Zdeněk Buchvaldek

Karel Čapek

Jaroslav Průcha

Josef Kajetán Tyl

Alois Mrštík

Vilém Mrštík

John Osborne

Josef Čapek

Maxim Gorkij

Alois Jirásek

Jan Drda

Jaroslav Vrchlický

František Hrubín

Ladislav Stroupežnický

Marie Majerová

Friedrich Dürrenmatt

Arnošt Dvořák

Edmond Rostand

William Shakespeare

Miroslav Nohýnek

Marie Pujmanová

Martin Růžek

Václav Postránecký

Jan Neruda

Vladimír Brabec

František Adolf Šubert

Podcasty a Audioknihy od autora Alois Jirásek. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Karolína Půčková

Zdeněk Štěpánek

Bohuš Hradil

František Němec

Václav Vydra

Jaroslava Drmlová

Jana Knappová

Jiří Litoš

Vladimír Leraus

Elena Vanová

Miroslav Doležal

Karel Oprich

Erik Zámiš

Bedřich Bobek

Jaromír Dulava

Tomáš Pergl

Marie Glázrová

Jaroslav Plesl

Vlasta Fabianová

Jaroslav Marvan

Stanislav Neumann

Bohuš Záhorský

Helena Dvořáková

Libor Vacek

Rudolf Hrušínský

Ladislav Pešek

Ljuba Skořepová

Karel Fořt

Eliška Poznerová

Nina Jiránková

Artuš Kalous

Eduard Kašpar

Jaroslav Vojta

Jaroslav Mareš

Zdeněk Sadovský

František Smolík

Václav Voska

Jaroslava Vacková

Bohumil Bezouška

Vít Popp

Jan Vlasák

Josef Mixa

Radka Tučková

Ivan Trojan

Petr Šplíchal

Petr Lněnička

František Filipovský

Marie Burešová

Rudolf Široký

Miroslav Krobot

David Novotný

Jiří Vasmut

Bedřich Karen

Jiřina Petrovická

Kamil Halbich

Petra Špalková

Václav Balák

Marie Vášová

Igor Bareš

Josef Pehr

Václav Piskáček

Daniela Kolářová

Jiřina Šejbalová

Bedřich Vrbský

Josef Vošalík

Ludvík Řezníček

Václav Jirsa

Tereza Císařová

Ondřej Rychlý

Felix le Breux

Dramatizace

Film, divadlo, rádio a TV

Klasika

Novely a povídky

Poezie

Povídky

Umění a zábava

Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.

Radioservis a.s.

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Herecký portrét Jiřiny Šejbalové

Herecký portrét Jiřiny Šejbalové vydal pod kat.číslem 0 48 0105 Supraphon v roce 1967 - nyní vychází titul poprvé digitálně: 
 
JIŘINA ŠEJBALOVÁ (17.9. 1905 – 23.8.1981) 
pocházela z kulturně založené rodiny, studoval na konzervatoři v Praze operní zpěv, později přesotupila na dramatický obor. Po studiích účinkovala v operním souboru v Brně a současně hostovala v Národním divadle v Praze. Byla i dlouholetou filmovou herečkou (např. Cech panen Kutnohorských, Maskovaná milenka, Světáci, Vlčí jáma, Zlatá svatba,..). 
Měla chakteristický a nezaměnitelný hlas i osobitý herecký projev.

Zahořanský hon

Milostný příběh z doby rokoka se odehrává v okolí Zahořan. Dozvíte se, jak šibalský kousek rozšafného myslivce a hornisty Svídy, svobodomyslného malíře Rysa a ušlápnutého kantora-hudebníka Vojny napálí mocichtivého a nafoukaného pana vrchního. Úsměvný kousek je vlastně podobenstvím o tom, jak lze vnímat umění - jestli jako zdroj čisté radosti, nebo jako způsob, jak získat vliv. O hon tu tedy půjde jak v přímém, tak v přeneseném smyslu slova. 
V roce 1977 byl natočen Zahořanský hon jako stereofonní dramatizovaná četba. Byla to první četba někdejšího programového a dnes už vpravdě legendárního bloku 3×60, a to stereo. Tehdy rozhlas tímto pořadem propagoval stereofonní zvuk ve vysílání, z toho důvodu se začaly natáčet i stereofonní četby pro tento program. 
Osoby a obsazení: vypravěč (Zdeněk Buchvaldek), Svída (Vladimír Brabec), Rys (Václav Postránecký), Vojna (Miroslav Nohýnek), Tereza (Helga Čočková), vrchní (Miloš Nedbal), Kašpar (Mirko Musil), baron (Vítězslav Jirsák), hajný (Oldřich Janovský), muži v hostinci (Bohuslav Ličman, Jindřich Rychtařík, Jiří Suk). Dále účinkují Svatopluk Skládal, Stanislav Zázvorka, Pavel Kopecký, Zdeněk Chládek.

