Karel Čapek

Božena Němcová

Václav Čtvrtek

Bedřich Bobek

Ota Pavel

Jaroslav Průcha

František Hanus

Oldřich Musil

Alois Mrštík

Vilém Mrštík

John Osborne

Josef Čapek

Artuš Kalous

Alois Jirásek

Milena Jesenská

Jan Drda

Kamil Horák

Jiří Suk

Jaroslava Vacková

Bedřich Veverka

Bohumil Bezouška

Martina Drijverová

Anna Janíčková

Jan Kramařík

Jaroslav Nečas

Ivan Renč

Leonid Rachmanov

František Hrubín

Josef Skupa

Jiřina Jirásková

Vítězslav Nezval

Eduard Bass

Karel Poláček

Ladislav Stroupežnický

Jan Pivec

Bohumil Říha

Jaroslav Hašek

František Nepil

Jean Baptiste Poquelin Moliére

George Bernard Shaw

Jan Neruda

Alena Sekerová

Hans Christian Andersen

Ludvík Aškenazy

Podcasty a Audioknihy od autora Karel Čapek. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Miroslav Doležal

Ladislav Kazda

Zdeněk Štěpánek

Bohuš Hradil

František Filipovský

Jana Drbohlavová

Jiří Šrámek

Karel Höger

Jaroslava Adamová

Tereza Bebarová

Jan Kanyza

Josef Vinklář

Naďa Gajerová

Marie Glázrová

Jaroslav Marvan

Vítězslav Vejražka

Bohuš Záhorský

Eduard Cupák

Rudolf Hrušínský

Irena Kačírková

Jaroslav Kepka

Ladislav Pešek

Petr Haničinec

Václav Postránecký

Jiří Sovák

Eliška Poznerová

Vladimír Krška

Eduard Kohout

Valtr Taub

Jaroslav Mareš

Vladimír Brabec

Jaroslava Tvrzníková

Blanka Bohdanová

Růžena Nasková

František Smolík

Radovan Lukavský

Slávka Budínová

Míla Mellanová

Otakar Brousek st.

Jiřina Švorcová

Stanislav Fišer

Bedřich Karen

Miloš Nedbal

Josef Somr

Václav Voska

Jiřina Petrovická

Svatopluk Beneš

Stella Zázvorková

Vlastimil Brodský

Bořivoj Navrátil

Marie Vášová

Josef Langmiler

Čestmír Řanda

Milan Mach

Jiří Adamíra

Luděk Munzar

Viktor Preiss

Martin Růžek

Josef Pehr

Otýlie Beníšková

Leopolda Dostalová

Jiřina Šejbalová

Vojtěch Dyk

Cizí jazyky

Děti a mládež

Film, divadlo, rádio a TV

Klasika

Novely a povídky

Pohádky

Povídky

Umění a zábava

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Čapek: Album scén z divadelních her

Karel Čapek (*9. ledna 1890 – †25. prosince 1938) 
 
Vybráno z obsáhlého komentáře Vladimíra Müllera k původnímu kompletu LP DV 15308-10 z roku 1967: 
 
