František Pavlíček

František Langer

Friedrich von Schiller

Henrik Ibsen

Edmond Rostand

William Shakespeare

Dana Syslová

Jiří Pick

Václav Helšus

Jindřiška Vondrovicová

Milan Knedlík

Alois Švehlík

Jiří Knot

František Němec

Otakar Brousek

Miroslav Etzler

Petr Klíma

Jiří Litoš

Jiří Langmajer

Lucie Juřičková

Filip Blažek

Martin Písařík

Miloš Rozhoň

Tomáš Havlínek

Jan Hyhlík

Jiří Čapka

Miloš Hlavica

Jiří Schwarz

Vladimír Rusko

Iva Janžurová

Petr Březina

Marie Drahokoupilová

Milan Stehlík

Hana Doulová-Krobotová

Ilona Svobodová

Jan Šantroch

Jiří Racek

Radovan Lukavský

Jaroslav Satoranský

Zdeněk Hess

Ladislav Mrkvička

Oldřich Panovský

Juraj Vitkaj

Josef Velda

Michal Pavlata

Lucie Trmíková

Josef Somr

René Přibil

Bohumil Klepl

Josef Novák

Anna Bendová

Viktor Dvořák

Milan Slabihoud

David Hák

Jiří Dvořák

Jan Novotný

Jiří Lábus

Václav Kopta

Adam Ernest

Vilém Udatný

Otakar Brousek st.

Alexej Pyško

Miloš Hajský

Johanna Tesařová

Karel Duspiva

Marek Holý

Ivan Trojan

Petr Šplíchal

Oldřich Vízner

Jan Szymik

Martin Holec

Vlastimil Brodský

Josef Plechatý

Taťjana Medvecká

Tomáš Kobr

Filip Kaňkovský

Vladimír Veleta

Libuše Pražáková

Jana Drbohlavová

Viktor Preiss

Lukáš Král

Jaroslav Someš

David Novotný

Stanislav Šárský

Růžena Merunková

Jaromír Meduna

Tomáš Karger

Jana Preissová

Jan Roob

Jiří Holý

Vladimír Čech

Roman Klimt

Václav Balák

Svatopluk Skládal

Věra Galatíková

Artur Šviha

Zdeněk Ornest

Martin Zahálka

Luďa Marešová

Oldřich Vlach

Ludmila Engelová

Eduard Pavlíček

Martin Růžek

Helena Friedrichová

Oldřich Musil

Kateřina Lojdová

Daniel Bambas

Igor Chmela

Václav Knop

Tomáš Kyndl

Petr Oliva

Václav Postránecký

Vlastimil Přáda

Matěj Hádek

Jiří Žák

Karel Urbánek

Svatopluk Skopal

Hanuš Bor

Lukáš Křišťan

Svatopluk Schuller

Vladimír Brabec

Jaroslav Šmíd

Marek Mikulášek

Zdeněk Maryška

Lenka Krobotová

Miloš Mazal

Výuka

Děti a mládež

Dramatizace

Humor, komedie a satira

Klasika

Novely a povídky

Poezie

Povídky

Populárně naučná

<p>Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.</p>

Radioservis a.s.

Radioservis

Cyrano z Bergeracu (2015)

Český rozhlas vrátil po šedesáti letech na rozhlasové jeviště jednu z nejslavnějších her všech dob Cyrano de Bergerac. Titulní roli hrdého gaskoňského bouřliváka, který svůj širák v souboji odhazuje v dál, ale před ženami se skrývá pod balkónem, převzal po Karlu Högerovi vynikající Jiří Langmajer."Rádio má tu výhodu, a zároveň je v tom ta práce nesmírně těžká a současně krásná, že vše musí vycházet čistě z nitra herce. Nemůže použít nic, co by měl k dispozici na jevišti, tzn. doplnit gestem, muzikou, kordem nebo hodit širák. Tady se to musí všechno z hloubi duše, v tomto případě mé duše a mého srdce, dostat skrz mikrofon k divákům a já jsem pevně přesvědčen, že jsme pro to udělali maximum.," řekl k nastudování hry  představitel hlavní role Jiří Langmajer.

Lohengrin z Podhájí

Komediální příběh  Františka Pavlíčka ze zápisníku venkovského veterináře, který kromě zvířat léčí i mezilidské vztahy. Rázovité postavy hrají Ladislav Mrkvička, Dana Syslová, Josef Somr, Iva Janžurová nebo Vlastimil Brodský. Známý venkovský neurvalec Eda Budín se vrací z vězení. Návrat takové osobité figury se ale nemůže utajit. Navíc když je Eda přesvědčen, že by se to mělo zapít a zajíst. Přijme Podhájí Edu Budína jako "ztraceného syna"? A podaří se zachránit labutě?  Komedie Františka Pavlíčka z konce 80. let přivádí na scénu osobité charaktery, pro něž je důležitá jedna společná vlastnost: když o něco jde, dokážou myslet na druhé i na přírodu kolem sebe.

