“Zaměstnancům se musí naslouchat, oni by si měli ale vážit příležitosti, kterou dostali,” říká Filip Jícha

Zaměstnavatel by se měl naučit naslouchat svým zaměstnancům. Musí si u nich vytvořit důvěru, aby se za ním následně nebáli přijít a svěřit se s věcmi, jež s prací nemusí ani souviset. Na druhé straně je důležité mít určitý respekt. Zaměstnanci by si pak měli vážit práce a příložitosti, kterou dostali. V pořadu Myšlení první ligy to řekl úspěšný podnikatel Filip Jícha. Pravidelným pořadem jako vždy provází kouč, mentor a bývalý šéf Microsoftu pro Evropu Jan Mühlfeit.

Jaké byly podnikatelské začátky?
Já jsem měl vlastně zaměstnání snů. Dělal jsem tady na Václaváku bellboye, když jsem parkoval nádherné auťáky a podobně. Nicméně došla chvíle, kdy člověk si říká, že takovou práci nemůže dělat celý život. V té práci jsem skončil někdy začátkem června 1995 a hledal jsem nějakou inspiraci na prázdniny. Nešlo vyloženě o podnikání, ale šlo o něco, čím bych si vyplnil prázdniny a abych si něco přivydělal. Moje mamka dělala ve Středočeských plynárnách investorku. Šlo o takové chlapské zaměstnání a měla hrozné trable s místními firmami. Našel jsem tak trochu příležitost k tomu, abych vyplnil prázdniny s tím, že jim budu poskytovat služby, které se jim tam nedostávají. Nicméně hned záhy mě vyvedla z omylu. Službu v tom rozsahu, který jsem si vysněl, úplně nešlo uskutečnit. Takže jsem oslovil majitele pražského Proznaku, který vlastně podnikal hned po revoluci a založili jsme společně s. r. o. Proznak Kladno. Jde o firmu, která se zabývá dopravním značením a má na starosti celý Středočeský kraj mimo Prahu. Tím jsem vlastně začínal. V tomto byznysu jsem byl minimálně deset let.

A co děláte dnes?
Během té doby se stalo poměrně dost takových zvratových věcí, kdy jeden z mých prvních zaměstnanců se rozhodl, že mě v tom podnikání pohřbí. Takže jsem jednoho krásného dne zjistil, že nám nechodí telefony, že nám nechodí zákazníci a začal jsem tu věc nějakým způsobem řešit. Ikdyž jsme se z této situace vybabrali, tak se stala další rána. Z ničeho nic mi zemřela kolegyně a jak jsem na to nebyl připravený, tak jsem neměl klíče od počítače, od faktur a od ničeho. V tu chvíli to bylo pro mě takové hodně zlomové. V tu chvíli za mnou přišel kamarád a letitý buddhista a říkal mi, že slyšel, co se mi stalo a že mi přišel pomoct. Tak jsem mu dal klíče od firmy a řekl jsem mu, že potřebuji pro sebe trochu času a potřebuji se trochu zmátořit. Díky tomuto jsem se dostal k otužování, díky tomu jsem se dostal k dalším věcem a vlastně mi to nalilo novou krev do žil. Byl to takový restart.

V čem jste v mládí vynikal?
Já bych neřekl, že jsem úplně vynikal. Myslím si ale, že jsem měl talent na sport. Na cokoli jsem sáhnul, to mi šlo. Bohužel jsem ale vždy dospěl do stádia, kdy mi to jakštakš šlo a zlenivěl jsem. Nevyvinul jsem nějaké extra úsilí a říkal jsem si, že kdybych vlastně chtěl, tak budu dobrý. Tím jsem vlastně zakrněl a jediné co mě provázelo delší dobu, byl fotbal. Plavání jsem měl moc rád, ale musel jsem skončit, protože tréninky byly brzy ráno. Takže jsem skončil u fotbalu.

Jaké jste měl dětské vzory?
Když vezmu souseda, který na krku nosil ohromný kříž a kouřil si v první třídě, tak to byl můj takový první vzor. Jinak to byly sportovní vzory. Když se na to dívám zpětnou optikou, tak moje vzory byly v podstatě rodiče. Když vezmu mámu, tak to je člověk, který se nebojí nikoho a ničeho. Je to takový typ člověka, na kterého se obrátíte, když nevíte kudy kam a ona zařídí úplně všechno. Shodou okolností jí říkáme velitelka, to jsem se na vašem semináři moc zasmál, protože tak to vlastně je a nikdo z nás jí neodmlouváme. Ať jsem udělal jakýkoli průšvih, tak ona byla ta, která řekla, to si vyřídíme. Vždycky se nakonec postavila na moji stranu. Táta je zase člověk, který je nepředstavitelně šikovný. Krásně kreslí, krásně maluje, je to vystudovaný letecký technik a modelář. Já jsem se na něj strašně rád díval, když něco kreslil nebo vytvářel. Jenom jsem tiše zíral, jak mu to rostlo pod rukama.

Co je nejdůležitější pro práci s lidmi ve firmě?
Myslím si, že by člověk měl umět lidem naslouchat. Lidi by měli mít možnost za vámi přijít a svěřit se i s věcmi, které se práce netýkají. Na druhou stranu by měli mít určitý respekt. Měli by si vážit práce a příležitosti, kterou jste jim dali.


 

 

Zdroj: Zet, YR News

“Zaměstnancům se musí naslouchat, oni by si měli ale vážit příležitosti, kterou dostali,” říká Filip Jícha Foto: Jan Mühlfeit a Filip Jícha

reklama

Další články

  1. Bohemia Sekt zvýšil zisk o 80 milionů korun

    Byznys ·

    Bohemia Sekt, největší výrobce sektů a vín v ČR, loni utržil 1,6 miliardy Kč, stejně jako v letech 2016 a 2015. Zisk zvýšil o 80 milionů korun na 442 milionů Kč, napsa…

  2. Za pravými českými rajčaty na Hanou

    Komerční sdělení ·

    Olomoucký kraj, nazývaný od 16. století Haná, je známý bohatými kulturními tradicemi a řadou unikátních památek. Mezi nejvýznamnější patří Svatý kopeček v Olomouci, kd…

  3. Developerovi Central Group výrazně klesl zisk

    Byznys ·

    Central Group, jeden z největších bytových developerů v Česku, loni meziročně snížil čistý zisk o 17 procent na 934 milionů Kč. Příjmy z prodeje a investic klesly o tř…

Youradiotalk.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio talk.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.