Miroslav Doležal

Alexandre Dumas

Jack London

Eduard Štorch

Josef Patočka

Zdeněk Troška

Jiří Teper

Hana Richtrová

Marek Kališ

Vilém Závada

Ludmila Stambolijeva

František Vicena

Eva Bezděková

Zdeněk Štěpánek

Václav Říha

Josef Kemr

Bertolt Brecht

Heinrich Heine

Friedrich Hölderlin

Christian Morgenstern

Eduard Mörike

Georg Trakl

Franz Werfel

Vladimír Šmeral

Karel Čapek

Božena Němcová

Jaroslava Adamová

Claude Debussy

Josef Kainar

Eduard Cupák

Rudolf Hrušínský

Irena Kačírková

Petr Haničinec

Jiří Sovák

Josef Větrovec

Jules Verne

Věra Kubánková

Zdeněk Mahler

Jaromír Spal

Friedrich Schiller

Jan Tříska

Vladimír Brabec

Bohumil Bezouška

Hubert Géraud

František Čech

Jaroslav Karlovský

Karel Patras

Pavel Grym

Otakar Brousek st.

Jana Březinová

Jean Giraudoux

Milan Jariš

Alfred Savoir

Jiří Wolker

Vladimír Straka

Jiřina Švorcová

Vítězslav Nezval

Václav Voska

Karel May

Stanisław Lem

Vladimír Ráž

Jiří Adamíra

Luděk Munzar

Jan Pivec

Johann Wolfgang von Goethe

Otakar Brůna

Miloš Hlavica

Johannes R. Becher

Hugo von Hofmannsthal

Rainer Maria Rilke

Jean Baptiste Poquelin Moliére

Milan Bláha

George Bernard Shaw

Milan Friedl

Tomáš Vondrovic

Otokar Fischer

Jacques Andre Marie Prévert

Nikolaj Vasiljevič Gogol

Podcasty a Audioknihy od autora Vladimír Brabec. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Michal Pavlata

Miroslav Zounar

Soběslav Sejk

Ladislav Potměšil

Jakub Prachař

Ondřej Vetchý

František Filipovský

Nina Popelíková

Jiří Šrámek

Karel Höger

Jiří Štěpnička

Consuela Morávková

David Vejražka

Martin Myšička

Andrea Elsnerová

Josef Bláha

Naďa Gajerová

Vítězslav Vejražka

Bohuš Záhorský

Josef Gruss

Libuše Havelková

Růžena Merunková

Jiřina Bohdalová

Jaroslav Kepka

Ladislav Pešek

Václav Postránecký

Radoslav Brzobohatý

Jaroslav Moučka

Alena Vránová

Ladislav Mrkvička

Klára Jerneková

Pavel Soukup

Miroslav Masopust

Vladimír Krška

Nina Jiránková

Eduard Kohout

Jiří Klem

Gustav Bubník

Zdeněk Dítě

Vilém Besser

Eva Hudečková

Josef Velda

Jaroslava Tvrzníková

Blanka Bohdanová

František Smolík

Jiřina Štěpničková

Zora Jandová

Miroslav Moravec

Miloš Kopecký

Radovan Lukavský

Slávka Budínová

Alfred Strejček

Josef Mixa

Jarmila Krulišová

Jiřina Jirásková

Bedřich Karen

Olga Scheinpflugová

Miloš Nedbal

Jiřina Petrovická

Svatopluk Beneš

Eva Klepáčová

Bořivoj Navrátil

Jan Schánilec

Marie Vášová

Josef Langmiler

Čestmír Řanda

Milan Mach

Bohumil Švarc

Zdeněk Ornest

Oldřich Unger

Jana Hlaváčová

Viktor Preiss

Martin Růžek

Blažena Holišová

Jiří Bartoška

Leopolda Dostalová

Jiří Prager

Alois Švehlík

Vladimír Doležal

Jaromír Hanzlík

Josef Bek

Vlasta Fialová

Hana Maciuchová

Děti a mládež

Dobrodružné romány

Dramatizace

Film, divadlo, rádio a TV

Humor, komedie a satira

Klasika

Poezie

Pohádky

Sci-Fi

Umění a zábava

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Čapek: Album scén z divadelních her

Karel Čapek (*9. ledna 1890 – †25. prosince 1938) 
 
