Jan Karafiát

Drahomíra Fialková

František Smolík

Jaroslav Marvan

Karolina Slunéčková

Libuše Havelková

Karel Höger

František Filipovský

Vlasta Janoušková

Blanka Waleská

Jiřina Bohdalová

Děti a mládež

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Broučci

Dramatizace jednoho ze základních děl české dětské literatury - pohádkového vyprávění evangelického kněze Jana Karafiáta o Broučkovi, o jeho tatínkovi a mamince, o jeho kamarádce Berušce, o jejím tatínkovi Kmotříčkovi a mamince Kmotřičce, o tetě Janince a dalších broučcích. . V nahrávce můžete slyšet Jaroslava Marvana, Jiřinu Bohdalovou, Františka Smolíka, Františka Filipovského a další.

Divadlo, divadlo, divadlo / Josef Kajetán Tyl

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. 
Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo. 
Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře.. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů. 
Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly. 
Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. 
Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj.

Hlasy českých literátů

Historicky cenné nahrávky hlasů českých literátů, natočené v průběhu 30. let 20. století.

F. X. Šalda 18. 11. 1933 (50 let Národního divadla)

Rudolf Medek 17. 10. 1937 (Památník osvobození)

Josef Kopta 19. 12. 1935 (o knihách, anketa LN)

Pavel Eisner (pseudonym Jan Ort) 12.2.1938 (o češtině a jejích zvláštnostech)

Gabriela Preissová 12. 8. 1938 (o lidových krojích na Slovácku)

Stanislav Lom 15. 4. 1938 (Zahrádkářova cesta k Bohu)

J. Š. Kubín 18. 8. 1935 (o poutích, panoptikách a vyvolávačích)

Konstantin Biebl 25. 2. 1933 (První noc na Jávě - přednáška)

Otokar Fischer 12. 4. 1936 (Velikonoční symboly v umění - přednáška)

Jaroslav Kvapil 28. 9. 1938 (Svatý Václave! - přednáška)

Antonín Matěj Píša 16. 3. 1938 (Památka na Otokara Fischera)

J. S. Machar 25. 8. 1934 (o Hálkovi a Vrchlickém)

Josef Čapek 12. 4. 1936 (O květinách a cestování)

Jiří Karásek ze Lvovic 16. 1. 1935 (o tvorbě Arnošta Procházky)

Eduard Bass 28. 4. 1936 (Knihy, které čtu)

Vítězslav Nezval 19. 3. 1936 (Poesie na vstupu do Máchova roku)

Karel Čapek 24. 12. 1937 (Pozdrav lidem dobré vůle do Indie)

Lucemburská epopej III

Karel IV. upevňuje svou císařskou moc.

Román Vlastimila Vondrušky líčí promyšlený boj Karla IV. o římskou císařskou korunu, který vrcholí korunovací v Římě roku 1355. S líčením Karlových osudů se prolíná popis postupného úpadku moci pánů z Landštejna.

Na konci roku 1347 umírá vlivný a schopný římský císař Ludvík Bavor. Karlu IV. se tím otevírá cesta, jak bojovat o vysněný titul. Díky promyšlené vysoké politice i vychytralé taktice je jeho úsilí završeno roku 1355 korunovací na římského císaře. Již předtím vybudoval z Prahy centrum římské říše a dodal jí lesk, který ho však stál mnoho ústupků domácí šlechtě i církvi. S líčením Karlových osudů se prolíná popis postupného úpadku moci pánů z Landštejna jako důsledek intrik urozených příbuzných. Autor čtenáře a posluchače neošidil ani o hledání královských manželek po smrti Karlovy milované Blanky z Valois.

Projev presidenta T.G.Masaryka

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK (*7. března 1850 – †14. září 1937) 
 
Projev presidenta Osvoboditele T.G.Masaryka proslovený k poslancům Národního shromáždění na Hradě pražském k 10. výročí Čs. republiky 28.10.1928 
Zvuková kvalita odpovídá historickému snímku - jedná se o přepis dokumentárního záznamu ze starých matric

T. G. Masaryk na rozhlasových vlnách

Ať se mu položí kterákoliv otázka, řekne poctivě a otevřeně, co v té věci má na mysli. Ne z potřeby svěřovat se, ale z naprsoté potřeby nelhat, nekličkovat, nezamlčovat, nevytáčet se. Není to ani nadbytečná důvěřivost k lidem; je to prostě vnitřní zákon pravdy a přítomnosti, buď co buď. I za cenu mrzutostí. Nemá vůbec potřebu mluvit; má jen potřebu mluvit pravdu. (Karel Čapek)

