James Clear

Ondřej Halámek

Osobní rozvoj

Jan Melvil Publishing je nakladatelství literatury osobního rozvoje a celoživotního vzdělávání. Přináší čtenářům stále nová témata, jejichž znalost je prostředníkem moudrých rozhodnutí a zlepšení života. Dalšími oblastmi, na které se zaměřuje je psychologie, management a byznys, zdraví a fitness, a od roku 2020 také na historii. Jan Melvil Publishing vydává především světové bestsellery. Mezi autory jsou však i čeští odborníci svých oborů.

Jan Melvil Publishing

Atomové návyky

Nezáleží na tom, v čem se přesně chcete změnit – Atomové návyky vám s tím pomohou. James Clear vydestiloval to nejlepší z biologie, psychologie a neurověd, aby vás naučil dosahovat svých cílů. Své návyky nezměníte velkým předsevzetím, ale pomocí drobných, vytrvalých krůčků. Zlepšete se jen o 1 % denně – a dokážete cokoli. # O knize Prvního ledna máme všichni jasno v tom, že přestaneme kouřit, začneme víc cvičit nebo uklízet. Jenže do února už jsme zase tam, kde jsme byli. Proč? Naší nejhlubší motivací je pohodlí a lenost. Energie je vzácná a evoluce naše mozky nastavila tak, abychom jí šetřili. 
 
Řešení spočívá v systému! James Clear vás seznámí se čtyřmi zákony behaviorální změny a pomůže vám nastavit si prostředí tak, aby vám lidská přirozenost nejen nepřekážela, ale přímo hrála do karet. # V knize se mimo jiné dozvíte: - jak se zbavit letitých zlozvyků a získat dobré návyky - jak se díky každodenní změně o jediné procento exponenciálně zlepšovat - jak si udělat na nové návyky čas (i když se zrovna svět zbláznil) - jak vám pomůže „kumulování návyků“, „pravidlo dvou minut“ či „spojování lákadel“ - jak nemyslet na cíle, zato si vytvořit silnější identitu a sebevědomí - jak přizpůsobit své okolí pro snazší dosažení cílů - jak se vyhnout nejčastějším chybám a kudy se vrátit na trať, když ztratíte směr # 
 
O autorovi James Clear píše o návycích, rozhodování a životních změnách do renomovaných médií, pravidelně přednáší pro firmy zastoupené v žebříčku Fortune 500 a spolupracuje i s trenéry z vrcholových sportovních lig včetně NFL a NBA. Jamesův blog www.jamesclear.com čte měsíčně milion čtenářů. Žije v Ohiu. # Více o knize melvil.cz/atomove-navyky # 
 
O knize Prvního ledna máme všichni jasno v tom, že přestaneme kouřit, začneme víc cvičit nebo uklízet. Jenže do února už jsme zase tam, kde jsme byli. Proč? Naší nejhlubší motivací je pohodlí a lenost. Energie je vzácná a evoluce naše mozky nastavila tak, abychom jí šetřili. Řešení spočívá v systému! James Clear vás seznámí se čtyřmi zákony behaviorální změny a pomůže vám nastavit si prostředí tak, aby vám lidská přirozenost nejen nepřekážela, ale přímo hrála do karet. # V knize se mimo jiné dozvíte: - jak se zbavit letitých zlozvyků a získat dobré návyky - jak se díky každodenní změně o jediné procento exponenciálně zlepšovat - jak si udělat na nové návyky čas (i když se zrovna svět zbláznil) - jak vám pomůže „kumulování návyků“, „pravidlo dvou minut“ či „spojování lákadel“ - jak nemyslet na cíle, zato si vytvořit silnější identitu a sebevědomí - jak přizpůsobit své okolí pro snazší dosažení cílů - jak se vyhnout nejčastějším chybám a kudy se vrátit na trať, když ztratíte směr # 
 
O autorovi James Clear píše o návycích, rozhodování a životních změnách do renomovaných médií, pravidelně přednáší pro firmy zastoupené v žebříčku Fortune 500 a spolupracuje i s trenéry z vrcholových sportovních lig včetně NFL a NBA. Jamesův blog www.jamesclear.com čte měsíčně milion čtenářů. Žije v Ohiu. # Více o knize melvil.cz/atomove-navyky Sdílejte s hashtagem #atomovenavyky

Světlem oděná

Jaroslav Seifert (*23.09.1901 - †10.01.1986)
patří k nejvýznamnějším českým básníkům a spisovatelům; byl i novinářem a překladatelem. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu (10. prosince 1984).

