Export KLDR není oslnivý, úspěch ale zaznamenává vývoz monumentálních soch

Severní Korea nemůže světu, co se týče vývozu moc nabídnout. Jedna oblast je ale i přesto v exportu úspěšná. Jde o umění, v němž dominuje nástěnná malba a zejména pak gigantické sochy. Zájem mají především africké země. Informuje o tom server BBC.

KLDR plní umělecká očekávání některých zákazníků. Příkladem může být nástěnná malba, tapisérie nebo obraz vybarvený práškovými polodrahokamy. Společnost Mansudae Art Studio se ovšem zaměřuje také na gigantické sochy.

Firma byla založená v roce 1959 a jejím cílem je uspokojit potřeby domácí propagandy. Obrovské sochy, nástěnné malby a transparenty, kterým se poslušně tleská při vojenských přehlídkách, stejně jako plakáty, které jsou součástí každodenního života v zemi, to vše vyrobilo 4000 zaměstnanců firmy.

„Je to v centru Pchjongjangu, Mansudae je název obvodu,“ říká Pier Luigi Cecioni, Ital, který je jediným reprezentantem této umělecké továrny v zahraničí. „Ve skutečnosti je to spíše kampus než továrna, spíše studio, které je největší na světě,“ dodává.

Firma zrovna vytvořila obří výšivku pro rodinu Benettonových a vybavila muzeum v Kambodži. S největším zájmem se však práce firmy vytvořené její zahraniční divizí Mansudae Overseas Projects setkaly v Africe.

Vývoz výtvorů firmy vyznačujících se odvážným, silně autoritářským stylem začal na počátku 80. let jako diplomatický dar socialistickým nebo neutrálním zemím od jejich severokorejských bratrů. V poslední době se stal cenným zdrojem tvrdé měny a umělci a řemeslníci firmy Mansudae pracují v Angole, Beninu, Čadu, Konžské demokratické republice, Rovníkové Guineji, Etiopii, Togu či Zimbabwe.

Nejslavnější práci studio zřejmě uskutečnilo v Senegalu, kde bylo v roce 2010 vytvořeno řemeslníky z Mansudae gigantické, 49 metrů vysoké bronzové sousoší Monument znovuzrození Afriky, nazývaný také Africká renesance. Odhaduje se, že studio tímto způsobem vydělalo desítky milionů dolarů.

Severokorejské umění se zamlouvá africkým vůdcům zřejmě ze dvou důvodů. Za prvé díky ceně. Senegal zaplatil za své sousoší KLDR půdou, kterou severokorejci okamžitě prodali za hotovost. Druhým důvodem je styl. „Rusové a Číňané již takové věci nedělají,“ říká umělecký kritik William Feaver. To je asi i důvod, proč jsou často ochotni zadavatelé překousnout i to, že místo Afričanů připomínají sochy Korejce a oblečení soch vypadá, jako by je oblékal krejčí severokorejského vůdce Kim Čong-una.

Feaver nadšení pro tento styl považuje za součást procesu budování státu. „Dalo by se uvažovat o Mount Rushmore jako americké verzi, vykonává podobnou oslavu otců zakladatelů relativně nového národa, který se chce prosadit ve světě.“

A co tito severokorejští návrháři a sochaři a jejich uvědomění? Jsou to frustrovaní Picassové, donucení chrlit politické umění?

Pier Luigi Cecioni vzal některá z děl do velkých italských galerií. „Vědí hodně o klasice,“ říká. „Abstraktní a konceptuální umění považují za zábavné. Mají záviděníhodnou pozici, na rozdíl od západních umělců se nemusí bát o prodej své práce, mají stálý plat. Jsou uznáváni a mají privilegia. Ty, které znám, se zdá, že žijí šťastně, cítí se být součástí něčeho,“ dodává Cecioni.

Tito vysoce kvalifikovaní řemeslníci, převážně anonymní, pracují pro vyšší dobro a nezajímá je zisk. To je velmi odlišný svět od umělců jinde, a nejeden by jim mohl závidět.

 

 

Zdroj: ČTK

Export KLDR není oslnivý, úspěch ale zaznamenává vývoz monumentálních soch Foto: Attila JANDI / Shutterstock.com

reklama

Další články

Youradiotalk.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio talk.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.