Česká umělecká próza

Z komentáře Václava Kamelského k původnímu titulu DV 15133 "Česká umělecká próza" vydanému v Supraphonu v roce 1961 a nyní vydávanému poprvé digitálně: 
Úsilí o živou literární výchovu spjatou se životem vyvolalo potřebu bohatšího fondu základních pomůcek. Patří mezi ně soubor gramofonových desek se základními texty našich literatur v interpretaci vynikajících umělců. Poslechem přiblížíme žákům ideovou a uměleckou krásu literárního díla. Přispějeme jím i k mnohostrannému rozvoji žákovi osobnosti a k výchově smyslů, citu, myšlení, představivosti, vůle. Poslechem posilujeme i estetické činnosti žáků: přednes, výraznou četbu, rozvoj jazykové kultury...Po ukázkách z poezie a dramatu seznámí se žáci i s ukázkami z prózy. Výběr čtyř výňatků má ukázat rozmanitost druhových forem (povídka, historický román, balada v próze, román z nedávné minulosti) a jistě vhodně doplní vlastní hodiny literatury...Ať si naši žáci uvědomí malý zázrak: jedna otáčející se deska - a prožíváme čtyři děje zobrazené spisovateli - čtyři životy z časově tak odlišných dob. Prožíváme je takřka společně s postavami, zásluhou veliké tvůrčí síly živého slova.

Lucerna

Pohádková hra Aloise Jiráska Lucerna patří ke stálicím českého dramatického repertoáru. Příběh o tvrdohlavém mlynáři a jeho milované Haničce, o krásné a spravedlivé kněžně, partě venkovských muzikantů, vodnících a proradném panském dvoře.Jiráskova pohádková hra Lucerna patří mezi nejznámější tituly starší české dramatiky. Zaujala již při své premiéře v roce 1905, kdy ji na scéně Národního divadla inscenoval režisér Jaroslav Kvapil. Výtvarnou stránku představení svěřil Mikoláši Alšovi a k hudební spolupráci přizval tehdejšího šéfa opery Karla Kovařovice.I v dnešní době se najdou divadelníci i diváci, kteří se tímto úsměvným dílkem potěší. Vodník Ivan se svými pentličkami a lidskou touhou po lásce, tvrdohlavý mlynář, hájící Haničku, svá práva i stoletou lípu, falešný panský dvůr, komičtí venkovští muzikanti, to jsou vděčné herecké příležitosti už pro několik hereckých generací.Věříme, že i vy oceníte nabídku této komedie v nahrávce ze Zlatého fondu, v níž uslyšíte Marii Burešovou, Felixe Le Breux a jako učitelského mládence Václava Vosku, kterého jsme si v pozdějších inscenacích zvykli spojovat s postavami zcela jiného charakteru.

Národní umělci jubilejní sezóny - Martin Růžek

Z komentáře k původnímu titulu 8038 0136 (řada EP Národní umělci jubilejní sezóny) vydanému v roce 1983 v Pantonu a nyní vycházejícímu porpvé digitálně v Supraphonu: 
Národní umělec MARTIN RŮŽEK (*23.9.1918 - 18.12.1995) dědic realistických tradic českého herectví, které cílevědomě obohacuje prostředky novodobé estetiky, opíral vždy své poznání světa o bouřlivé dotyky se životními procesy. Hrál a učil se od r. 1939 všude, kde byla příležitost: na ochotnickém jevišti, na poloprofesionálních scénách, u kočujících společností, u hereckých mistrů...Je výraznou osobností našeho reprezentativního hereckého souboru; spoluvytváří jeho umělecký styl, odpovídající společenskému vývoji. Znalostí života i proniknutím do tajemství herecké tvorby je dokonale vybaven nejen pro jeviště; prostřednictvím novodobých médií - filmu a televize - proslulo jeho herecké mistrovství i v zahraničí. Přemnohé jsou jeho služby rozhlasovému umění, velkým tvůrčím vkladem přispěl i k úrovni našeho dabingu. ..Z jeho herecké tvorby v Národním divadle si připomeňme Tartuffa, Krále v Tomáši Becketovi, Sigmunda v Janu Roháčovi, Kuchaře v Matce Kuráži a jejích dětech, Dona Juana, Biskupa v Nápadnících trůnu, Valentu v Paličově dceři, Lízala v Maryše, Dvojtečku v letních hostech a Millera v Úkladech a lásce; z jeho filmových počátků pak alespoň Koniáše v Temnu, z tvorby v televizních inscenacích postavy Balzaka, Goyi, Vévody (Na dvoře vévodském), Skočdopole (V zámku a podzámčí) a jedinečně ztvárněného Joea Manxe ve Velké šanci. 
Jaroslav Nezval