Nebe s ručením omezeným

Sedmnáct vtipných povídek o vztazích, moderních technologiích, sexu a absurdních situacích ze současnosti či blízké budoucnosti Novinář Miloš Čermák ve svých příbězích zajímavě přemýšlí o našem světě v době prudkého rozvoje vědy, techniky a sociálních médií. S černým humorem a jistou dávkou nadsázky předpovídá nečekané důsledky nástupu umělé inteligence, virtuální reality či robotické medicíny pro moderní společnost a život člověka. Mikropovídky plné komických situací, originálních point, ale i lehce mrazivých prognóz v podání herce Davida Novotného. Vychází pouze jako audiokniha!

Dobrý člověk ještě žije

Román o nezdolném optimismu v člověku, se kterým lze projít život i přes nesčetné překážky a příkoří. 
Jedná se o historický román, který se odehrává za vlády Ludvíka XIII. v autorově rodném Burgundsku. Jeho ústřední postavou je prostý člověk stárnoucí truhlář a řezbář Colas Breugnon, který miluje svou práci, dobré jídlo a pití, rád si zažertuje s pěknou ženou, zároveň však dokáže bránit život a svobodu proti jejich nepřátelům. Colas prožije tragický rok; zemře mu žena, vyhoří a přijde o většinu svých uměleckých prací, nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Přesto stále miluje po galsku život a také jej učí milovat ostatní. Svou snahou být prospěšný svému okolí dokládá, že skutečně „dobrý člověk ještě žije". Colas má dar barvité fantazie a živého slova, jeho vyprávění je proloženo výrazy burgundskéhou kraje, mnoha příslovími a pořekadly. Všechny příběhy v knize čerpají ze života prostých lidí, oslavují jejich důvtip, tvořivost a smysl pro humor, jsou přehlídkou francouzského folklóru.

Osudy dobrého vojáka Švejka IV.

Pokračujeme ve vydávání Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka, čtených Janem Werichem. 

Další část kompletní nahrávky nejslavnějšího českého románu

Přijít za svítání

Výbor esejů známého propagátora vědy, především o krajině a životním prostředí s přesahem do dalších oborů Audiokniha představuje „to nejlepší z Václava Cílka“. Knižní bestseller mapující jeho dvacetiletou autorskou činnost získal audiální podobu díky skvělé interpretaci herce Pavla Soukupa. Úvahy a články jsou uspořádány do pěti tematických oddílů, jež mají představit hlavní oblasti, které prostupují Cílkovým dílem: krajina jako celek; genius loci konkrétních míst; setkávání s lidmi, zvířaty i bájnými bytostmi; popis současného světa s jeho problémy a obav, kam se to řítíme; a nakonec texty o tom, jak z toho ven, které dávají naději. Jako bonus je zařazen nový text „O potřebě zázraků“ načtený přímo autorem.

Verše a vzpomínky

Jaroslav Seifert (*23.09.1901 - †10.01.1986)
patří k nejvýznamnějším českým básníkům a spisovatelům; byl i novinářem a překladatelem. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu (10. prosince 1984). 
V roce 2001, kdy uplynulo 100 let od jeho narození, připravil Supraphon k tomuto slavnému výročí nové vydání výboru z poezie, nahraného v roce 1987. 
Unikátní záznam básníkova hlasu, čtoucího ze svých vzpomínek, doprovází skvělá interpretace jeho díla třemi mistry přednesu - Františkem Němcem, Viktorem Preissem a Otou Sklenčkou. Uslyšíme básně ze sbírek Koncert na ostrově, Maminka, Šel malíř chudě do světa, Poštovní holub, Samá láska, Svatební cesta, Jaro sbohem, Deštník z Piccadilly, Býti básníkem, Praha, Přilba hlíny a Morový sloup.