Vybráno z obsáhlého komentáře Vladimíra Müllera k původnímu kompletu LP DV 15308-10 z roku 1967: 
 
....Jistě dobrá polovina her Karla Čapka - z toho tři za bratrské spolupráce Josefa Čapka - měla šťastný úděl a znásobila své četné domácí úspěchy mnoha úspěchy zahraničními. 
Karel Čapek, veličina moderní české literatury a klasik z nejživotnějších, stal se i významnou osobností písemnictví světového, které se k němu neustále vrací. 
K bezpočtu posudků a zhodnocení českých přistupuje přebohatá kritická literatura zahraniční, a není proto vyloučeno, že kdyby se sebraly stati domácí a cizí, 
vydalo by to úctyhodnou řadu svazků, které by možná počtem dokonce předčily počet svazků nadepsaných jménem Karla či bratří Čapků. 
..................... 
Výchozí místo patří ovšem Lásky hře osudné, moderní commedii dell arte se situacemi tragikomickými, pasážemi lyrickými v rozličných polohách, a s ironickým vyzněním: 
nad opravdovým citovým vztahem dvou soků vítězí podlé chytráctví třetího. Komedie nezvyklého tvaru bývala s oblibou uváděna mladými, především studentskými soubory. 
Prosinec 1921 byl patrně prvním profesionálním představením Lásky hry osudné. 
.................... 
Loupežník se poprvé objevil na plakátech Národního divadla 2. března 1920 ...vzbudil zjevné rozpaky. Všestranně nezvyklé dílo! 
Realismus v prvním a třetím aktu, ovšem realismus neobyčejně osobitý ve druhém dějství básnická stylizace a verše nového typu. 
Do řeči lidí mísily se tu hlasy ptačí, hovořící lidskou řečí. 
První dějství mělo obvyklou délku, druhé nezvykle krátké a třetí zase nezvykle dlouhé. Odvážné situace a odvážná slova. Dohady o smyslu hry. Nejistota, k čemu se přiklonit. 
Přitakat rozumu, podrobenému životním zkušenostem? Vzdychnout nad uprchlým mládím? Postavit se na stranu bezohledně dobyvačného a přes překážky jdoucího Loupežníka? 
................... 
Při prvním uvedení na Národním divadle se Loupežník vyžil šestnácti představeními, což tenkrát při průměru šesti sedmi repríz znamenalo úspěch. 
Ten počet však hladce překonala hned příští Čapkova hra R. U. R. (Rossum's Universal Robots), provedená v Národním divadle poprvé 25. ledna 1921. 
Za necelý půlrok, tj. do konce sezóny, docílila v Národním a Stavovském (dnes Tylově) divadle dohromady sedmadvacet představení a když v sezóně 1927-28 mizela z repertoáru, chlubila se již víc než půlstovkou představení. 
Tenkrát se už také slovo "robot" užívalo v běžné mluvě a obohatilo i slovníky nejedné řeči cizí. Tedy neklamná známka popularity, kterou hra získala. 
............................ 
"Přiznávám se," napsal tenkrát autor, "že k napsání této hry mne svedl její děj, zejména ony dva akty, kde hrstka lidí očekává se vztyčenou hlavou svůj konec; 
lidský heroismus je mou zamilovanou myšlenkou a zlákal mě vlastně k této látce. A nechť se kdokoliv zdá plynout z hotové hry, této myšlence jsem zůstal věren. 
Dr. Hillar kdesi namítl - jistě právem - proti mému kusu, že vlastně nepředvádí rozpor Robotů s lidmi. Je to pravda; jenže mně nešlo o Roboty, nýbrž o lidi. 
Uvažoval-li jsem o něčem úsilovně při stavbě dramatu, tedy to bylo o těch šesti nebo sedmi lidech, kteří měli být představiteli lidstava. Ano, horoucně jsem chtěl, aby ve chvíli, kdy nastává útok Robotů, cítil divák, že nyní jde o něco nekonečně cenného a velikého, a to že je lidstvo, člověk, to že jsme my. O toto "my" šlo nejvíce, to byla vůdčí myšlenka, to byla tendence, to byl vlastní program celé práce." 
....................... 
....najdeme tu také další hru bratrské spolupráce - Ze života hmyzu, provedenou poprvé v Národním divadle za režie K. H. Hilara a ve výpravě Josefa Čapka 8. dubna 1922...... 
Ve společném článku (Bratři Čapkové) mluvili o formě společné práce, o inspiraci i o tendenci hry a klidně připouštěli, že se v ledačems prohřešili proti odborným poznatkům a pravdám přírodopisců. 
Na omluvu či spíše na vysvětlenou však připomněli, že "chtěli psát o lidech a nikoli o hmyzu", a dodali: "překvapující a krutá analogie lidských zvyků a řádů s popudy a řády říše hmyzí, toť záminka této morality; 
je to křivé zrcadlo nastavené člověku; je to šalebný trik, jenž ukazuje náš život v jiném světle a vyvolává kritiku dejme tomu sobectví požívačného, sobectví rodinného, sobectví státního daleko účinněji, než by bylo lze v podobě lidské." 
Autoři, kteří si hrou vysloužili označení pesimistů, uvedli také ve své zpovědi, že postava Tuláka měla mít původně úkol více méně spojovací a komentující, ale potom, jak už to bývá, 
postava začala žít svým životem a zabrala si pro sebe tolik místa, že se stala postavou ústřední, umocňující myšlenku a zacílení díla. 
