Stanislav Kostka Neumann

Vladimír Kovářík

Milan Navrátil

Miroslav Doležal

Jaroslav Seifert

Vilém Závada

Jan Hus

Zdeněk Štěpánek

Arthur Miller

Jean-Paul Sartre

James Hilton

Jiří Šrámek

Vladimír Šmeral

Josef Kajetán Tyl

Věra Kubánková

Josef Hora

Emil Hlobil

Otomar Krejča

Jaromír Spal

Maxim Gorkij

Alois Jirásek

Josef Velda

Jan Drda

Fráňa Šrámek

Laco Novomeský

Vladimír Holan

Otakar Brousek st.

Viktor Dyk

František Halas

František Hrubín

Jan Seidel

Dagmar Sedláčková

Vítězslav Nezval

Vítězslav Hálek

František Palacký

Oldřich Mikulášek

Marie Tomášová

Václav Voska

Marie Pujmanová

Vladimír Ráž

František Buriánek

Jaroslav Kvapil

Miloš Sokola

Václav Dobiáš

Alexander Nikolajevič Ostrovskij

Karel Toman

Vítězslav Novák

Jiří Kolář

Jan Zahradníček

Ladislav Chudík

Svatopluk Čech

Podcasty a Audioknihy od autora Vítězslav Nezval. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Marie Glázrová

Jaroslav Kepka

Blanka Bohdanová

Radovan Lukavský

Světla Amortová

Jiřina Jirásková

Rudolf Walter

Bedřich Karen

Martin Růžek

Jan Pivec

Dana Medřická

Dějiny a historie

Film, divadlo, rádio a TV

Poezie

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Album scén z divadelních her 2 (Ostrovskij, Sartre, Hilton, Miller, Nezval, Gorkij)

Nový kompilační titul určený pouze pro digitální obchody vám představuje nahrávky scén z divadelních her z různých období, z různých divadel a různých autorů. 
V tomto případě Alexandra Nikolajeviče Ostrovského (Poslední oběť), Vítězslava Nezvala (Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Manon Lescaut), Jean-Paul Sartra (Vězňové z Altony), Jamese Hiltona (Sbohem, pane profesore), Arthura Millera (Zkouška ohněm) a Maxima Gorkého (Měšťáci). 
Pojďte s námi do divadla - potěšíte se nezapomenutelnými hlasy a profesionálními výkony herců a hereček Marie Glázrové, Bedřicha Karena, Františka Smolíka, Zdeňky Baldové, Jana Pivce, Zdeňka Štěpánka, Radovana Lukavského, Dany Medřické, Hany Maciuchové, Petra Štěpánka a mnoha dalších skvělých umělců.