Kosmas

Komentář k pův. LP 0 68 0410 z r. 1975:
"Nevěřím na nemastná a neslaná vypravování. Na rozdíl od licoměrníků a lidí bez chuti tvrdím, že každý příběh má být kořeněn láskou a nenávistí. Má čpěti po kotlíku, v němž byl uvařen, má být vypravován, abyste poznali kuchaře, jako piják vína pozná vinici, kde se urodila jeho láhev. "Je to vyznání Vančurovo, nebo Kosmovo? Vančurovo z knihy Vědomí souvislosti, ale mohlo bybýt i Kosmovo, který se schází se Šebířem a Brunem, aby jim poskytl "břečku slov a řítici svého skládání". Neboť -- a ta doměnka už byla vyslovena -- Vančurův Kosmas je do jisté míry spisovatelův autoportrét.Ve vzpomínce Jaroslava Šusty čteme: "Za bočním oknem měl Vančura krmítko pro ptáky: sýkorky, sojky, žluny... Hleďme, právě tam jedna byla a mistr na ni s potěšenímhleděl... A zná-li čtenář postavu Kosmase z Obrazů, může se právem domnívat, že je to mistrův autoportrét i s tím sypáním ptáčkům za oknem...
Jde ovšem o víc: o samu podstatu spisovatelské práce, o její důvod a smysl. Vančura se bezpočtukrát vyznal z niterné potřeby odpovídat jako spisovatel i občan na potřeby společnosti. "Život je východisko i cíl literatury a umění samo o sobě je obludné. Věci umění přecházejí do života, a to je jejich konečný smysl". Tento postulát naplňoval svým dílem i životem. Symbolicky jej uzavřela jeho tragická smrt: za ilegální práci byl popraven nacisty rok po své padesátce, 1. června 1942. Na psacím stole zůstala nedokončena tetralogie Koně a vůz, v níž chtěl vykreslit na osudu statkářského rodu vývoj české společnosti odpol. 19.stol. (známe z ní jen první díl, Rodinu Horvatovu), a třetí díl Obrazů z dějin národa českého.
Obrazy začal Vančura psát v roce 1938 "z pocitu který se vracel. Z potřeby nezdůvodněné přemýšlením. Z nutkání, které (jak se domnívám a jak dosvědčuje řada dopisů) se shodovalo s přáním mnoha lidí". To jsou autorova slova z konce roku 1939, kdy vyšel první díl Obrazů.K této práci byl Vančura předurčen celou svou uměleckou i životní dráhou. Miloval staré kroniky, čerpal z nich pro svůj jedinečný jazyk, nacházel v nich vědomí tradice a souvislosti. K historiise obrátil už kdysi v Markétě Lazarové, baladickém příběhu o středověkých loupežných rytířích, k němuž se inspiroval v rodové kronice Vančurů z Řehnic. Tentokráte však nešlo o románovou fikci, nýbrž o dílo, jehož podkladem se mu staly materiály skupiny marxistických historiků, kteří byly aktivními spolupracovníky na jeho Obrazech.
Kosmovi vyhradil Vančura podstatné místo v prvním dílu Obrazů.Pojal ho jako téma pro samostatnou novelu o prvním českém kronikáři. Kosmas je ve Vančurově pojetí velkou renezanční postavou, osobností lidskou i uměleckou, která žije potřebami přítomné chvíle. Ne tedy historik odtržený od života, probírající se pouze archívy, ale člověk naslouchající vypravování starců, nadšený milovník dávných zkazek, pozorovatel života, který je okouzlen jeho dary, aktivní tvůrce, zasahující do současné politiky. Má své lidské slabosti, dovede být stejně hašteřivý a zarputilý jako laskavý a přátelský. Slouží své zemi a touží svým dílem dokázat lásku a oddanost lidu, k němuž patří. Projekce Vančurova do postavy Kosmovy je tedy vskutku hlubší, leží v samé podstatě jeho umělecké práce i jeho občanského vědomí. Kosmas patří k nejvýraznějším kapitolám Vančurových Obrazů z dějin národa českého, tohoto monumentálního torza a jedinečného epilogu umělcova odkazu.