Cyrano z Bergeracu

Cyrano z Bergeracu - audiokniha obsahuje rozhlasovou hru podle předlohy, jejímž autorem je Edmond Rostand. Účinkuje Jiří Langmajer, Kateřina Lojdová, Daniel Bambas, Otakar Brousek ml., Milan Stehlík a další. 

V dějinách divadla je datum 28. prosince 1897 bezpochyby jedním z hvězdných okamžiků
umění, jemuž vládne múza Thálie. I když o vyloženě přelomovém datu zase mluvit nemůžeme. Hra, která tehdy měla svou světovou premiéru, totiž neznamenala pro tehdejší ani pozdější divadlo žádný vývojový posun, naopak. Svým pojetím i formou se vracela dokonce do časů před tehdejší konvence a progresivní trendy. Přesto pařížská scéna Théâtre de la Porte Saint-Martin takovou slávu ještě nezažila.
Toho dne obecenstvo poprvé zhlédlo bohatýrskou komedii Edmonda Rostanda Cyrano de Bergerac, velmi volně inspirovanou životem a dílem spisovatele Saviniena Cyrano de Bergerac. Devětadvacetiletý autor byl historickým Cyranem dlouhodobě fascinován. Když svoji hru psal, pomýšlel na obsazení titulní role jednou z tehdejších divadelních hvězd. A dokonce se jí odvážil ještě rozepsanou komedii nabídnout. Benoit Constant Coquelin byl novinkou nadšen a mladému básníkovi uděloval nad textem praktické divadelnické rady.
Před premiérou se Rostand Coquelinovi omlouval, že ho zatáhl do takového dobrodružství – do mimořádně náročné role, jejíž part čítá více než 1600 veršů – čekal totiž naprosté fiasko. Příběh fanfaróna, rváče, brilantního šermíře s dlouhým nosem a jeho nenaplněné lásky však obecenstvo strhl. Po třetím dějství trvaly ovace neuvěřitelně dvě hodiny. Do autorovy lóže se dostavil osobně ministr financí a symbolicky a předem mu udělil Řád čestné legie.
Jak už to tak bývá, dobová kritika se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory, ta modernistická (Gide, Daudet aj.) Rostandovo pozdně romantické gesto striktně odmítla jako zpátečnické, ta tradičnější (Sarcey, Faquet) ocenila živou divadelnost a krásu verše. Jindy jízlivý a nelítostný Sarcey na adresu Cyrana (a tehdejších divadelních „pokrokářů“ samozřejmě) napsal: „Konečně si se Cyranem odpočineme od skandinávských mlh, ubíjející zevrubnosti psychologismu a hrubého realismu!“
Od těch dob se Cyrano stále vrací na jeviště jako vítěz. Jeho autor, který nedbal na dobovou módu a řídil se svým vkusem, v něm přivedl do světového divadelního repertoáru charakter a archetyp lákající další a další generace divadelníků. A že je snad Cyrano svým lpěním na cti dnes už trošku komicky, svou dvorností maličko směšný a ve svých verších sentimentální? Možná pravě to dnes více než kdy předtím potřebujeme. 
Hynek Pekárek

„Rádio má tu výhodu, a zároveň je v tom ta práce nesmírně těžká a současně krásná, že vše musí vycházet čistě z nitra herce. Nemůže použít nic, co by měl k dispozici na jevišti, tzn. doplnit gestem, muzikou, kordem nebo hodit širák. Tady se to musí všechno z hloubi duše, v tomto případě mé duše a mého srdce, dostat skrz mikrofon k divákům a já jsem pevně přesvědčen, že jsme pro to udělali maximum. Je pro mne ohromné štěstí, že jsem dostal šanci podílet se na této hře. Za to rádiu děkuji a nejvíc děkuji režiséru Tomáši Vondrovicovi, který mi dal tu důvěru a v sezóně, které já říkám padesátá, protože za pár měsíců mi bude padesát, mi dal jeden z nejkrásnějších dárků, které jsem mohl dostat,“ řekl k nastudování hry Jiří Langmajer.

Periferie

Rozhlasová adaptace jedné z nejúspěšnějších her české meziválečné dramatiky. S Petrem Olivou, Růženou Merunkovou, Martinem Růžkem a Otakarem Brouskem v hlavních rolích.Periferie Františka Langera vypráví příběh propuštěného vězně Franciho, kterému náhoda přivede do cesty krásnou prostitutku Annu a s ní záhy i nový, osudový zločin. Boj strachu a svědomí se rozrůstá v neobyčejné drama o vině, trestu a vykoupení.Hra, která je často přirovnávána k Dostojevského románu Zločin a trest, byla v minulosti mnohokrát nastudována po celém světě. Při jejím psaní se František Langer nechal inspirovat čtením učení Sigmunda Freuda. Zajímalo ho, co se děje v lidském podvědomí. Co člověka nutí dělat a říkat na první pohled nesmyslné věci.Osoby a obsazení: Franci (Petr Oliva), Anna (Růžena Merunková), Soudce (Martin Růžek), Pán (Karel Urbánek), Paní (Marie Drahokoupilová), Barborka (Svatopluk Skládal), Tony (Josef Velda), Ředitel baru (Oldřich Musil), Komisař (Jiří Pick), Mladý muž (Zdeněk Ornest), Služka (Dana Syslová), Strážník (Miloš Rozhoň), Strážník (Vladimír Čech ml.), hlas (Miloš Hajský) a vypravěč (Otakar Brousek st.) Režie: Josef Červinka.