Prahou staletí (2). Reportážní zastavení v hlavním městě republiky

Z komentáře k původnímu 2LP albu 1018 3051 vydanému v Supraphonu v roce 1982 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
První dvoudeskové album reportážních procházek předhistorickou Prahou, které vydal Supraphon v roce 1981, se setkalo s velkým ohlasem. Naplnilo totiž bohatě účel, pro který bylo připraveno a vydáno: stalo se suvenýrem pro ty návštěvníky Prahy, kteří žijí mimo hlavní město; bylo přijato jako moderní mluvená kronika, kterou si lze kdykoliv poslechnout, jako je možno kdykoliv otevřít knihu, a proto také jako výborná pomůcka při studiu historie a literatury; stalo se užitečným průvodcem pro ty, kteří se chystali do Prahy nejen na nákupy, nýbrž především poznat památná místa našich nejstarších i nejnovějších dějin. ...Naše putování Prahou staletou mělo zatím čtyři zastavení: na Vyšehradě jsme se zamyslili nad Prahou starých českých pověstí i nad Prahou křesťanských legend, na Hradčanech nad Prahou přemyslovskou a zejména nad velikou postavou českého krále Karla IV. 
Doba vlády jeho syna Václava IV. vede pražského poutníka z královského Hradu do ulic Staré Města, protože rozmarný král, zcela nepodobný slavnému otci, dával přednost rušnému životu kolem nově vybudovaného "králova dvora" v okolí starobylé ulice Celetné; ale právě tato skutečnost umožňuje osvětlit podrobně dobu předhusitskou plastickým vylíčením poměrů, které nezbytně vedly k husitskému revolučnímu hnutí. Tentokráte procházejí reportéři se svým mikrofonem kapli Betlémskou, vyprávějí o jejím vzniku, o kazatelském působení Mistra Jana Husa, i o tom, jak z místa, odkud mělo z vůle zakladatelů zaznívat slovo boží v jazyce českém, stávala se z vůle lidu politická tribuna...Reportážní vyprávění o Praze husitské začíná ovšem na vrchu Žižkově před dnešním Národním památníkem; neboť to je místo, odkud hnal husitský vojevůdce v roce 1420 s nevelkým houfcem svým mnohonásobnou převahu křižáckých vojsk přes Špitálské pole...Snaha ukázat, že naše dějiny nejsou jen pásmo zajímavých historek, nýbrž ustavičný, souvislý a vzrušující proces ideového zrání národa za stále patrnější účasti lidových vrstev, nositelů nejpokrokovějších tradic, vede autory k hlubšímu pohledu na jednotlivé vývojové etapy. Tak např. na dobu poděbradskou, kdy na královský trůn zasedl panovník českého původu, hlasatel míru mezi národy, který šířil a ve své politice uplatňoval myšlenky nové, smělé na svou dobu pokrokové. Reportéři si zvolili pro své sedmé zastavení druhé poschodí Prašné brány, která sice v době Jiříkově ještě nestála, ale která ve své nynější podobě umožňuje pohled na Prahu z doby Jiřího Poděbrad: na radnici, kde byl zvolen českým králem, na Týnský chrám, kam ho s jásotem doprovázely nesmírné zástupy, na královskou cestu, po které jezdíval z "králova dvora" na Pražský hrad a kudy bylo vezeno na Hrad jeho tělo, když zemřel, teprve jednapadesátiletý, k zármutku všech věrných Čechů. 
Osmé zastavení nemohlo být jinde než před Letohradem v Královské zahradě, kterému se dlouho říkalo Belveder, protože je nejkrásnějším dokladem renesance, která začala pronikat do gotické Prahy za Jagelonců a prvních Habsburků. Z nich zejména Rudolf II. přítel věd a umění, ale zároveň častá důvěřivá oběť podvodných alchymistů, astrologů a věštců, bývá pokládán za panovníka "pražského"; tento podivínský císař Prahu i miloval i proklínal, i budoval i zanedbával. 
Dějiny se řítí kupředu, i když se někdy zdá, že se čas vleče, že příliš dlouho trvá poroba, že utiskovaný lid se marně občas pozvedá k odporu osamělými akcemi, že příliš dlouho je temno nad celou vlastí, než se na konci osmnáctého století objeví první červánky obrození. 
Ale to už uslyšíme na dalších deskách alba Prahou století.... 
Dr. Vladimír Kovářík

Barikáda z rozkvetlých kaštanů

Supraphon vydal v roce 1964 v edici Gramoklub album DV 15223 Barikáda z rozkvetlých kaštanů - pásmo poezie českých básníků s motivy Pražského povstání v květnu 1945. 
Verše Františka Hrubína (úryvek z Jobovy noci a Pražského máje), Vítězslava Nezvala (sloka z Historického obrazu), Jaroslava Seiferta (básně Praze a Barikáda z rozkvetlých kaštanů a úryvek z Třetí noci), Viléma Závady (úryvek ze Slunce od východu), Františka Halase (báseň Barikáda) a Vladimíra Holana (úryvek z Díku Sovětskému svazu). Básně recitují Otakar Brousek, Václav Voska a Zdeněk Štěpánek. 
Prózu Františka Buriánka (část předmluvy sborníku Patnáct májů) a Jana Drdy (úryvek z Němé barikády) vybral a uspořádal František Hrubín, který také napsal k albu tento komentář: 
 