....Jistě dobrá polovina her Karla Čapka - z toho tři za bratrské spolupráce Josefa Čapka - měla šťastný úděl a znásobila své četné domácí úspěchy mnoha úspěchy zahraničními. 
Karel Čapek, veličina moderní české literatury a klasik z nejživotnějších, stal se i významnou osobností písemnictví světového, které se k němu neustále vrací. 
K bezpočtu posudků a zhodnocení českých přistupuje přebohatá kritická literatura zahraniční, a není proto vyloučeno, že kdyby se sebraly stati domácí a cizí, 
vydalo by to úctyhodnou řadu svazků, které by možná počtem dokonce předčily počet svazků nadepsaných jménem Karla či bratří Čapků. 
..................... 
Výchozí místo patří ovšem Lásky hře osudné, moderní commedii dell arte se situacemi tragikomickými, pasážemi lyrickými v rozličných polohách, a s ironickým vyzněním: 
nad opravdovým citovým vztahem dvou soků vítězí podlé chytráctví třetího. Komedie nezvyklého tvaru bývala s oblibou uváděna mladými, především studentskými soubory. 
Prosinec 1921 byl patrně prvním profesionálním představením Lásky hry osudné. 
.................... 
Loupežník se poprvé objevil na plakátech Národního divadla 2. března 1920 ...vzbudil zjevné rozpaky. Všestranně nezvyklé dílo! 
Realismus v prvním a třetím aktu, ovšem realismus neobyčejně osobitý ve druhém dějství básnická stylizace a verše nového typu. 
Do řeči lidí mísily se tu hlasy ptačí, hovořící lidskou řečí. 
První dějství mělo obvyklou délku, druhé nezvykle krátké a třetí zase nezvykle dlouhé. Odvážné situace a odvážná slova. Dohady o smyslu hry. Nejistota, k čemu se přiklonit. 
Přitakat rozumu, podrobenému životním zkušenostem? Vzdychnout nad uprchlým mládím? Postavit se na stranu bezohledně dobyvačného a přes překážky jdoucího Loupežníka? 
................... 
Při prvním uvedení na Národním divadle se Loupežník vyžil šestnácti představeními, což tenkrát při průměru šesti sedmi repríz znamenalo úspěch. 
Ten počet však hladce překonala hned příští Čapkova hra R. U. R. (Rossum's Universal Robots), provedená v Národním divadle poprvé 25. ledna 1921. 
Za necelý půlrok, tj. do konce sezóny, docílila v Národním a Stavovském (dnes Tylově) divadle dohromady sedmadvacet představení a když v sezóně 1927-28 mizela z repertoáru, chlubila se již víc než půlstovkou představení. 
Tenkrát se už také slovo "robot" užívalo v běžné mluvě a obohatilo i slovníky nejedné řeči cizí. Tedy neklamná známka popularity, kterou hra získala. 
............................ 
"Přiznávám se," napsal tenkrát autor, "že k napsání této hry mne svedl její děj, zejména ony dva akty, kde hrstka lidí očekává se vztyčenou hlavou svůj konec; 
lidský heroismus je mou zamilovanou myšlenkou a zlákal mě vlastně k této látce. A nechť se kdokoliv zdá plynout z hotové hry, této myšlence jsem zůstal věren. 
Dr. Hillar kdesi namítl - jistě právem - proti mému kusu, že vlastně nepředvádí rozpor Robotů s lidmi. Je to pravda; jenže mně nešlo o Roboty, nýbrž o lidi. 
Uvažoval-li jsem o něčem úsilovně při stavbě dramatu, tedy to bylo o těch šesti nebo sedmi lidech, kteří měli být představiteli lidstava. Ano, horoucně jsem chtěl, aby ve chvíli, kdy nastává útok Robotů, cítil divák, že nyní jde o něco nekonečně cenného a velikého, a to že je lidstvo, člověk, to že jsme my. O toto "my" šlo nejvíce, to byla vůdčí myšlenka, to byla tendence, to byl vlastní program celé práce." 
....................... 
....najdeme tu také další hru bratrské spolupráce - Ze života hmyzu, provedenou poprvé v Národním divadle za režie K. H. Hilara a ve výpravě Josefa Čapka 8. dubna 1922...... 
Ve společném článku (Bratři Čapkové) mluvili o formě společné práce, o inspiraci i o tendenci hry a klidně připouštěli, že se v ledačems prohřešili proti odborným poznatkům a pravdám přírodopisců. 
Na omluvu či spíše na vysvětlenou však připomněli, že "chtěli psát o lidech a nikoli o hmyzu", a dodali: "překvapující a krutá analogie lidských zvyků a řádů s popudy a řády říše hmyzí, toť záminka této morality; 
je to křivé zrcadlo nastavené člověku; je to šalebný trik, jenž ukazuje náš život v jiném světle a vyvolává kritiku dejme tomu sobectví požívačného, sobectví rodinného, sobectví státního daleko účinněji, než by bylo lze v podobě lidské." 
Autoři, kteří si hrou vysloužili označení pesimistů, uvedli také ve své zpovědi, že postava Tuláka měla mít původně úkol více méně spojovací a komentující, ale potom, jak už to bývá, 
postava začala žít svým životem a zabrala si pro sebe tolik místa, že se stala postavou ústřední, umocňující myšlenku a zacílení díla. 
........................... 