Macbeth (2001)

Další v řadě nového nastudování rozhlasových inscenací Shakespearových her. Tragédie Macbeth byla napsána v roce 1606, kdy byl William Shakespeare na vrcholu své tvůrčí dráhy. Jedná se o drama zločinu, svědomí a trestu a zároveň jde o sondu do hlubin lidské duše. 
Osoby a obsazení: Duncan, skotský král (Josef Somr), Malcolm, jeho starší syn, později skotský král (David Novotný), Donalbain, Duncanův mladší syn (Matěj Hádek), Macbeth, thén z Glamisu, thén z Cawdoru, později skotský král, (Svatopluk Skopal), Banquo, thén (Jaromír Meduna), Macduff, thén z Fifu (Jiří Dvořák), Lennox, thén (Martin Zahálka), Ross, thén (Jaroslav Satoranský), Angus, thén (Alexej Pyško), Doktor (René Přibil), Setník (Jiří Čapka), Vrátný (Václav Helšus), Lady Macbeth (Taťjana Medvecká), Dvorní dáma (Dana Syslová), První čarodějnice (Helena Friedrichová), Druhá čarodějnice (Johanna Tesařová), Třetí čarodějnice (Lenka Krobotová), Sluha (Jan Hyhlík), Posel (Igor Chmela), První vrah (Zdeněk Maryška), Druhý vrah (Jan Szymik), hlas (Ludmila Engelová) a hlas (Libuše Pražáková).

Nepřítel lidu

Přestože Ibsenova hra vznikla před bezmála sty lety, je v mnohém stále překvapivě aktuální. Politické drama Nepřítel lidu napsal Henrik Ibsen v roce 1882 již jako světově známý autor. Na příběhu lékaře Stockmanna, který se marně snaží poukázat na závadnost vody v místních lázních, předvádí Ibsen bez obalu všechny nepřístojnosti "demokratické" společnosti - korupci, strach o post a majetek i stádní myšlení a jednání většiny.Osoby a obsazení: MUDr. Tomáš Stockmann, lázeňský lékař (Viktor Preiss), Kateřina Stockmannová, jeho žena (Dana Syslová), Petra, jejich dcera (Lucie Trmíková), Petr Stockmann, doktorův starší bratr (František Němec), Morten Kiil (Jiří Holý), Hovstad, šéfredaktor Lidového posla (Michal Pavlata), Billing, zaměstnanec Lidového posla (Ivan Trojan), Aslaksen, vydavatel (Miloš Hlavica), Horster, kapitán obchodní lodi (Miroslav Etzler), pán (Eduard Pavlíček)) a další. Režie: Hana Kofránková

Marie Stuartovna

Jeden z nejslavnějších hrdelních případů v dějinách inspiroval Friedricha Schillera k napsání tragédie Marie Stuartovna. Vzniklo psychologické drama o touze po moci, lásce i svobodě, v němž se střetnou dvě lidsky i morálně stejně silné osobnosti, k nimž se osud zachová různě.
V režii Lídy Engelové se v hereckém souboji střetne Jana Preissová jako nešťastná Marie a Dana Syslová jako královna Alžběta.

Friedrich Schiller vytvořil na pozadí příběhu Marie Stuartovny a Alžběty Tudorovny svou hru v roce 1800. A jako básník samozřejmě nad historickou pravdu bez rozpaků povýšil pravdu básnického dramatu, divadelní repertoár tak obohatil o strhující střet dvou protikladných ženských osobností, které nepřestávají fascinovat diváky ani v 21. století.

Konec dobrý, všechno dobré

V této poněkud hořké komedii William Shakespeare notně přehodnotil tradiční motiv o tom, kterak chudá, počestná, nápaditá a především důsledná dívka přece jen získala ruku milovaného mladého šlechtice. V novější rozhlasové nahrávce (2004) klasické divadelní komedie v režii Markéty Jahodové hrají:  král francouzský (Alois Švehlík), Bertram, hrabě rousillonský (Filip Blažek), Lajar, starý šlechtic (Stanislav Šárský), Esperanto, Bertramův sluha (Jiří Lábus), Lazar, hraběcí šašek (Bohumil Klepl), 1. pán (Martin Zahálka), 2. pán (Miroslav Etzler), první voják (David Novotný), hraběnka rousillonská, Bertramova matka (Dana Syslová), Helena, hraběnčina schovanka (Lenka Krobotová), vdova Capuletová (Jana Drbohlavová), Diana, dcera vdovy (Anna Bendová), Marianna (Hana Doulová-Krobotová) a další.

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.