Najděte si:

Myšlení první ligy

S cyklistou Jiřím Ježkem o zraněních i o prázdnotě, která přijde po vrcholném úspěchu

25

Hosté kouče, mentora a globálního stratéga Jana Mühlfeita o své cestě k úspěchu.

S cyklistou Jiřím Ježkem o zraněních i o prázdnotě, která přijde po vrcholném úspěchu

Abstrakt

Když mu bylo 11 let, srazilo ho nákladní auto a doktoři mu museli amputovat pravou nohu. Nepřemýšlel o tom, co nebude moci dělat, ale co naopak bude moci dokázat. Cyklista Jiří Ježek přivezl zlato ze čtyř paralympiád a šesti mistrovství světa. Každá medaile je podle něj zadostiučiněním a odměnou za tvrdou práci. Zároveň ale po takových úspěších přichází i pocit prázdnoty, který se zažene jen tím, že se začne od znova. O tom všem mluvil s Janem Mühlfeitem v pořadu Myšlení první ligy.

Přepis

myšlení první ligy globální strategii mentor a jeho exkluzivní hosté myšlení první ligy příběhy těch kteří dokázali uspět milí posluchači Dobrý den jen moji milou povinností u nás přivítat Jirku ježka olympijského vítěze v cyklistice Jiří Ahoj Dobrý den Ahoj Dobrý den kdo v tobě objevil talent na sport No já nevím vůbec na začátek jestli nějaký talent A protože ty jsi odborník na ten kdo by se asi ne vyhrál olympiádu že jo ale já si myslím jestli je talentovek v těch disciplínách které jsem se věnoval Co znamená v cyklistice tam člověk takový ten technický talent jako mají fotbalisté hokejisti že musejí mít takovýto spojení být u toho míče nebo u toho půlku ale zároveň ty šikovné ruce tak včera těch disciplínách spíš ten talent je podle mě vydržet ty jsi mi ten trénink má to asi souvisí s láskou k tomu je furt tu lásku k tomu spolu v mě objevil asi podle mě Sokol v Dejvicích u nás v Praze a protože máma mě tam poslal že už nevěděla co se mnou Já jsem byl takový to strašně živé dítě a ve škole jsem hrozně Zlobil a tehdejším v těch osmdesátých letech tam asi neřešili jestli je někdo a ADHD a tyhle ty věci zlobivej pan am a jako už nevěděla co se mnou Tak říkala že asi tu energii upustí trošku tím sportem tak mě poslala do Sokola a tam jsem byl skvělý vedoucí který to dělali zadarmo který to dělám z lásky k tomu a tam já jsem zjistil že mě ten sport strašně baví a od té chvíle o těch Já nevím svých šesti sedmi let jsem veškerou tu energii přebytečnou se snažil pouště do toho sportu protože ten sport mě opravdu chytnul a nejenom na základce ve škole kdy jsem se snažil být nejlepší mezi těma spolužáky ve všem co bylo po cestě tak to jsem v sobě tohle to našel a později se to asi představilo potom v tom výkonnostní sport máš taky někteří učitelé na který rád vzpomíná žst I do rozhodně a ne jenom učitele ale spolužáky My jsme zrovna v té základky jsme všichni z těch Dejvicích Většinou tam zůstali bydlet a hrozně moc často se potkáváme na jednou za měsíc máme taky tě srazí komunita ne asi jako celá třída ale takový to zdraví jádro těch kamarádů to jsme si zůstali opravdu věrný a vzpomínáme na ty Učitelé z nichž někteří už teda bohužel není no ale ty kteří žijí Tak nakonec člověk pochopí že i když je v té chvíli když je nesnášíš jako prostě řekneš kdy učit ale zase mi dal špatnou známku tak nakonec za těch pár desítek let si řekneš teda že to bylo vlastně výborný člověk který tě nějakým způsobem ovlivnil do budoucna a já jsem měla jsi opravdu ty učitele A kdo na tebe měl v tom dětství největší Lively to rodiče byli to ty trenéři byli učitelé byl to někdo další ještě No asi asi je rodiče kamarádi