Jiří Wolker

Viola Zinková

Dramatizace

Poezie

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Balady

Jiří Wolker ( *29. března 1900 – † 3. ledna 1924)

Komentář k původnímu albu DV 15171:

Jiří Wolker náležel k mladému básnickému pokolení z počátku dvacátých let, které v jinošském věku zažilo první světovou válku, zrálo v paprscích Velké říjnové revoluce, a zaněcujíc se v jejím duchu snem o novém, společensky spravedlivém světě, dychtilo po uskutečnění socialismu i u nás a hlásila se tudíž po boku revolučního proletariátu ke komunistickému učení a hnutí. V souzvuku s tím usilovalo o nové, socialistické, či jak se tehdy říkalo, proletářské umění, které se nejen obracelo do řad dělnické třídy, ale chtělo také z jejího světa - prodchnuto pospolitým cítěním - růst svými popudy, svou myšlenkou a notou. Chtělo nejen po pravdě znázorňovat společenskou skutečnost s její křivdou a bídou, ale i aktivně se podílet na jejím revolučním dění, být přitom nejen věrozvěstem nového společenského řádu, ale spolu již vyjadřovat sám nový, socialistický životní názor a cit.
Jiří Wolker se stal čelným průkopníkem a zakladatelem této nové, socialistické poezie u nás. Když po zmužilém zápasu s úpornou, zákeřnou chorobou v tatranském sanatoriu dodýchal dne 3. ledna 1924 ve svém prostějovském domově, ani ne čtyřiadvacetiletý, zanechal po sobě napodiv bohaté dílo. Zahrnovalo verše, prózu vypravěčskou i teoretickou, dramatické pokusy, nicméně jeho jádrem byla Wolkrova básnická tvorba, obdivuhodně vyzrálá. Přesto předčasná smrt odsoudila nejeden tvůrčí záměr mladého básníka k údělu torza, mj. i plán na baladický cyklus, z něhož tři ukázky přinesla "Těžká hodina" (1922), druhá Wolkrova sbírka veršů po jeho knižní prvotině "Host do domu" (1921). Ostatní balady, jež stačil napsat, schránil si pro zamýšlenou "Knihu balad", kterou však již nedotvořil.
Kolektivisticky cítící básník se posléze odkláněl od lyrické struny, protože mu připadala příliš spjata s "určitým člověkem, který mluví stále jen o sobě"; zato usiloval o obnovu epiky veršem, protože byla v souladu s jeho dychtěním po poezii, předmětně znázorňující "poznání lidí a věcí mimo nás" a spolu se samou dobou revolučních hnutí a akcí: "Lyrika je stav, epika je čin", prohlásil. Jestliže přitom sáhl po útvaru balady, tedy pravděpodobně z dvojího důvodu: jednak že mu její temnosvitné ladění umožnilo dramaticky znázornit peklo kapitalistického světa spolu s revolučním úsvitem společenského příští, jednak že si uvědomil lidovou tradici baladického útvaru, v němž sám nově a osobitě navázal na klasický odkaz národního umění, na baladu Nerudovu a zejména Erbenovu.
V prvních dvou z pěti balad, jejichž přednes uslyšíte z toto desky, v baladách "o nenarozeném dítěti" a "o ženě, bohu a muži" je Wolker básníkem milostné lásky, která se nemůže uskutečnit ve světě plném bídy, křivdy, nenávisti - proto je a musí být "láskou bojující", proto chce a musí chtít "celý svět bez mezí". Obojí příběh chudých, vyděděných milenců zaujme už samým pojetím, příznačným pro socialistického básníka, jemuž ani štěstí intimního citu a vztahu nebylo nezávislé na společenských podmínkách a jemuž osobní úděl nedílně splýval se společenským. V další "Baladě o snu" se proti té poezii buržoazní epochy, která buď se rozdírala steskem neuskutečnitelných iluzí, nebo rozčarovaně hořkla nad snem leda výsměšně uskutečněným, naopak radostně, hymnicky radostně zná básník k činorodě pospolitému uskutečnění reálného snu společenského, které konečně uzdraví svět rozvrácený zlem společenské nespravedlnosti. V této horoucí jistotě se obrážel optimismus samé dělnické třídy, prodchnuté vědomím svého dějinného poslání a jeho konečného vítězství.
Ne nadarmo jsou dělníci a pracující lidé básníku té balady "tvořeni světa dědicového věční". A jestliže člověk právě svou prací a svým bojem vždy znovu utváří a přetváří život a svět, nejenže tak proměňuje své já v hodnotu objektivní, společenskou, ale zároveň tak vyrůstá i nad svou přechodnou existenci, protože i po svém skonu nadále žije v takovém díle, kterým se dal "celému světu" a v něž proměnil svou bytost - to je smysl Wolkrovy "Balady o očích topičových", to je jeho "proletářská moudrost", která neznala pocit životní marnosti, a jeho materialistická víra v pozemský život věčný, která neznala ani úzkosti ze zmaru. Rovněž nadosobní službou pro obecné dobro se ze svého provinění vykupuje hrdina poslední "Balady o námořníku", v jejímž verši "ve vlastní ráně najde nůž, kterým sám zabíjel" zhustil Wolker představu o zlu obracejícím se proti samému viníkovi a v jejímž příběhu nadto znázornil i své poznání jak o vzájemné souvztažnosti lidských osudů, tak o příkazu odtud plynoucím: o příkazu společenké odpovědnosti, kterou každý z nás nese za úděl druhého, za osud všech.
Nuže, tak i v těchto baladách, ano v nich nad jiné, vyslovil mladý socialistický básník plastikou jejich příběhů a hudbou svých veršů samo nové pojetí lidského života a soužití, lásky a práce, předjal už prvky a rysy nového socialistického lidství - v tom vězí trvale živý smysl i účin jeho poezie.
A. M. Píša