........................... 
Věc Makropulos uvedli 21. listopadu 1922, ale svým zrodem to bylo dílo starší. Vlastně: zrodem myšlenky. 
Podle autorova vyznání se v něm nápad ozval už před robotskou utopií a původně měl být zpracován románově jako Krakatit. Ale potom dostal námět tvar dramatický. 
Prý byla hra napsána spíše proto, poněvadž autor už chtěl mít motivy tohoto druhu za sebou, být s nimi vyrovnán. Tak to čteme v předmluvě ke knižnímu vydání spolu s četnými narážkami na posudky, 
které spatřovaly ve hmyzí komedii dílo pesimistické. Proto tedy Věc Makropulos chtěla říci "lidem něco útěšného a optimistického". 
A Čapek uvažuje: "Nevím, je-li optimistické tvrdit, že žít šedesát let je špatné, ale žít tři sta let je dobré; myslím jen, že prohlásit šedesátiletý (průměrně) život za přiměřený a dosti dobrý, není právě zločinným pesimismem!" 
První představitelkou třistaleté ženy mnoha jmen a mnoha životů - Eliny Makropulos, Eugenie Montez, Elsy Müller, Ekateriny Myškiné, Elliany Mac Gregor, Emilie Marty - byla Leopolda Dostalová. 
První nastudování Věci Makropulos bylo dílem Karla Čapka, sám si hru režíroval. 
.................... 
S Čapkovou Věcí Makropulos začala brzy soupeřit Janáčkova Věc Makropulos a dá se říci, že opera nejednou vytlačila činohru..... 
Operní Věc Makropulos měla premiéru v Brně 18. prosince 1926 a do pražského Národního divadla se dostala v březnu 1928, kdy už zde byl repertoár obohacen dalším společným dílem bratří Čapků - Adamem Stvořitelem. 
Premiéra 12. dubna 1927 měla velký vnější úspěch, ale jinak se o úspěchu nedala mluvit. Přesvědčují o tom čísla. 
Do konce sezóny prošla tato sedmiobrazová fantastická komedie, charakterizovaná kritikou jako filosofická revue, celkem sedmnácti představeními a příští dvě sezóny k tomu připojily čtrnáct repríz, 
což sešteno dává dohromady jedenatřicet představení. A to bylo na dílo tak úspěšné autorské dvojice pramálo. Snad měl na tom chabém ohlasu podíl myšlenkový či dějový chaos, úsilí autorů vtěsnat do komedie 
co nejvíce aktuálních problémů, vyvěrajících z konfliktu individualisty a kolektivisty, prostě - dílo se neozvalo tak, jak bylo u čapkovýských děl tehdy již pravidlem. 
......................... 
"V zájmu Karla Čapka i bratří Čapků by bylo," čteme v kritice, "aby se již co nejdříve vymotali ze začarovaného kruhu svých utopistických motivů, které nutně obracejí pozornost k povrchu látky a odvracejí ji od živého člověka.... 
Požadavek kritiky nenašel dlouho ohlas. Karel Čapek jako dramatik se totiž odmlčel na plných deset let. 
A když se pak opět přihlásil na jevišti ke slovu, vyhověl citovanému přání jenom zpola. Neustoupil od utopie, promítl ji však do hrozící aktuálnosti a dal tu promluvit lidem nejrůznějších typů. 
Na utopii, na vymyšlenou nemoc, reagoval člověk. Do řeči rozumu pronikal stále silněji hlas srdce. Ale dílo přesto nevyznívalo optimisticky, naopak. 
Vítězí tu ničivě bezhlavý zfanatizovaný dav: pod jeho zběsilostí hyne dobrodějný lékař-objevitel Gallén. 
....... 
Premiéra Bílé nemoci byla v Národním divadle 29. ledna 1937, tedy v době, kdy už v naší bezprostřední blízkosti se netajil fašismus rozpínavými záměry a dával nám soustavně ze sousedství najevo své úmysly. 
......... 
Zdeněk Štěpánek ztělesnil postavu maršála na scéně i na plátně, kam se dostal film v režii Hugo Haase.....Podle Štěpánkova vyprávění pomýšlel Karel Čapek na trilogii, jejíž úvodní části by byla Bílá nemoc 
a dílem závěrečným drama o diktátorovi. Ale zamýšlená trilogie zůstala torzem, skončila druhou částí - Matkou, uvedenou poprvé Karlem Dostalem na scénu dnešního Tylova divadla 12. února 1938, 
na samém prahu událostí, které nás pak vrhly do krizí, vedoucích ke katastrofě. Ty také zavinily předčasné zmizení hry z repertoáru. Námět Matky zrodila doba. 
........... 
Dík Čapkovi anebo Čapkům vtrhlo na scénu činohry Národního divadla nové umění, ať už v ohledu dramaturgického, ať inscenačním. 
Čapkovské premiéry jsou nejen pro Národní divadlo, ale pro českou dramatiku, resp. divadelnictví vůbec, důležitými mezníky historické závažnosti... 
.................... 
Vybrané úryvky, naplňující trojici desek, sledují i cíl dokumentární ...... Někteří z naší besedy jsou na trojici desek přítomni svým uměním nahrávkami dnešními či minulými a jejich umění 
vyzrálé léty je konfrontováno s uměním nových tlumočitelů čapkovských děl, kteří přistupují k slavným hrám jako k velkému odkazu včerejška osobitým způsobem. 
A tak tu máme rozličný styl interpretace a v tom i doklad, že díla Karla a Josefa Čapka byla a jsou hercům stále živým zdrojem tvůrčích podnětů svými hodnotami myšlenkovými a uměleckými.

