Jaroslav Hulák

Josef Kemr

Bohumil Mathesius

Karel Čapek

Rudolf Hrušínský

Petr Haničinec

Jiří Sovák

Maxim Gorkij

Alois Jirásek

Friedrich Schiller

František Němec

Jaroslav Vrchlický

Marie Marčanová

Jan Hrušínský

Gaston Baty

Friedrich Dürrenmatt

Arnošt Dvořák

Edmond Rostand

William Shakespeare

Miloš Nedbal

Václav Voska

Jiří Adamíra

Luděk Munzar

Martin Růžek

Erik Adolf Saudek

Johann Wolfgang von Goethe

Alois Švehlík

Alexandr Sergejevič Gribojedov

Svatopluk Kadlec

Jean Baptiste Poquelin Moliére

Otokar Fischer

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Podcasty a Audioknihy od autora Edmond Rostand. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Jindřiška Vondrovicová

V hlavních rolích: Karel Höger

František Hanus a další
Režie: Přemysl Pražský st.
Překlad: Jaroslav Vrchlický

Jiří Knot

Zdeněk Štěpánek

Otakar Brousek

Jiří Langmajer

Lucie Juřičková

Martin Písařík

Tomáš Havlínek

Miroslav Doležal

Marie Glázrová

Milan Stehlík

Ilona Svobodová

Eduard Kohout

Jiří Racek

Zdeněk Hess

Viktor Dvořák

Jan Novotný

Anna Sedláčková

Adam Ernest

Vilém Udatný

Otakar Brousek st.

Vlasta Fabiánová

Johanna Tesařová

Marek Holý

Petr Šplíchal

Jan Szymik

Martin Holec

Tomáš Kobr

Filip Kaňkovský

Lukáš Král

Jaromír Meduna

Tomáš Karger

Václav Balák

Martin Zahálka

Dana Syslová

Oldřich Vlach

Kateřina Lojdová

Daniel Bambas

Jan Pivec

Václav Knop

Jiří Žák

Hanuš Bor

Lukáš Křišťan

Svatopluk Schuller

Jaroslav Šmíd

Marek Mikulášek

Miloš Mazal

Výuka

Děti a mládež

Dramatizace

Film, divadlo, rádio a TV

Klasika

Novely a povídky

Poezie

Povídky

Populárně naučná

Umění a zábava

Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.

Radioservis a.s.

Radioservis

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Cyrano z Bergeracu (2015)

Český rozhlas vrátil po šedesáti letech na rozhlasové jeviště jednu z nejslavnějších her všech dob Cyrano de Bergerac. Titulní roli hrdého gaskoňského bouřliváka, který svůj širák v souboji odhazuje v dál, ale před ženami se skrývá pod balkónem, převzal po Karlu Högerovi vynikající Jiří Langmajer."Rádio má tu výhodu, a zároveň je v tom ta práce nesmírně těžká a současně krásná, že vše musí vycházet čistě z nitra herce. Nemůže použít nic, co by měl k dispozici na jevišti, tzn. doplnit gestem, muzikou, kordem nebo hodit širák. Tady se to musí všechno z hloubi duše, v tomto případě mé duše a mého srdce, dostat skrz mikrofon k divákům a já jsem pevně přesvědčen, že jsme pro to udělali maximum.," řekl k nastudování hry  představitel hlavní role Jiří Langmajer.

Cyrano z Bergeracu

Cyrano z Bergeracu - audiokniha obsahuje rozhlasovou hru podle předlohy, jejímž autorem je Edmond Rostand. Účinkuje Jiří Langmajer, Kateřina Lojdová, Daniel Bambas, Otakar Brousek ml., Milan Stehlík a další. 