Jsme často v pokušení zavzpomínat si bez patosu na ony dny před dvaceti lety, ale není to v našich silách. 
Byly to slavné dny, patos byl v jejich samém základu, nelze ho z nich vytrhnout, nelze se ve vzpomínce octnout na pražských ulicích bez pohnutí. Proto, dokud budou žít pamětníci, budou květy šeříků hrát barvou ocele, do níž se rozstříkla krev, jarní slunce bude leštit slavné pancéře a Město bude vycházet ze zbořených domů, ze střepin a z ulic s vyrvanou dlažbou v zástupech, provolávajících slávu hrdinům. 
Nebylo básníka, který by se patosu ubránil. Ale zrovna tak nebylo básníka, který by nezazpíval z nejvnitřnější potřeby, z nejupřímnějšího záměru tak, jak se mu v tu chvíli zazpívat chtělo: široce, daleko slyšitelně, slavnostně. S prsou se nám odvalila naráz tíha, která nás nutila i píseň šeptat, s rukou na závoře jen v náznacích a nesrozumitelně pro sluch nepřítele vypovídat o temných časech, o lidech temnějších než běs, ale i o naději, která se sbírala v křehkých slokách, aby se nakonec slila v mohutný proud a vyrazila sborovým zpěvem. 
Beznozí jsme běželi, bez dechu dýchali, ale přesto jsme cítili, že se ženeme vpřed, že se nevracíme. A najednou se před námi otevřel májový den v takové kráse, jak jsme si to nepředstavovali ani v nejsmělejším snu. Ne, nebylo v našich silách vejít do toho dne jen tak, docela prostě, přijmout ho jako odměnu, nepoděkovat; byl to den, v němž slzy slušely mužům, jako několik hodin předtím patřily pancéřové pěsti rukám sotva odrostlých chlapců. Slova jako krev, barikáda, máj, vlast nebyla jen slovy, za nimi byla hmatatelná skutečnost, za nimi kypěla velká zkušenost, a skládá-li se z těchto slov mnoho tehdejších veršů, skládá se z nich právem. Krev jsme tenkrát viděli všichni, a nelze ji nazvat jinak než krví, každému z nás prošlo rukama tisíce dlažebních kostek, které jsme vršili jednu na druhou, a pro barikádu jsme nemohli najít prostší slovo než barikáda. 
Zdá-li se někomu, že jsme byli příliš patetičtí, snad má pravdu. Jak už jsem řekl, patos byl nikoli vnějším gestem, ale jedním z vnitřních dynamických prvků všeho, co se s tak prudkým spádem a výjimečným způsobem přihnalo a co jsme z vteřiny na vteřinu intenzívně žili. Ale zároveň jsme byli velmi prostí: slova, která dnes může leckdo označit jako verbalismy, byla pojmy pro věci nejobyčejnější. Necítili jsme jejich patos. Nikomu jsme se jimi nevnucovali: naopak - byla přijímána spontánně, hromadně a s takovou odezvou, s jakou snad nikdy předtím lidský hlas a vzrušená píseň u nás přijaty nebyly. Zkuste jim naslouchat dnes, po dvaceti letech, a zazní-li ze strunného nástroje aspoň jedna jediná struna, věřím, že nezazní nadarmo.

Padesát let republiky. Pásmo veršů k 50. výročí vzniku československého státu

Z komentáře k původnímu titulu 0 18 0519 Padesát let republiky. Pásmo veršů k 50. výročí vzniku československého státu vydanému Supraphonem v roce 1968 a nyní - v roce, kdy oslavujeme 100. výročí vzniku Československa - poprvé digitálně! 
 
Od samého počátku národních dějin je česká literatura vzhledem k zvláštní teritoriální i historické situaci naší země spjata těsně s jejím vývojem. Básníci pak zvláště jsou nejednou chápáni jako svědomí národa, jako ochránci jeho svébytnosti a práv. Je to pochopitelní, neboť jsme v uplynulých stoletích museli často bojovat o holou existenci, a samu podstatu vlastního života - o rodnou řeč. To je také jeden z důvodů, proč se mohou tak zřetelně zrcadlit české národní dějiny i v krásné literatuře a dokonce právě v poezii. V tomto směru nepřineslo žádnou změnu ani dvacáté století, spíš naopak: mohutnějící proud domácí literatury znamená i zvyšování společenské angažovanosti jejích tvůrců. Logicky, neboť málokdy v dějinách prožíval náš národ v tak krátké době tolik významných proměn jako právě za uplynulé půlstoletí. Za padesát let existence republiky. Velké a zásadní vzepětí národní přineslo obrození. I když po něm následovala prudká reakce politiky, která toužila znovu ohrozit národní svébytnost, kořeny byly zapuštěny natolik pevně, že nemohla být zničena její podstata: národní sebeuvědomění a jazyk. A tak se na pořad dne dostala otázka státní svrchovanosti a snaha o zřízení samostatného státu...

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

Vítězslav Nezval

Barikáda z rozkvetlých kaštanů

Padesát let republiky. Pásmo veršů k 50. výročí vzniku československého státu

Album scén z divadelních her 2 (Ostrovskij, Sartre, Hilton, Miller, Nezval, Gorkij)

Prahou staletí (2). Reportážní zastavení v hlavním městě republiky