ČR poskytuje více humanitární pomoci než ostatní země V4, oproti západu ale zaostává

Česká republika poskytuje humanitární pomoc efektivněji, než ostatní země Visegrádské čtyřky. Ve srovnání se západními zeměmi je ale stále pozadu. Na rádiu Zet to řekla zástupkyně ředitele pro rozvojové programy zahraniční sekce organizace Člověk v tísni Petra Vránová. Podle ní pomoc České republiky stále nepokrývá potřeby, které svět vyžaduje. Vránová si nicméně myslí, že humanitární pomoc má na vývoj ve světě příznivý dopad. Statistiky například ukazují, že v roce 1960 se svých pátých narozenin nedožilo 22 procent všech narozených dětí. V roce 2013 tento ukazatel klesl na pět procent.

Má podle Vás rozvojová spolupráce a humanitární pomoc v zahraničí smysl? Dostanou se peníze a jídlo nebo další nezbytné věci opravdu lidem, kteří je nejvíce potřebují?

Osobně jsem přesvědčena o tom, že ta pomoc smysl má. Vnímám samozřejmě i to, že díky své práci jsem měla možnost vidět, jak se jídlo a veškerá jiná pomoc k lidem dostává. Rozumím ovšem tomu, že si lidé, kteří to neviděli, tuto otázku kladou. Myslím si, že je důležité ze strany organizace, která má tuto pomoc doručit, nastavit jisté principy transparentnosti a efektivnosti. To například znamená už při výběru dané pomoci pracovat přímo s místní komunitou a ujistit se, že daná pomoc skutečně reaguje na to, co oni potřebují a na to, co v daném místě nemají. Následně je důležité kontrolovat, jak je pomoc distribuována. Dávat lidem možnost si třeba i postěžovat, že proces neprobíhá tak, jak by si představovali. Člověk v tísni je obecně prospěšná společnost a jako taková spadá pod zákon České republiky. To znamená, že jsme pravidelně auditovaní. Jsme auditováni ze strany českého státu i ze strany mezinárodních institucí jako je Evropská unie, a často i na místě, kde tu pomoc poskytujeme.

Co si myslíte o názoru některých kritiků rozvojové spolupráce a případně i humanitární pomoci, kteří tvrdí, že by bylo lepší naučit lidi v chudých regionech, aby se o sebe naučili postarat sami.

Já bych řekla, že v tomto případě jsme my největšími kritiky naší práce, protože máme ten největší cíl, a to změnit životy těch potřebných k lepšímu. I s tímto výrokem můžu souhlasit, protože v rámci rozvojové spolupráce jde skutečně o to, aby se lidé naučili pomáhat si sami. Humanitární pomoc by měla reagovat na okamžité potřeby a na zmírňování katastrof, zatímco rozvojová spolupráce má lidem pomáhat, aby si vlastně pomáhali sami. Když se podíváme na příklady z praxe, tak často děláme projekty, kde si právě s lidmi říkáme, jak má daná pomoc vypadat.

Někteří lidé s poskytováním zahraniční rozvojové spolupráce případně humanitární pomoci nesouhlasí také proto, že podle nich je v samotné České republice mnoho lidí, kteří pomoc potřebují. Jak na tento argument nahlížíte vy a jak by situace v chudých regionech mohla vypadat úplně bez zahraniční pomoci?

Pro mě osobně to není otázka toho, jestli pomáhat tady a tam ne. Myslím si, že jsme společnost, která funguje na principu solidarity. Ani jeden z nás nemůže říct, že by ani jednou nepotřeboval s něčím pomoci. Například Člověk v tísni se věnuje jak pomoci tady v České republice, kde pracujeme ve vyloučených lokalitách, tak práci v zahraničí. Myslím si, že obojí je potřeba. Otázka toho, jak by to vypadalo, kdyby tam daná pomoc nebyla, mi přijde spíš filosofická. Myslím si, že dnešní svět je provázaný jak po ekonomické stránce, tak po stránce potřebnosti v daných krizích, kterých je stále více. Nelze si prostě představit, jak by to vypadalo, kdyby to nebylo.

Česká republika uvolnila z rozpočtu ministerstva zahraničních věcí na humanitární pomoc v roce 2014 83,5 milionu korun. Je to podle vás hodně nebo málo ve srovnání s tím, co dávají jiné rozvinuté země?

Myslím si, že to nepokrývá ty potřeby, jaké ve světě jsou. Česká republika se zavázala k tomu, že například v rámci vstupu do Evropské unie bude dávat v roce 2015 doporučenou částku 0,17 procenta ze svého HDP. Nyní jsme na 0,13 procenta a měli bychom se dostat na 0,33 %. To znamená, že nejsme ani na polovině. Tohoto závazku bychom měli dostát. Samozřejmě se vyskytují krize, které toto ovlivňují, ale na druhou stranu je to bohužel nedostačující.

Okolní země jsou na tom podobně, nebo je Česká republika v tomto specifická?

Nemám v hlavě konkrétní čísla, ale myslím si, že Česká republika v rámci solidarity s ostatními zeměmi vnímá tuto potřebu daleko intenzivněji, než třeba ostatní země Visegrádské čtyřky. Tam tyto hodnoty máme nastaveny skutečně dobře. Na druhou stranu v porovnání s ostatními západními zeměmi jsme stále ještě pozadu.

Vy jste působila v řadě rozvojových zemí, takže můžete hodnotit. Vede rozvojová spolupráce a humanitární pomoc z dlouhodobého hlediska opravdu ke zlepšování životní úrovně obyvatel, nebo se zase sníží, když humanitární organizace a nevládní instituce z místa odejdou?

Myslím si, že dobře, efektivně a transparentně nastavená pomoc vede k pomoci lidem. Dnes už na to máme i čísla, která nám to dokazují. Tím, že v loňském roce skončily cíle tisíciletí, tak víme, že například v roce 1960 bylo 22 procent dětí, které se nedožily svých pátých narozenin. V roce 2013 to bylo už jen 5 procent dětí. Také dříve žily pod hranicí chudoby, což je asi 2 dolary na den, dvě miliardy lidí. Dnes to je jedna miliarda.

 

 

 

Článek obsahuje pouze část rozhovoru se zástupkyní ředitele pro rozvojové programy zahraniční sekce Člověka v tísni Petrou Vránovou. Celý rozhovor si můžete přehrát v playeru výše.

 

Zdroj: Zet

 

 

 

ČR poskytuje více humanitární pomoci než ostatní země V4, oproti západu ale zaostává Foto: Vlad Karavaev / Shutterstock.com

reklama

Další články

Youradiotalk.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio talk.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.