Věc Makropulos uvedli 21. listopadu 1922, ale svým zrodem to bylo dílo starší. Vlastně: zrodem myšlenky. 
Podle autorova vyznání se v něm nápad ozval už před robotskou utopií a původně měl být zpracován románově jako Krakatit. Ale potom dostal námět tvar dramatický. 
Prý byla hra napsána spíše proto, poněvadž autor už chtěl mít motivy tohoto druhu za sebou, být s nimi vyrovnán. Tak to čteme v předmluvě ke knižnímu vydání spolu s četnými narážkami na posudky, 
které spatřovaly ve hmyzí komedii dílo pesimistické. Proto tedy Věc Makropulos chtěla říci "lidem něco útěšného a optimistického". 
A Čapek uvažuje: "Nevím, je-li optimistické tvrdit, že žít šedesát let je špatné, ale žít tři sta let je dobré; myslím jen, že prohlásit šedesátiletý (průměrně) život za přiměřený a dosti dobrý, není právě zločinným pesimismem!" 
První představitelkou třistaleté ženy mnoha jmen a mnoha životů - Eliny Makropulos, Eugenie Montez, Elsy Müller, Ekateriny Myškiné, Elliany Mac Gregor, Emilie Marty - byla Leopolda Dostalová. 
První nastudování Věci Makropulos bylo dílem Karla Čapka, sám si hru režíroval. 
.................... 
S Čapkovou Věcí Makropulos začala brzy soupeřit Janáčkova Věc Makropulos a dá se říci, že opera nejednou vytlačila činohru..... 
Operní Věc Makropulos měla premiéru v Brně 18. prosince 1926 a do pražského Národního divadla se dostala v březnu 1928, kdy už zde byl repertoár obohacen dalším společným dílem bratří Čapků - Adamem Stvořitelem. 
Premiéra 12. dubna 1927 měla velký vnější úspěch, ale jinak se o úspěchu nedala mluvit. Přesvědčují o tom čísla. 
Do konce sezóny prošla tato sedmiobrazová fantastická komedie, charakterizovaná kritikou jako filosofická revue, celkem sedmnácti představeními a příští dvě sezóny k tomu připojily čtrnáct repríz, 
což sešteno dává dohromady jedenatřicet představení. A to bylo na dílo tak úspěšné autorské dvojice pramálo. Snad měl na tom chabém ohlasu podíl myšlenkový či dějový chaos, úsilí autorů vtěsnat do komedie 
co nejvíce aktuálních problémů, vyvěrajících z konfliktu individualisty a kolektivisty, prostě - dílo se neozvalo tak, jak bylo u čapkovýských děl tehdy již pravidlem. 
......................... 
"V zájmu Karla Čapka i bratří Čapků by bylo," čteme v kritice, "aby se již co nejdříve vymotali ze začarovaného kruhu svých utopistických motivů, které nutně obracejí pozornost k povrchu látky a odvracejí ji od živého člověka.... 
Požadavek kritiky nenašel dlouho ohlas. Karel Čapek jako dramatik se totiž odmlčel na plných deset let. 
A když se pak opět přihlásil na jevišti ke slovu, vyhověl citovanému přání jenom zpola. Neustoupil od utopie, promítl ji však do hrozící aktuálnosti a dal tu promluvit lidem nejrůznějších typů. 
Na utopii, na vymyšlenou nemoc, reagoval člověk. Do řeči rozumu pronikal stále silněji hlas srdce. Ale dílo přesto nevyznívalo optimisticky, naopak. 
Vítězí tu ničivě bezhlavý zfanatizovaný dav: pod jeho zběsilostí hyne dobrodějný lékař-objevitel Gallén. 
....... 
Premiéra Bílé nemoci byla v Národním divadle 29. ledna 1937, tedy v době, kdy už v naší bezprostřední blízkosti se netajil fašismus rozpínavými záměry a dával nám soustavně ze sousedství najevo své úmysly. 
......... 
Zdeněk Štěpánek ztělesnil postavu maršála na scéně i na plátně, kam se dostal film v režii Hugo Haase.....Podle Štěpánkova vyprávění pomýšlel Karel Čapek na trilogii, jejíž úvodní části by byla Bílá nemoc 
a dílem závěrečným drama o diktátorovi. Ale zamýšlená trilogie zůstala torzem, skončila druhou částí - Matkou, uvedenou poprvé Karlem Dostalem na scénu dnešního Tylova divadla 12. února 1938, 
na samém prahu událostí, které nás pak vrhly do krizí, vedoucích ke katastrofě. Ty také zavinily předčasné zmizení hry z repertoáru. Námět Matky zrodila doba. 
........... 
Dík Čapkovi anebo Čapkům vtrhlo na scénu činohry Národního divadla nové umění, ať už v ohledu dramaturgického, ať inscenačním. 
Čapkovské premiéry jsou nejen pro Národní divadlo, ale pro českou dramatiku, resp. divadelnictví vůbec, důležitými mezníky historické závažnosti... 
.................... 
Vybrané úryvky, naplňující trojici desek, sledují i cíl dokumentární ...... Někteří z naší besedy jsou na trojici desek přítomni svým uměním nahrávkami dnešními či minulými a jejich umění 
vyzrálé léty je konfrontováno s uměním nových tlumočitelů čapkovských děl, kteří přistupují k slavným hrám jako k velkému odkazu včerejška osobitým způsobem. 
A tak tu máme rozličný styl interpretace a v tom i doklad, že díla Karla a Josefa Čapka byla a jsou hercům stále živým zdrojem tvůrčích podnětů svými hodnotami myšlenkovými a uměleckými.