Archiv Českého rozhlasu disponuje nemnoha snímky s hlasem T. G. Masaryka, ale dochované záběry mají svou neocenitelnou hodnotu. Uslyšíte proslov k Národnímu shromáždění z roku 1928, proslovy k dětem nebo anglický pozdrav k výročí narození amerického prezidenta Washingtona. Na nahrávce jsou také záznamy rozhlasových zpráv o zdravotním stavu, úmrtí a pohřbu prezidenta Masaryka, promluvy prezidenta Beneše, Jana Masaryka, Voskovce a Wericha a dalších významných osobností o Masarykovi. CD uzavírá rozhovor s Masarykovými vnučkami Annou a Herbertou z roku 1990.

Z nahrávek Českého rozhlasu vybral a sestavil Tomáš Černý. 

Průvodní slovo Richard Vašek

Tomáš Garrigue Masaryk (1918-1935)
byl československý státník, filozof a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“ a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo.

Seifert: Světlem oděná

Jaroslav Seifert (*23.09.1901 - †10.01.1986) 
patří k nejvýznamnějším českým básníkům a spisovatelům; byl i novinářem a překladatelem. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu (10. prosince 1984).

Geniální padělatel

Jednou z největších afér v historii výtvarného umění bylo odhalení padělků obrazů mistra nizozemského malířství Jana Vermeera, k němuž došlo jen náhodou krátce po konci druhé světové války.Tato událost byla inspirací rozhlasové hry Vladimíra Mikeše Geniální padělatel. V imaginárních dialozích malíře a jeho padělatele se autor snaží postihnout otázku pravdy a lži v umění, Toužil se stát uznávaným malířem, ale povedlo se mu to jen částečně, do dějin výtvarného umění se nakonec zapsal jako génius falzifikátorů. Henricus Antonius van Meegeren přitom jako malíř nikdy netrpěl nouzí o klienty, byl obratným portrétistou i krajinářem a v měšťanských kruzích platil za módního malíře. Odborná kritika však měla pro jeho styl jen slova opovržení. Van Meegeren se nakonec rozhodl svůj talent prokázat kuriózním způsobem. Padělal díla jednoho z největších vlámských mistrů Jana Vermeera.Osoby a obsazení: Han Antonius van Meegeren, padělatel Vermeerových obrazů (Josef Vinklář), Jan Vermeer van Delft (Jiří Ornest), Catharina, Vermeerova žena (Daniela Kolářová), Jola, Meegerenova žena (Jaroslava Adamová), Jacob, Meegerenův syn z prvního manželství (Ivan Trojan), Bredel (Pavel Rímský), Van Stendel (Jaromír Meduna), Gatten (Jaroslav Someš), Lustig (Bronislav Poloczek), Wijngaarden (Bohumil Švarc), Soudce (Miroslav Moravec), Žalobce (František Němec), Obhájce (Karel Pospíšil) a Vyvolávač (Miloš Rozhoň)  Režie: Lída Engelová

Divadlo, divadlo, divadlo / George Bernard Shaw

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
George Bernard Shaw (*26. 7. 1856 - 2. 11. 1950} byl anglický dramatik, prozaik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. 
Své pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. 
České divadlo, po staletí ovlivňováno a poznamenáno shakespearovským kultem, ve 20. století obrátilo pozornost k dílu Shakespearova protichůdce a představitele typické anglické komedie, jakým byl G.B.Shaw. 
Je typické, že jej neprve objevilo Národní divadlo a postupně uvádělo jeho díla, která však nedosáhla většího množství repríz /Člověk nikdy neví (1906), Živnost paní Warenové (1907), Motýl (1908)/; první velký úspěch zaznamenala hra Pygmalion (1913), která se stala oporou kmenového repertoáru NDa hrála se až do dvacátých let. Dalším velkým úspěchem byl Caesar a Kleopatra (1917). Ještě ve válečném období upoutával české prostředí svým odsudkem války a svou pacifistickou tendencí. 
Nové nastudování Živnosti paní Warenové je podstatně úspěšnější a i další hry G.B Shawa (Pekelník, Kateřina Veliká, Milionářka, Svatá Jana, Androkles a lev a další) , které mají na repertoáru už i další česká divadla (Vinohradské, Realistické, Komorní a i divadla v Brně aj.) přibližují jeho dílo skoro v jeho celistvosti 
Naše divadlo se tedy může pyšnit tím, že vycítilo velikost G.B.Shawa již v jeho prvních jevištních rozbězích. Nešlo mu přitom jen o jeho zábavnost, která zaručuje 
divácký úspěch; šlo mu o životní a světový názor dramatika, který byl blízký české povaze svým úsměvným skepticismem a sarkastickou kritičností.