Dárková kolekce mluveného slova

Nejlepší pohádky o čertech

Klasické i převyprávěné filmové pohádky, v nichž vystupují čerti v rolích ochránců spravedlnosti a dobra 
 
Komplet šesti pohádek o čertech je kombinací klasických pohádek z archivu Supraphonu a nově nahraných příběhů podle oblíbených filmů S čerty nejsou žerty a Čertoviny. Z díla Boženy Němcové známe pohádky Čert a Káča, Čertův švagr, z lidových pramenů pak Švec a čert a Čertův mlýn, vše namluveno řadou oblíbených herců, některých již legendárních (František Filipovský, Vladimír Brabec). S čerty nejsou žerty čte Ondřej Vetchý, jeden z hrdinů stejnojmenného filmu. Čertoviny, zpracované podle posledního pohádkového filmu Zdeňka Trošky, pak vypráví jeden ze dvou hlavních představitelů Jakub Prachař. Většinu těchto pohádek spojuje hlavní motiv - čerti jsou sice ve službách zla, ale ve skutečnosti pomáhají dobru odhalit podvodníky, šejdíře, ziskuchtivce, vrahy a zloděje. Při této službě se sami občas dostanou do úzkých, protože je někteří chytráci přelstí, ale nakonec je vždy zlo spravedlivě potrestáno.

Moderní české a slovenské básnické sbírky III.

Původní 2LP komplet 2 58 0411 Moderní české a slovenské básnické sbírky III. věnovaný tvorbě Vítězslava Nezvala, Viléma Závady a Ivana Kraska vydal Supraphon v roce 1970 - nyní tento komplet vydáváme poprvé digitálně a bohužel již bez slovenské části, bez básně Nox et solitudo Ivana Kraska, která byla v 70.letech předána do OPUSu.