Herecký portrét Jiřiny Šejbalové

Herecký portrét Jiřiny Šejbalové vydal pod kat.číslem 0 48 0105 Supraphon v roce 1967 - nyní vychází titul poprvé digitálně: 
 
JIŘINA ŠEJBALOVÁ (17.9. 1905 – 23.8.1981) 
pocházela z kulturně založené rodiny, studoval na konzervatoři v Praze operní zpěv, později přesotupila na dramatický obor. Po studiích účinkovala v operním souboru v Brně a současně hostovala v Národním divadle v Praze. Byla i dlouholetou filmovou herečkou (např. Cech panen Kutnohorských, Maskovaná milenka, Světáci, Vlčí jáma, Zlatá svatba,..). 
Měla chakteristický a nezaměnitelný hlas i osobitý herecký projev.

Čapek: Daschenka oder das Leben eines jungen Hundes

Čapek: Vědecké metody komisaře Mejzlíka

Povídky s úsměvem

S úsměvem jde všechno líp. Humoristické povídky, vtipné fejetony a úsměvné texty oblíbených českých autorů. 
 
Nová nahrávka literárních "lahůdek" z pera Karla Čapka, Karla Poláčka, Eduarda Basse a Mileny Jesenské v podání Josefa Somra, Jana Kanyzy a Terezy Bebarové. Povídky mají ideální délku, dobře se poslouchají a ocení je každý, kdo má rád český jazyk a český humor.

Čapek: O princezně solimánské. Z knihy Devatero pohádek

Původní titul DM 15209 Čapek,K O princezně solimánské. Z knihy Devatero pohádek vydal Supraphon v roce 1964 - nyní tuto dramatizovanou pohádku vydáváme digitálně