Krása Vančurova jazyka se může naplno rozeznít jen hlasem. Docela se zdá, že Vančurovo vyprávění,stavba jeho věty, volba jazykových prostředků (jako tomu je například u Jaromíra Johna) s hlasem počítá, že básník komponoval některé své práce jako záznam zvukové podoby. Nebylo tomu tak, alespoň podle jeho svědectví. Kdysi přiznal, že své scény spíš vidí, než slyší. A vskutku. Čteme-li Vančurovy až architektonicky vytvořené periody, uvědomujeme si záhy, že jejich plasticita a barevnost stejně jako kresebná přesnost je tak sugestivní a konkrétní, že se před našima očima odkrývají děje a postavy jako na restaurovaných zašlých freskách. Ne nadarmo se česká kronika Vančurova jmenuje Obrazy z dějin národa českého.
Vančura chtěl být malířem, ta láska mu zůstala, kreslil a maloval, psal o výtvarném umění; psal také divadelní hry a filmové scénáře, byl režisérem filmů, toužil po vizuálním vjemu. Miloval architekturu a žil v něm "utajený" architekt. Snad i proto stavba jeho věty má onen přísný řád. (Jeho literární odkaz vůbec i společenský postoj umělce komunisty je svědectvím o cestě řádu uměleckého, řádu nové tvorby stejně jako o aktivní účasti na přeměně řádu společenského.) Přes všechno toto vědomí jsou kvality Vančurova jazyka, jeho slovníku, tvarosloví, větné stavby, rytmu promluv jeho dialogů jako stvořeny pro hlas. Pevná kresba postav, pestrá plátna, architektonické řešešní prostoru, to vše volá po dimenzích lidského hlasu, který má schopnost života, zkonkrétnění, pravdy skutečnosti. Stačí přivřít oči a nemůžeme nevidět Kosmu, paní Božetěchu, Šebíře, Bruna a další postavy "jako živé". A stačí jen trocha fantazie, abychom se octli stejně ve dvanáctém století Kosmově na Pražském hradě nebo na Mělníku, když se jede usmířit s Šebířem, jako na Zbraslavi, kde Vančura, sledován zobajícími ptáčky, píše v nejtěžších letech národa pro jeho posilu své Obrazy.
Vančurův Kosmas se poprvé rozezněl hlasem Karla Högra, ve štastně zkráceném scénáři, který se soustředil na čtveřici základních postav, ideu a etos novely, v únoru1972 v pražské Viole. Karel Högr mu s pokorou velkého umělce odevzdal své srdce a své umění: absolutní kulturu slova, barvu a teplo a melodii hlasu, mistrovství jemné diferenciace, přenosu práci s rytmem a tempem řeči, hřmotnost v košatých dialozích i mužný ztišený smutek, tón lyrický i lehce ironický a sarkastický, gesto vypravěče, které je nepateticky monumentální i lidsky prosté, rozvernost a živočišnost krásných renezančních pozemšťanů stejně jako jejich moudrost a potřebu přátelství a vzájemné podpory. Högr hlasem rozevře bohatý exterier krajiny stejně jako vytvoří ztišený interiér, v němž slyšíš poslední vzdech paní Božetěchy. Jestliže Vančura vytvořil v Kosmovi obraz dvanáctého století viděný skutečností konce let třicátých století dvacátého a navíc je obdařil znaky svétváře a sklenul impozantní oblouk hovořící o vědomí souvislosti s těmi, kdo byli před námi, pak Högrovo umění prokázalo, že Vančurův dějinný portrét má nadčasovou platnost. 
Vladimír Justl.