Goethe, Schiller, Heine, Rilke, Morgenstern, Brecht....Mistrovská díla německé poezie

Z komentáře Eduarda Goldstückera k původnímu titulu DV 15203 "Goethe, Schiller, Heine, Rilke, Morgenstern, Brecht....Mistrovská díla německé poezie" vydanému Supraphonem v roce 1963 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
Nevelký počet básní od dvanácti předních autorů svého národa se chce pokusit zprostředkovat posluchači představu o vývoji německé lyrické poezie za poslední bezmála dvě století. Výběr básní byl určen předně tímto hlediskem reprezentativnosti, dále volbou navrhovatele a posléze kvalitou českých překladů. V druhé pol. 18. století se německá literatura po dlouhé přestávce prudce vzepjala a svým klasickým údobím, představovaným tvorbou Goethovou a Schillerovou, stanula na čelném místě soudobého světového písemnictví. Od té doby zůstala jednou z velikých národních literatur, výrazně spoluurčujících profil světové literatury...

Verne: Patnáctiletý kapitán, Ocelové město, Tajemný hrad v Karpatech

Tento komplet nabízí tři známé a často vydávané verneovky v klasických dramatizacích s prvního boxu (Cesta kolem světa za 80 dní, Dvacet tisíc mil pod mořem, Dva roky prázdnin, Supraphon a.s. 2009). Uvítají jej jistě nejen mladí posluchači seznamující se s dobrodružným světem Julese Verna, ale i jejich otcové, kteří s Vernovými romány vyrostli. 
 
Pokračování kompletu mapujícího dílo Julese Verna!

Chuť lásky. Brevíř světové milostné poezie

Verne: Cesta do středu Země, Děti kapitána Granta, Hvězda jihu

Dramatizace románů Julese Verna z archivu Českého rozhlasu 
Hrají Jiří Bartoška, Hana Maciuchová, Petr Čepek, Zlata Adamovská, Radovan Lukavský, Václav Knop, Vladimír Brabec, Martin Myšička, Andrea Elsnerová, Jiří Štěpnička, Miroslav Táborský, Ilja Racek a řada dalších 
Klasik dobrodružné a vědeckofantastické literatury, slavný francouzský spisovatel Jules Verne, psal své romány ve druhé polovině 19. století, dodnes jsou však čtenářským lákadlem pro ty, kteří milují vzrušující děj a objevy napínající fantazii k prasknutí. Tři skvělé "verneovky" byly předlohou k dramatizacím tohoto kompletu, bohatým na napětí, dramatický spád, proměny prostředí a především dokonalou hereckou interpretaci. Cesta do středu Země je vědeckofantastickým dílem o dalším světě, který existuje pod námi. Děti kapitána Granta pak napínavým vyprávěním o dobrodružstvích, která prožijí dvě statečné děti při hledání svého ztraceného otce na třech kontinentech. Hvězda jihu líčí vzrušující situace na diamantových polích Jižní Afriky. Převod literatury do zvukové podoby je ve všech třech realizacích do té míry kongeniální, že souznění s původní předlouhou účinek na posluchačovu fantazii dokonale umocňuje. 
Dramatizace tří románů klasika vědeckofantastické literatury

Kainar: Český sen a jiné básně

JOSEF KAINAR (*29. 6.1917 - †16.11. 1971) 
Z komentáře k původnímu LP albu 1 18 1440 vydanému v Supraphonu v roce 1973 a vycházejícímu nyní poprvé digitálně: 
 
