Komentář: Hysterie po nehodě ve Studénce je zbytečná, problém není na železnici

Od nehody ve Studénce, při které po srážce Pendolina s kamionem zemřeli tři lidé a desítky dalších utrpěly zranění, uplynulo deset dní. Za tu dobu se v českém mediálním prostoru stihla odehrát nepříliš obvyklá hysterie, kterou kromě samotných médií přiživovala i řada politiků. Objevily se třeba i návrhy požadující, aby vlaky před každým přejezdem snižovaly rychlost. Problém přitom není na železnici. Snížení rychlosti vlaků ani sebelepší zabezpečení železničních přejezdů nezabrání nehodě způsobené ignorováním pravidel, přeceňováním vlastních schopností a někdy i ničím nepodloženou přehnanou sebedůvěrou.

Po střetu Pendolina Českých drah s polským kamionem plným plechů se většina českých médií předháněla mimo jiné v tom, kdo přinese nejdramatičtější video z místa havárie, kdo bude mít nejzajímavější fotografie zničeného vlaku, nebo kdo se jako první vetře do nemocnice a pořídí rozhovor s někým ze zraněných pasažérů. Řada z nich při tom sklouzla k povrchním titulkovým větám, předčasným závěrům o havárii nebo k šíření nepravdivých nebo neověřených tvrzení. Příkladem může být informace o tom, že řidič kamionu z místa nehody před střetem s vlakem utekl (později se ukázalo, že byl celou dobu v kabině vozidla), nebo zpráva o tom, že strojvůdce soupravy přišel o obě nohy (ve skutečnosti mu byla amputována pouze levá noha).
Že se takových prohřešků ve snaze vyrobit senzaci a přiživit čtenost dopouštějí bulvární tituly, jsme si už asi zvykli. Postup médií označovaných za seriózní ale podle mě lze s čistým svědomím označit za selhání. Důvodů takového selhání je více a vydaly by na samostatný text. 

Zaměřím se ale na jinou věc. Na všemožné diskuze o tom, jak podobné nehodě do budoucna zabránit. Ty přinesly mimo jiné i doslova exotické návrhy zahrnující například snižování rychlosti vlaků před přejezdy, což samo o sobě popírá princip obecného zrychlování železniční dopravy. Řešilo se i to, že kamiony objíždějí placené úseky po silnicích nižších tříd. Zákon to ale jednak nezakazuje a zároveň to s nehodami na přejezdech nesouvisí. Příčinou nehody ve Studénce totiž nebyl kamion, ale člověk. A ten mohl řídit i autobus plný lidí nebo traktor, který by se mýtu nevyhýbal.

Ministr dopravy Dan Ťok slíbil hned po nehodě zrychlit přestavby přejezdů na mimoúrovňové křižovatky. S ministrem v rozhovoru pro server aktualne.cz souhlasil i proděkan dopravní fakulty pro rozvoj a výstavbu ČVUT Petr Moos. Ten dokonce uvedl, že za nehodu může český stát, protože neuvolnil na výstavbu mimoúrovňových křížení na koridorech dost peněz. V první řadě je smutné to, že ministr přichází s prohlášením o rychlejším uvolňování peněz na mimoúrovňová křížení až po nehodě, když primárním účelem takových opatření je nehodám předcházet. Dále je potřeba si uvědomit, že železničních přejezdů je v České republice více než osm tisíc. I kdyby se mimoúrovňové křížení týkalo jen frekventovaných tratí, stát na přestavbu nemá peníze. A i kdyby peníze měl, byla by taková investice neefektivní. Stovky milionů za jedno mimoúrovňové křížení totiž mohou s mnohem větší účinností zachraňovat lidské životy jinde. Na přejezdech loni zemřelo 43 lidí. Obětí dopravních nehod bylo pro srovnání celkem 629, počet sebevražd pak v roce 2013 dosáhl 1740.

Z policejních statistik vyplývá, že za nehody na železničních přejezdech mohou v drtivé většině případů účastníci silničního provozu. Nerespektování pravidel, ignorování světelného zabezpečovacího zařízení, přeceňování vlastních schopností a spoléhání se na to, že „mně se to přece nemůže stát“. Přesně takové chování řidičů i chodců na železničních přejezdech často popisují dopravní policisté, obyvatelé domů stojících poblíž křížení tratě a silnice a také novináři, kteří zejména po nehodě ve Studénce vyrazili k přejezdům s videokamerami a zaznamenali řadu případů ignorování světelného znamení „Stůj“, které ostatně stálo i na začátku střetu Pendolina s kamionem.

Za takových okolností jednoduše nemá smysl přehánět investice do mimoúrovňového křížení. Pravidla, která by dokázala minimalizovat střety vozidel s vlaky na přejezdech už existují a jsou platná. Klíč je v jejich dodržování - tedy jen a pouze v chování řidičů a chodců.


Jednou z cest k dosažení žádoucího chování lidí nejen na přejezdech je neustálé zpřísňování pravidel, důsledné kontroly a přísné tresty i za malé prohřešky. S tím už ovšem mají lidé v tuzemsku historickou zkušenost, která vedla do slepé uličky. Druhá cesta je komplikovanější, protože není jasné, jaká všechna opatření by měla zahrnovat. Určitě by ale měla vést k tomu, aby lidé změnili svoje chování sami od sebe. Jedním z jejích pilířů ale určitě bude prevence a vzdělávání. A to je paradoxně i jedna z mála pozitivních věcí, kterou lze na nehodě ze Studénky najít. Řada lidí se totiž díky ní a následné mediální hysterii dozvěděla nejen to, že jet na červenou se prostě nevyplácí, ale i to jak se na přejezdech v kritických situacích zachovat. Pozitivní je také ujištění o tom, že záchranáři odvádějí i při velkých nehodách rychlou a naprosto profesionální práci. Lepší by ale bylo, kdyby nemuseli vůbec vyjíždět.

 

Autor je vedoucím editorem rádia ZET (janis.aliapulios@zet.cz)

 

 

Komentář: Hysterie po nehodě ve Studénce je zbytečná, problém není na železnici Foto: ČTK/Sznapka Petr

reklama

Další články

Youradiotalk.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio talk.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.