V dějinách divadla je datum 28. prosince 1897 bezpochyby jedním z hvězdných okamžiků
umění, jemuž vládne múza Thálie. I když o vyloženě přelomovém datu zase mluvit nemůžeme. Hra, která tehdy měla svou světovou premiéru, totiž neznamenala pro tehdejší ani pozdější divadlo žádný vývojový posun, naopak. Svým pojetím i formou se vracela dokonce do časů před tehdejší konvence a progresivní trendy. Přesto pařížská scéna Théâtre de la Porte Saint-Martin takovou slávu ještě nezažila.
Toho dne obecenstvo poprvé zhlédlo bohatýrskou komedii Edmonda Rostanda Cyrano de Bergerac, velmi volně inspirovanou životem a dílem spisovatele Saviniena Cyrano de Bergerac. Devětadvacetiletý autor byl historickým Cyranem dlouhodobě fascinován. Když svoji hru psal, pomýšlel na obsazení titulní role jednou z tehdejších divadelních hvězd. A dokonce se jí odvážil ještě rozepsanou komedii nabídnout. Benoit Constant Coquelin byl novinkou nadšen a mladému básníkovi uděloval nad textem praktické divadelnické rady.
Před premiérou se Rostand Coquelinovi omlouval, že ho zatáhl do takového dobrodružství – do mimořádně náročné role, jejíž part čítá více než 1600 veršů – čekal totiž naprosté fiasko. Příběh fanfaróna, rváče, brilantního šermíře s dlouhým nosem a jeho nenaplněné lásky však obecenstvo strhl. Po třetím dějství trvaly ovace neuvěřitelně dvě hodiny. Do autorovy lóže se dostavil osobně ministr financí a symbolicky a předem mu udělil Řád čestné legie.
Jak už to tak bývá, dobová kritika se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory, ta modernistická (Gide, Daudet aj.) Rostandovo pozdně romantické gesto striktně odmítla jako zpátečnické, ta tradičnější (Sarcey, Faquet) ocenila živou divadelnost a krásu verše. Jindy jízlivý a nelítostný Sarcey na adresu Cyrana (a tehdejších divadelních „pokrokářů“ samozřejmě) napsal: „Konečně si se Cyranem odpočineme od skandinávských mlh, ubíjející zevrubnosti psychologismu a hrubého realismu!“
Od těch dob se Cyrano stále vrací na jeviště jako vítěz. Jeho autor, který nedbal na dobovou módu a řídil se svým vkusem, v něm přivedl do světového divadelního repertoáru charakter a archetyp lákající další a další generace divadelníků. A že je snad Cyrano svým lpěním na cti dnes už trošku komicky, svou dvorností maličko směšný a ve svých verších sentimentální? Možná pravě to dnes více než kdy předtím potřebujeme. 
Hynek Pekárek

„Rádio má tu výhodu, a zároveň je v tom ta práce nesmírně těžká a současně krásná, že vše musí vycházet čistě z nitra herce. Nemůže použít nic, co by měl k dispozici na jevišti, tzn. doplnit gestem, muzikou, kordem nebo hodit širák. Tady se to musí všechno z hloubi duše, v tomto případě mé duše a mého srdce, dostat skrz mikrofon k divákům a já jsem pevně přesvědčen, že jsme pro to udělali maximum. Je pro mne ohromné štěstí, že jsem dostal šanci podílet se na této hře. Za to rádiu děkuji a nejvíc děkuji režiséru Tomáši Vondrovicovi, který mi dal tu důvěru a v sezóně, které já říkám padesátá, protože za pár měsíců mi bude padesát, mi dal jeden z nejkrásnějších dárků, které jsem mohl dostat,“ řekl k nastudování hry Jiří Langmajer.

Monology - Hamlet, Cyrano z Bergeracu

Eduard Kohout (*6. 3. 1889 –25. 10. 1976) 
byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. 
Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. 
Patřil k důležitým osobnostem českého herectví 20. století. Jeho projev se vyvíjel z psychologického realismu přes impresionismus, expresionismus a civilismus až k věcnosti a tlumenosti s využíváním všech výrazových prostředků. Výborně ovládal svůj podmanivý zvláštní hlas. Od 20. let pod vedením K. H. Hilara vytříbil svůj herecký rejstřík a vyrostl ve vynikajícího umělce. 
 
Byl obsazován do rolí romantických či lyrických, heroických i komických, zahrál prosťáčka stejně jako rozbolavělého, rozervaného, konfliktního dramatického hrdinu. 
Pod Hilarovým vedením hrál v Bratrech Karamazových, Lucerně, Králi Oidipovi, Svaté Johance, ve Višňovém sadu, Zkrocení zlé ženy či Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Cyrano z Bergeracu aj. Role pro dramatické herce snové, ale také nejtěžší - Hamleta - se zhostil doslova famózně; získal ocenění nejen kritiky, ale také velkou popularitu. Po Hilarově smrti spolupracoval neméně úspěšně s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem. 
Ve filmu nebýval obsazován do hlavních rolí - za jeho nejvýraznější a nejlepší filmovou roli je pokládána role podivínského Artuše Fabiána ve filmu Turbína.