Macbeth (1962)

Další v řadě rozhlasových inscenací Shakespearových her z padesátých a šedesátých let minulého století. Tragédie Macbeth byla napsána v roce 1606, kdy byl William Shakespeare na vrcholu své tvůrčí dráhy. Jedná se o drama zločinu, svědomí a trestu a zároveň jde o sondu do hlubin lidské duše.Osoby a obsazení: Dunkan, skotský král (Vojtěch Plachý-Tůma), jeho synové: Malkolm (Jaromír Spal), Donalbain (Vladimír Salač), Macbeth (Vladimír Šmeral), Lady Macbethová (Julie Charvátová), Banko (Miroslav Doležal), Makduff (Josef Větrovec), Lennox (Karel Houska), Ross (Jiří Hurta), Menteith (Soběslav Sejk), Angus (Vladimír Čech), Kaithness (František Holar), Fleance, Blankův syn (Milan Friedl). Dále hrají: Karel Beníško, Bořivoj Navrátil, Rudolf Krátký, Bedřich Bobek a další.

Maškaráda

Michail Jurjevič Lermontov: Maškaráda. Drama ruského klasika - tragédie muže, kterého společnost zbaví poslední víry v čest, poctivost a upřímnost člověka. Překlad Emanuel Frynta. Režie Miloslav Jareš.Osoby a obsazení: Osoby a obsazení: Jevgenij Alexandrovič Arbenin (Vladimír Šmeral), Nina, jeho žena (Jarmila Smejkalová), kníže Zvjozdič (Václav Voska), baronesa Štralová (Vlasta Chramostová), Afanasij Pavlovič Kazarin (František Hanus), Adam Petrovič Šprich (Karel Houska), neznámý (Miroslav Doležal), doktor (Bedřich Bobek), starý pán (Václav Piskáček), Ivan, sluha knížete Zvjozdiče (Artuš Kalous), sluha Arneninův (Eduard Kašpar), komorná (Štěpánka Holečková), paní domu (Jindra Hollmanová), bankéř (Bohuš Hradil), hráči (Karel Kastner, Karel Fořt a Vladimír Salač).Natočeno v roce 1954.