protože já jsem často nemůžu říct že bych neměl svůj vlastní názor ale často jsem poslouchal jako ty lidi ve svém okolí a podle toho jsem si formoval to svoje a a taky asi i televize musím říct protože tenkrát že ho nebyl internet a televize vlaková spojení s dalším světem který je trošku dál než ta rodina takže nejenom jako v té své rodině kdy člověk Taky má silné lidi silný jednotlivce a od nich se učí tak taky na tu televizi jsem se snažil koukat a hledat z toho to co třeba u nás v tom socialistickém Československu Tenkrát jsme neměli to znamená Já nevím bylo vidět aspoň ve filmech jak to vypadá na západě a bylo to strašně lákavý pro mě a bohužel jediná možná cesta na západ Wiki možná Západní film video jako pro mě obrovská motivace něco dokázat v tom sportu protože jsem se pak rozhodoval jak ty děti v těch Já nevím 10 letech Ano přemejšlej co chtějí dělat tak já jsem chtěl být úspěšný sportovec protože jsem věděl A měl jsi nějaký vzor nějakého sportovce který prosím měl rád v té době No já jsem strašně Sledovat fotbal na tenkrát byla špička na Spartě Honza Berger a byla to taková ona v tom že měl žít jo nebo spíš fotbalista ale i uměl jako žít vedle toho fotbalu na plný asi Patrik Berger je synovec To jsi no ano ano jsem dokonce kvůli tomu Honzovi bergerovi a celý T celý T Spartě v tenkrát v té tmě osmdesátých let Kdy byla opravdu úspěšný kluk tak jsem začal dokonce za Spartu hrát fotbal tak jsme bydleli kousek od stadionu A já jsem si myslel že právě budu úspěšný jako kapitán Sparty jednou a opora reprezentace tak jsem abych pro ten jsem něco Udělal tak jsem opravdu přemluvil jedu k té odvetná na božáku Sparty a dva roky jsem dokonce za Spartu jako za žádným hrál ale pak pak prostě přišla ta chvíle kdy jsem přišel v 11:00 nohu paradoxně právě před Stadionem Sparty a tam jsem jako pochopil že jako těžko budu s dřevěnou nohou hra nebo při autonehodě širokou silnici Co je vlastně kolem stadionu Sparty a blbě jsem se rozlétám letěl jsem přímo pod náklaďák takže to byla v vytržení z toho dětskýho snů ale asi ta láska k tomu sportu a chuť v tom sportu něco dokázat ve mně zůstala a pak se to časem nějakým způsobem v době kdy se tady už rozvinul Spot pro handicapované a Paralen sport tak jsem se k tomu vrátila vlastně jsem si ten dětský sen Potter plnil jaký jsi měl pocit když se to vlastně stalo protože je řada lidí kterým a Sportovců kterým se něco takového stalo že třeba ochrnuly a oni mi řekli Já jsem nepřemýšlel o tom co nebudu moct dělat Ale o tom co budu moct dělat pořád ještě ten se taky tak nevím Já jsem si že to je zakódovaný někde v jsi nechtěl že takhle prostě otočila je nastavený že když se něco srazí že musíš stát a fungovat I had a aniž bych potom nějak přemýšlel tak já jsem chtěl se vrátit co nejrychleji do normálního života Já jsem nevěděl jakou dostanu protézu tenkrát nebo té problematice vůbec nemluvilo za té doby toho reálného socialismu tady takže asi Jasné jestli bude jezdit na mozaiku nebo jestli dostanu protézu jak ta protéza bude vypadat a co mi dovolí ale věděl jsem že to prostě nějak zvládnu a všichni ty lidi kolem vámi kamarádi na základce všichni kluci z toho sokola tak všichni věděli že to nějakým způsobem dáme jasně A když jsem začal po tom chodit a vrátil jsem se do normální školy ke svým kamarádům aniž bych musel opakovat ročník a pak jsem zjistil že můžu na té protéze i popoběhnout tak jsem šel do toho sokola a začal jsem znova s těma klukama