Kainarovy básně dovedou šumět, hřmít i mlčet jako voda. Padají shora i vzlínají nepozorovaně od kořínků, jsou kalné i průzračné, nesou v sobě 
sedliny smutku i bublají veselím...patří k zemi, k rostlinám i rybám. A jsou lidem jednoduše potřebné. Jako ta voda. Nedozírnost moří i blízkost pramene 
v trávě - takové je rozpětí Kainarovy tvorby. Milostný šanson renesančního ladění, vedle toho zmarněnost válečných osudů: rozmáchnutý historický van Českého snu a zase grotesky dětských říkadel s logikou, krásně postavenou na hlavu: 
Rozhlásky o hokeji, o počasí a o malých lidských trapnostech, a vedle toho přísná, uhrančivě teskná skladba o nikdy nenapsaném klavírním koncertu. 
Jazzové texty a kresby jako doprovod k rozhláskům. Drama o Nasredinovi, loutková hra a pokusy ve fotolaboratoři...Marnotratný talent? Rozptýlenost? 
Ne - snaha ze všech možných úhlů mířit jedním směrem: k lidskému srdci. 
Kainar je básník Českého snu i hořkého, dlouhého bdění. 
Je, nikoliv byl.... 
Ilona Borská 
...Často říkal, že nejdůležitější je v poezii znát cenu toho, co nebylo řečeno. Uměl to neopakovatelně: v atmosférách, které měly chemicky čisté prvky pro syntézu tvoření.Nejméně slovy říci co nejvíce. Vměstnat do slova všechnu tu duchovní, skrytou, ale životodárnou tradici...Poezie, jak jsi pořád krásná, říkali jsme si, poslouchajíce jeho verše. Zveme vás k tomu rozhovoru. S básníkem, který, kdyby měl svět i on dost času, se stal stejně dobrým hudebním skladatelem, či malířem, či... 
Červená světluška nad studiem pohasla. Teď už záleží na jediném. Aby ruka správně spustila černý kotouč desky: k lidskému srdci. 
Otakar Brůna

Verne: Tajemný hrad v Karpatech

Všem milovníkům verneovek známý příběh hraběte Teleka, geniálního vynálezce Orfanika a zlověstného barona Gortze 
Kolem tajemného, polozříceného hradu v sedmihradských Karpatech, kam se uchýlil před lety zmizelý poslední majitel se svým společníkem, geniálním, avšak zatrpklým vynálezcem Orfanikem. 
se odehrává mnoho podivuhodných a vzrušujících dobrodružství. 
V dramatizaci klasického dobrodružného příběhu Julese Verna, účinkují Ladislav Mrkvička, Jiří Adamíra, Vladimír Brabec, Martin Růžek, Klára Jerneková a další

Prévert: Jako zázrakem, Ze vzpomínek na dětství

Původní EP album 0 39 9809 "Jacques Prévert Jako zázrakem, Ze vzpomínek na dětství" vydal Supraphon ve spolupráci s Klubem přátel poezie v roce 1972 
- nyní titul vydáváme v této sestavě poprvé digitálně. 
LP album 0 18 1216 "Jacques Prévert Lyrika", z něhož byla čerpána 1. strana EP, vyšel již digitálně pod kat.číslem VT 1216-2. 
 
JACQUES PRÉVERT (*4. února 1900 – †11. dubna 1977)

Divadlo, divadlo, divadlo / George Bernard Shaw

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
George Bernard Shaw (*26. 7. 1856 - 2. 11. 1950} byl anglický dramatik, prozaik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. 
Své pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. 
České divadlo, po staletí ovlivňováno a poznamenáno shakespearovským kultem, ve 20. století obrátilo pozornost k dílu Shakespearova protichůdce a představitele typické anglické komedie, jakým byl G.B.Shaw. 
Je typické, že jej neprve objevilo Národní divadlo a postupně uvádělo jeho díla, která však nedosáhla většího množství repríz /Člověk nikdy neví (1906), Živnost paní Warenové (1907), Motýl (1908)/; první velký úspěch zaznamenala hra Pygmalion (1913), která se stala oporou kmenového repertoáru NDa hrála se až do dvacátých let. Dalším velkým úspěchem byl Caesar a Kleopatra (1917). Ještě ve válečném období upoutával české prostředí svým odsudkem války a svou pacifistickou tendencí. 
Nové nastudování Živnosti paní Warenové je podstatně úspěšnější a i další hry G.B Shawa (Pekelník, Kateřina Veliká, Milionářka, Svatá Jana, Androkles a lev a další) , které mají na repertoáru už i další česká divadla (Vinohradské, Realistické, Komorní a i divadla v Brně aj.) přibližují jeho dílo skoro v jeho celistvosti 
Naše divadlo se tedy může pyšnit tím, že vycítilo velikost G.B.Shawa již v jeho prvních jevištních rozbězích. Nešlo mu přitom jen o jeho zábavnost, která zaručuje 
divácký úspěch; šlo mu o životní a světový názor dramatika, který byl blízký české povaze svým úsměvným skepticismem a sarkastickou kritičností.