Čapek, Hašek, Neruda, Pavel: Nejlepší české povídky

Česká umělecká próza

Z komentáře k původnímu LP albu DV 15163 Česká umělecká próza vydanému Supraphonem v roce 1963 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
Druhý výběr umělecké prózy, druhá část ve školní řadě GK obsahuje jednak kratší literární útvary (povídky a pověst), jednak výňatky z delších děl. Zvukové snímky jsou určeny pro literární výchovu šestého až devátého ročníku základní devítileté školy. Rozšiřuje se jimi dosavadní soubor umělecké prózy na gramofonových deskách, vydávaných Gramofonovým klubem pro literární vyučování. 
Plocha dvou gramofonových desek určovala rozsah a počet textů. Při jejich volbě se přihlíželo k četbě žáků, která je stanovena učebními osnovami z roku 1960. V souboru je především zastoupena mimočítanková četba, aby se v každém ročníku mohl uplatnit poslech některé ukázky při práci s díly mimočítankové četby. Vzhledem k praxi byly voleny z těchto děl jiné ukázky, než které byly pojaty do čítanek; lze jich využít v besedách, ve kterých se kombinuje rozhovor o domácí četbě žáků s poslechem, čtením a výkladem vybraných ukázek. 
Poslech ostatních próz, které žáci mají v čítankách příslušných ročníků, obohatí a zpestří možnosti práce s textem. 
Poslech uměleckého přednesu je nejenom osvědčeným prostředkem přímého citového účinu literaatury: rozvíjí také pozornost žáků ke zvukovým kvalitám jazyka a tím přispívá i ke tříbení výrazného, pěkného čtení a přednesu, i když žáci nebudou vedeni k napodobování profesionálních umělců. 
Tento druhý výběr se ve své druhé části věnuje ukázkám z tvorby Jana Drdy (Vyšší princip. Z knihy Němá barikáda (Závěrečná scéna prof. Málka), Ludvíka Aškenazyho (Dušan a generál. Z knihy povídek Májové hvězdy) a Karla Čapka (Dušan a generál. Z knihy povídek Májové hvězdy.)

Album pohádek "Supraphon dětem" 11-20

Před pěti lety začal Supraphon vydávat pro děti pohádky ze svého bohatého archivu. Úspěšná digitální řada (původně zamýšlená jako miniserie) Album pohádek "Supraphon dětem" se rozrostla nakonec na 20 dílů. 
Jednotlivé tituly obsahovaly pohádky vyprávěné i dramatizované, pohádky v exceletní interpretaci herců a hereček jako např. Růžena Nasková, Karel Höger, Václav Voska, Ladislav Pešek, Jan Werich, Vlastimil Brodský, 
Stella Zázvorková, František Filipovský, Petr Haničinec, Josef Kemr, Euard Cupák, Miloš Kirschner, Helena Štáchová, Viktor Preiss, Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Jaromír Hanzlík, Daniela Kolářová a mnoho dalších. 
Pro ty naše zákazníky, kteří by chtěli mít pohádková alba hezky pohromadě, nabízíme nyní dva komplety těchto archivních pokladů: 
v prvním kompletu jsou tituly s pořadovým číslem 1 - 10., 
v druhém kompletu jsou pak tituly s pořadovým číslem 11.-20. 
Cena kompletů je výhodou!

Herecký profil Františka Smolíka

Z komentáře k původnímu LP albu DV 15161 vydanému v roce 1963 a vycházejícímu nyní poprvé digitálně? 
Byla by to vrchovatě početná diskotéka, kdyby se měly zvěčnit na gramofonových deskách hlasy všech dramatických postav, 
které kdy ztělesnil národní umělec František Smolík! Vždyť jen na jevišti Vinohradského divadla v letech 1921-1934 jich vytvořil na dvěstětřicet, 
v Národním divadle pak do dneška ke stovce, a k nim by bylo třeba připočíst ještě také role z jeho učednických let u venkovských divadelních společností 
a na malých pražských scénách. A stále by nebyl jejich výčet úplný: neboť jsou tu dále jeho úlohy filmové, blížící se rovněž ke stovce, rozhlasové i televizní. 
Ze všech by zněl týž melodický, ušlechtilý, jemně vemlouvavý hlas, prozrazující harmonickou osobnost, která se kolem sebe rozhlíží po lidech i po životě 
moudře smírných pohledem. Jako by to ani nebyla touha po dobrodružství, co vyvedlo synka ze spořádané pražské rodiny na nejistou dráhu kočovného herce, 
jako spíše zvídavost poznávat lidi všech společenských vrstev a v jejich proměnách dobývat větší a větší rozlohy života...

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.