Hamlet, Othello, Orlík, Marie Stuartovna. Výňatky z her

Původní LP album s výňatky z her Hamlet, Othello, Orlík a Marie Stuartovna vydal Supraphon v roce 1959. 
Nyní vychází toto album poprvé digitálně

Slavné monology

Album monologů z her W. Shakespeara (Hamlet, Othello, Julius Cézar, Romeo a Julie), Moliéra (Zdravý nemocný, Lakomec), Dostojevskij (Zločin a trest), Goethe (Faust) a dalších vydal Supraphon v roce 1981. 
Podařilo se tak zachovat mimo jiné herecké umění dnes již nežijících hereckých legend Jiřího Adamíry, Martina Růžka, Rudolfa Hrušínského, Josefa Kemra, Jiřího Sováka, Václava Vosky, Petra Haničince a Miloše Nedbala

Jeviště Zdeňka Štěpánka

Z komentáře k původnímu 2LP albu 1218 0551 vydanému v roce 1982 v Supraphonu v řadě Historický archív a jenž nyní vychází poprvé digitálně: 
Ten hlas!...a tu náhle zazněl vroucím tónem tento hlas rozbolavělého srdce, hlas chvějivý a vroucný, sametově lichotivý i bouřlivě jásavý a opředl ji svým kouzlem navždycky. Kdo by se tomu v hledišti podivil? Vždyť to byl hlas Zdeňka Štěpánka. Cyrana, který jej postavil mezi první české herce už v mládí...Ten hlas! Ne, nebyl "civilní": vždyť i nejskromnější pokojík dramatu, v němž hrál, měl rozměry vinohradského jeviště (1921-1934) a potom (1934-1968) scény Národního divadla. Trochu vizionářský Štěpánkův pohled k nám přicházel přes rampu a orchestr. Jeho postavy byly uchopeny velkoryse a nedefinovatelné fluidum velké osobnosti se zmocňovalo diváka od jeho prvního výstupu. Zdeněk Štěpánek byl poslední velký český tragéd. Označení zní trochu archaicky, ale to bychom umělci ublížili. Byl samozřejmě tragédem své doby, jako jím byl dřív Vojan...Z herce ani člověka Štěpánka však nikdy nevanul chlad, naopak, dýchal láskou k životu a k lidem. Tragéd? Není to protimluv? Ne, právě proto byl Štěpánek tragédem v úlohách, kde mnozí velcí herci hledali pro své hrdiny lidskou míru, složitý výklad příčin jejich zločinu nebo i trochu komiky. Pro něho zůstávalo zlo zlem. Shylock byl krvežíznivým mstitelem, Richard III. stvůrou (však ho také poprvé hrál v době Hitlerova nástupu k moci a nad trůnem mu visel hákový kříž) a přel se s kritikou o své pojetí Molierova Tartuffa, zloducha na první pohled. Jeho výklad klasických hrdinů nebyl intelektuální, ale pudový. Proto ze všech Shakespearových hrdinů nejvíc černě září především jeho Othello, rázný velitel, majetnický manžel-milenec, přitom důvěřivý vášnivec, u něhož je jen krůček od milostného opojení k vraždě....Vytvořil celý pantheon hrdinů našich dějin. I film nám zachoval podobu jeho Žižky a především Jana Husa, kterého hrál ve hře Tylově, Jiráskově i Dvořákově. Jeho Petr Vok v trochu barvotiskové, ale za protektorátu hluboce jímavé "Zuzaně Vojířové" byl jednou z renesančních postav, které mu byly pro svou radostnou, šťavnatou lidskost nejbližší, ať to byl mimo jiné už Dvořákův Václav IV, Stroupežnického pan Dačický či Nezbedný bakalář ve vlastní dramatizaci Wintrovy povídky....V mládí byl v "Maryše" Franckem, později Vávrou. Až do symbolu narůstá jeho chlapsky rovný mlynář z "Lucerny"...Což všichni neznáme alespoň z filmu tu otřesnou chvíli, kdy Maršál z "Bílé nemoci" řeční, udeří se do prsou - a nic necítí? Bije se znova a znova a hrůza smrti mu dává zapomenout na velká slova, jimiž posílal bojovat a zemřít svůj národ. Samotná tato scéna líp než všechny výklady říká nepamětníkům, co znamenají slova "moderní tragéd". A nemusíme dodávat, že právě on byl jedním z těch, kdo ztělesňoval ideálně představy našich současných autorů, především Karla Čapka. V mládí byl jeho zvichřeným Loupežníkem, později Maršálem i Otcem v "Matce"....Posloucháme úryvky z velkých děl na desce. Od chladného Metternicha z Rostandova "Orlíka" a od Čapkova "Loupežníka" po otřesně velkého biskupa z Durrenmattových "Novokřtěnců". A vidíme Štěpánka jako Cyrana, přehlížejícího svůj život, pevně rozkročeného s taseným mečem. Bojuje do posledního dechu s polovičatostí, lží a s malostí. On, velký tragéd českého jeviště 
Dr. Olga Spalová

Cyrano z Bergeracu je ušlechtilým mužem. Potajmu miluje svou sestřenici Roxanu, ale vyznat lásku se neodváží. Chce aby byla štastná, a tak po tajmu podporuje svého soka Kristiana, do kterého je Roxana zamilována. Pomáhá mu psát milostné dopisy i vyznávat lásku.

Aplikace Youradio Talk

Edmond Rostand

Nebyly nalezeny žádné audioknihy