Macbeth (2001)

Další v řadě nového nastudování rozhlasových inscenací Shakespearových her. Tragédie Macbeth byla napsána v roce 1606, kdy byl William Shakespeare na vrcholu své tvůrčí dráhy. Jedná se o drama zločinu, svědomí a trestu a zároveň jde o sondu do hlubin lidské duše. 
Osoby a obsazení: Duncan, skotský král (Josef Somr), Malcolm, jeho starší syn, později skotský král (David Novotný), Donalbain, Duncanův mladší syn (Matěj Hádek), Macbeth, thén z Glamisu, thén z Cawdoru, později skotský král, (Svatopluk Skopal), Banquo, thén (Jaromír Meduna), Macduff, thén z Fifu (Jiří Dvořák), Lennox, thén (Martin Zahálka), Ross, thén (Jaroslav Satoranský), Angus, thén (Alexej Pyško), Doktor (René Přibil), Setník (Jiří Čapka), Vrátný (Václav Helšus), Lady Macbeth (Taťjana Medvecká), Dvorní dáma (Dana Syslová), První čarodějnice (Helena Friedrichová), Druhá čarodějnice (Johanna Tesařová), Třetí čarodějnice (Lenka Krobotová), Sluha (Jan Hyhlík), Posel (Igor Chmela), První vrah (Zdeněk Maryška), Druhý vrah (Jan Szymik), hlas (Ludmila Engelová) a hlas (Libuše Pražáková).

Nepřítel lidu

Přestože Ibsenova hra vznikla před bezmála sty lety, je v mnohém stále překvapivě aktuální. Politické drama Nepřítel lidu napsal Henrik Ibsen v roce 1882 již jako světově známý autor. Na příběhu lékaře Stockmanna, který se marně snaží poukázat na závadnost vody v místních lázních, předvádí Ibsen bez obalu všechny nepřístojnosti "demokratické" společnosti - korupci, strach o post a majetek i stádní myšlení a jednání většiny.Osoby a obsazení: MUDr. Tomáš Stockmann, lázeňský lékař (Viktor Preiss), Kateřina Stockmannová, jeho žena (Dana Syslová), Petra, jejich dcera (Lucie Trmíková), Petr Stockmann, doktorův starší bratr (František Němec), Morten Kiil (Jiří Holý), Hovstad, šéfredaktor Lidového posla (Michal Pavlata), Billing, zaměstnanec Lidového posla (Ivan Trojan), Aslaksen, vydavatel (Miloš Hlavica), Horster, kapitán obchodní lodi (Miroslav Etzler), pán (Eduard Pavlíček)) a další. Režie: Hana Kofránková

Cymbelín

Dramatická romance, Shakespeare v ní přetvořil k pohádkovému obrazu nejen staré pověsti o bojích Británie s antickým Římem, ale i renesanční boccacciovský příběh o věrné manželce a žárlivém manželovi. Hru plnou dějových zápletek (napočítáno jich bylo dvacet) uvádíme v nastudování režiséra Miloslava Jareše (z roku 1963), ve kterém účinkují Miroslav Doležal, Marie Glázrová, Soběslav Sejk, Viola Zinková, Otakar Brousek, Otomar Korbelář a řada dalších vynikajících hereckých osobností.