hrát basket dělat gymnastiku a všechno pak jsem jel vlastně vyhrál úžasné protože ty fyzika běžel želv sokolský běh nebo jak se to jmenuje sokolský běh Sladkovský techrepublic nano sokolský v republiky s Davidem s menším zpožděním kamarádem Davidem svobodou prostě takže to je úžasné když se vrátíme do řekněme doby kdy ti bylo osm 10 let co ti nejvíc chybí z té doby No asi tam bezstarostní podle Já většinou protože hned o dítě aspoň samozřejmě to špatný už zapomeneš za tu dobu jo ale to hezký na co já teď vzpomínám bylo přesně to že já jsem vlastně neřešil co bude ještě zvlášť po tom co jsem přišel o tu nohu tak to bylo zajímavější že jsem vůbec nepřemýšlel co budu v životě dělat že si budu muset najít hledat nebo na hledat a najít práci která mi dovolí prostě teda vezme v úvahu to že vlastně máš ten hand že teda v tomhle tom jsem trošku jakoby ovlivněný asfalt a ne ale já jsem to vlastně asi nějak neřešil prostě podle mě se radoval a možná potom úraze víc jsem se radoval z normálního života každý den si toho co zažiješ kdyby se podívali na talenty a silné stránky nehody sportovní ale obecně co si myslíš že ty talenty a silné stránky jsou pro tebe no já to neřeknu co si myslím já ale spíš co o mně říkal že jste protože v jádře nejsem si jistej ale lidi říkají že to co mě nejvíc posunulo byla vůle a taková nám obětavost dělat ty věci Dokud nejsou hotové Jasně Je to nejdu spát dokud to není hotové někdy to je až prostě moc Jo ale v tom tréninku mě to strašně pomáhalo že asi neřešil a zvlášť ve sportech jako je třeba cyklistika nebo běhání nebo prostě něco co je dlouhodobý co chce čas a co není moc zábavné ten trénink jo tak tohle to mě nikdy nevadilo já jsem prostě Dokud jsem neměl od trénovat No to co jsem chtěl od trénovat Tak jsem z toho kola nesmím s takže asi pomohlo i s tím úrazem se s tím vyrovnat a si něco za něco dokázat ale za druhé jsem věděl že pro to abych něco dokázal budu muset dělat takový ty tisíce těch drobných věcí které nejsou zrovna zábavné Jedu jsem se podívali na vítězství ve svém životě 3 čemu tě naučili ty vítězství včetně olympijských samozřejmě No mně to vždycky tím nejlepším způsobem potvrdilo že ta práce za to stál kvůli tomu si těch vítězství vážím nejvíc že to byl takový to naplnění T dlouhodobý práce Proto když se připravuje na olympiádu a pracuji s olympionikem že to je dlouhodobá a na to nejsou ani ty čtyři roky mezi dvouma olympiáda vlastně od začátku když se rozhodneš dělat sport Aš olympijských medaili a to jet někdy třeba 10 15 let a pracuješ na tom každý den k tomu musíš něčím přispět a když to nepřeješ ten jeden den tak se může stát že ten zrovna ten den byl strašně důležitý k tomu aby si za těch Já nevím Pět let tu olympiádu vyhrát a tohle to potom když opravdu tu zlatou medaili máš na krku tak si uvědomíš že to opravdu stálo za to a je to i poděkování sobě sama že jsi to vydržel a to je to je vlastně asi to nejdůležitější co mě ta medaile vždycky dala nebo naučila že to stálo za to a že když to budu chtít být nebo takhle když budu schopný tohle to znova udělat takže je velká šance že bych takovýhle úspěchu zažít Ještě jednou jo není to jistota protože to že dřív ale to že už bude jenom tak je určitě předpoklady felps který má 26 zlatých medailí z Olympiády další není tak vlastně byl na čtyřech olympiádách pokaždé té olympiádě měl depresi do té doby než si vlastně uvědomil že to není o těch medailí ale je to o té lásce a Tomem učím