Scény z divadelních her klasiků českého dramatu

Původní album DV 15093 "Scény z divadelních her klasiků českého dramatu" vydal Supraphon v roce 1960 - nyní titul s ukázkami z divadelních her Lucerna (Alois Jirásek), Maryša (Alois a Vilém Mrštíkovi), Bílá nemoc (Karel Čapek), Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři (Josef Kajetán Tyl) a Naši furianti (Ladislav Stroupežnický) vychází v původní sestavě poprvé digitálně.

Jeviště Zdeňka Štěpánka

Z komentáře k původnímu 2LP albu 1218 0551 vydanému v roce 1982 v Supraphonu v řadě Historický archív a jenž nyní vychází poprvé digitálně: 
Ten hlas!...a tu náhle zazněl vroucím tónem tento hlas rozbolavělého srdce, hlas chvějivý a vroucný, sametově lichotivý i bouřlivě jásavý a opředl ji svým kouzlem navždycky. Kdo by se tomu v hledišti podivil? Vždyť to byl hlas Zdeňka Štěpánka. Cyrana, který jej postavil mezi první české herce už v mládí...Ten hlas! Ne, nebyl "civilní": vždyť i nejskromnější pokojík dramatu, v němž hrál, měl rozměry vinohradského jeviště (1921-1934) a potom (1934-1968) scény Národního divadla. Trochu vizionářský Štěpánkův pohled k nám přicházel přes rampu a orchestr. Jeho postavy byly uchopeny velkoryse a nedefinovatelné fluidum velké osobnosti se zmocňovalo diváka od jeho prvního výstupu. Zdeněk Štěpánek byl poslední velký český tragéd. Označení zní trochu archaicky, ale to bychom umělci ublížili. Byl samozřejmě tragédem své doby, jako jím byl dřív Vojan...Z herce ani člověka Štěpánka však nikdy nevanul chlad, naopak, dýchal láskou k životu a k lidem. Tragéd? Není to protimluv? Ne, právě proto byl Štěpánek tragédem v úlohách, kde mnozí velcí herci hledali pro své hrdiny lidskou míru, složitý výklad příčin jejich zločinu nebo i trochu komiky. Pro něho zůstávalo zlo zlem. Shylock byl krvežíznivým mstitelem, Richard III. stvůrou (však ho také poprvé hrál v době Hitlerova nástupu k moci a nad trůnem mu visel hákový kříž) a přel se s kritikou o své pojetí Molierova Tartuffa, zloducha na první pohled. Jeho výklad klasických hrdinů nebyl intelektuální, ale pudový. Proto ze všech Shakespearových hrdinů nejvíc černě září především jeho Othello, rázný velitel, majetnický manžel-milenec, přitom důvěřivý vášnivec, u něhož je jen krůček od milostného opojení k vraždě....Vytvořil celý pantheon hrdinů našich dějin. I film nám zachoval podobu jeho Žižky a především Jana Husa, kterého hrál ve hře Tylově, Jiráskově i Dvořákově. Jeho Petr Vok v trochu barvotiskové, ale za protektorátu hluboce jímavé "Zuzaně Vojířové" byl jednou z renesančních postav, které mu byly pro svou radostnou, šťavnatou lidskost nejbližší, ať to byl mimo jiné už Dvořákův Václav IV, Stroupežnického pan Dačický či Nezbedný bakalář ve vlastní dramatizaci Wintrovy povídky....V mládí byl v "Maryše" Franckem, později Vávrou. Až do symbolu narůstá jeho chlapsky rovný mlynář z "Lucerny"...Což všichni neznáme alespoň z filmu tu otřesnou chvíli, kdy Maršál z "Bílé nemoci" řeční, udeří se do prsou - a nic necítí? Bije se znova a znova a hrůza smrti mu dává zapomenout na velká slova, jimiž posílal bojovat a zemřít svůj národ. Samotná tato scéna líp než všechny výklady říká nepamětníkům, co znamenají slova "moderní tragéd". A nemusíme dodávat, že právě on byl jedním z těch, kdo ztělesňoval ideálně představy našich současných autorů, především Karla Čapka. V mládí byl jeho zvichřeným Loupežníkem, později Maršálem i Otcem v "Matce"....Posloucháme úryvky z velkých děl na desce. Od chladného Metternicha z Rostandova "Orlíka" a od Čapkova "Loupežníka" po otřesně velkého biskupa z Durrenmattových "Novokřtěnců". A vidíme Štěpánka jako Cyrana, přehlížejícího svůj život, pevně rozkročeného s taseným mečem. Bojuje do posledního dechu s polovičatostí, lží a s malostí. On, velký tragéd českého jeviště 
Dr. Olga Spalová

