zahrnuty do titulu VT 7464-2 Divadlo, divadlo, divadlo /George Bernard Shaw. 
Pro zajímavost zde uvádíme i dvě různá pojetí dialogu inkvisitora s Janou ze hry Svatá Jana - poprvé v podání Jiřiny Petrovické a Martina Růžka, podruhé verzi s Vlastou Vlasákovou a Milošem Nedbalem. 
 
GEORGE BERNARD SHAW (*26. července 1856 - † 2. listopadu 1950)

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Jak Křemílek a Vochomůrka hledali, až našli