pouť a k tomu plavání myslíš že to tak je že prostě Tím že vlastně že jsi asi vyhnul takovým stavům protože jsi měl rád tu cyklistiku navíc ještě do toho šel s tím handicapem určitě to je protože a rozhodně musím říct i tyhle ty stavy ne asi úplnou depresi nebo já si myslel že takovýto jako že člověk je potom najednou úplně dole protože jsem ti řekne že ono i ta energie kterou tělo má tak tak se obrovský vybudí neslyšel že tak najednou zjistí že se to vlastně událo že se ti to podařilo oslavuje měsíc dva a pak najednou přijde totální prázdno že si řekneš a co teď A řekl a ani si nejsi jistá jestli jsi ochotný tohle to podstoupit znova ty další čtyři roky ale pak si uvědomíš A to přijde samo že vlastně to s to nedělal kvůli těm medailí má že jsi to dělal protože máš rád i ten trénink i tu činnost jo a já vždycky když jsem tady ten stav už potom měl tak už jsem to věděl potom po té první olympiáda jsem si říkal Vrať se úplně na začátek Sedni na to kolo jenom pro radost jako kdybys byl můj No ano to je ono když je hezky a projekce a najednou Já jsem tu lásku k tomu získal znova a už jsem měl chuť i začít do toho dávat to nepříjemné to znamená tu práci tu bolest protože bez té to prostě nejde a tohle to mib Ty jsi vlastně v historii Para olympiáda úspěšnější cyklista který Ty zlaté medaile si nejvíc váží No asi no to se nedá nic říct automaticky ty první a druhé jsem vůbec nečekal že se mi podařila tak mi to zásadním způsobem fakt přiznám že zásadním způsobem otočil o život protože do té doby Já jsem byl neznámý tvůj vnitřní život a nebo obecně můj městě život v obecnici vlastně byl nějakým způsobem prospěšný i jiným lidem a k tomu si rád jezdil na kole ale najednou Já jsem se vrátil ze Sydney jako úspěšný sportovec najednou kolem mě se začali točit Ona jenom novináři a ty média ale i Díky těm médií mi lidi kteří třeba už na mě zapomněli a najednou mi volali že jsou na mě pyšný a tohle to je hrozně příjemné pak najednou začneš a díky tomu mému handicapu začnou ti lidi vnímat jako vzor který mě k čemu pomáhá třeba překonávat jejich vlastní problémy jo Co to je to stejné jako když někdo Třeba odhalí že má nějakou nemoc a a zvládají a pomáhá dalším tisícům lidí kteří jsou nemocní Takže tohle to jsem objevil že tohle má i tenhle ten přesah a potom 2. medaile který si hrozně moc vážím Milá rok na další olympiádu Za čtyři roky v Athénách kam jsem jel naopak Jako ten nejúspěšnější v té době který musí to nedá vyhrát a když jí nevyhraje tak je to vlastně jsi zklamal Jasně a tohle bylo strašně těším pro mě navíc já jsem předtím jako první handicapovaný cyklista na světě a jeden z mála Sportovců obecně s takovýmhle handicapem a dostal šanci ten sporťák profesionální tudíž obrovský závazek k těm firmám které ti tu šanci Dali mně se splnil vlastně mu dětský jsem s tím sportem živit aniž bych potom vůbec jako doufám že potom úraz je to bude možné takže jsem byli vděční těm sponzorům a těm lidem kteří mi fandi a věřili a to bylo strašně těžký tu medaili vyhrát a podařilo se mi to v posledním závodě možným z těch těch několik disciplín které jsem v Athénách závodil a toho jsem si strašně vážil No a pak asi nejvíc té poslední kdy už nikdo nečekal že zase na 4. olympiádě tolik let mezi sebou tolik jako v životních událostí které máš za sebou se ti to podaří protože najednou jsou kolem Tebe sportovní generaci mladší lidé jsou hladoví který tě chtějí sestřelit Říkají tady někdo vyhrává 14 let jako