Pohádková hra z českého podzámčí o poddanství, strachu z vrchnosti a odvaze. Generacemi oblíbená divadelní klasika v novém rozhlasovém nastudování. V hlavních rolích uslyšíte Helenu Dvořákovou, Petra Lněničku, Ivana Trojana, Jaroslava Plesla, Davida Novotného, Petru Špalkovou, Františka Němce, Ondřeje Rychlého, Terezu Císařovou, Danielu Kolářovou nebo Kamila Halbicha.Alois Jirásek je známý především jako prozaik, nezanedbatelnou část své tvůrčí energie však věnoval také divadlu. Z dvanácti her, které napsal, zůstala do dnešních dnů nejhranější pohádková Lucerna, v níž chtěl Jirásek podle vlastních slov "?podat kus českého života z doby robotnictví a poddanství." A také vystihnout to, čemu sám říká "česká povaha". Portrétů této české povahy nabízí autor v Lucerně hned několik a nejsou vždy pro náš národ zrovna lichotivé. Jen v menšině je české podzámčí schopné odolávat nátlaku i svodům vrchnosti, neohýbat předem hřbet nebo se dokonce vzdát vlastního prospěchu, protože by to znamenalo zradit své bližní.Od prvního uvedení v roce 1905 vzalo české publikum Lucernu okamžitě za svou, o čemž svědčí na tehdejší dobu mimořádných 33 repríz, kterých se inscenace v Národním divadle dočkala. Velké oblibě se od začátku těšily pohádkové bytosti vodníků i komediální scény venkovských šumařů, chystajících se nové vrchnosti sehrát kasací. A své kouzlo si hra o čarovné lípě, stojící jako živý symbol na hranici mlynářových polí a knížecího lesa, našich časů a odvěké minulosti, lidského světa a světa přírodních sil, zachovala podnes. Jak o tom svědčí další a další generace divadelníků a diváků, kteří se kolem ní scházejí.

Lucerna (1951)

Jiráskova pohádková hra Lucerna patří mezi nejznámější tituly starší české dramatiky. Zaujala již při své premiéře v roce 1905, kdy ji na scéně Národního divadla inscenoval režisér Jaroslav Kvapil. Výtvarnou stránku představení svěřil Mikoláši Alšovi a k hudební spolupráci přizval tehdejšího šéfa opery Karla Kovařovice. Ohlasy byly vesměs velmi příznivé.Věříme, že přivítáte nahrávku  ze Zlatého fondu, v níž uslyšíte Marii Burešovou, Felixe Le Breux a jako učitelského mládence Václava Vosku, kterého jsme si v pozdějších inscenacích zvykli spojovat s postavami zcela jiného charakteru. Inscenaci natočil režisér Přemysl Pražský v roce 1951.

Aplikace Youradio Talk

Alois Jirásek

Česká umělecká próza

Scény z divadelních her klasiků českého dramatu

Národní umělci jubilejní sezóny - Martin Růžek

Herecký portrét Jiřiny Šejbalové

Jeviště Zdeňka Štěpánka

Lucerna

Zahořanský hon

Lucerna

Lucerna (1951)