Dumas: Hrabě Monte Christo

Velkolepou vlastní dramatizaci klasického románu A. Dumase natáčel šéfrežisér Čs. rozhlasu Jiří Horčička řadu měsíců a dokončil ji v r. 1983. Hrají v ní tři desítky herců dvou generací a jejichvýkony odpovídají profesionalitě režiséra, který dnes patří mezi legendy (zemřel 27. 3. 2007). Nechybí bohatá scénická hudba (Vl. Truc a A. Palouček) i spousta zvukových efektů. Více než dvousetminutová zvuková realizace stále vyhledávané romantické literární předlohy patří k perlám zvukového archivu Supraphonu a dostává se do rukou posluchače konečně v nezkrácené podobě!

Album scén z divadelních her 3 (Savoir, Jariš, Giraudoux)

Nový kompilační titul určený pouze pro digitální obchody vám představuje nahrávky scén z divadelních her z různých období, z různých divadel a různých autorů. 
V tomto případě Alfreda Savoira (Malá Kateřina), Milana Jariše (Láska, Království boží) a Jeana Giraudouxe (Trojská válka nebude). 
Pojďte s námi do divadla - potěšíte se nezapomenutelnými hlasy a profesionálními výkony herců a hereček Jiřiny Bohdalové Radoslava Brzobohatého, Petra Haničince, Otakara Brouska st., 
Ladislava Peška, Františka Smolíka, Vítězslava Vejražky, Vladimíra Brabce a mnoha dalších skvělých umělců.

Divadlo, divadlo, divadlo /Jean Baptiste Poquelin Moliére

Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Jean Baptiste Poquelin Moliére (*15.1.1622 - 17. 2. 1673) 
byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období přelomu baroka a klasicismu. 
Jako velmi vzdělaný syn dvorního čalouníka a truhláře byl předurčen ke skvělému postavení u dvora. 
Nicméně Moliére založil jako 21letý mladík divadelní společnost, se kterou se vydal na turné jako její principál a zároveň se pokoušel psát divadelní hry. 
Společnosti se příliš nedařilo, ale obrat k lepšímu přineslo pozvání králova bratra ke dvoru v roce 1658 zval králův bratr ke dvoru. 
Velký úspěch Moliérovy satiry na dobovou afektovanost Směšné preciózky zajistil herecké společnosti budoucnost. Moliérovy hry byly jádrem repertoáru společnosti, zahrnovaly jak charakterní komedie tak také frašky ve stylu komedie Dell’arte, 
kterou byl Moliére velmi ovlivněn. Do tohoto období patří hry Lékařem proti své vůli, Sganarel aneb domnělý paroháč a Skapinova šibalství. Na objednávky dvora psal Moliére v této době také tzv. komedie balety 
(Protivové, Princezna z Elidy, Sňatek z donucení, Pán z Prasečkova). Pokoušel se psát i dramata, ale ta publikum mnohem méně zajímala. 
Jeho nejúspěšnější období bylo zároveň obdobím nejproblémovějším - Moliére se v té době proslavil jako dramatik komedií charakterů a mravů (Škola pro muže, Škola pro ženy, Misantrop, Tartuffe, Učené ženy, Lakomec, Zdravý nemocný). 
Jeho trefné narážky na dobové mravy a zvyky jej přivedly do nemalých potíží, hra Tartuffe byla dokonce zakázána a Moliére ji musel dvakrát přepracovat. 
Komedie a spory okolo nich jasně naznačují, že Moliére dělal z her živý obraz soudobého života a nešvarů společnosti. Nevěřil, že by se lidé dali změnit k lepšímu, ukazoval, jak je lidská povaha pokřivena různými druhy úchylného chování. Jeho postavy zůstávají na konci hry stejné jako na začátku. Ve svých hrách se Moliére přizpůsobuje ideálu tří jednot a pěti aktů. Některé hry napsal veršem, jiné prózou. Moliére kromě psaní své hry i režíroval a často také hrával hlavní role. 
 
Moliére zemřel roku 1673, jen několik hodin po odehrání hlavní role v jedné ze svých nejslavnějších her Zdravý nemocný.

Aplikace Youradio Talk

Vladimír Brabec

Nebyly nalezeny žádné audioknihy