všechny mistrovství světa všechny Mistrovství Evropy a olympiády a už ho musí někdo sestřelit a já jsem přesto ještě dokázal a to byl takový jako že jsem byl na sebe pyšný že jsem to ještě těm mladým jednou napsal jestli Samozřejmě že nebyli jenom vítězství čemu tě zase naučil I ty pro hry Já jsem jsem možná z těch proher nikdy jako úplně jak to říct neposral a udělala mi udělat Prostě jsem a prostě jsem se z těch proher spíš dokázal jakoby po naučit tak že jsem jí nechtěl tu pro hru už znova zažít to znamená jsem věděl co se asi stalo Jasně vždyť jsem nevěděl co se stalo tak jsem věděl že aspoň to nechci znova Zažít a že udělám všechno pro to aby Už takovýhle nudle ostudu nezažil a to mě hrozně posiloval dopředu a myslím že ty pro něj byly možná ještě důležitější než ty výhry totiž Podle mě se člověk musí naučit žít jak s tou výhrou s tím úspěchem což je taky těžké se s tím vyrovnat aby jsi jako Nespíš nebo aby ti to nestačilo do konce života ta jedna výhra tak stejně tak se člověk musí vyrovnat s tím s tím neúspěchem zase úplně z toho nepropadnout že to vlastně nemá cenu to co děláš že se ti v tomhle se nikdy nic asi nepodaří tak s tímhle tím jsem se nějakým způsobem naučil žít a ty Jak ty vítězství Tak ty prohry mě strašně bolí mě svaly Horší je asi když potom máš tu pro hru ve svém zdraví když se ti nic nestane nebo o nemocných vážně a to jsou takové věci kdy člověk se cítí hodně bezmocný nebo aspoň já tohle Třeba se hodně bojím jako úplně nejtěžší chvíle byla to tam nehoda nebo co to bylo vlastně pro tebe v té karriere No nejhorší byla asi ten úraz v roce 2014 který mi vlastně ukončil tu úspěšnou sportovní kariéru kdy jsem málem prostě zemřel při závodě po těžkém pádu a nebylo to nejhorší pro mě ale asi to byl nejhorší pro mojí manželku prosím tě rád viděl a byla byla u toho viděla to dva dny Já jsem byl v umělém spánku takže ona nevěděla jestli se probudím jak se probudím jaký to na mně zanechalo následky a tohle byla asi nejhorší chvíle pro mě protože já paradoxně vždycky když se něco stalo mě tak Já jsem neměl z toho jako problém Jitřní sám se sebou ale spíš mě bylo líto těch lidí kolem mě které mě mají rádi na kterém tím způsobují nějakou bolest Jo to znamená když jsem přišel o Nohu tak já věřil si v pána co si pamatuji že jsem říkal že máma bude hrozně šťastná Jo a to samé jsem cítil když jsem jako odjížděl tou sanitkou z toho místa Té té nehody v té americe při těch závodech tak jsem si říkal v duchu Jenom jsem si opakoval nesmíš umřít nesmíš mluvit je tam Soňa Jasně která kterou tady jako nechci nechat na tom světě by tady jsme na sebe strašně moc jako vázaný a máme se hrozně rádi a tohle bylo pro mě důležitější než můj vlastní život protože vlastně jako to je to neovlivníš ale to jak jakým jakou bolest působíš těm lidem tak toho jsem se bál Myslíš si že ty vlastnosti jako je ta mentální odolnost vytrvalost prostě a tak dále který ty sportovci získat ve sportu jsou přenosné do běžného života A rozhodně si myslím že jo protože ten sport není nic jiného než jedna z disciplín kterým se lidi věnuji hezky si stejně tak můžeš se věnovat byznysu se stejným nasazením stejně tak se někdo věnuje kultuře herci prostě hrají úplně se stejným iPhone a se stejnou energii jako sportovci sportuji na olympiádě a pro každý to aby jsi v tom oboru uspěl tak potřebuješ podle mě hodně podobnou energii nebo hodně podobný úsilí Takže když sportovce může inspirovat úspěšný byznysmen