Sen noci svatojánské (2016)

Hra podobná snu, ve kterém se vzájemně zapletou příběhy zamilovaných milenců, lesních elfů, athénských řemeslníků i rozhádaných vládců přírodních živlů. Shakespearova nejslavnější komedie po padesáti letech v novém rozhlasovém nastudování!Osoby a obsazení: Karel Dobrý (Oberon), Helena Dvořáková (Titanie), Pavla Beretová (Puk), Viktor Preiss (Hrášek), Josef Somr (Hořčička), Jaroslav Kepka (Pavučinka), Miroslav Krobot (Poříz), David Novotný (Klubko), Martin Myšička (Střízlík), Václav Neužil (Píšťala), Hynek Čermák (Fortel), Klára Suchá (Hermie), Tereza Dočkalová (Helena), Petr Lněnička (Lysandr), Jan Meduna (Demetrius), Kamil Halbich (Theseus), Tereza Bebarová (Hippolyta), Jan Vondráček (Egeus) a další.

Zalamejský sudí

Rozhlasová úprava divadelní hry slavného španělského dramatika, v níž sedlák Crespo hájí svou čest proti zvůli vojenské moci. V roce 1954 ji nastudoval režisér Přemysl Pražský s Karlem Pavlíkem, Bedřichem Karenem, Václavem Voskou, Jiřinou Petrovickou a Miroslavem Doležalem v hlavních rolích.

"Králi musíš dát / jmění a život. Ale čest / je hájemství duše / a duše patří jen Bohu." To jsou nejznámější verše z Calderónovy hry Zalamejský sudí. Imperativ cti, barokní cti, která je důležitější než láska, či dokonce život, je jedním z jejích ústředních témat.

Osoby a obsazení: Král Filip II. (Miroslav Doležal), Don Lope de Finquence, plukovník (Bedřich Karen), seržant (Bohuš Hradil), Don Alvare de Atayde, kapitán (Václav Voska), Reboledo (František Mrázek), Pedro de Crespo, sedlák (Karel Pavlík), Juan, jeho syn (Jaromír Spal), Isabella, jeho dcera (Jiřina Petrovická), Inez, jejich teta (Světla Svozilová) a další. Režie: Přemysl Pražský

Král Jindřich V.

William Shakespeare. Historické drama. Překlad Břetislav Hodek. Rozhlasová úprava a režie Josef Červinka.Osoby a obsazení: Král Jindřich V. (Luděk Munzar), Arcibiskup Canterburský (Karel Höger), Biskup z Ely (Jiří Pick), Exeter (Josef Velda), Cambridge (Jan Přeučil), York (Milan Mach), Scroop (Bohumil Křížek), Gloster (Jiří Plachý), Erpingham (Ladislav Šimek), francouzský král (Miloš Nedbal), Dauphin (František Němec), Burgund (Miroslav Doležal), Orleán (Ladislav Frej), Bourbone (Bohumil Švarc), komoří (Martin Růžek), Isabella (Jiřina Petrovická), Katarina (Daniela Kolářová), Montjoy (Jan Bartoš), Gower (Ladislav Kazda), Fluellen (Ladislav Pešek), Macmorris (Zdeněk Martínek), Bates (Václav Bouška), Williams (Jaromír Spal), Pistol (Václav Postránecký), Bardolf (Svatopluk Skládal), Berkdeber (Ladislav Trojan) a další.

Konec dobrý, všechno dobré

V této poněkud hořké komedii William Shakespeare notně přehodnotil tradiční motiv o tom, kterak chudá, počestná, nápaditá a především důsledná dívka přece jen získala ruku milovaného mladého šlechtice. V novější rozhlasové nahrávce (2004) klasické divadelní komedie v režii Markéty Jahodové hrají:  král francouzský (Alois Švehlík), Bertram, hrabě rousillonský (Filip Blažek), Lajar, starý šlechtic (Stanislav Šárský), Esperanto, Bertramův sluha (Jiří Lábus), Lazar, hraběcí šašek (Bohumil Klepl), 1. pán (Martin Zahálka), 2. pán (Miroslav Etzler), první voják (David Novotný), hraběnka rousillonská, Bertramova matka (Dana Syslová), Helena, hraběnčina schovanka (Lenka Krobotová), vdova Capuletová (Jana Drbohlavová), Diana, dcera vdovy (Anna Bendová), Marianna (Hana Doulová-Krobotová) a další.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Balady