Sochař M. Gabriel: Ještě nevíme, co všecho 3D tisk přinese, ale tušíme obrovský potenciál

Tisk trojrozměrných předmětů nabízí umění nové možnosti a znovu otevírá i debatu o autentičnosti díla a ochraně autorských práv v digitální době. Současný rozvoj 3D tisku přirovnává akademický sochař Michal Gabriel k počátkům fotografie: „V té době také nikdo nevěděl, co s sebou přinese, ale všichni tušili její obrovský potenciál.“

Technologie 3D tisku se v posledních letech stala cenově dostupnější a začala se rozšiřovat do technických oborů, umělecké tvorby nebo designu.
Umělci a tvůrci používají tiskárny trojrozměrných objektů při výrobě šperků, obuvi, pro návrhy oblečení nebo k tvorbě soch. V roce 2011 se například německé firmě EOS podařilo pomocí této technologie vytvořit funkční repliku Stradivariho houslí. 3D tisk tak otevírá umělcům nové možnosti, ale přináší i nové problémy, například v oblasti duševního vlastnictví.
Moderní technologie s tradičním sochařstvím propojuje i akademický sochař Michal Gabriel, který působí také jako pedagog na Fakultě výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně, kde vede ateliér figurativního sochařství.
Tento ateliér se pod jeho vedením zaměřuje mimo jiné na oblast digitálního sochařství. Pro potřeby výuky zde vzniklo 3D studio, které pomáhá při realizaci prostorového tisku a optické digitalizaci.
Michal Gabriel hovořil ve Studiu Zet o využití 3D tisku v umění.
Co technologie 3D tisku může znamenat pro umělce? Jaké nové obzory otevírá?
To vlastně pořádně ještě nikdo neví. Já bych to přirovnal k době, kdy se objevila fotografie. V té době také nikdo nevěděl, co s sebou přinese, ale všichni tušili, že v realistickém zobrazování pomocí technické cesty je obrovský potenciál. A podobná situace je teď, kdy jsme pomocí strojů schopni - alespoň z pohledu sochařství - velmi realisticky přenášet přesné tvary.
Některé věci, které tyto technologie umožňují, byly dosud možné jen s takovým úsilím, že se do toho většina lidí raději ani nepouštěla. Uvedl bych jednoduchý příklad. Jde o přesné zrcadlové převrácení sochy, což je v počítači otázka jednoho kliknutí. Pokud byste ale ve skutečnosti měli přesekávat sochu zrcadlově nebo ji celou předělávat, tak je to skoro nemožné. Díky 3D tisku máte k dispozici přesnost na tisíciny milimetru včetně různého zvětšování a zmenšování v osách. To jsou ty nejzákladnější možnosti, které si člověk dokáže představit, ale je jich tam samozřejmě mnohem víc. 
Představuje tato technologie na druhou strnu nějaká rizika pro umělce, třeba v oblasti duševního vlastnictví?
Rizika tam samozřejmě jsou. Otázka je, jak se s tím vyrovnáme, protože například v hudbě to už nějaký autorský zákon řeší, ale tady jde o příliš čerstvý obor na to, aby se řešilo, kolik procent použitého tvaru z jiné sochy je možné opět použít, aniž bych porušil autorská práva. Zatím to tak daleko není, ale v budoucnu to určitě problém začne být. 
Setkal jste se už s názorem, že taková forma umění už snad ani uměním není, když sochu za umělce vytvoří stoj? 
Samozřejmě, na to odpovídám velmi často. Ona je to vlastně jen taková otázka položená ve chvíli, kdy nad tím člověk přemýšlí jen krátce nebo nemá ponor do toho oboru. Ve skutečnosti jsou všechny počítače, skenery a tiskárny jenom velmi drahá a chytrá dláta, nic jiného. 
Vyplatí se umělci pořídit si 3D tiskárnu pro svoji tvorbu?
Podle mého názoru se to zatím moc nevyplatí. Mám možnost ten vývoj sledovat a je několik momentů, kvůli kterým bych pořízení 3D tiskárny pro vlastní tvorbu zatím nikomu nedoporučil. Jeden z nich například je, že se ten obor ještě velice rychle vyvíjí, takže to, co platilo před rokem nebo před dvěma, je už zastaralé. Už se třeba ani nedostanete k materiálům, které jste před dvěma lety používali, a na které jste se chtěli zaměřit. To je první riziko a pak samozřejmě  je ta technologie ještě stále velmi drahá. 
Podle Lukáše Rozmajzla z tabletového týdeníku Dotyk se ceny nejlevnějších 3D tiskáren pohybují už i pod deset tisíc korun. Jsou taková zařízení kvalitní? Jak se vlastně mění dostupnost těchto tiskáren za posledních řekněme pět let?
Je to pravda, i není. Tiskárny, které jsou takto levné, si musíte umět sami postavit a ponořit se do té technické stránky. Potom na nich opravdu dokážete udělat celkem slušné modely. Ale rozhodně to není tak, že byste si na internetu koupili tiskárnu za deset tisíc korun a druhý den na ní mohli pracovat, což je u profesionálních tiskáren možné. 
Vy metody digitálního sochařství a  3D tisku rozvíjíte i se svými studenty. Ve spolupráci se School of Visual Arts v New Yorku dokonce na jaře proběhly dvě výstavy nazvané Digitální výměna. O co v projektu šlo? 
My jsme se v podstatě dohodli se školou, která má úplně stejná zařízení, že uděláme společnou výstavu jejich a našich studentů. Ovšem ty sochy, které jsme chtěli vystavit, necestovaly klasickou cestou, ale jenom v datech. Všechny sochy byly v základních souborech poslány a vytištěny na tiskárnách u nich i u nás. Tam už poprvé vznikl zmiňovaný problém s autorstvím, protože sochy vlastně vznikly dvakrát. Jednou jsou v Americe a jednou u nás. Zatím to ve skutečnosti opravdový problém není, ale do budoucna by mohl být. 
Ohlas na celý projekt byl poměrně pozitivní, i když konzervativní prostředí tady zatím přistupuje k 3D technologiím trochu s ostychem. Digitální sochařství je nicméně obor, který sice začíná, ale není možné ho pomíjet. 
Pokud byste si chtěli záznam rozhovoru s profesorem M. Gabrielem poslechnout, naleznete jej v záhlaví článku. 
Zdroj: Zet
 

 

 

Sochař M. Gabriel: Ještě nevíme, co všecho 3D tisk přinese, ale tušíme obrovský potenciál Foto: M. Gabriel - Sigmund Freud Zdroj: michal-gabriel.cz

reklama

Další články

  1. Plánovaná akvizice Pražských služeb se ruší

    Byznys ·

    Firma Northward Holdings Limited (NHL) neprodá pětinu akcií, které drží v akciové společnosti Pražské služby. Prahou roky plánovaná akvizice firmy za zhruba miliardu k…

Youradiotalk.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio talk.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.