Zikmund Lucemburský

Tajn&eacute; vzpom&iacute;nky, sepsan&eacute; po vzoru c&iacute;saře Karla, m&eacute;ho milovan&eacute;ho otce Z&aacute;věrečn&yacute; d&iacute;l Lucembursk&eacute; pentalogie přin&aacute;&scaron;&iacute; z&aacute;pisky ze života posledn&iacute;ho Lucemburka na česk&eacute;m trůnu &ndash; Zikmunda. Jestliže V&aacute;clavova vl&aacute;da, i jeho osoba b&yacute;vaj&iacute; posuzov&aacute;ny s rozpaky, v př&iacute;padě Zikmunda b&yacute;v&aacute; hodnocen&iacute; vět&scaron;inou jednoznačn&eacute;. M&aacute;lokter&yacute; panovn&iacute;k b&yacute;v&aacute; v&scaron;emi tak zavrhov&aacute;n. Osobnost posledn&iacute;ho Lucemburka na česk&eacute;m a posl&eacute;ze i ř&iacute;msk&eacute;m trůnu, je v&scaron;ak mnohem zaj&iacute;mavěj&scaron;&iacute; a složitěj&scaron;&iacute;. Co vlastně můžeme Zikmundovi vyč&iacute;tat? Jak&yacute; byl doopravdy? Byl opravdu bezectn&yacute;m člověkem? Byl to křivopř&iacute;sežn&iacute;k? Husův vrah? Anebo zachr&aacute;nce Evropy v době v&iacute;cepapežstv&iacute;? Zikmund, ačkoliv nebyl tak preferov&aacute;n jako jeho star&scaron;&iacute; bratr V&aacute;clav, sv&eacute;ho otce, Karla IV. obdivoval a podle sv&yacute;ch možnost&iacute; se snažil j&iacute;t i v jeho stop&aacute;ch. Nedostal ov&scaron;em v&scaron;echno &quot;naserv&iacute;rov&aacute;no&quot; jako V&aacute;clav IV. Od sv&yacute;ch prvn&iacute;ch politick&yacute;ch krůčků se musel tvrdě b&iacute;t za to, co mu patřilo a bylo up&iacute;r&aacute;no. Musel vybojovat bitvy, o něž nest&aacute;l, a měl za nepř&aacute;tele ty, kteř&iacute; mu měli pom&aacute;hat. Chtěl tak&eacute; nastolit ř&aacute;d, kter&yacute; zemi tolik chyběl, což se mnoh&yacute;m nezamlouvalo. Josef Bernard Prokop Narodil se a studoval v Praze. Po kr&aacute;tk&eacute; pedagogick&eacute; praxi zakotvil roku 1992 v Česk&eacute;m rozhlase, kde je redaktorem a moder&aacute;torem. Kromě toho je tak&eacute; autorem v&iacute;ce než dvou stovek rozhlasov&yacute;ch pořadů, spoluautorem televizn&iacute;ch pořadů (s režis&eacute;rem A. Moskalykem) a autorem dvou divadeln&iacute;ch her. Je aktivn&iacute; i v muzikologick&eacute; pr&aacute;ci, mj. je zakladatelem a předsedou Česk&eacute; společnosti Jana Ladislava Dus&iacute;ka. Ke Karlovi IV. m&aacute; autor o to vět&scaron;&iacute; vztah, že někteř&iacute; z jeho předků byli ve služb&aacute;ch tohoto slavn&eacute;ho panovn&iacute;ka a u jeho dvora. Marek Hol&yacute; dal&scaron;&iacute; tituly (* 1979) Česk&yacute; herec a dab&eacute;r vystudoval brněnskou konzervatoř. Před studiem JAMU dal přednost angažm&aacute; v N&aacute;rodn&iacute;m divadle moravskoslezsk&eacute;m v Ostravě. Jeho cesta pokračovala do Prahy, kde působil několik let v Divadle Na Fidlovačce. Od roku 2013 je členem hereck&eacute;ho souboru Divadla na Vinohradech. Je držitelem Ceny Th&aacute;lie 2013 v oboru opereta / muzik&aacute;l za tituln&iacute; roli v muzik&aacute;lu Zorro uv&aacute;děn&eacute;ho v Divadle Hybernia. Um&iacute;stil se tak&eacute; na 3. m&iacute;stě 19. ročn&iacute;ku ankety Neviditeln&yacute; herec, kter&aacute; oceňuje pr&aacute;ci pro rozhlas.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Broučci