nebo úspěšný umělec tak stejně tak jiný lidi může inspirovat právě úspěšný sportovec protože ta vůle ta cesta zatím úspěchem je podle mě plus mínus stejná jsem se tady vlastně dotkli cyklistiky a vážně v cyklistice a ty jeho vztahu k Soně co myslíš že smyslem jeho života No do té doby než jsem byl úspěšný sportovec Tak jsem si myslel že mým smyslem života je něco v tom životě dokázat a když se mi to podařilo v tom mém oboru a ne nedělám z toho jako úplně velkou vědu ale asi asi jsem třeba i někomu v tom v tom životě pomohl tím svým příběhem tak dneska dělá to lidem kolem sebe těm nejbližším chci dělat radost čímkoliv jako každý den něčím to je jedno a hrozně moc mě těší Když za mnou přijde kdokoliv a řekneme že jsem mu něčím tu radu udělal že jste si jí říct že že bys měl napsat dopis nesmí pozice desetiletému Jirkovi Ježkovi co by byly Takový tři čtyři věci které bys do toho do toho udělal jako poradit mu do života desetiletému bych poradil aby za půl roku nechodil 27 března na Letnou s tím nechci říct že jako nějak Lituji toho co se mi stalo Prostě to přišlo ale spíš bych mu napsal ať se nebojí toho co přijdeme protože Ať se stane cokoliv a v tu chvíli to bude nepříjemné Jasně Tak že nakonec buď na to zapomene časem že to nikdy není úplně fatální ta věc a nebo to něčím způsobem dobře ovlivní do budoucna i když se to v tu chvíli nezdá a Protože samozřejmě já a asi každý to tak má že v ten moment kdy se ti něco stane Ať dobrého nebo špatného tak to vidíš že to má pro tebe obrovský význam raw že to je skoro fajn že to nějaký průšvih tak si říkáš to a teď končí všechno a ono to vlastně jako skoro vůbec nic neděje protože ten svět se bude volit dál a i ten život lidskej pořád nějak někam jde a když si ho člověk neničí nějak soustavně a systematicky tak tak vlastně o nic jako zas tolik nejde Pokud nejde o život nebo Zdraví no to je to tak poslední otázka jsem do budoucna jsem do budoucna to je hrozně těžké Je mně se teď tady lidi co jsem dva roky po tom co jsem skončil vlastně tu mojí cyklistickou kariéru profesionální Něco čím jsem žil 25 let a co jsem chtěl někam dotáhnout a když jsem to tam dotáhl tak najednou nechce že se objevilo prázdnou ale objevilo se takový vezmi mě takový pocit že hledají klid klid klid takový jako že vlastně nemám žádný cíl Jo a a vůbec mě to teď mrzí ani nebrzdí Protože samozřejmě pracuji Já mám různé projekty ale není to už nic jako velkého k čemu bych se upíná spíš se snažím těch drobnostech těch jednotlivých věcech které Dělám s lidma který mám rád a pro lidi které mám rád tak tak v tom být dobrý odvézt tu 100% profesionální práci ať je to že od moderuji večer nějaký mi pořád nebo že mě někdo pozve na běžecké závody a chce abych běžel s těmi nejlepšími Tak se snažím prostě ne flákat to opravdu to odběhnout nebo když jdu motivovat malé děti do školy že mají mít nějaký Scene do budoucna že zatím se nemají tak se jim snažím předat prostě celou energii co na ten den mám a pak třeba večer už usínám úplně Vymaž to the maximum tak odpoledne jedeš do té No tam tak úplně vysátý ale chci nebo takhle co nechci v životě tak nechci ztratit tu profesionalitu ve všem co dělám znamená dělat všechno na maximum proto že to stojí za to věřím My přátelé díky za pozornost já se loučím s cyklistou několikanásobně olympijským vítězem Jiřím ježkem který nejenom vyhrála olympiádu ale hlavně skvělý člověk Jirko díky moc ani na shledanou Já děkuji za příjemný rozhovor díky