25 let české a slovenské literární tvorby /1945-1970/ (Próza)

Původní LP album 2 68 0403 "25 let české a slovenské literární tvorby 1945-1970" vydal Supraphon v edici několika titulů k 25. výročí osvobození republiky.
Tento titul věnovaný české a slovenské próze vychází nyní v původní podobě digitálně poprvé.

Obsahuje ukázky z děl:
Němá barikáda - Vyšší princip (Jan Drda) / Kronika - Kozlovovci (Peter Jilemnický)
Život proti smrti! - Život (Marie Pujmanová) / Nástup (Václav Řezáč)
Drevená dedina (František Hečko) / Světlo ve stromech (Karel Nový)
Ročník jedenadvacet (Karel Ptáčník) / Hodiny a minúty - Kolíska (Vlado Bednár)
Občan Brych (Jan Otčenášek) / Sňatky z rozumu (Vladimír Neff)
Živí a mŕtvi - Boh je s nimi (Vladimír Mináč) / Pan Theodor Mundstock (Ladislav Fuks)
Čierne a biele kruhy - Mŕtve oči (Rudolf Jašík) / Prútené kreslá (Dominik Tatarka)
Amenmária - Zánik stratenej divízie (Ladislav Ťažký)

Mozart v Praze / Mozartiana

Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu albu SV 8353 "Mozartiana" vydanému v Supraphonu v roce 1966 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Mozartovské téma sdružilo na společné desce dva typově odlišné autory - Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana. Už skutečnost, že vedle lyrického básníka vzpomínky a pěvce lásky a krás této země je to básník tragik, filosof a nesmířený diagnostik tohoto světa, napovídá, že půjde o dvojí pohled, že Seifertův Mozart bude značně odlišný od Mozarta Holanova. Odlišnosti, stylově vskutku zásadní, tu jsou, ale vynořují se i překvapivé shody: výchozí pohled, určující představa Mozarta umělce i člověka. Hravý Seifertův verš by nepochybně sugeroval, že básníkovi půjde o hravého Mozarta, o rokokového skladatele dvorních menuetů, o Mozarta jak byl u nás (ovšemže chybně) po řadu let interpretován...Seifertův Mozart je především Mozartem v Praze, tedy Mozartem Dona Giovanniho, a tedy: Mozartem tragickým...Jaroslav Seifert píše svůj cyklus...roku 1951. To zn. záhy poté, co mu vychází rovněž tragicky viděná a cítěná Píseň o Viktorce, která se právě v době vzniku Mozarta v Praze stala záminkou k tažení proti básníkovi. V této chvíli tedy, kdy i tento básník je sám, píše Seifert svůj cyklus; nutně se tak odraz dané reality objevuje i v jeho tvorbě, zvláště jde-li o verše o osudu umělce. Snad i proto je Seifertův Mozart viděn prizmatem smrti...Není pochyb - a současný hudební svět to právem připomíná - že Mozart byl umělcem v podstatě tragickým. 
Tu tragiku vyslovil Vladimír Holan už ve svých prvních Mozartianech, psaných jako hold v Mozartově roce 1937, tedy v roce 150. výročí premiéry Dona Giovanniho.V letech 1952-54 se vrátil k tomuto tématu znovu. Při souborném vydání Mozartian roku 1963 o tom řekl: "Tragika Mozartova osobního života dolehla a mne tehdy opět a silněji. Ano:tragika! Považuji W.A. Mozarta za největšího hudebního skladatele, za jednoho z nejtragičtějších hudebníků vůbec - i kdyby nenapsal nic jiného než předehru k Donu Juanovi. Je trapné, že většina lidí v něm vidí hravého, rokokového tvůrce tónů. Mozart - toť zjev univerzálný". Tato univerzalita a zároveň jednota lidského údělu a uměleckého osudu Vladimíra Holana přitahovala. A tak byla napsána..další z básníkových variant na téma člověk a jeho drama, umělec a jeho poslání....Literatura málokdy nabízí tak ideální spojení, jaké představuje tematicky totožný, tak příbuzný i tak odlišný, ale navzájem celistvý cyklus Seifertův a Holanův. Je dobře, že bylo možné tomuto textu nabídnout dva tak ideální a osobité interprety, jako je Václav Voska a Radovan Lukavský. Umělce, kteří prokazují, že básníkovo slovo má být také nahlas sdělováno.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Atomové návyky